Nejbližší koncerty
  • 07. 11. 2024https://facebook.com/events/s/pig-sweatch-x-moral-hangove...
  • 08. 11. 2024Dostala se nám do rukou možnost pomoct legendárním Japonc...
  • 13. 11. 2024Švédská heavy metalová kapela Lucifer vyráží na turné, je...
  • 14. 11. 2024Miserere Luminis - atmosférický black metal (Montréal, Qu...
  • 18. 11. 2024Benighted a Baest vyrážejí na turné a jednou ze zastávek ...
  • 21. 11. 2024https://pandemia-deathmetal.cz/ https://bandzone.cz/dysa...
  • 22. 11. 2024METAL & GRINDCORE B-DAY NIGHT ″REBIRTH OF THE DEATH″ Už ...
  • 22. 11. 2024Vánoce v předstihu?! Brněnská sajtna harcovníků bude křt...
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

CD/LP 2024, Les Acteurs de l'Ombre Productions / melodic black metal / Francie

O francouzské skupině AORLHAC už jsme psali třikrát, v roce 2018 o druhém řadovém albu „L´Espirit des Vents“, v roce 2021 o třetím „Pierres brûlées“ a nedáno o reedici debutového EP „À la Croisée des Vents“. Taky jsme psali, že svou hudbu označovala jako occitan black metal, což znamená okcitánský black metal, což znamená, že používala okcitánštinu, což je jazyk, kterým se mluví v jižní Francii, v Katalánsku, v části Itálie a v Monaku. To už taky v předchozích recenzích zaznělo, stejně tak jméno vydavatele, kterým je dobře známé LADLO, které letos vydalo reedici hned tří nahrávek AORLHAC, v jejichž názvech se objevuje slovo „vents“, které by dle překladače mělo znamenat „větry“. 

Větrná trilogie se skládá z těchto počinů:
„À la Croisée des Vents“ („Na křižovatce větrů“) 2008
„La Cité des Vents“ („Město větrů“) 2010
„L´Esprit des Vents“ („Duch větrů“) 2018

LADLO je synonymem kvalitních designů a v případě tří reedičních cédéček to platí dvojnásob. Vyšla ve formátu DVD a s digipackovými krásnými obaly, které evokují staré tisky, což platí i o bookletech, které jsou taky na pohled parádní a kresbičky v nich vypadají jak od Hieronyma Bosche. Pokud reedice, tak takhle by to mělo vypadat. Vyšly i barevné gramodesky, takže edice se vší parádou. 

Předchozí odstavce jsou takřka stejné jako v recenzi na první „větrné“ CD, ale pro pořádek a pro případ, že někdo do tohoto článku zabrousí napřímo přes nějaký odkaz, jsem je lehce upravil a umístil i zde. A teď už k muzice, kterou složila a nahrála stejná sestava jako předchozí EP, jen o dva roky později. Takže se nedá čekat žádný velký stylový přemet. 

Stejně jako minule, i tentokrát se začíná akustickým intrem na španělku, do kterého jsou zasazeny přírodní zvuky. Následuje melodický black metal jako z učebnice – svižný, chytlavý, s kytarovými linkami a zašpiněným skřehotem. Stejně jako minule, jako podle šablony. Samozřejmě jsou postupy jiné, ale ani tady nechybí zvolnění a návrat akustické kytary. Volněji začíná „Plérion“, ale i ten nabere po chvíli na rychlosti a naléhavosti, aby se zase zpomalilo… Zpěvák se nedrží jedné polohy, skřehotá, řve, sípe, výraz volí podle toho, jak zrovna působí hudba, která je naléhavější ve středních a pomalých tempech, do nichž je znovu vkládána akustická kytara. V těchto partech mi nahrávka přijde zajímavější, než když se bezhlavě řítí vpřed a koketuje s heavymetalovými vyjadřovacími prostředky. V „Le miroir des péchés“ se objevují klasické oldschoolové rytmy, ale i lehce avantgardní pasáže, až mi song přijde překombinovaný, ale on trvá přes šest minut a je potřebně jej nějak zpestřovat… I když tady mi to moc smysl nedává.

Obecně opět při poslechu alba nejásám, vlastně nechápu jeho oblibu, přijde mi podobně jako předchůdce jako průměrná žánrová práce, kterých je ve světě k dispozici nepřeberné množství. I ty folkové motivy, které se objevují v druhé polovině, nejsou nikterak výjimečné. Na druhou stranu to kapele hraje, formálně je vše v pořádku, ale když album dozní, v paměti nezůstane jediný silný motiv, který by nějakým způsobem vyčníval. Při poslechu zaujme třeba dlouhá kytarová nit vinoucí se „Sant Flor, la cité des vents“, „pochoďák“ ve „Vers les honneurs“, ale taky překotnosti, kterými se nešetří. A tak je mnohdy to zaujetí nutné vložit do uvozovek. 

Trpělivost růže přináší, takže kdo se proposlouchá až k poslední „Les enfants des limbes“, bude odměněn; konečně se povedlo obohatit skladbu přitažlivými úseky, které působí jako ztělesněné zlo, i díky frenetickému řevu frontmana, i díky zlým melodiím a troše hnusu, který v první polovině ze songu tryská, aby se uprostřed nálada proměnila a objevila se hezká folková pasáž, v níž se myslím objevují i housle, které jí dávají středověký nádech. Kdyby takhle kapela měnila nálady v předešlých písních, hodnotil bych celek mnohem pozitivněji… 

Dle tracklistu uvedeného v přebalu by měl být na konci zařazen cover TAAKE „Over Bjoergvin graater himmerik IV“ ze stejnojmenného alba norské kapely, nicméně na CD song není, možná tedy na LP a na obal k CD se vloudila nepřesnost. A druhá nepřesnost je na titulní straně bookletu i na samotném CD, kde je název chybně uveden jako „ La Citée des Vents“ (s „e“ ve slově „Citée“ navíc).

I v případě „La Cité des Vents“ nejde o první reedici, už v roce 2016 vyšla cédéčka i desky, letos tedy podruhé, takže i tady platí, že jde o fanoušky žádaný materiál. Mně připadá, stejně jako debutové EP průměrný, ale výpravné balení jej pozvedává na zajímavý sběratelský artefakt. 

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

  1. À la croisée des vents II    
  2. Le bûcher des Cathares
  3. Plérion
  4. Le miroir des péchés
  5. Sant Flor, la cité des vents
  6. Vers les honneurs
  7. La comptine du drac
  8. Les enfants des limbes

Čas: 44:41

Sestava:

  • Ashcariot – bass 
  • Spellbound – vocals
  • NKS – guitars, drums

Facebook
Bandcamp

LADLO


Zveřejněno: 09. 10. 2024
Přečteno:
216 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář