Deset let dělí předešlou a letošní nahrávku DEMIURG. Po devíti letech nečinnosti se Lumír a Megoš, ústřední duo kapely/projektu zase pustilo do společné tvorby, nejprve za pomoci bubeníka Jana Gajdoše (SOLAR SYSTEM) nahrálo song „Human sewer“ a následně s programovanými bicími dalších devět věcí.
Historie DEMIURG je dlouhá, vznik datují do roku 1998, na kontě mají demo (2004) a alba „Attack from the Other Side“ (2006), „Signed by Evil“ (2010) a „Webs of Life“ (2015). Na starších albech se podílelo vícero muzikantů, od „Webs of Life“ už jen zmíněné duo.
DEMIURG vždy patřili mezi kapely, které vzhlížejí k dílu velkého Chucka, ostatně v určitou dobu (od roku 2010) vystupovali i jako tribute DEATH. Právě duch legendární skupiny se vnášel nad všemi nahrávkami, fanoušci i kritici prakticky vždy DEATH v souvislosti s DEMIURG zmiňovali a samotní muzikanti se tomu nebránili.
Na novince „Human Sewer“ se drží v intencích svého oblíbeného žánru, ale zároveň se jejich tvorba v několika ohledech od té předešlé liší. V první řadě zpěv, resp. řev. Na starších albech Lumír používal vyšší polohy hlasu, dejme tomu skřehotavý řev, nyní se do toho pokládá jinak, jeho hlas není tak expresivní, je hlubší a asi i lépe artikulovaný, protože řadě slov je rozumět i bez civění do bookletu. On s těmi hlubšími polohami celkem dobře ladí zvuk, který je hustější, taky posazený níž, i když kytarová sóla z toho samozřejmě vystrkují růžky. A pak baskytara, ta je hodně znát, v mixu ji nikdo nepotlačil, což je jedině dobře. A když už zvuk, tak ještě bicí a intro. Intro je první věc na albu, která se mi nelíbí a přijde mi zbytečná; za prvé je o poznání hlasitější než navazující hudba, za druhé je to taková ta klávesová a rádoby smyčcová a varhanní okázalost s větrem v zádech (rozuměj s fučením větru v pozadí) a nějakými destruktivními zvuky k tomu, dlouhá a s obsahem alba nekorespondující. A bicí – ty jsou, jak už jsem výše uvedl, programované, ale zvukově až na činely celkem slušně ošetřené, bubny nezní papundeklově ani tupě.
První song, „Cult of influence“, je celkem rozevlátá věc, kolem nejsnáze zapamatovatelné jednoduché hopsavé pasáže se kroutí party pomalejší i svižné, v samotném závěru pak zazní to, o čem song pojednává (vševidoucí oko monitoruje všechny a všechno ze všech stran). Druhá věc je sevřenější, hnilobné party čeří kytarová kouzla; pokud bych tady měl hledat paralelu s DEATH, tak s těmi předrevolučními (před rokem 1989). Třetí píseň je z jiného soudku, nasekaná, což je určitě pro vnímání alba dobře, protože se skladby dají snadno odlišit, „4000 K“ i díky výraznému sólu a žel i divnému zakončení. S „Pulse of vulcano“ přichází zpočátku uvolnění, protože její začátek je umírněný, vybrnkávaný, postupně se píseň rozjede přes technické hrátky do svižného šlapavého techno/heavy kvapíku, aby se znovu uklidnila; paralela s názvem zřejmá, absence zpěvu logická, kytarové i baskytarové hrátky si zaslouží plnou pozornost.
„Virus“ začíná zlověstně, covid samozřejmě nebyl nic veselého, plíživé melodie přinášejí zkázu, ale pak se nevím kdo rozhodl pro řez a úplnou změnu výrazu songu, působí to křečovitě a divně, když najednou vše zhrubne a zhoustne. Úvodní pasáž padá do ztracena, přitom by na ní šlo stavět, resp. se na ní svým způsobem i později staví, když se rozjede melodická severská klasika s výraznými kytarovými vyhrávkami a zajímavě se prolínajícími hlasy. Z rovné muziky se postupně stává zašmodrchaná, technické party jsou fajn, takže nechápu ten podivný zářez na začátku. Není to poprvé, kdy mi přijde něco nedotažené, divné, jako by se s tím chlapi až tak nepárali. Přitom opravdu dobrých nápadů není málo, i v „Human sewer“ to pěkně ladí, skladba je to chytlavá, melodická a technická, s různými rytmickými zvraty i nasypaným partem na konci. „Unfair justice“ je méně nápadná, místy groovy, taková obyčejnější, což se dá říci i o „Parasite !?“, tady mi přijde, že album malinko ztrácí dech, některé party se opakují, jiné tolik netáhnou, v druhé zmíněné jen další prog/tech hrátky. Výrazná rytmika v „Pyromania“ zpočátku drží dění ve středních tempech, ale po relativně dlouhém úseku bez zpěvu nabírá na obrátkách a míří k death/thrashové rotyce, což považuju za vítané zpestření. A závěrečný štych se taky povedl, svižný death metal s tepajícími bicími, DEATH echy, včetně partu ze skladby „Perennial Quest“, která je letos přesně třicet let stará. Hezká pocta, včetně slov, která jsou Chuckovi věnována.
Obal se nepovedl. Vypadá, jako když se potká umělá inteligence s nevkusem. Alespoň co se vizuální stránky týká. Informačně je na tom o poznání lépe. Titulní strana je vyloženě odstrašující případ – přesně takhle by cover vypadat neměl. Design vůbec vypadá jako z roku cvaj, nápady žádné, takže pochválit lze jen uvedení textů a dalších informací souvisejících s nahráváním.
Seznam skladeb:
- Cult of influence
- Silent death
- 4000 K
- Pulse of vulcano
- Virus
- Human sewer
- Unfair justice
- Parasite !?
- Pyromania
- 34/7 Honor his memory
Čas: 44:33
Sestava:
- Megoš – bass guitar
- Lumír – guitar & vocal
