Francouzská kapela AORLHAC už se na stránkách Fobie objevila v roce 2018, kdy vydala návratové album, jež následovalo po cca sedmileté odmlce, kterou členové kapely vyplnili jinými hudebními aktivitami. Během uplynulých tří let se sestava výrazně proměnila, na svých postech setrvali akorát kytarista a zpěvák, ostatní se připojili po vydání alba „L'esprit des vents“. Nicméně právě ústřední duo stálo v minulosti za hudbou i texty, takže žádná velká zářijová revoluce se nekoná, AORLHAC zůstávají věrni melodickému black metalu. V minulosti tomu říkali occitan black metal, což (occitan) odkazovalo k místu jejich původu v jižní Francii, což dokládali i lehkým folkovým spiritem.
Na novém albu „Pierres brûlées“ v nastoupené cestě pokračují, folkový nádech se tu a tam objevuje, prim ale hrají melodie, které se pravidelně střídají s blackovými marši. Zatímco blackové pasáže mi přijdou standardní a nemyslím, že by byly něčím extra, melodie, ať už mají jakýsi středověký punc, nebo ne, se dají považovat za povedené. Důkazem budiž úvodní „La colère du volcan“, dle překladače „Hvěv sopky“, která chrlí jeden melodický motiv za druhým, ale nechybí ani ten černý kov. Pozornost určitě poutají bicí, které jsou v mixu vytažené více než je obvyklé, a které jsou kromě sypaček zahrány pestře a stojí za to si jich všímat. V pomalejších partech naopak hrají prim kytary, ale neztrácí se ani basa, která rovněž vystrkuje růžky a přidává cosi jako basové melodie. Zpěvák samozřejmě řve, ani když muzika zvolní nebo zmelodizuje neubírá Spellbound z extrémního projevu, žádné čisté hlasy, jen řev a křik, opět barevný a místy evidentně silně prožívaný.
Řadě poměrně dlouhých kompozic nechybí epické motivy, ono taky udržet pozornost např. osm minut („Au travers de nos cris“) nejde jen omíláním mustru „melodie, nářez“, je nutné použít další ingredience, tudíž v druhé písni už krátce dojde na takřka civilní projev a recitaci i tu epiku v táhlých melodiích. A v třetí se trylkuje, kytara zpočátku kouzlí různě zamotané ozdoby, ale tahle hra na krásno trvá jen chvilku, pak se sází na black metal severského střihu, který je prokládán pomalejšími pasážemi. Čtvrtá „Nos hameaux désespérés“ pomalu rovnou začíná, tribální rytmy a řev zoufalce doprovází kytary opatrně, aby se samozřejmě opět rozjely a sypaly další porci spíše old school než jiného blacku. O melodiích, které jsou v každé písni, už se zmiňovat nebudu, stejně tak další songy nebudu popisovat, z výše uvedeného je zřejmé, že AORLHAC dělají black metal melodický, lehce etnický a lehce tradiční. Koho tahle kombinace baví, bude určitě spokojený, nahrávka je poslouchá příjemně, melodie se neopakují, kapela se neustále snaží o nějaká zpestření, což se týká i nástrojů, takže zazní akordeon nebo akustická kytara, v jejíž režii se odvíjí předěl „ Averses sur Peyre-Arse“.
Novinka mi přijde zajímavější a lepší než předchůdce, a ani ta šílená stopáž nepřekáží, album jsem několikrát protočil a neunavovalo mě, naopak jsem pokaždé objevil něco nového, takže za mě slušná práce.
A slušnou prací je i obal CD, šestistránkový digipack s lesklými částmi a dvanáctistránkový booklet vizuálně věnovaný horám a sopečné erupci. Kromě fotek horských masivů nechybí portréty hudebníků, texty a info o nahrávání, které probíhalo ve studiu hlavního mozku NKS, zvuk finalizoval Fred Gervais v Henosis studiu a jeho práce je OK, zvuk je k danému hudebnímu ranku adekvátní, ani úplně čistý, ani špína.
Album vyšlo na zmiňovaném CD, ale taky na 2LP ve třech barvách plus jako dřevěný sběratelský box, který kromě CD, LP a MC obsahuje další propriety. V tomto směru opět LADLO boduje, věrní fanoušci kapely si můžou udělat radost.
Seznam skladeb:
- La colère du volcan
- Au travers de nos cris
- Vingt sièges, cent assauts
- Nos hameaux désespérés
- Nos âmes aux mornes idées
- Averses sur Peyre-Arse
- Les vésanies d’Aymérigot Marchès
- La guerre des esclops
- Pierres brûlées
Čas: 53:12
Sestava:
- NKS – compositions, guitares, accordéon
- Spellbound – chants, textes
- K.H. – batterie
- Alex – basse
- Winter Arun – guitare acoustique
