Číslo třináct je považováno za nešťastné, ale na třináctém ročníku píseckých thrashmetalových slavností se všichni tvářili šťastně. Aby ne, když se zas po roce sešli na přehlídce více či méně známých kapel z metalového podsvětí, aby si užili radost z muziky, kterou nikde jinde v českých zemích nevídají. I když ono převažuje publikum zahraniční, které možnost potkávat pekelné, ďábelské a řeznické party mají – asi je mají natolik rádi, že za nimi cestují i k nám.
My přicestovali na druhou v pořadí, VENTHIAX ze Švédska. Ti fungují krátce, od roku 2021, taky už stihli vyměnit hráče na kytaru a vydat nějaké kratší počiny, napřed asi vlastními silami pod firmičkou Black Pages Records, za kterou (i fanzinem Black Pages) stojí baskytaristka Wendy Juneström, nejnovější EP už vyšlo u respektovaného labelu Dying Victims Productions, takže „něco na té kapele musí být“. První, co na ní je, je věk členů, kteří vypadají na plus minus dvacet, což je určitě potěšitelné, že tak mladí lidé mají zájem o old school speed/thrash metal, který VENTHIAX produkují. Ve skutečnosti je Wendy 24, ale vypadá na 19, dalším členům stálé sestavy 22 a 23, a když píšu stálé, tak myslím trio bicí, kytara & baskytara. Na pódiu ale s kapelou stanul zpěvák, který asi převzal většinu partů bubeníka, který je jinak veden i jako zpěvák – a občas i on hlasivkami přispěl. Projev hlavního vokalisty byl takový zvláštně zahuhlaný, mně do uší nelezl, ale do muziky se vlastně hodil, protože ta taky moc učesaná nebyla. Ale vše nahrazoval elán muzikantů, kteří si hraní náramně užívali a hlavně basačka nešetřila úsměvy.
Pekelníci HELL POISON navzdory očekávání „učesaní“ byli. Tedy basák byl spíše rozcuchaný – jeho účes připomínal Carlose Valderramu v nejlepších letech. (úsměv) Kapelu jsem před akcí neslyšel, což platilo o řadě letos vystupujících, a čekal jsem brazilskou živelnost a nespoutanost a divočinu. Ale bylo tomu vlastně přesně naopak. Brazilci hráli přehlednou a „hodnou“ muziku, která měla základy mezi VENOM a MOTÖRHEAD, něco jako thrash/black´n´roll až bigbít, hlavně první dva songy byly pomalejší, pak to trio rozjelo. A i s jednou kytarou znělo příjemně, zvuk byl perfektně čitelný a koncert ideálně dlouhý – pánové ani nevyčerpali přidělených 40 minut, jen 32, ale bylo to přesně tak dlouhé, aby to lidi bavilo. Ti zatím spíše postávali a žádný velký cirkus netropili.
Nejvíc zvědavý jsem byl na MAJSTER KAT. V Písku jsem je viděl několikrát, hráli i na Thrash Nigtmare (v roce 2015), na Žakynově padesátce nebo na Iron River festu, jinak ale vystupují sporadicky, Peťan myslím říkal, že z posledních šesti štací se čtyřikrát objevili v Písku, prostě kapela v polospánku, ze kterého se probudila, aby zahrála (zase) v Písku. A byl to strhující koncert, na muzikantech vůbec nebylo znát, že pravidelně nehrají. Jejich thrash & heavy je složený přesně v tom poměru, aby se prolínaly ostré thrashové výjezdy s heavy sóly a melodiemi, z nichž některé jsou tak typicky slovenské, že je nikde jinde na světě člověk neuslyší. MAJSTER KAT prostě vládli, celá kapela působila radostně a vesele, frontman Slymák nešetřil úsměvy ani hecovačkami, lidi začali blbnout a pokud to měla být oslava čtvrtstoletí existence kapely, tak se povedla na jedničku.
Ďáblíci DIABOLIC NIGHT to po parádním koncertu neměli lehké, ale lidi už byli rozjetí a připravili kapele pěkné přijetí. Ta si určitě spravila chuť po nepovedeném vystoupení v roce 2022, kdy ji limitovaly problémy s technikou i zvukem. Tentokrát to v tomto směru bylo lepší, ale i tak mi trochu chyběla druhá kytara, místy to bylo takové sušší, nebo jak vyjádřit jistou zvukovou nedostatečnost. Taky set mi přišel moc dlouhý, takže jsem si dal v půli pauzu a vrátil se na finále, které bylo povedené a black/speedová eskadra se lidem líbila. Mně až tolik ne, ale nemůže se mi líbit všechno, že jo...
Ani BÜTCHER nestáli na prknech Podčáry poprvé, zahráli v ní v roce 2021 a zanechali výborný dojem. Tehdy jsem psal, že s jejich setem festival gradoval – a to po nich hrály dvě další kapely. Takže letos dostali řezníci lepší hrací čas co do začátku koncertu i jeho délky, a právem. I v pátek fest gradoval s belgickou partou, která odehrála fantastický koncert, kterému nechybělo vůbec nic. Precizně složená i zahraná muzika těkající mezi black, thrash a speed metalem, měla ty správné grády, aby rozdivočila publikum natolik, že na pódiu to chvílemi vypadalo jako na srazu tarantulemi pokousaných jedinců, pod ním samozřejmě ještě divočeji. Celý set provázelo davové šílenství, skokani, plavci, prostě totál mejdan. Frontman se začal s těmi, kteří vyšplhali na pódiu, dělit o láhev bourbonu a stačil při tom šermovat svým obvyklým stojánkem na mikrofon ve tvaru obráceného kříže, nebo bral do rukou pódiové ozdoby, kterými taky máchal nad hlavou, celá kapela jela jako dobře promazaný stroj a zastavil ji až výpadek elektřiny na pódiu, který asi způsobil nějaký neopatrný pařmen. Mně to přišlo symbolické, takže jsem přítmí využil k odchodu do předsálí, kde jsem počkal na kamaráda, který se na poslední kus do sálu vrátil. Pak už jsme to zabalili a vyrazili k domovu, takže jsme neviděli WARRANT, ale těch pět kapel bylo tak akorát, aby si jejich sety člověk udržel v paměti.
První den se myslím povedl po všech směrech, zahrály kapely, které jsme u nás ještě neměli možnost vidět, kapely, které si přijely spravit chuť, i kapely, které už tu zanechaly dobrý dojem. Zvuk byl vesměs optimální k předváděné tvorbě, program se dodržoval na minutku, respektive některé kapely ani nevyužily celý přidělený čas (kromě HELL POISON skončili o něco dřív i DIABOLIC NIGHT), takže spokojenost po všech směrech. Lidí bylo opticky možná trochu méně, ale akce bylo dlouho dopředu vyprodaná, tak to byl možná klam, nebo se lidi na jednotlivé kapely prostřídali…
A nějaké drby ze zákulisí? (úsměv) HELL POISON prostředí akce natolik okouzlilo, že zrušili na sobotu plánovaný koncert v Polsku a užívali si atmosféru v Písku i v sobotu. DEATHHAMMER potvrdili pověst, která je předchází, tedy hlavně předáka Daniela, který se v pátek dostavil ve stavu silné společenské únavy… až panovaly obavy, jestli se z toho vyspí. (úsměv)
Fotky: snad doplníme
