DMC – All For A Piece Of Iron

„DMC počtvrté!“, hlásí děvče číslo záběru po klapnutí dřevěného zařízení a já nedočkavě vyhlížím, co že si to pro nás borci z Veselí nad Moravou připravili za scénu. Jistě nikoho nepřekvapí, že půjde o válečné téma vykreslené lomozem staré deathmetalové školy.

Vůbec si netroufám tvrdit, že by poslední dvě alba („Decapitation“ a „Blitzkrieg“) byla špatná, ale nedařilo se nám najít k sobě cestu a mám-li být upřímný, od poslechů v době jejich vydání jsem neměl potřebu se k nim vracet. Nahrávky přišly, nakrátko zaujaly a zmizely v nánosu zapomnění. Nebudu zastírat, že jsem nečekal, že by to s novinkou mělo být jinak…

A konec konců, ani úvodní vteřiny nahrávky nenaznačovaly, že by se soubor vydal na cestu, jež má s tou mojí společný cíl. Po intru, jemuž dal podobu zvuk pumpujícího srdce a následný nástup simulující likvidační ránu po hubě, mne sice v mých předsudcích podpořili, ale už druhá půle titulní „All For A Piece Of Iron“, respektive brnkání na progresivní strunu a skvěle usazené kytarové vyhrávky, pomalu škarohlída nutí k drbání ve vousech a rostoucím přesvědčení, že to tentokrát půjde. Zběsilost protkávají melodie stvořené v laboratoři šíleného chemika a Quatchud doplňuje každé vyřvané slovo litrem slin a kusy utržených plic. Přes vůdcův projev na začátku „Welcome To Death“ a schizo rify à la VOIVOD v „Sentenced To Death“ se dostáváme k vrcholu alba, k zabijácky dobré „On The Way To The Station Death“. Naprosto si mne získala atmosféra písně, kdy mám pocit, že zmíněná konečná stanice není trestem, ale spíš vysvobozením po zažitém pekle. Ani o zbylé šestici skladeb však nelze mluvit jako o materiálu doplňujícím potřebnou minutáž. A to ani o dvojici instrumentálních kousků, kytarové „Sorrow“ a basové „Roots“. Obě sází především na atmosféru, honimírství jde stranou a výsledkem jsou dva oddychové ostrůvky, které svými náladami (u „Sorrow“ platí stoprocentně) vystihují očekávání, které svými názvy vyvolávají. Než se stříbrný kotouček zastaví, nemůžu opomenout závěrečnou píseň „Blood“. Smrtící kolos se rozhýbává ztěžka, ale jak se dá do pohybu, není moc, která by ho zastavila. K celkově pozitivnímu pocitu přispívají nemalou měrou blackově mrazivé kytary.

To, že mi novinka DMC tolik zachutnala, není zásluha jen hudebního obsahu a maníků, kteří ho svým umem dostali do drážek zvukového nosiče, ale měrou velikou též mr. Otyna a jeho studia. Sound „All For A Piece Of Iron“ si užívám dokonale. Neříkám, že seversky zaprasený zvuk mi voní vždy a všude, ale zde padne jak zadek na hrnec. Baví mne rytmika, baví mne věrně reprodukovaná síla Quatchudova chřtánu a v neposlední radě mne baví oba kytaristé. Každé zaskřípání, vynikající sóla, vyhrávky... vše jak má být, nic nechybí, nic není navíc.

Je tedy nové album natolik jiné, než byli jeho předchůdci? Nemyslím si. Tak proč mne sakra DMC tentokrát dostali? Po pravdě, nemám jednoznačnou odpověď, proč tomu tak je. A ono je to ve finále asi jedno. Důležitý je fakt, že se borcům povedlo nahrát fošnu, která si nezaslouží zapadnout prachem a bez přehánění patří k tomu nejlepšímu, co u nás prozatím letos vyšlo.  
 
Seznam skladeb:

1. All For A Piece Of Iron
2. Who Is The Leader
3. Welcome To The Hell
4. Sentenced To Death
5. On The Way To The Station Death
6. Sorrow
7. For The Better World
8. Destiny Or Goal
9. Roots
10. They Are The Target Of Your Gun
11. Blood

Čas: 37:29

Sestava:

• Quatchud – vocal
• Carlos – drums
• Flegin – bass
• Lanky – guitar
• Nagard – guitar

ROZHOVOR

Bandzone
Facebook