S poměrně delším odstupem, způsobeným děravou hlavou redaktora, se dostává zaslouženému prostoru recenzi zatím posledního alba „Decapitation“ kapely z jihu Moravy DMC. V tepnách hudebníků proudí starý dobrý death metal devadesátých let a jasnou inspiraci se nesnaží skrývat ani na svých nosičích. Jestli se nepletu, je aktuální nahrávka již třetím kouskem pod magazínem Pařát. Když dle povelu „čelem vzad“, zaměřím svou mysl zpět do minulosti, přiznám se, že na vědomí mi přišli až s albem „Murderous Power“ (2012) a následníkem „Blitzkrieg (2015)“. První zmíněné se mi zalíbilo ohromně, druhé už méně a tak jsem byl sám zvědav, jaký konec dostane větička: do třetice všeho …?
Nahrávku nebudu tentokrát dělit do jednotlivých skladeb, ale pohledem na dvě roviny. V té první, hudební, je to vlastně dané. Přísahou na old school si DMC svým způsobem vystavěli mantinely. Což na druhou stranu chlapům nevadí ani trochu a na oblíbeném rybníčku se jim bruslí dobře. Vše převážně v rychlejším tempu, precizně zahrané a Quatchudem odeřvané. V čem vidím problém, je jednotvárnost a nevýraznost desky. V momentě, kdy jí poslouchám, zdá se vše v pořádku a spokojeně pokyvuji hlavou, když ale dozní poslední tony, nevím, co se v té které skladbě odehrávalo a horko těžko hledám favorita, ke kterému bych se vracel. Z této škatulky lze vyjmout pátou „Rotten Thoughts“, kde kapela šlápne na brzdu a já se v pomalejším tempu orientuji mnohem lépe.
Ani v rovině textařské se DMC nepokoušejí o nějaké experimentování a hlavním tématem zůstává světový válečný konflikt. Nejedná se tentokrát o popis hrůz válečných polí, ale okolností, jež s nimi vždy a všude úzce souvisí. Do jednotlivých příběhů mne jemným nástřelem zasvětil sám Quatchud, tak zmíním ty, jež mne zaujali nejvíce. Hned v první „The Bullet Into My Head“ se stáváme svědky vnitřního boje násilníka, který než aby dál ubližoval, volí smrt. Ve druhé „One Way“ se dozorce vyhlazovacího tábora zaobírá podobnými myšlenkami, ale tady lidskost dostává na frak a on se stává poslušným přisluhovačem. Šestá „Decapitation“ nahání hrůzu už kratičkým intrem, křičící ženou, která má o svém konci při návštěvě gestapa docela jasnou představu. I další písně nezavdávají moc důvodů k optimismu, chemické zbraně, rasismus a xenofobie, válečné zločiny a další zvěrstva jsou jasnými příklady o nepoučitelnosti lidstva.
O stránku vizuální se postaral Jaromír „Deather“ Bezruč a těžko to šlo k danému tématu udělat lépe. Smrtící nástroj v celé své kráse, spatřený posledním pohledem odsouzeného.
Takže do třetice všeho…? Nevím. (úsměv) Mohu jednoznačně říci, že „Murderous Power“ překonán nebyl. Na druhou stranu se mi „Decapitation“ líbí více než „Blitzkrieg“. Po mírném váhání pálím šest.
Seznam skladeb:
- The Bullet In My Head
- One Way
- Somebody Murdering There
- Heart Is Silence
- Rotten Thoughts
- Decapitation
- Destruction And Tears
- Chemical Apocalypse
- Xenophobia
- The Truth Has Many Faces
Čas: 31:45
Sestava:
- Quatchud – vocal
- Carlos – drums
- Flegin – bass
- Lanky – guitar
- Nagard – guitar
