Nejbližší koncerty
OBSCENE EXTREME 2024

LP 2023, Guns Of Bystrc Records / crossover / Česko

Skoro třicet pět let na scéně (pravda, s přestávkami), sedm velkých desek, v devadesátých letech jedna z kapel, které se vyklubaly z klubů a dostaly do světel ramp a katalogů major labelů. KURTIZÁNY Z 25. AVENUE. Samozřejmě se toho o jejich historii dá napsat mnohem více, uvést personálie i kapely, ve kterých členové KURTIZÁN působili nebo působí, zmínit úspěchy i velké odehrané koncerty. Ale tenhle článek není historickým pojednáním, ale historickým výletem – výletem do roku 1997, kdy vyšlo album „2000?“ nahrané v dá se říci zásadní (nic proti těm ostatním) sestavě Simon, Tomáš Vartecký, Viking a Jiří Tille. 

Ti se v září 1997 nastěhovali do studia Hostivař, kde se Zdeňkem Šikýřem a Pavlem Marcelem nahráli  desku, o které mnozí tvrdí, že je jejich nejlepší. Nevím, nemám srovnání, protože jsem kapelu vždy vnímal okrajově a její nahrávky naposlouchané nemám. Samozřejmě jsem něco slyšel, něco viděl v televizi, když tam KURTIZÁNY a jim podobné kapely dostávaly prostor, což už dnes asi nehrozí, ale to jsem nedávno psal i na adresu THE.SWITCH, kteří taky v minulosti rotovali éterem, a podobných kapel je samozřejmě řada. KURTIZÁNY ale pořád plní velké kluby nebo Lucernu, hrají na letních festivalech a zřejmě na nich hrají i skladby z „2000?“. Logicky, řada z nich má silný hitový potenciál, přitom jsou to celkem hrubé nářezy, což ještě podtrhuje zvuk, který má tvrdé spodky a deska zní dunivě, zatěžkaně. 

Ona je zatěžkaná i muzika, hned první „Den Soud“ je, po krátkém akustickém intru, docela hustá věc, která se pohupuje a točí v kruhu, který se postupně zmenšuje a zmenšuje, až posluchače uzavře. Hodně výrazná baskytara drásá nervy, ale dusnou stoner atmosféru rozjasňuje čistý zpěv v refrénu, který není o nic delší než název songu. Ve slokách Simon hlasivky nešetří, tam pěje hrubším hlasem. Podobně se valí i druhá „O tobě (i o mně)“, která taky koketuje se stoner rockem, ale zároveň s noisem, protože se v ní vedle standardního nástrojového spektra pracuje se spoustou cizorodých zvuků a ruchů, které skladbu zatemňují, zároveň se ale pracuje s kytarovými motivy a lehčími rytmy, které jsou pestré a místy působí jako pověstné světlo na konci tunelu. Po dvou depkách je třetí „Bludiště“ logicky jemnější, střídají se v něm odlehčené pasáže s ostřejšími. Nejsilnějším skladbou první strany desky je „Pod bruskou“; ta je vlastně docela podobná prvnímu „Soudu“, ale díky variabilnějším vokálům, místy zkresleným, a taky ústřední lince, která se songem vine, působí tahle věc intenzivněji. A jízda pokračuje, dalším skvělým kusem je „Pomoz mi vstát“, ryzí hitovka, ve které se hrátek se zvuky objevuje méně, má písničkovou formu a návykový ústřední riff i text, který je asi zpovědí alkoholika, k čemuž svádí i zařazení „Hymny Václava Hrabyni“, písničky z filmu Dobří holubi se vracejí, na konec nejen této písně, ale zároveň i strany A.

Strana B se odvíjí v podobném duchu, ve skladbách se daří budovat napětí a udržovat posluchače v jakémusi transu, protože hudba působí často hypnoticky až šamansky. Platí to nejen na další hitovku „Maso“, ale taky na „Woodoo“, v níž jsou využity i conga, která umocňují takřka hororovou atmosféru. Vrchol alba přichází s Evelyn, což je svým způsobem popina, ale podaná ležérně… Simon tady podává skvělý výkon, připomíná zpěváky gothicrockových kapel, ostatně i muzika se ke gotice lehce naklání. Až v závěru ztrácí nahrávka glanc, ani instrumentální „8-6“, natož krátký „Zajatec japonských ostrovů“ mi nepřijdou zajímavé natolik, aby a) byla první bez zpěvu a b) byla druhá na desce zařazena. Inspirací pro závěrečné hrátky byl asi film, na který jsme ještě za komunistů houfně mířili do kin, pamatuju si, že trval strašně dlouho a byl uváděn jako dvojprogram (za dvojnásobné vstupné, které tehdy tuším činilo 10 korun), ale hudbu už samozřejmě ne, takže netuším, jestli je to něco jako cover nebo improvizace…

Ale abych nekončil popis nahrávky negativně, vrátil bych se k těm hitům, které jsou skvělé – dejme tomu půlka desky je strhující, čtvrtina velmi dobrá a čtvrtina mi až tak interesantní nepřijde.

Co mi interesantní přijde, je obal, který má jedinou vadu na kráse, a tou je absence textů. Jinak mi grafika přijde k produkované hudbě přiléhavá, určitá nervnost nebo rozevlátost je dobře vystižena, fotky, které hrají prim nejen na přebalu, ale i na vloženém dvojlistu, mají atmosféru. Gramodesky uložené v poly-lined sáčcích vyšly ve třech barvách, celkem jich je 500, přičemž 200 má klasickou černou barvu, po 150 je červených a modrých, všechny jsou ručně číslované na OBI stripu. Černý vinyl, který mi při psaní této recenze hraje, má navíc vyšší než klasickou gramáž, odhaduju minimálně 180 gramů, barevné předpokládám budou stejně těžké. Červené prodávala přímo kapela na loňském turné, modré exkluzivně PHR Records (a už jsou vyprodané) a černé lze ještě sehnat. Vzhledem ke kvalitě záznamu i provedení desky soudím, že brzy nebude nic, takže kdo o tuhle ikonickou nahrávku stojí, měl by si pospíšit… 

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

  • Strana A
  1. Den Soud
  2. O tobě (i o mně)
  3. Bludiště
  4. Pod bruskou
  5. Pomoz mi vstát
  • Strana B
  1. Maso
  2. Šedivý město
  3. Woodoo
  4. Evelyn
  5. 8-6
  6. Zajatec japonských ostrovů

Čas: cca 42 min.

Sestava:

  • Simon – zpěv
  • Tomáš Vartecký – kytara
  • Viking – bicí, gongy, programování, conga
  • Jiří Tille – baskytara 

Facebook
YouTube

Distribuce: www.phr.cz


Zveřejněno: 14. 02. 2024
Přečteno:
517 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář