O francouzské skupině AORLHAC už jsme dvakrát psali, v roce 2018 o druhém řadovém albu „L´espirit des vents“, o tři roky později o třetím „Pierres brûlées“. Taky jsme psali, že svou hudbu označovala jako occitan black metal, což znamená okcitánský black metal, což znamená, že používala okcitánštinu, což je jazyk, kterým se mluví v jižní Francii, v Katalánsku, v části Itálie a v Monaku. To už taky v první recenzi zaznělo, stejně tak jméno vydavatele, kterým je dobře známé LADLO, které letos vydalo reedici hned tří nahrávek AORLHAC, v jejichž názvech se objevuje slovo „vents“, které by dle překladače mělo znamenat „větry“.
Větrná trilogie se skládá z těchto počinů:
„À la Croisée des Vents“ („Na křižovatce větrů“)
„La cité des vents“ („Město větrů“)
„L'esprit des vents“ („Duch větrů“)
LADLO je synonymem kvalitních designů a v případě tří reedičních cédéček to platí dvojnásob. Vyšla ve formátu DVD a s digipackovými krásnými obaly, které evokují staré tisky, což platí i o bookletech, které jsou taky na pohled parádní a kresbičky v nich vypadají jak od Hieronyma Bosche. Pokud reedice, tak takhle by to mělo vypadat. Vyšly i barevné gramodesky, takže edice se vší parádou.
Hudba na „À la Croisée des Vents“ až taková paráda není. Fakticky jde o debut, který vyšel v roce 2008 hned dvakrát, nejprve pod označením demo a pod lehce odlišným názvem „La chronique des vents“ posléze jako EP. Oba materiály se lišily v jedné položce, na reedici jsou skladby komplet plus dva bonusy (na obalu jsou jako bonusy označeny skladby tři, ale jedna z nich byla právě na demáči). Zpět k debutu/„neparádě“. Nahrávka nechci říci přímo trpí začátečnickými neduhy, ale určitou dávkou naivity ano. Ne, že by se nedala poslouchat, zas taková slabota to není, ale některé momenty svou jednoduchostí a ohraností do uší praští.
Úvodní akustické intro? Proč ne. Je rozumně krátké, jen navodí atmosféru předznamenávající, že v dalších skladbách se sem tam zahraje na folkovou notu. Zpočátku to tak nevypadá, „La guillotine est fort expéditive“ fičí jako větřík mezi alpskými kopci, je to taková ta svižná melodická rychloběžka s opakujícími se kytarovými motivy, do kterých Spellbound skřehotá lehce zastřeným hlasem. Při stopáži přesahující šest minut je jasné, že je třeba song něčím ozvláštnit, takže logicky zpomalení a po něm i lehké náznaky lidové hudby, které naštěstí nepůsobí přihlouple, ale do muziky bez potíží zapadá. Horší je to s umca umca rytmy v druhé poloviny písně, ty jsou ohrané. Nepříliš povedený úvod „La mort prédite“ s halekáním naštěstí střídá celkem silná melodická linka a taky se projevuje výrazná baskytara – ta je obecně na nahrávce hodně výrazná. Ani v třetí položce nechybí zvolnění a další lehké folkové motivy. Překvapuje začátek Le Charroi de Nîmes“, který je vedený v duchu hard´n´heavy, zemité riffy se valí, až s prvním skřekem se děje změna, do toho opět akustické vsuvky, po nichž žel píseň sklouzává do podivného tvaru, ani post-, ani depressive, byť divné to je, včetně různě variovaných rytmů. Na „1693-1694: Famine et anthropophagie“ mě zaujal název, který dle překladače znamená „Hladovění a kanibalismus“. Nepodařilo se mi zjistit, o co se jednalo, snad nějaká epidemie nebo válka, možná něco úplně jiného, co se odehrálo v regionu Auvergne, odkud pochází členové kapely. Muzika je zpočátku potemnělá, ale postupně opět nabírá melodický ráz a kytarové party jsou chytlavé a nutno uznat, že v některých pasážích i velmi povedené. Poslední řadová věc je vzdušnější, akustické prvky jsou zapracovány s citem a možná nejhojněji; dojem kazí skandované „hej“, což mi nesedí obecně.
Tři přídavky mají odlišný zvuk a kvůli tomu působí jako chudší příbuzní, zejména „Mémoires d'Alleuze“, ten je hodně retro. Po hudební stránce je to podobné jako u předchozích songů, střídání melodických blackových partů s akustickými i přírodními zvuky, druhá ze tří písní je instrumentální a má středověký nádech a poslední „Les charognards et la carin“ je asi nejnasypanější věc celého CD.
Zmínil jsem zvuk – ten prošel remasteringem, který asi dokázal srovnat nástroje a dát jim potřebnou hloubku, takže i letitá nahrávka zní, s výjimkou hlavně prvního bonusu, vcelku slušně.
Reedice „À la Croisée des Vents“ vyšla už potřetí, takže zřejmě jde o fanoušky žádaný materiál. Mně připadá průměrný, ale výpravné balení jej pozvedává na zajímavý sběratelský artefakt.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- À la croisée des vents (Intro)
- La guillotine est fort expéditive
- La mort prédite
- Le Charroi de Nîmes
- 1693-1694: Famine et anthropophagie
- Aorlhac
- Mémoires d'Alleuze
- L´Oeil du choucas
- Les charognards et la carin
Čas: 46:51
Sestava:
- Ashcariot – bass
- Spellbound – vocals
- NKS – guitars, drums
