Historie DEMIURG je dlouhá, vznik datují do roku 1998, na kontě mají demo (2004) a alba „Attack from the Other Side“ (2006), „Signed by Evil“ (2010) a „Webs of Life“ (2015). Letos vydali album „Human Sewer“.
Zdravím do Slezska. DEMIURG je zpět, předchozí a současné album dělí rovných deset let. To je dlouhá doba na to, abyste se ztratili z oči fanoušků nejen na druhém konci republiky, ale i v okolí domova. Když jste se teď ohlásili s novou nahrávkou, „probudili“ se někdejší fanoušci? Jaké máte na reunion ohlasy?
Lumír: Taky tě zdravíme a samozřejmě všechny čtenáře Fobia zine a fanoušky metalové muziky. Někoho jsme znovu probudili, myslím spíše ty místní, ale devět let je strašně dlouhá doba na to, aby skoro zapomněli, co to bylo za kapelu. Na druhou stranu jsem byl osobně překvapený, že po tak dlouhé době si lidi píšou znovu o CD, a nejen to nové. Dokonce mi chodí stále nabídky, jestli jsme komplet a mohli bychom zahrát jako DEMIURG nebo DEATH REVIVAL, takže asi lidem v paměti přeci jen nějaké vzpomínky zůstaly.
Jak vám šla po těch letech společná práce? Vím, že Megoš je roky členem SOLAR SYSTEM, takže z hudebního prostředí nevypadl, ale co Lumír? Metalová encyklopedie u něj uvádí thrashmetalovou kapelu ZONE, o které jsem jaktěživ neslyšel, ale v ní už asi Lumír nepůsobí…
Megoš: Myslím, že už se za ta léta známe a víme, co a jak. Já nekecám Lumírovi do kytary a on zase mně do basy. (úsměv) Práce šla tudíž velice lehce, Lumír posílal postupně kostry skladeb, občas se něco upravilo a bylo hotovo.
Lumír: Tak já jsem se věnoval po uspání DEMIURGU svým osobním hudebním aktivitám, a to svým instrumentálním skladbám, co jsem si zkomponoval a většinou jsem s nimi vystupoval společně s kamarádem Kamilem Havelkou, který pořádal tyto akce v klubu Hard café Karviná. Byla to vlastně obdoba světově známých akcí G3, akorát v místním měřítku, kde se ale zvali i hosté, jako třeba Zdeněk Bína nebo Petr Henych atd., takže to bylo hezké okořenění a seznámení se s fajn lidmi, co taky drtí nějaké ty struny, ať už v jakémkoli stylu hudby. Poté jsem dostal nabídku do thrashmetalové kapely ZONE, kterou založil Tomáš Pletnický alias Digaz se svým bráchou Radimem, kterého určitě blackmetaloví fanoušci znají z kapely SILVA NIGRA. Sestavu na basu a zpěv doplnil Sebastian Bartek, který zase působil v polské smečce CORTEGE. ZONE nahrálo CD s názvem „World is vain“, odjelo se mini turné po Anglii a tady u nás v ČR s kapelou MOMDRAKE. Následně nějaká desítka koncertů tak různě a začala se měnit sestava, a tak se to měnilo, až to skončilo jako v DEMIURG, že zůstal Digaz a Sebastian. Ti připravují nové CD a já se mám na něm podílet sólovými party, tak uvidíme. Po skončení v ZONE jsem zase dostal nabídku do rockové kapely CLUSTTER, ale na basu. Tak teď´ fušuju Megoshovi do řemesla. (úsměv) Určitě si dovedeš představit ten masakr jít z deathmetalové kytary na rockovou basu, ale přijal jsem to hlavně kvůli tomu, že kluci mají ty songy dobře poskládané a celkem i náročné, což já můžu a ta muzika má v sobě potenciál a ti kluci jsou výborní muzikanti. Jelikož ale mé srdce tíhne k death metalu a zbylo mi několik songů po albu „Webs of life“ kontaktoval jsem Megoshe, jestli neuděláme album, a ten hned souhlasil, že to teda zkusíme oživit. Takže teď´ působím ve dvou kapelách.
S jakými nechci říci ambicemi, ale dejme tomu plány a očekáváními jste do přípravy „Human Sewer“ šli? Čas letí, poměry se mění, kapel mraky, koncertů taky, lidí na nich méně, digitální doba, soumrak cédéček, vadnoucí oživení trhu s gramodeskami, umělá inteligence… Co to s vámi dělá? (úsměv)
Megoš: Ambice a očekávání jsem aspoň já osobně neměl žádné. Měl jsem prostě chuť udělat opět po letech s Lumírem společnou muziku – a když se ozval, že má pár songů připravených, byl jsem okamžitě pro.
Lumír: Přesně tak. Těší nás to hlavně vnitřně, že jsme se mohli po té dlouhé době zase sejít a nahrát album. Ale je třeba jít s dobou, a tak jsme dali veškerou diskografii DEMIURGU na všechny hudební platformy a založili účty na všech možných sociálních sítích. Navíc jsou k mání i trika s novým albem „Human Sewer“ a album samotné ve fyzické podobě.
Na albu mě těší jeho pestrost, hlavně v první polovině je každá skladba úplně jiná. Vedle dejme tomu DEATH worship věcí (a to nejen z dob největší slávy Chuckovy družiny, ale i tvorby před rokem 1990) tam máte i techno/heavy instrumentálku nebo groovy zatěžkané party. Je to cílené, aby byla deska pestrá, nebo to prostě tak nějak vyšlo?
Megoš: Tak po albu „Signed…“ jsme začali tvořit materiál, kde jsme začali používat sedmistrunné kytary, tudíž ty groove pasáže už z toho samy vyplynou. Myslím, že máme velmi melodickou muziku, pořád nějaké vyhrávky, sólíčka, tak jako protiklad k tomu se náramně hodí.
Poslední song je asi poctou Chucku Schuldinerovi. Použili jste v ní pasáž ze skladby „Perennial Quest“, která je letos přesně třicet let stará. Proč právě tento motiv? A když DEATH omíláme, tak které jejich album považujete za nejlepší? Jedno jediné…
Megoš: No původně Lumír zamýšlel jinou skladbu, ale nakonec jsme použili tuto, krásně se hodí na konec alba. S albem od DEATH to je těžké vybrat jen jedno, každé má něco… Za mě „Human“.
Lumír: No já, když jsem to skládal, tak jsem chtěl do toho songu zakomponovat sólo z „Crystal mountain“, ale Megoshovi se nelíbilo, jak jdou po sobě ty pasáže, a tak přišel s nápadem použít konec „Perennial“, což si myslím, že byl dobrý nápad a celkem dobře to sedí na konec songu i celého alba a celkově vlastně i k titulnímu songu, což potvrzuje i cover alba.. Prostě, že to všechno odvál čas po destrukci…
Texty jsou i mně, chabému angličtináři, celkem srozumitelné, ony už názvy písní hodně naznačují. Asi se dá říci, že texty jsou ze života, nikoliv taková ta typická deathmetalová témata plná smrti, krve, násilí… Záleží vám na tom, o čem zpíváte?
Lumír: Jj, texty jsou jednoduché a srozumitelné i slabším angličtinářům a celkově jsou o momentálních problémech dnešní společnosti – špehování lidí velkým bratrem, migraci, covidu, psychických nemocech, přírodní tragédii nebo lidské v podobě „4000 K“. Celé to uzavírá textově song „Human Sewer“, který je vlastně o tom, jak se jako lidstvo sami ničíme a zhoršujeme si sami život na této zemi válkami atd. a jednou… Doufám, že už tady nebudu. (úsměv)
Bicí, to je u vás asi téma. Do jedné skladby je nahrál bubeník SOLAR SYSTEM, v dalších jsou programované. Ono to dnes není snadné poznat, když se to udělá dobře, podobně postupují i kapely, které bubeníka mají. Vy jste měli bicí určitě dopředu nějak nachystané – nakolik se pak ve studiu předělávaly?
Lumír: Tak dneska je to už na takové úrovni, že to už ani nepoznáš. A jak píšeš, dělá se to tak, že to živý bubeník nahraje a pak se to stejně rovná a rovnají se i kytary, aby nahrávka byla prostě dokonalá. A ano, bubeníci, to začalo být téma pro nás už po prvním albu, kdy odešel první bubeník. Pak se našlo pár kluků, kteří stejně zase odešli, až jsme našli konečně pana bubeníka v podobě Michala Bohunovského, který nastavil v DEMIURGU hodně vysokou laťku, a mysleli si, že teď už ta kapela pošlape. Vydrželo to přes album „Signed by evil“, a když jsme měli připravené polovinu alba „Webs of life“, tak se to stalo opět. Troufám si tvrdit, kdyby Michal neodešel, tak jsme mohli mířit daleko výš, ale zdá se, že to této kapele není prostě osudově přáno. Už tehdy jsem ty songy připravoval v Cubase pro kluky na poslech i s bicíma, a tak jsem byl zvyklý dělat tu muziku celou, takže bicí pro mě nebyly žádná neznámá už na „Webs“ a pro „Human Sewer“ jsem je programoval taky. Digaz pak upravil zvuk bicích, nějaké breaky a celkově aby to vypadalo, že to hraje člověk. (úsměv) Je škoda, že Honza ze SOLAR SYSTEM nahrál jen jeden song, protože se ho zhostil velmi dobře a my bychom ho ve svých řadách velmi rádi uvítali, ale nedá se nic dělat, musíme hledat dál někoho, kdo s námi bude chtít propagovat nové album.
Jak dlouho jste ve studiu pobyli? Digaz máte po ruce, takže se nabízí možnost tam netrávit čas v kuse, ale rozdělit nahrávání na etapy – využili jste takový model?
Megoš: S Digazem se známe už dost dlouho, točili jsme u něho kromě prvního alba („Attack…“) všechny naše nahrávky. On byl z našeho reunionu nadšený, dal nám výborné podmínky k realizaci nového alba. A protože jsme nebyli vázáni nějakým termínem (jediný termín byl mít album nahrané do konce roku 2024), mohli jsme album nahrávat po kouscích. Celé nám to zabralo cca čtyři měsíce nahrávání a dva měsíce mix, ale třeba jsme měsíc nedělali nic.
Lumír: K tomu můžu jen napsat, že ještě jednou děkujeme Digazovi za všechno ohledně nahrávání ve studiu, zhotovení dvou audio klipů z nového alba, coveru atd.
Zvuk je trochu jiný než na vašich dřívějších nahrávkách, takový hustější, posazený níž, což ladí s vokály, které jsou rovněž hlubší než dříve. To šlo ruku v ruce, nebo se to potkalo mimoděk?
Lumír: Chtěli jsme na novém albu změnu oproti našim starším oldschoolovým zvukům na našich albech a myslím si, že se to celkem povedlo změnit dle našich představ. Co se týče vokálu, tak je to strašně těžké v podstatě bez tréninku po devíti letech přijít k mikrofonu a něco tam ze sebe vydat. Vyšlo z toho, co je slyšet na albu, ale kluci mi ve studiu tvrdili, že je to lepší než na minulých albech. Setkal jsem se i s názory, kde fans tvrdí opak, tak uvidíme, kam se to posune, pokud začneme jezdit koncerty a nebo i snad na dalším albu.
Ne vše je zalité sluncem, např. intro na začátku první skladby mi přijde dlouhé a hlavně hlasitější než následující muzika, což působí poněkud nedotaženě, stejně tak rozpačité zakončení „4000 K“ nebo divný řez ve „Virus“. To jsou záležitosti, které by třeba přes producenta nepřešly. Někoho takového ale najít asi není snadné, nebo je to nákladné. A otázkou je, jestli byste o něčí připomínky stáli – stáli?
Megoš: A tak mě se to nezdá, že by zrovna to intro bylo dlouhé. Navíc jsme ho ještě zkracovali a editovali, aby pak navazovalo na první song. V roli producenta hodně vystupoval Digaz a některé aranže pocházejí přímo od něho, jako např. sloka hraná pouze basou v „Unfair Justice“ a další. Někde jsme třeba chtěli zdvojený zpěv, ale on řekl ne. A my ho poslechli. (úsměv) On taky už tu muziku dělá dlouho a ví, kdy je třeba něco špatně, co je třeba zvýraznit, co vyhodit…
Lumír: Všechno si děláme sami. Kontrolní orgán v podobě producenta nemáme, a tak je to na nás. Pozorný posluchač asi nějaké nuance najde, ale celkově se mi nezdá, že by byl „4000 K“ nějak rozpačitě zakončen apod. Intro možná hlasitější je pro zvýraznění té destrukce, ale bylo delší, a proto jsme ho už tak zkrátili, jak píše Megosh. V dnešní rychlé době to asi není moc přínosné, ale zase není tak dlouhé, aby se u toho nedalo vydržet. (úsměv)
Když jsem výše zmínil AI, napadá mě, jak to je s obalem. Na první pohled mě nic jiného, než umělá inteligence nenapadlo, respektive jsem si pomyslel cosi nepěkného, protože obal mi přijde nevzhledný. Asi jste do něj nechtěli sypat peníze… Je to produkt moderní doby, nebo se pletu?
Lumír: Co se týče obalu, tak jsem se už setkal s názorem, že je to AI, a musím i tady vyvrátit toto tvrzení.
Cover nám dělal také Digaz a zhotovil ho dle našich požadavků a kriterií, které by měly vystihovat náladu alba i jeho titulního songu. A dle mě vystihuje. A ano, už jsem četl od kamaráda, že ten obal patří do osmdesátek nebo devadesátek, že Káňo. (úsměv) Ale dle nás vystihuje to, co má – proto jsme ho chtěli takový, jaký je.
CD jste si vydali sami. Zkoušeli jste najít vydavatele, nebo jste byli dopředu rozhodnutí, že si to vydáte sami? Kolik cédéček jste nechali vyrobit?
Lumír: Vydali jsme si ho sami a je to tak trochu moje zásluha či vina. (úsměv) Jednal jsem totiž s někým, kdo by nám vydavatele i našel, ale bohužel jsem dal to album na platformy a šikovní roznašeči už ho prostě začali šířit, a to jsem si myslel, že jsme ve světě absolutně neznámí a nikoho to moc zajímat nebude. Omyl. (úsměv) Takže sami a zatím jen v počtu 80 ks.
Megoš: Ze zkušeností se SOLAR SYSTEM vím, že nejvíce CD se prodá přímo na koncertech, proto jsme nešli do nějakých šílených čísel, ale rozumně co jsme schopni prodat.
Co bude s DEMIURG dál? Hledáte bubeníka, abyste mohli hrát koncerty? Nebo zase na nějaký čas necháte kapelu u ledu a přihlásíte se, až dáte dohromady další materiál?
Megoš: Bohužel najít technicky nadaného bubeníka v našem kraji, který zároveň nehraje v dalších dvou kapelách, je problém. To už by bylo snadnější někoho si vychovat, ale na to už nemáme ani čas, ani trpělivost. Vypadá to zřejmě, že zůstaneme studiovou kapelou. Ovšem kdyby se někdo našel, kdo by chtěl s námi hrát, určitě bychom se nebránili. Dnes už naštěstí není třeba strávit dlouhé hodiny na zkušebně, vše se dá připravit doma, a pak to na pár zkouškách pouze sehrát.
Lumír: Přesně tak, najde-li se někdo, tak ať se nám ozve, vše se dá domluvit. Rádi bychom zase vyrazili na pódia. Tobě i Fobia zine bychom chtěli poděkovat za prostor, kterým jsi nám umožnil vyjádřit se…
