Nejbližší koncerty
  • 25. 06. 2024Black metalová mašina HULDER z USA vyráží na své "VERSES ...
  • 27. 06. 2024CELESTE (FR) + SLAŤ
  • 29. 06. 2024ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2024: STILLBIRTH (DE) FLESH...
  • 29. 06. 2024ATOMSKI RAT - banda ze Srbska hoblující už 15 let netradi...
  • 03. 07. 2024Busking Párty 2024 #2 Druhá Busking párty bude převážn...
  • 06. 07. 2024Hard Skin (uk)
  • 06. 07. 2024ROCK CAFÉ SOUTHOCK & FAJTFEST PROUDLY PRESENTS: SWORN EN...
  • 10. 07. 2024Jihoafrická grindcore smečka GROINCHURN se po letech vrac...
LLYR

Na otázky odpovídají všichni členové: Wiky (zpěv), Marek (kytara), Kruppa (bicí) a Komor (baskytara).

Ahoj, jelikož jsme o vaší kapele zatím psali minimálně, asi by nebylo od věci krátce shrnout vaši historii. Takže kdy, kdo, proč… založil DEATH CULTURE DEPRIVATION?

Kruppa: V jednom sklepě v roce 2014 vzniknul nápad, že bychom už po několika letech keců mohli konečně něco udělat a vznikla tříčlenná sestava, která se snažila sekat NEGATIVE APPROACH… moc to nešlo. V roce 2015 první koncert na Yachtu (Brno), kde 14 dní předtím byl vyhozen basák Čert a přijmut basák Šupin (LYCANTHROPHY) na záskok… a už zůstal. Po necelém roce byl přijat Vosák (LYCANTHROPHY) na zpěv, aby se Marovi ulevilo při zpěvu. Pak byl přijat na druhou kytaru Komor a sestava se propracovala k rozpadu o dva roky později, kdy odešla sestava LYCANTHROPHY a po pár měsících, kdy jsme hráli ve třech, a zjednodušení muziky, kdy jsme opět začali hrát klasiku – bicí, basa, kytara –, přišla Wiki – zpěv. Tak to je doteď.

Název DEATH CULTURE DEPRIVATION jste vzali kde?

Marek: Pro název DEATH CULTURE DEPRIVATION byl velkou inspirací stejnojmenný 8“ portlandských punks LEBENDEN TOTEN, takže si zákonitě spousta lidí myslela, že budeme vrzat podobný hluk a taky nás k tomu kdekdo ponoukal, ale my si nikdy zcela neurčili hranice stylu… Jedno „nepsané pravidlo“ bylo – budeme hrát rychle, ne možná nejrychleji, ale rychle určitě.
Druhý horký favorit byl „Some Horrible Bug“ od THE LOWEST FORM, ale DCD jako postapokalyptické totalitní „proroctví“, za které by se nemusela stydět žádná thrash parta, natož punk kumulující informace o stavu lidské existence, mělo v ten čas neskutečný náskok a zdá se i nadčasové, byť bych se dnes mohl omezit pouze na DEATHCULTURE a i to by bylo dostatečně výstižné. 

Momentálně tedy fungujete ve čtyřech, přičemž pro mě jsou tři čtvrtiny sestavy nepopsanými listy. Můžete se představit – kolik je vám let, jak dlouho se pohybujete na scéně, na níž vládnou kytary a řev?

Wiky: 31 let. Zpěvořev jsem začala provozovat v kapele DEADLY SADISTIC EXPERIMENT (thrash punk, Brno), mohlo mi tehdy být tak 23 nebo 24, potom BLIND PRIDE (anarcho-punk Brno, kapelu jsem tak nějak založila já, hahaha), no a pak napsal Mara, že hledají vokál do DCD a já to po rozpadu BLIND PRIDE hned vzala a už tady řvu asi přes 3 roky. 

Komor: Hraju na basu v DCD a na kytaru ve víceméně polomrtvém NÁMĚSTÍ MÍRU (punk, Žďár n. S.). 28. 4. 2018 mě polapil na baru rumový Kruppa s nabídkou, která se neodmítá. Druhá kytara v herálecký kapele! Po roce a něco a po personálním zemětřesení se chápu basy.
Někdy v patnácti se mi po poslechu „Highway to hell“ od „EJSÍKŮ“ rozsvítily oči a již nebylo jiné cesty a musel jsem si koupit kytaru. Od šestnácti jsem účinkoval v několika lokálních již neexistujících kapelách.
Ve všech kapelách jsem se staral i o grafiku, a i v DCD přispívám se svou troškou do mlýna…
Jsem příležitostný zvukař amatér. Poslouchám kde co. Mám rád komiks, horror, b-movies, prostě brak obecně.

Kruppa: 39, všude říká 25, už tomu i věří. CANNAL TERROR – škopky, HT (Brno) – škopky, 4STOK – alternace škopky. Prakticky od čtyř let teoretický bubeník. :) Aktivně s přestávkami asi 13 let.

Marek: Kytara, občas zpěv/řev.  MRTVÁ BUDOUCNOST – basa/zpěv, FESTA DESPERATO – kytara, EVIDENCE SMRTI – zpěv, COFFIN VARNISH – zpěv. Nedávno jsem zjistil, že se na kytaru dá i hrát, bohužel většinu života jsem ji považoval za kyj, co vydává zvuk. :)

Shodnete se na kapelách, které posloucháte, nebo jste každý trochu jinde? 

Wiky: Tyjo, já toho poslouchám hodně. Spíš tady napíšu, co už vůbec neposlouchám, a to je crust a metal. :D Mít čas, tak napíšu seznam a rozprodám svoji sbírku desek, kterou už opravdu na kolečku nepřetočím.
Tyto kapely si fakt ráda pustím: GEL, FRANK CARTER & THE RATTLESNAKES (tak tuhle kapelu miluju). Taky furt uznávám a jezdím na koncerty VOLE (borcům všechna čest, protože kapelu zas posunuli na novej level). Jo, a teď ve studiu s holkama často sjíždíme THE ASTEROIDS GALAXY TOUR. Pak ráda poslouchám kalifornské summer vibe surf kapely, a z hiphopu, už bohužel zesnulého, Maca Millera a nejlepšího rappera po Eminemovi pod hlavičkou NF (krutě filozofické texty!).

Kruppa: Jinak co poslouchám, je v takových dekádách, co mě baví. Teď poslední rok se hodně vracím k prvním deskám UNHOLY GRAVE a BLOODY PHOENIX, FUCK ON THE BEACH, CRIPPLE BASTARDS.

Komor: V každým stylu a směru hudby mám kapelu nebo album, které mám rád. Je mi jedno, jestli je to funk, punk, art rock, elektro… v každým stylu je super muzika, která mě dokáže oslovit a zaujmout. V poslední době si ke mně nová hudba nachází cestu hůř, už prostě nenasávám do sebe hudbu jako houba, což v devadesátých bylo o hodně jednodušší. Kapacita zřejmě naplněna, heh. Ale i dnes se najdou okamžiky, kdy si můžu říct, jo, to je boží. :) Kapely? V historii poslechu to vypadá zhruba takto: HELMET, SLAYER, PORTISHEAD, věci do NINJA TUNE, THE CURE, WORLD BURNS TO DEATH, HIS HERO IS GONE, PINK FLOYD, GUS GUS, UNKLE, DEATH, ENTOMBED, TRAGEDY, MADONNA, ULTRAVOX, FRONT242…

Marek: Shodneme? Určitě v některých ano, někde naopak ne, ale na funkci to úplně nemá vliv. Někdy bych řekl, tím, že jsme každý dost jiný, máme široké spektrum možností, jak nahlížet na to co děláme, než kdybychom si řekli – budeme znít jako někdo. Samozřejmě bych lhal, kdybych tvrdil – nebavíme  se o tom jak chceme znít, zda to má být tak nebo onak. Je to vždy k diskuzi, ale nemáme svázané ruce.
Takže spíš tohle mám v posledních dnech na gramci nebo v přehrávači asi nejvíc.
KERRY KING – „From hell i rise“ LP  2024
SOVEREIGN – „Altered Realities“ LP  2024
KRIEGSHÖG – „Love & Revenge LP  2024
PUBLIC ACID – s/t 2024
SCHIZOPHRENIA – „Recollections of the insane“ LP 2022
DROPDEAD – s/t LP  2020
DYSTOPIA – s/t LP  2008
NEUROSIS – „A Sun That Never Sets“ – LP 2001 
SLAYER – „South of Heaven“ LP  1988

Vaše muzika by se asi dala označit jako hardcore. To je dost široký pojem, do kterého se řadí kdeco… Jak byste svou hudbu popsali někomu, kdo na ni ještě nenarazil? A na co byste ho chtěli především upozornit, aby si na to ve vaší tvorbě „dal pozor“, čím si myslíte, že se odlišujete?

Komor: Intenzivní hluková stěna. (úsměv)

Marek: Nelehká otázka, a jak říkáš, hardcore je velice široký pojem a popsat naši hudbu někomu bez základní orientace ve stylu, to může být až nadlidský výkon. Vycházím z letitých zkušeností. Nedávno jsme se na podobné téma bavili, jelikož se občas někdo ptá, co napsat na plakáty a my sami úplně nevěděli, takže jsme to alibisticky uzavřeli na hardcore punk nebo tak, jak už podotkl Komor. 
Čtenáři Fobia zine základní stylovou orientaci zcela jistě zvládají, takže to pro ně bude určitě jednodušší a kdo nemá páru, asi využije odkaz na Bandcamp. 
Občas do toho řežeme fest, někdy dokonce střídáme tempa, a i o pokusy napodobit sóla není úplně nouze. Zpěv je křičený, živě nahrubo až agresivně, ze studia uhlazeněji. :-) Zcela nelpíme na klasických schématech stejně jako na krystalicky čistém zvuku.

Skladatelský proces u vás vypadá jak? Zkušebna a jamování, nebo domácí práce a nošení hotových věcí, případně posílání ostatním, aby se to rovnou naučili? Texty vznikají na hotovou muziku, nebo třeba zhudebníte to, co už je napsané?

Komor: Vály vznikají víceméně všemi uvedenými způsoby, ale důležité je to, že zkoušky nahráváme do osmistopého rekordéru, a tak máme možnost pracovat i mimo zkušebnu, posíláme si jen jednotlivé linky, nebo třeba jen basu bicí, podle toho, kdo co zrovna potřebuje. Lépe se řeší i případné aranže, doma jsem schopen basu dohrávat do připravených stop ze zkušebny… Času na plnotučné zkoušky není bohužel tolik, kolik bychom chtěli, a tohle hodně pomáhá. S texty je to složitější, většinou se udělá hudba a do ní se píše text, nebo se použije nějaký hotový a doupraví se do hudby, myslím že taková klasika.

Marek: Tak všechno dohromady, z jamování jsou dvě nebo tři skladby, ale většinou to je tak, že někdo přinese základní riff. Občas mám hotovou celou skladbu, ale ještě ani jednu jsme nedokončili tak, jaký byl prvotní záměr. :-) V poslední době skládáme trochu míň „v křeči“, nebo alespoň mi to tak připadá a dělá mě to samozřejmě víc spokojeným. 

Texty máte v češtině, což vždycky vítám. Byl mateřský jazyk logickou a jedinou volbou, nebo jste koketovali i s angličtinou? A tématicky se pohybujete kde?

Wiky: Pár textů jsem napsala, ale psát rozsáhlou slohovku, v níž musím vysvětlovat, co určitý text znamená, a tak vysvětlovat můj pohled na svět, je ve světě černokněžníků dost těžké. :D Nejsem moc na psaní válečných a utopických textů. Kluci v kapele jsou na to větší odborníci. Celkově už mi určitá témata přijdou vyčerpaná. Texty v angličtině jsem zkoušela, ale zamítnuto. Možná si založím sólo country projekt s ukulele, hahaha, to mi možná sedne víc. Na psaní textů nemám moc času, celkově jsem v jednom kole a snažím se uplatnit jako malířka na volné noze plus tatérka a je to záhul jako prase! :D
Texty píšu proti drogám, můj pohled na svět o tom, že když padáš hodně dolů, tak už je sakra potřeba začít kopat o to se dostat nahoru a taky, že každej den je vlastně novej začátek a o tom, jak slézt z křečkovského kolečka a začít přemýšlet a tvořit a žít a milovat a používat pravou mozkovou hemisféru, hahaha! A bla bla bla...

Marek: Byť si Wiky občas říká, že by jako zpěvačka měla psát texty ona, ve skutečnosti je píšeme všichni. Téma? Nejčastěji osobní pohled na život včetně politiky a destrukce. Angličtina a zamítnutí, prosím jen v uvozovkách. :)

Na kontě zatím máte samé kratší nahrávky, demo, splitka a EP. Co studiová práce a vy?

Marek: První demo jsme nahráli v trochu polních podmínkách, nakonec to musel zachránit Otyn (Davos), kde jsme následně nahráli i splity se STRAGE DI STATO, CONCUSSA a samostatné EP „Past“. Obě sessions naprosto ohromující. Otyn dokáže poradit, a i v nejhorších chvílích nasměrovat. Vlastně jsem právě díky jeho podnětům nakonec přehodnotil svůj osobní přístup ke „hře“ na kytaru.
Poslední tři tracky na česko-polskou LP kompilaci, která by měla vyjít ještě letos, jsme nahráli živě ve studiu AB Records ve Škrdlovicích, vesnici přes les od naší základny. Velice přátelské místo a pro naši kapelu logisticky i naprosto výhodné.

Komor: Studio mě osobně hodně baví, dnešní technické možnosti jsou tak vysoko, že je možné doslova cokoli. Ale je otázka, zda je dobře, když se nahrává po vteřinách, protože to vcelku nejde. :) Zjistili jsme tam, že cesta nahrávání naživo je fajn, i přes různé malé nedostatky je výsledná forma nejvíc podobná tomu, co můžete slyšet na koncertech, a to je hlavní.

Na obalech starších nahrávek jste měli název kapely ve fontu „psací stroj“, na letošní „Pasti“ už máte logo. Obecně obaly – jak důležité pro vás je, aby „to“ nějak (dobře) vypadalo?

Kruppa: Přisuzujeme tomu velikou důležitost, ale ne až takovou, abychom se museli brát úplně důležitě, to je myslím to nejdůležitější k pochopení. Ne, teď vážně, určitě chceme, aby když už něco vydáme, mělo aspoň určitě úroveň a duši. Nám samotným to pak může dělat radost.

Marek: Komor dělá většinu grafiky, pak ji společně řešíme. Je to vždycky docela vleklý proces. Diskuze o logu probíhala poměrně dlouho. 

Komor: Je to vlastně kolektivní práce, někdo přinese nápad, pak se ho snažím nějak uchopit, přenést na papír / do PC, a pak probíhá diskuze o konečném vizuálu. :) A tam začíná, jak píše Marek, vleklý proces, ale nemám problém se přizpůsobit, aby výsledek byl co nejlepší a přijatelný pro všechny. :D 

Součástí obalů sedmipalců jsou i textové přílohy a vůbec všechny potřebné informace. Je to pro vás podstatné, aby když už vychází fyzický nosič, byl komplet? Mně vždycky vadí, když jsou obaly ošizené a považuju to přešlap… 

Komor: Určitě je super, když se mi do ruky dostane deska s bookletem, miluju se posadit do křesla, pustit desku a pročítat obal a texty, tohle mám rád už od mala s kazetama, CD…

Marek: Těžké soudit co všechno si kapela přestavuje pod pojmem kompletní dílo. Za mě jsem rád za cokoliv navíc než jen hudba, obrázek a kontakt.

Vinylky jste vydali u dobře fungujících labelů – první u Ultima Ratio, druhý u Phobia Records. Předpokládám, že dohody ohledně vydání proběhly snadno a na přátelské bázi… Přesto – vnímáte mezi vydavateli nějaké rozdíly, odlišné přístupy k vydání nebo promotion? 

Marek: Shodou okolností oba vydavatelé jsou Mirkové a ano, komunikace naprosto v pořádku. Nevím na kolik hraje roli to, že jsme dlouholetí přátelé, ale i tak vždy přicházím s jistou dávkou pokory. Startuji kapelu, jdu od nuly a počítám i s odmítnutím, tady to bylo naopak. Otázka: Vydáš nám desku? Odpověď: Bezevšeho. Skutečně to beru velmi vážně, stejně jako každé jedno vystoupení, které zahrajeme. 
Ah ano, rozdíly. Mirek Kokavec si víc zakládá na myšlence „totálního undergroundu“, Mirek Vokál je už víc vidět jako firma, a i když zachovává parametry D.I.Y. přístupu, už je to všechno víc oficiální. 

Považujete se spíš za koncertní, nebo studiovou kapelu? Respektive co je víc – živé hraní, nebo nahrávání? Někteří muzikanti jedno nebo druhé nesnáší a berou jako nutné zlo, jak to máte vy? Kolik koncertů jste cca stihli a máte nějaký v kronice zapsaný tučným písmem jako výjimečný?

Wiky: Koncertů už bylo celkem hodně. Nejlepší... tyjo, každej je něčím dobrej. Někdy to sedne víc a někdy míň. Hlavně, že se něco děje a že do toho všichni dáváme všechno. Je to takovej proud až destruktivní energie (aspoň pro mě). Proto musím trošku polevit nebo z toho dostanu jednou infarkt. 

Kruppa: Počet nevím a je to asi jedno. Nejlepší a nejpovedenější? Věc názoru, za mě asi Vídeň, ale Mara by to asi neřekl. :)

Marek: Vídeň, šlo jen o to, že při zvukové zkoušce super a během samotné show jsem na ploše produkce slyšel úplný prd. :)
Přesné číslo koncertů nevím. S Wiky cca 26 koncertů a předtím třeba 10. Dobře se mi hrál Fluff fest, taky desetiminutovka na Rendově Fuck off Party v Opici. Nezapomenutelný předskakovat DEATHRAID nebo HELLSHOCK, oba koncerty Brno… první koncert byl jarní KBB v 2015.

Komor: Každý gig je pro mě důležitý, snažím se si ho užít na max, a dát i všem ostatním co nejvíc. Po hraní vždy přichází katarze, hehe. 

Co zahraničí, ambice by byly, nebo to z nějakých důvodů není moc reálné? 

Wiky: Už tu nějaké možností se zahraničím byly a úplně to neklaplo. Borci z DEATH IN YOUR YARD už nám chtěli domlouvat malé tour v Izraeli, ale začala válka a kluci to odpískali. Já se dřív podívám do zahraničí sama než s kapelou. :D

Marek: Máme ambice přežít… popravdě rád bych se do zahraničí podíval. Ale s ohledem na vytíženost ostatních to nebude úplně jen tak. Samozřejmě, ten Izrael zamrzel, ale ve chvíli, kdy nevíš, co bude, bylo dobré – i opatrné, přehodnotit plány.

Komor: Až bude teleport, bude to o hodně jednodušší. 

Co byste rádi zvládli v nejbližší době?

Wiky: No asi dokopat velkou desku, protože to je teď hlavní úkol, ale jelikož z Brna dojíždím do Herálce, je to dost náročné, ale vždy se snažím, aby to v rámci možností fungovalo. Momentálně jsem prostě v jednom kole a proto na tento rozhovor posílám odpovědi jako poslední, ale snad nevadí. :) Jo a přeju všem, kdo tohle budou číst, hodně síly do nových dní, hodně projektů, které člověka potěší a vrátí mu energii, kterou do nich vkládá. A všem slunce v hlavě, i když venku třeba prší jako právě teď. :)

Kruppa: Hlavně vydržet a nezbláznit se.

Marek: Dokončit LP je asi největší výzva. 

Komor: Naučit se hrát na basu.

RECENZE 
Split DCD / CONCUSSA
„Past“

Klipy

Bandcamp
Facebook


Zveřejněno: 09. 06. 2024
Přečteno:
348 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář