Ahoj, čím to, že v minulosti jste alba vydávali v dvou až tříletých odstupech a teď až po sedmi letech od předchozího? Personální změny, covid-19, lenost? (úsměv)
Ahoj Johane, bylo to dáno tím, že dříve jsme byli mladí a neklidní a teď už jsme staří a leniví. Navíc, po vydání předposlední desky nebyla situace v kapele zrovna ideální. Názorově jsme se začali rozcházet, a navíc zde zasáhl i fenomén všech fenoménů a to ten, že „každá kapela má svou Yoko Ono“. A když už jsme nějaké nové songy vyplodili, za pár zkoušek jsme je zase zahodili… a to asi tak, že dva tracky složili a vyhodili tři. Pár věcí bylo složeno ještě s Tourym, ale ty už na nové desce nenajdeš. Aktuální materiál je již dílem současné sestavy. Covid-19 kupodivu spíš proces skládání urychlil. Koncertní činnost se samozřejmě utlumila, ale i tak si myslím, že díky vhodnému načasování mezi „rozvolněním“ jsme odehráli pár dobrých akcí.
Personální změny – dvojitá výměna kytaristů, o tom jsme před časem mluvili (odešli kvůli názorovým neshodám, rodinnému životu, nedostatku času). I o příchodu Tomáše (ex-SEPSIS). Jak se jeho nástup projevil při skládání nových věcí? Podílel se autorsky, nebo je hlavním skladatelem Profesor, nebo do toho brblají všichni? (úsměv)
Brbláme do toho všichni. Přeci jen, v kapele se vládne železnou demokratickou rukou. Tomáš byl v procesu skládání hodně aktivní. Vždycky na zkoušku přinesl pár nápadů a my z nich vybrali ty, na kterých jsme chtěli dál pracovat. Profesor taky přispěl se svými pekelnými riffy do metalového mlýna a najednou jsme už měli dost materiálu na novou desku. Nechtěli jsme dělat žádné sáhodlouhé opusy, na které nemáš ani čas poslechnout je do konce. Chtěli jsme kratší a údernější věci, které tě donutí jít do první řady a pořádně si protřepat palici. (smích)
Co bys označil za největší přednost „Outside The Palace Walls“ a co je na albu jiného oproti předchozí desce?
Nejlepší z nejlepších. To stačí. (smích) Myslím, že nová deska je daleko přímočařejší a víc do death metalu a její songy hodně dobře fungují na koncertech. Což byl i náš původní záměr. Zvukově je taky o něco lepší než předešlé počiny a každý nástroj je dobře slyšet. Už jsme nemíchali v Rusku jako dva předchozí počiny, ale na Ukrajině. Což ovšem s politikou a válkou nemá nic společného. S Dmitrym jsme spolupracovali již dva roky před invazí.
Shodnete se na podílu čistých zpěvů? Je v kapele někdo, kdo by je ubral, nebo naopak někdo, kdo by je přidal, nebo dokonce někdo, komu je to fuk? (úsměv)
Kupodivu, shodneme. Ono obecně, když se zpěvák může projevovat i čistě, proč ne. Takových zpěváků totiž moc není. Spousta kapel to řeší tak, že čisté vokály zpívá někdo jiný, buď třeba kytarista, nebo basák. Chápu, že pro někoho je kombinace chorobného zvracáku s čistými zpěvy nepřijatelná či dokonce na něj působí jak červený hadr na býka (což je pitomost, protože býci jsou barvoslepí), ale od Márova příchodu do kapely je to naše signifikantní věc a pokud přijde s pěknou zpěvovou linkou, nemáme s tím problém.
Co se vlastně odehrává „mimo hradeb paláce“ aneb o čem pojednávají texty? A kdo je jejich autorem?
Neptáš se, na které straně hradeb. (smích) Někde teda neřesti, někde ctnosti. Každopádně jsme se poněkud odchýlili od tématu zhrzené lásky a trochu se šoupli do reality života. Takže zmar, deprese a selhání. Prostě to, co se k melodickému death metalu hodí. Já byl v psaní textů poněkud vyhořelý, takže převážná část je Márova práce. Aspoň si ale mohl ty slova napsat přesně do huby. Vlastě jsme ani tenkrát netušili, jak blízko se u těchto hradeb díky situaci ve světě nyní ocitáme. Asi uvedu jeden příklad. Když jsem poslal Dmitrymu stopy na mix, bylo to pár dní před ruskou invazí na Ukrajinu. Dmitry mi pak v průběhu času poslal pár fotek, jak to u něj doma v Kyjevě vypadá. A můžu ti říct, že to nebyl zrovna dobrý pocit, když já jsem si seděl v teple a Dmitry míchal za zvuků poplašných sirén naše album a kousek od domu mu vybuchla raketa...
Titulní strana obalu působí na první pohled takřka idylicky, což je dáno pozitivně laděnými barvami, ale na druhý pohled je zřejmé, že to až taková paráda není… Co jste chtěli oním výjevem vyjádřit?
Při tvorbě kompozice titulního obalu jsme měli několik nápadů. Satanžel, byly moc složité a úplně nekorespondovaly s dalším použitím třeba jako potisk merche. Scenérie byly moc veliké a asi by nám nestačil ani rozevřený obal na LP desku. Když jsem se s Chymusem bavil o názvu desky, hnedle mi říkal, že „už to vidí“. Takže finální podoba je jeho práce. Obecně jsme tím chtěli vyjádřit rozdílnost světů. Nejvíce právě kontrast bohatství a chudoby, zdraví a nemoci. Svět, ve kterém jsi v pohodě, přičemž kousek od tebe je realita naprosto opačná.
Jak přední strana obalu vznikala? Je to kombinace fotky a malby, nebo jen digitální malba? Byla v případě malby inspirací nějaká skutečná stavba – zámek, významná budova?
Tohle by byl dotaz na samotného Chymuse, ale z náhledů, co jsem v průběhu tvorby viděl, to je kombinace fotek a samozřejmě tam lítá ve velké míře Photoshop. Fotky byly použity z obrázkové banky, takže úplně konkrétně nedokážu říci, co a kde bylo foceno. Ale jakýsi reálný původ tam bude. Klidně to však může být i obývák u Chymuse doma. (smích)
Nedá se nic dělat, ale musíme nakousnout i jablko, které není z nejsladších. Zvuk. V recenzi jsem zmiňoval bicí, zejména rytmičák, jehož zvuk mi neleze do uší a přijde mi umělý. Vám určitě přijde OK, jinak byste jej tak nenechali. Je dán tím, jak zněly bicí ve studiu, nebo byl „vyroben“ při masteringu?
No jen kousej, kousej. Na tvůj popud jsem se poptal pár známých, a to jak bubeníků, tak lidí, co mají nahrávací studia, a kupodivu nikomu ten tvůj rytmičák nevadil. Dokonce to byli právě bubeníci, co hnedle říkali, že bicí znějí super a chtěli hned vědět, jak a kde jsme je nahrávali. Bicí jsou živé a i sám Dmitry, který nahrávku mixoval, je velice schopný a šikovný bubeník. Hrál v kapele JINJER a dodnes s kapelou při nahrávání právě bicích spolupracuje. Možná je na čase napsat Ježíškovi, ať ti přinese nové stereo. Ale protože zlobíš, tak bys stejně dostal prd, a tudíž jsi odsouzen již na věky poslouchat muziku na tom tvém hrkostroji. (smích)
Když jsme zmínili mix a mastering – ten jste si nechali udělat v zahraničí. Proč padla volba právě na Dmitryho Kima? Jaké nahrávky s jeho podpisem vás zaujaly?
Když jsme hledali někoho, kdo může udělat mix a master, oslovili jsme vice lidí, jejichž práce se nám líbila. Kupodivu jsme ale docela u některých narazili. Buď chtěli nesmyslné peníze nebo se jim nelíbily naše podmínky. Jak už jsem zmínil, my jsme s Dmitrym spolupracovali již v minulosti a možná právě díky tomu neměl s ničím problém, a i cena odpovídala reálu. S jeho prací jsme spokojeni. Po bitvě je každý generál, takže i zde by se pár vylepšení našlo, ale to je obecně u všech dokončených nahrávek. Tady by se jednalo spíše o drobné kosmetické úpravy. Jak už jsem psal, bubnoval dříve u JINJER a stále s touto kapelou na nahrávkách spolupracuje. Na svých profilech se na výsledky jeho práce může každý mrknout, či je vlastně poslechnout.
CD jste si vydali sami pod hlavičkou Fobia Distribution & Records. Co vás k tomu vedlo? V minulosti jste byli pod labely (I.F.A. Rcs, MetalGate) – tentokrát jste se s nikým nedohodli, nebo jste si chtěli vyzkoušet vlastní síly? Výhody převažují?
My jsme se ani vlastně s žádným labelem nedohadovali. Ještě před lety proběhla diskuse s MetalGate, ale ta vyzněla kvůli časovým průtahům do ztracena. Dalo by se říci, že pod hlavičkou Fobia Distribution & Records jsme si vydali první tři nahrávky a po 27 letech na scéně máme dost kontaktů a zkušeností na to, abychom si zvládli vydat nahrávku sami. Nespornou výhodou je, že máš nad vším 100% kontrolu a nemusíš vést žabomyší války o práva na svoji muziku.
Vlastními silami pořádáte festival Žižkův vraždící palcát. Letos jste načali druhou padesátku a samozřejmě pokřtili nové album. K té druhé padesátce – do jakého numera si dovedete představit, že „Žižku“ udržíte při životě? Baví vás pořád řešit věci spojené s pořádáním festu?
No, vidíš to, jak ten čas letí, ale hrozný mi přijde, že jsem na všech byl. (smích) Teď už ta čísla ale tak rychle stoupat nebudou. Přeci jen, děláme Žižku už jen jednou do roka a ne jak za starých časů 3x. Takže si myslím, že budeme rádi za 60. pokračování. Ale kdo ví… Ve hře je spousta věcí okolo. V minulosti jsme několikrát museli řešit místo pořádání, a i dnes není tato věc úplně vyřešena. Prostory zanikají nebo mění majitele a nově příchozí požadují za pronájem nepřiměřené částky či je rok od roku nesmyslně zvedají. Jasně, vždycky se můžeme vrátit zpátky, ale festival jako takový má už nějaké renomé. Je to profesionální akce na úrovni a asi bychom těžce nesli, že budeme pořádat další pokračování, kde nebude třeba pódium, backstage nebo odpovídající PA aparát či světla. Bavit tě to musí, zejména posledních 14 dní před festivalem, kdy lepíš plakáty po krajině. Jinak by ses na to dávno vykašlal.
A jak letošní ročník a křest samotný dopadl? V bulvárním plátku Plesk se objevily nějaké nechutnosti, tak jestli bys mohl vše uvést na pravou míru… Budete se s Pleskem soudit za pošpinění dobrého jména?
Poslední pokračování dopadlo dobře a trochu i nad očekávání, i když se samozřejmě žádné zázraky nekonaly. Pozvali jsme na křest vlivné lidi z undergroundu, spousta z nich dorazila, někteří ne, a navíc neměli ani trochu slušnosti se z této akce omluvit. Příště žádné perly sviním házet nebudeme. (smích) A nebudeme se soudit ani s Pleskem, protože to napsal úplně přesně tak, jak to proběhlo. A jestliže tam nikdo nebyl, může jen litovat.
A kolik se na křest / 51. ŽVP sešlo a sjelo (myslím dopravními prostředky, úsměv) fanoušků? Chodí v Táboře i mladší generace, nebo převládají dinosauři?
Na akci bylo kolem 200 lidí a dorazili různě. Jeden neodbytný fanoušek chtěl dokonce projet i dvorem Housova mlýna a nenechal si vysvětlit, že dál cesta nevede. Mladší generace asi nechodí moc nikde. Co tak svým skromným okem na akcích sleduju. Takže ani Tábor není výjimka. Je to samozřejmě škoda, protože ještě před nedávnem bylo na Žižkovi teenagerů dost. Ale asi se pro ně jednalo jen o „trendy záležitost“. Věkový průměr návštěvníků si netroufám odhadovat, ale určitě to bylo něco kolem 35–40 let. A to vlastně taky díky tomu, že největší dinosaurus nepřijel a nemohl tak onen průměr o dost zvětšit. (smích)
Jak vidíš budoucnost koncertů obecně, myslím s ohledem na rostoucí ceny všeho, s hudebními produkcemi souvisejících energií nebo pohonných hmot, což přinese růst cen pronájmů klubů a služeb zvukařů atd. Prostě jestli je udržitelný současný počet akcí?
Budoucnost je hnědá. (smích) Osobně si myslím, že současný stav moc udržet nepůjde. Jak jsi psal, zdražuje vše a technika se zajištěním ještě o to víc. Ale nerad bych tu maloval čerta na zeď. To, že lidi nechodí na koncerty, posloucháme už přes čtvrtstoletí a koncerty tu pořád jsou. Poslední dvě klubové metalové akce, které jsem navštívil, měly velice slušnou návštěvnost a v jednom případě bylo dokonce vyprodáno a já se dovnitř nedostal. (smích) Je možné, že se počet akcí zredukuje anebo se najede na úplně jiný koncept pořádání. Tu křišťálovou kouli nikdo z nás asi nemá.
A co křišťálová koule týkající se budoucnosti F.O.B.? Takovou bys po ruce měl, nebo je to taky ve hvězdách? Bude se na další album čekat zase sedm let, nebo si v kapele všechno sedlo a už vymýšlíte nové skladby? Nebo zatím všechny síly napínáte k propagaci nového CD a budete co nejvíce koncertovat?
Tak tu taky nemám. Nové skladby zatím nevymýšlíme, jsme přeci vyčerpaní z posledního tvořivého procesu. (smích) Těžko říct, jak dlouho to bude trvat a jestli vůbec. Můžeš si na to ale vsadit, kurzy budou jistě veliké. (smích) Ale jak píšeš, teď se chceme věnovat propagaci nové desky, plánujeme jarní tour a máme potvrzeno i dost letních festivalů. Uvidíme, kam nás vítr zanese. Osobně bych si chtěl ještě střihnout výroční koncert ke třiceti letům. Pak vydáme živáč, bestoffku a třeba ohlásíme konec kariéry a poslední tour, abychom pak vzápětí těch tour odjeli ještě deset. (smích)
