Když v roce 1993 vyšlo první album KURTIZÁN Z 25. AVENUE, bylo jej všude plno. „Ubiquity“ korunovalo cca čtyřletou existenci kapely, která vznikla v roce 1989 z členů skupin NOVÁ FÁZE a M.M.M. a zpočátku tíhla k temnému gotickému rocku. První koncert odehrála na podzim 1989, následovalo pražské kolo Rockfestu, vystoupení na Strahově 007 a od roku 1990 to fičelo včetně vítězství v soutěži Marlboro Rock-In v roce 1993, za které kapela dostala 6 500 dolarů (tehdy cca 200 000 Kč, kurz byl cca 29 Kč za 1 dolar), které si vybrala v bance v hotovosti, strčila je do igelitky a šla si koupit nové hudební nástroje. Takové byly devadesátky…
Nahrávky KURTIZÁN vycházely v 90. letech na cédéčkách a kazetách, doba už gramodeskám nepřála. Zato v poslední době jim přeje vrchovatě, a tak se v reedicích postupně objevují vinylové verze starých záznamů. U Guns Of Bystrc Records už vyšla elpíčka „2000?“, „Teorie morfické rezonance“ a „Honzíkova cesta“, na která před pár dny navázaly další dva tituly: „Ubiquity“ a „Strach“. Podívám se na každý zvlášť, i když je řada záležitostí spojuje, v první řadě dvě edice – barevná limitka a klasická černá deska.
Obaly obou verzí „Ubiquity“ jsou totožné, včetně přílohy, limitka má navíc OBI strip a deska je zlatá mramorovaná. Poctivě vypravený obal je hodně podobný původnímu (autorem byl František Štorm), na titulní straně je název kapely i desky v řadách různých symbolů, kterými je název alba vyveden uprostřed přední strany. Zadní je od prvního vydání odlišná a obsahuje více informací (seznam skladeb, sestavu, kruh ze symbolů). Příloha má na jedné straně koláž z fotek, na druhé pak texty a informace související s nahrávkou, která byla pořízena ve studiu Sono, kde už tehdy seděl za zvukařským pultem Milan Cimfe, kterému pomáhal Zbyněk Perla, producentem byl Franta Kotva (TANGO, ŽLUTÝ PES ad.).
Tahle parta pomohla na svět albu, které definovalo tvář KURTIZÁN tak, jak vypadala dalších cca třináct let, tedy do doby, kdy odešel ikonický zpěvák Simon. Zjednodušeně se jedná o crossover, mix rocku, hardcore a metalu, mix vyvážený a plný atraktivních momentů. Nevím, jak na desku s odstupem hledí někdejší fanoušci kapely, kteří tehdy kupovali CD jako diví a na koncertech to pěkně roztáčeli, jestli jim album pořád přijde tak silné a tak skvělé jako tenkrát, ale řekl bych, že „Ubiquity“ si pořád zaslouží pozornost a že podobně jako některé metalové nahrávky, které se dodnes protáčejí, by se mělo točit i tohle ikonické dílo.
Já jej v době vydání vnímal zprostředkovaně přes časopisy typu Rock & Pop, přes televizní obrazovku, na které se objevoval klip k „Transvestitovi“, ale jel jsem tehdy v jiné muzice. Teď, když nahrávku pořádně objevuju, si říkám, že jsem o hodně přišel… Jenže tehdy mi to tak nepřišlo.
Už jsem recenzoval dvě desky KURTIZÁN, které vyšly u G.O.B, „2000?“ a „Honzíkovu cestu“, prostřednictvím kterých jsem se dostal do pozdější kapelní tvorby, která mě vesměs bavila, ale když poslouchám „Ubiquity“, chápu jeho oblibu. Je to hit za hitem, v každé skladbě je nějaká silná pasáž, která se zaryje do paměti, prolínání odlehčených a tvrdě zemitých pasáží taky skvěle zabírá a nad vším ční vokál. Simon sice není kdovíjak velký zpěvák, co se hlasu a jeho rozsahu týká, ale má takový specifický výraz, který do nasekané i melodické muziky většinou sedí optimálně.
Pražské kvarteto tehdy dokázalo složit monolitické album, z nějž těžko vyzdvihovat nějaký extra povedený song. Ale zkusím to. Na áčku asi vládne „Nechtěj to mít“ s tak nakažlivou ústřední linkou a návykovým zpěvem, že smekám pomyslný klobouk nad tím, jakou kreativitou tehdy Tomáš Vartecký a spol. vládli, jak dokázali do hudby dostat tak silné emoce a jak to všechno skvěle do sebe zapadá – atmosférická paráda. Ale že by další písně zaostávaly, to ani náhodnou. První a druhá jsou valivé a zatěžkané, podobné, v „Půlnoci“ jsou silné repetice i kytarové sólo. Třetí skladba, jež asi nemá název, resp. je uvedena jen obrázky, je složitější, trochu se v ní experimentuje a pohrává s noise zvuky a textu není rozumět, nejspíš je „svahilsky“. Možná je to nejméně působivý song, ale náladu alba neruší, stejně jako apelující „Ubiquity II“, která se s posluchačem vůbec nemazlí, spíše mu vyvrtává díry do hlavy.
Song „Divný“ je celkem věren svému názvu – jestli mi něco neleze snadno do uší, tak je to začátek druhé strany. Klidnější skladba, ve které se Simon spíš hledá, než že by podával úchvatný výkon; tady jsou asi nejzřetelněji slyšet limity jeho hlasu, melodické polohy mu nejdou tak dobře jako ostřejší. V „R N R“ už je v tomto směru vše v pořádku, v ještě lepším pak další výborná věc „Krávy“, v níž excelují bubeník, resp. dunící bubny, které perfektně zapadají do riffové masáže. Zdánlivě triviální riff na začátku „Ticha“ se postupně proměňuje v „dronění“ a „tribení“, prim hraje rytmika a opakované kytarové party, vrchol druhé strany pak nastává s „Transvestitem“, hypnotickou, pro KURTIZÁNY typickou věcí, v níž se střídají natlakované a volnější úseky a nechybí další silný motiv. Taky mě napadá, jak dobře to tehdy muzikanti nahráli, zvuk je výborný, perfektně čitelný, deska hraje parádně. Závěr patří legrácce „Všechny holky…“, kterou bych asi označil jako bonus, protože pánové se rozhodli, že si ve studiu trochu zablbnou.
Vrátit se do mládí a připomenout si tehdejší dobu, to je asi hlavní účel vydání alba pro pamětníky, kteří mohou nad provedením edice i hudebním obsahem zajásat, ti mladší si pak můžou udělat obrázek o muzice, která v půlce devadesátých let válcovala kluby i festivalová pódia.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Ubiquity
- Půlnoc
- Untitled
- Nechtěj to mít
- Ubiquity II
- Strana B
- Divný
- R N R
- Krávy
- Ticho
- Transvestit
- Všechny holky…
Čas: cca 46 min.
Sestava:
- Jiří Bílý – basa
- Viking – bicí
- Tomáš Vartecký – kytara
- Simon – zpěv
