Nejbližší koncerty
  • 27. 07. 202427.7 první ročník festivalu Leviathan Open Air, fotbalové...
  • 03. 08. 202427. ročník festivalu extrémní hudby v posázavských Krhani...
  • 09. 08. 2024Druhá zastávka nukleární fúze proběhne v Kestřanech na fo...
  • 20. 08. 2024Ruská pagan metalová kapela Arkona se vrací do Ostravy s ...
  • 22. 08. 2024More Noise For Life Vol. 16 BASTARD ROYALTY - Crust co...
  • 23. 08. 202423.-24. 8. 2024, fotbalové hřiště Lužná u Rakovníka SQUA...
  • 24. 08. 2024TOUTATIS FEST První ročník jednodenního plzeňského fest...
  • 30. 08. 2024Warm-up festivalu METAL!!! v čele s ILL NIÑO je zde! Tato...
LLYR

EP 2024, Phobia Records / hardcore / Česko

Není to tak dlouho, co jsem recenzoval split DEATH CULTURE DEPRIVATION / CONCUSSA, na kterém mě prvně jmenovaní bavili mnohem více. A na druhém počinu, který už patří jen jim, se mi jejich tvorba líbí ještě víc. Jako opravdu hodně. Myslím si, že Noise from Herálec, jak se DCD označují na FB či Bandcampu, produkují hardcore první jakosti a že patří mezi nejzajímavější tuzemské žánrové akvizice.

O kořenech kapely jsem se trochu rozepsal v předchozí recenzi, spousta dalších informací padne v rozhovoru, který jsme s celou sestavou nedávno upekli, takže jdeme rovnou k aktuální nahrávce nazvané „Past“. Ta obsahuje šest skladeb a trvá cca osm minut, takže i bez absolvování Matfyzu se lze jednoduše dobrat průměrné délky songů. (úsměv) A už minule jsem uváděl, že oceňuju, když se na velmi krátké hrací ploše objeví více nápadů a zajímavých detailů než jen klasické hoblování, což o DCD na splitu bezesporu platilo. A na „Pasti“ je těch hrátek možná ještě více, i když přesně jsem to nepočítal. (úsměv) Jisté je ale to, že se zpěvačka Wiki vyzpívala a dává to ještě lépe než minule. 

Úvodní „Duté fráze“ se hned v úvodu překlápí z marše do středních temp a zpět, přičemž změna se stihne ještě několikrát, stejně jako se vrací příspěvek mužského hlasu k dominantnímu ženskému. Text je o rezignaci na svobodu a ovlivňování mas všudypřítomným marketingem, což není žádné novum, to v HC kruzích rezonuje roky, stejně jako punkové no future ve druhé písni „Šílený“, ale texty jsou napsané slušně a nedrhnou. V obou položkách je toho hodně k objevování, zejména kytara kouzlí spoustu zajímavých skopičin, hlavně v „Šílený“, kde kromě jedné zašmodrchané vyhrávky zní muzika místy skoro deathmetalově. Bicí to valí a basa drží v hloubkách, výborný zvuk je vůbec takový potemnělý, což bude nejspíš místem nahrávání (Davos) a jeho majitelem (Otyn), který se věnuje hlavně metalu a grindu a své cítění vnesl i do „Pasti“. „Zítra“ se od předešlých dvou věcí liší nejen hracím časem (trvá přes dvě minuty), ale i tím, že je víc času na všechno, slovy počínaje. Kdybych nevěděl, že texty píše zpěvačka (s přispěním kolegů z kapely), tipl bych jako autora Banána, což je třeba chápat jako poklonu. Slova jsou zručně poskládána do znepokojivých veršů, které popisují peripetie spojené s občanskými válkami a mohly by mířit do jakéhokoliv konfliktu mezi národy, které spolu žily roky v klidu a míru. Muzika se zpočátku nikam nežene, Wiki spíše recituje, než že by řvala, působí to naléhavě, a když se citelně zrychlí a přitvrdí, je to jízda, ale nikoliv monotónní, všichni pánové několikrát zařadí jinou rychlost a ve finále to zpěvačka korunuje frenetickým partem.

Začátek béčka patří baskytaristovi, který si pohrává s tlustými strunami, ono obecně je ve „Znamenitém sólu“ té basy hodně, nechybí ale ani kytarové kvílivé vyhrávky. A text tepající do vlastních řad – drog a chlastu je v hudebním světě asi pořád hodně. Je dobré, že se DCD neopakují, že dokázali poskládat originální písničky, nejvíc jiná je „Nic“, která jede v úplně jiných rytmických mantinelech, jež jsou hodně chytlavé, ale zároveň ultra rychlé, thrashcorové, ale nebyli by to DCD, aby ani tady neučinili řez a nepřehodili to do jiného módu, a to několikrát. A skvěle se povedlo nafrázovat (nasekat) zpěv, který parádně do muziky sedí. Poslední „Fucktory“ je zpočátku hozená do punku, ale klasika, netrvá to dlouho a je tu zase zapeklitá HC muzika i lehce alternativní odbočka. Slova jsou o honbě za penězi a kapitalismu, což už tady bylo asi tisíckrát, a to jsem nejspíš s odhadem hodně při zemi. 

Přístup kapely a vydavatelů (minule Ultima Ratio, nyní Phobia Records) k obalům chválím. Opět nechybí nic, co by každé správné vydání mělo obsahovat: texty (pečlivě ručně napsané), sestava, info týkající se nahrávání, kontakty. Deska je vložená do klasické papírové obálky, společně s vnitřňákem do slepené kapsy (žádný přeložený list), na které jsou originální kresby. Autorem vizuálu je basák Komor, který odvedl dobrou práci.

Aktuálně vnímám DEATH CULTURE DEPRIVATION jako jednu z nejlepších tuzemských HC akvizic. Budu se těšit na velké album, které by měla kapela pozvolna chystat. 

Seznam skladeb:

  • Strana A
  1. Duté fráze
  2. Šílený
  3. Zítra
  • Strana B
  1. Znamenité sólo
  2. Nic
  3. Fucktory

Čas: cca 8 min.

Sestava:

  • Wiky – řev
  • Mára – kytara 
  • Komor – basa 
  • Kruppa – buben

Bandcamp
Facebook

www.phobiarecords.net


 


Zveřejněno: 03. 06. 2024
Přečteno:
488 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář