LVMEN ohlásili na září tři koncerty a všechny odehráli téměř den po dni. Kam na ně vyrazit? Volím Plzeň. Proč ji, když to mám do Prahy o trochu blíž? Vyprodanou Sedmičku jsem zažil a nehodlám tenhle „zážitek“ absolvovat znova. Nejsem blázen. Variantou mohl být i dnešní Tábor, kde tenhle třídenní mejdan končí, ale ten se mi nějak nehodí.
Lampa byla sakra plná už v době, kdy měla začít předkapela CODE NAME LINHART. Pro mě neznámá parta začala skvěle. Minimalistické bicí, zpívající kytarista, místo basy člověk na synťáky… hned první dva songy mě překvapivě čaply. Těžko zařaditelná muzika zněla z počátku, díky bicím, jako nějaký post-punk z 80. let, zatímco další věc mi připadala jako electro country. Postupně mi začalo docházet, že se v tvorbě kapely objevují prvky, které jako bych někde někdy zaregistroval, moji domněnku mi potvrdila západočeská chodící encyklopedie Šnejdy, „LINHARTI“ jsou pohrobci CLIMATIZADO. Tak odtud vítr foukal! 20 minut set, naprosto ideální, povedené.
Po „Mitgefangen Mitgehangen“ jsem se snažil v rozumné dojezdové vzdálenost navštívit téměř každý koncert LVMEN. Je asi potřeba zmínit, že kapela měla mrzení s kytaristy. Po další nešťastné události naskočil do kapely Honza Tomáš, který se už léta drží, ale kolem něj se měnila další známá jména obsluhující šest strun (Libor Palucha, David Vála, památný záskok Davida Zemana v Táboře). Kdo sleduje dění kolem skupiny, ví, že i letošní várka koncertů proběhla se změnou na postu kytaristy. Tuto roli v LVMEN obsadil Tomis, jenž se podílel na prvních dvou nahrávkách kapely, aby se po dlouhých letech vrátil zpět a byl součástí týmu tvořícího aktuální album „Amen“, kvůli kterému jsme se tady sešli.
Po minulých zkušenostech bylo jasné, že LVMEN přehrají celou čerstvou nahrávku a k tomu přihodí něco na závěr. „Amen“ už se do mě zakouslo a tudíž mi nebránilo nic tomu, abych si ho vychutnal i naživo. Z vinylu mi přijde nahrávka poplatná době a je docela zvukově nahulená, což je škoda, ale naživo to makalo naprosto skvěle – tak, jak mělo, zvuk se vydařil. Při domácím poslechu se nemohu rozhodnout, jaká skladba z novinky je zrovna ta nej, beru desku jako celek, ale naživo mě vtáhl hned začátek a udělal na mě velký dojem. Skvělá práce s dynamikou u „XXVI“ mě dostala stejně jako hutný riff v následující „XXVII“, který lámal v pase. Jelikož je deska poměrně krátká, nějakých 35 minut bylo slušným sprintem.
Byl jsem zvědavý, co si LVMEN připraví za věc, která přece jen set prodlouží, i když na rovinu říkám, že kdyby se skončilo po odehrání celého „Amen“, byla by to ta největší frajeřina a já bych ji cenil, ale chápu, že by dost lidí tento krok zklamal. Tou skladbou navíc byla „VII“, kterou zrovna nepovažuju za úplně nejlepší song kapely a musím říct, že bych si vybral asi 20 jiných věcí z jejich repertoáru než tuhle, ale tady to bude názor stylu kus od kusu. Nicméně po té post-metalové/hardcoreové současné verzi LVMEN mě tohle emo, na kterém prostě zub času zapracoval, tak nesmetlo jako předchozí čtyři kousky. I přesto se ale jednalo o jeden z top koncertů, který jsem za poslední roky navštívil. LVMEN jsou ve formě a stejně jako v minulosti mě ani tentokrát naživo nezklamali.
