Rozhovor je ze začátku dubna 2025 a původně vyšel v Buryzone zine č. 29. Odpovídali klávesistka Miri a zpěvák Ben.
Zdarec! Proč jste si jako název kapely zvolili právě slovo NEŘÁD? Je to krásně znělé slovo, které se klidně dá rozdělit do dvou. Na druhou stranu asi neřešíte jeho nevýslovnost pro cizojazyčně mluvící fanoušky (stejně jako třeba některé kapely z Finska), že? (úsměv) A to nemluvím o tom, že internetový vyhledávač víc nabízí slovo „nerad“…
Miri: Popravdě? Máme Bena. A ten má svoje sešitky. A v jednom z nich má seznam slov a slovních spojení, která ho zaujala. A tak z něj vypíchl ty, které mu na nás nejvíce sedly. Některé víceslovné názvy se nám líbily, ale shodli jsme se, že se v poslední době roztrhl pytel s dlouhými názvy, navíc se mně osobně ty názvy často pletou nebo marně hledám v paměti, jak že to vlastně bylo…
Všichni jsme odsouhlasili ten nejznělejší a nejvýstižnější název, který se dá velmi dobře zapamatovat. Mezinárodní verze Nerad zní pro Čechy také pěkně dvojsmyslně. Na desce jsme stejnojmenný song po přezkoumání nazvali „Varmint“.
Ben: Zdarec Bury, předně díky za prostor a oslovení, vážíme si toho. Jak píše Miri, často si zapisuji různá slovní spojení, věty, rýmy, přesmyčky, slovní hříčky, prostě co mě napadne, nebo zajímavé útržky z knih atd. Potom z toho čerpám, třeba když píšu texty. V tomto případě jsem sepsal skoro A4ku různými slovními spojeními a „názvy“, dotáhl to na zkoušku a pak se vybíralo. Slovo „neřád“ nás zaujalo právě svojí mnohoznačností (čeština je v tomto kouzelná), která se k nám přesně hodila. Na jedné straně si můžeme představit takového „sympatického sígra“, který pohrdá pravidly a názory většinové společnosti a staví se často do opozice. Na druhé straně jde slovo rozdělit na NE a ŘÁD jakožto nerespektování řádu, který je tady nastavený a je potřeba ho nějakým způsobem narušovat. Obě možnosti nám, jakožto celoživotním punk/anarcho floutkům, samozřejmě náležitě imponovaly, hehe. Vlastně se to k nám hodilo i v tom ohledu, že vlastně narušujeme typickou škatulku HC/punku netradičním nástrojem v sestavě. Takže to vlastně sedlo jako prdel na hrnec ve všech směrech.
Logo kapely tvoří koláž vystřižená z novinových článků. Proč právě tento způsob, proč zrovna tyto články (o čem byly?), navíc jeden z nich je v angličtině…? A co to oko, má něco konkrétního vyjadřovat?
Ben: Byla to vlastně otázka okamžiku, nápad a okamžitá realizace. Vždy se mi líbila klasická punková typografie, kdy byl název kapely, alba nebo info v bookletu/letáku na koncert vyřešeno formou vystřihni a nalep a každé písmenko bylo z jiného fontu. Což by se k nám opět hodilo jako narušení určitého řádu. Nechtěl jsem se ale opakovat, tak jsem písmenka náhodně bez nějaké přípravy vystřihl rovnou z různých článků, aby bylo každé trochu jiné a seskládal jsem je taky víceméně náhodně do názvu kapely. Články jsem nijak moc nezkoumal, co bylo po ruce, to jsem použil.
Oko mě vždy fascinovalo a mám rád jeho použití v jakémkoliv umění. Tady v podstatě doplňuje písmeno E a výsledek vypadá jako tvář onoho zmiňovaného „sympatického sígra“.
Začneme určitě historií kapely a představením členů. Jak se dali dohromady lidi, kteří prošli spoustou kapel? Takže kdo měl a má v čem prsty?
Miri: Prvopočátek vznikl zároveň se vznikem mého vztahu s Wychrem, ale není potřeba zde prezentovat lovestory na přelomu 2019/20 (takže „kdo měl a má v čem prsty?” :D). Ve zkratce – v muzice jsme si perfektně sedli, začali jsme s jammovaním, já na basu a on na kytaru, tak vzniklo prvních pár nápadů, které se promítly do několika songů NEŘÁDU.
Honza (Wychr) mě pak začal nutit, ať vytáhnu po letech klávesy, ať ty riffy ozvláštníme. Doma obětoval jednu místnost zkušebně, sehnal aparát a obepsal pár starých známých, jestli by si někdy nepřijeli zahrát. Pár lidí se u nás vystřídalo a nakonec se chytl Leoš s Kubou. S nimi se to ustálilo, na mé poměry se to všechno trochu moc zrychlilo, ale přesto to začalo dávat mnohem větší smysl a říz.
Zpěv byl pro nás největší oříšek. Každý měl problém se sólovými klávesami (čemuž se zpětně nedivím, melodický zpěv se těžko někam vměstnal, moc prostoru jsem jim nedala, než jsem na to přišla (úsměv)). No a pak se rozpadla ALIUSTERRA – k jejich neštěstí a našemu štěstí, Ben se totiž nenechal dlouho přemlouvat. Jakmile slyšel pár nahrávek, přijel k nám za pár dní s perfektními texty. Pak si jednoho dne dovolil pozvat na zkoušku Alču a bylo nás šest.
Ben: Jelikož jsme již starší ročníky (kromě Miri, hehe), tak těch kapel byla spousta. Každý z nás se muzice (jestli se to tak v některých případech dá nazvat, zvláště těm prvním pokusům) věnuje od útlého mládí, kdy jsme zjistili, že se dá produkovat nějaký hluk s partou podobně postižených kámošů. Bylo by to asi nadlouho vyjmenovat všechny projekty a kapely, takže jen pár, o kterých se jakž takž vědělo: AFTERBIRTH, UTREJCH, KUTYA HARAP, PROFESOR LEFEBVRE, DEPRESY MOUSE, EX-LEX, DEVIACE DOBY, ALIUSTERRA, CHICO MENDES, THE INSEMINATORS, DEKUBITY, ESTAR ALERTA, LEHKÁ MOZKOVÁ DISFUNKCE a momentálně hibernující BASTARD INSTINKT, kde hraje náš bubeník Kuba na kytaru… a možná jsem ještě na něco zapomněl.
Jinak Miri hraje od malička na klavír a jistě nelze nezmínit, že má prsty společně s Arnoštěm v pořádání tradičního HC/punk festiválku Vzdor fest, který se koná u pramene Zrzávky v Hostašovicích a je benefiční na Záchrannou stanici pro divokou zvěř v Bartošovicích.
V NEŘÁDECH jsem od prvopočátku nebyl, tak to popsala dostatečně Miri. Jen bych dodal, že to přemlouvání zase tak lehké nebylo, stále jsem si uvědomoval zapeklitost dojíždění větší vzdálenosti, a to mě vcelku brzdilo a zpočátku jsem díky tomuto faktu odmítal. Jinak bych neváhal ani minutu, kapela z letitých dobrých kámošů je sen. Po rozpadu ALIUSTERRY a nějakém tom marném pokusu dát něco v Brně dokupy, jsem mírně opivněn na festivalu MišMaš podlehl opětovné nabídce Wychra a svolil prozatím k zaslání zkušebnové nahrávky a že se rozmyslím. No, a jakožto milovník experimentálních punk kapel jako DOG FACED HERMANS, RECUSANT, ARCHBISHOP KEBAB, GUTS PIE EARSHOT atd., kteří vždy nabourávali zavedenou škatulku různými jinými nástroji, jsem byl totálně chycen použitím kláves a prostě nešlo říct ne. Ale abych nekřivdil ostatním, komplet muzika se mi líbila… na Valašsku se vždy hrála jen dobrá muzika. Napsal jsem pár textů, doma si to nafrázoval do muziky, na první zkoušce to na první dobrou nasolil naživo do hudby a stal jsem se právoplatným členem kapely. Pak naskočila Alča a grupa byla kompletní.
Šest členů v kapele může občas vyvolávat nějaké komplikace = víc lidí, víc názorů a těžší domluva. To nemluvím o tom, že tento malý orchestr pro cestování by už mohl potřebovat minibus… Vy jste na tom jak? Navíc jste všichni z různých koutů Moravy (kdo z kterého, ať v tom máme jasno), takže jak těžké je se sejít? Kolik volného času jste vůbec ve svém „mladém starém“ věku i s ohledem na rodiny ochotní obětovat kapele, zkouškám, koncertům a tak?
Miri: No tak co si budem… Za celou existenci kapely jsme si všichni poctivě doplnili post matky nebo otce. Nejhorší to máme asi my dva s Wychrem. Ostatní mohou děti přenechat druhému rodiči, ale my dva stále musíme řešit hlídání naší dcery kvůli zkouškám a koncertům. Nemluvě o tom, že se snažíme mezi tím vystřídat na klubovkách v okolí a jednou za čas si uděláme radost a jedem společně i na akci, kde nehrajeme.
Myslím si, že naše zkoušky jsou poměrně netradiční. Ben jezdí na každou druhou zkoušku z Brna. Alča taktéž, ale jezdí z Oznice. Leoš to má nejblíž, jezdí z Liptálského Lůžka a Kuba to má k nám naštěstí po cestě z práce, když jede do ValMezu. Jelikož máme zkušebnu u nás doma v Uble, tak od narození Ronji (2021) zkoušíme pouze v odpoledních hodinách, průměrně asi dva čtvrtky v měsíci. A většinou polovinu zkoušky prokecáme, protože se jinak moc nevídáme. Většina členů je zásadně vždy střízlivá, protože k nám jezdí autem. U nás už se ulévá jen kafe. (úsměv) Teď už si jen kladu otázku, zda to má pozitivní nebo negativní vliv na vznik nových válů…
Každopádně vždy se v pohodě domluvíme. Všechno si tak nějak až podezřele bezproblémově odkýváme. Možná i proto ta naše propagace není v nějakém žhavém zápalu (no dobře, kromě Bena…). Děláme to prostě pro radost a pro potěšení lidí, kterým se naše muzika zalíbí.
Jo a ten minibus fakt máme. (smích)
Ben: Popsáno skvěle od Miri, tak jen zase pár doplnění. Myslím, že si lidi v kapele dokonale sedli a nějaké hádky a komplikace prostě nejsou, vždy se domluvíme. Známe se dlouhá léta a názorově jsme všichni na stejné vlně, takže tady taky žádný problém. Zkoušky taky nehrotíme každý týden, jelikož máme v kapele dohromady deset dětí (pokud někdo ještě nějaké netají, haha) a to sebere taky spoustu času. Sranda je, když domlouváme zkoušku a občas zazní: „Jáj, to nemůžu, malá má narozeniny… malej má svátek… jdeme s rodinkou do kina…“ atd. Takže ideální stav dvě zkoušky za měsíc. Pro mě zkouška znamená hned po ranní směně zdrhat na 13. hodinu na bus do Zlína, pak přesed na bus do Lutoniny, z tama mě většinou někdo nabere (někdy i kousek od zkušebny, když už mám většinu cesty za sebou… já to chcu někdy dojít pěškýýýý, haha) a před 16. hodinou jsme u Wychříků. Pak pokec, zkouška a odjezd s Kubou (bubeníkem) na nádraží do ValMezu, tam naskočit na vlak do Hranic na Moravě, pak přesed na Brno a v 23 hod. jsem v Brně. Většinou to má zpoždění, tak mně ujede rozjezd, tak jdu ještě pěšky domů.
Na koncerty se většinou vyjíždí z Ubla a po koncertě zase zpět do Ubla (pokud se na místě nespí), takže zase dojíždění. Je to řehole, ale stojí za to být součástí tak fajn bandy.
Co to spojení hardcore punku a kláves? Hodně netradiční a zároveň asi originální volba! Nepřináší to třeba nějaké komplikace skrz ozvučení koncertů?
Miri: Přináší. Respektive přinášelo, teď už jsem chytřejší, přišla jsem si na to, jak si vše nastavit, aby byl zvuk v pořádku, a pak už nezbývá než věřit zvukaři.
Popravdě, k použití kláves mě Wychr doslova přinutil stále omílanou frází: „Klávesy v punku nikdo nemá, to bude prostě pecka!“ Měla jsem v té době spíše nakročeno k baskytaře nebo kytaře se zpěvem. Dlouho jsem nebyla přesvědčena o tom, jestli se mé klavírní nápady do toho hodí. Chodila jsem 12 let do ZUŠky, takže jsem ovlivněna klasickou hudbou. Při začátcích NEŘÁDU jsem hodně vzpomínala na metalová léta a pak jsem se pustila do dalších experimentů s různými zvuky, které můj nástroj nabízí. Snažím protlačit a někdy jen ponořit do tvrdé muziky své nápady ovlivněny rozličnými hudebními směry. Jediné, s čím mám problém, je to, že si vymýšlím zbytečně složité party. Ale tím, jak mi to ostatní vždy trochu zrychlí a tím i zkrouhnou, tak z toho vzniká tento „inovativní” HC/piano-punk, který může nejednoho punkáče trochu provokovat. Ale o to přece jde, ne?
Ben: Jak jsem již psal výše, mě tohle netradiční spojení právě do kapely nalákalo. Skýtá to také další možnosti tvorby a vyjádření a Miri svůj nástroj opravdu bravurně ovládá, takže to zní vždy parádně. No a v neposlední řadě to kapele dává specifický ksicht a je pak vcelku rozpoznatelná. Momentálně se s různými synťáky vcelku roztrhl pytel, zvláště v post-punku, který mě taky nesmírně baví. Některé nové post-punk kapely ale díky vcelku stejnému použití specifického zvuku syntezátoru zní vcelku podobně. Neotřelým způsobem k tomu přistupuje třeba CHROBOPOP a ti zní neotřele a výborně. U nás se mi líbí, že je to vcelku stále řízný HC/punk, který doplňují klávesy, a není to nosný prvek, který jen doplňují ostatní nástroje.
Nedávno vám vyšlo debutové LP u Ultima Ratio, což je léta celkem zavedená vydavatelská značka, která je poslední dobou slušně aktivní. Přesto nějak extra nehýří propagační aktivitou. Nemáte z toho trochu obavy. Kór, když je náklad desek na dnešní dobu celkem velký! Navíc vy taky máte pro prezentaci jenom Bandcamp a nic víc!
Miri: Už nás najdete i na Spotify.
Obavy nemáme, jednou to všechno určitě prodáme. Ale kdy? Kdo ví. (úsměv)
Ben: Snažíme se LP i sami propagovat posíláním na recenze a samozřejmě nejlepší propagace je koncert, kterých snad bude do budoucna více. Mirkovi z Ultima Ratio jsme vděční za to, že v nás věřil. A i když jsme prozatím neznámé těleso a koncertů taky za sebou moc nemáme, přesto nám vydal LP. Mirek má, co jsem slyšel, dobré kontakty a desky různě vyměňuje, takže se dostaneme i do jiných dister, což je super. Tak uvidíme, sami jsme zvědaví, jestli punx dají šanci kapele s klávesami, haha…
Jinak Bandcamp je asi ideální. Uvidíme, jestli se ještě nějak budeme propagovat… Já sociálním sítím nefandím a ani je nemám… pokud by je ale někdo moc chtěl, asi bych se nebránil. Vždy se na všem v klidu domluvíme.
Co se týče nazvučení, tak mám pocit, že si Miri dokonce koupila bednu přímo na klávesy, aby měla klid a nemusela se strachovat, do čeho jí píchnou.
Mimochodem, první nahrávka a hned vinyl? Nějaké demo jste neřešili? Byť pár prvotních ukázek jste měli na Bandcampu už dřív… V plánu je i kazetová verze alba u Noise Mafia, že?
Miri: Jsme Neřádi a neřídíme se tedy nějakými zajetými způsoby stylu demo, singl atd. Prostě se to tak nějak narychlo, ale spontánně, nahrálo a pustilo do éteru.
Ben: To bylo tak. Doma se mně nakupilo spoustu krabic od objednávek LP desek a jednou si pro ně Mirek z Ultima Ratio přijel a při té příležitosti jsem se mu zmínil o naší kapele. Většinu členů znal z minulých kapel, tak říkal, že by to mohlo být zajímavé a jakmile prý budeme něco mít nahrané, ať mu to pošlu, že si to rád poslechne a uvidí se co s tím.
Stalo se, líbilo se, vydalo se, čímž mu děkujeme. Takže se to semlelo tak nějak narychlo, že na nějaké demo nebyl čas. Takže opět nabourání klasického pořadí vydaných typů nosičů, jak je zvykem… Co už s Neřádama, haha.
Kazeta u Noise Mafia je v plánu a už se pomalu stydím, když Obstíka potkám na koncertě, že mně tak dlouho trvá předělat obal na kazetovou verzi. Ale slibuju, že se na to vrhnu co nejdříve, čestné neřádské.
Nahrávat jste šli do Ziki Records studia, kde točí třeba CHOROBOPOP. Proč zrovna k Zikimu a jaká pohoda u něj panovala? Jestli se nepletu, tak jste to stihli za víkend?
Miri: Ziki byla Benova první volba, protože u něj nahrávali s ALIUSTERROU. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek, moje první návštěva nahrávacího studia. Bavilo mě to, že jsme vše museli přichystat sami, pokoumat si, co a jak funguje. Naučila jsem se od Zikiho spoustu věcí, za což jsem moc vděčná. A pohoda panovala celý víkend. Bylo to takové soustředění pro kapelku, hned bych si to dala znovu.
Ben: K Zikimu jsme s ALIUSTERROU jezdili od počátků. Tenkrát měl ještě studio v Prostějově, kdy vybavení bylo v domku, a nahrávací místnost byla v takovém kumbálku na zahradě. Jelikož je Ziki na invalidním vozíku, tak bylo zajímavé, jak nás instruoval, jak seskládat různé mikrofony, stojánky a kabely a přenést to vše přesně tak do onoho kumbálku. Teď již má profesionální studio v domku ve Zdětíně u Prostějova, a i tam jsme s ALIUSTERROU nahrávali. Myslím, že rožnovská scéna se o Zikim dozvěděla tak trochu skrze nás. Kavan, zpěvák z UŠTKNI, tenkrát nevěděl, kam půjdou nahrávat na split LP právě s ALIUSTERROU. A my jsme mu doporučili právě Zikiho a pak myslím, že ho doporučil i Ctibovi atd. Ale třeba to tak vůbec nebylo… nevím.
Každopádně vždy to byl moc fajn víkend, taková malá dovolenka s posezením na zahradě. Ziki má spoustu zkušeností, a proto je radost s ním spolupracovat. Navíc pro mě má ještě velké plus to, že hrával na bicí v mojí oblíbené staré brněnské alternativě SER UN PEYJALERO. Takže volba byla jasná. A myslím, že i proto, že nahrává právě CHOROBOPOP nebo nahrával UŠTKNI atd., má i naše nahrávka trošku punc onoho milovaného rožnovského punku, což jen kvitujeme.
Bene, o kompletní grafiku ses nepřekvapivě postaral ty. Osobně mě ale trochu překvapilo, že na frontcoveru není tvá klasická perokresba ale koláž. Takže se nabízí otázka, jestli šlo o nějaký ucelený koncept (viz logo) a hlavně odlišení se. Milou změnou oproti jiným deskám je, že zde není klasický čtvercový vnitřák, ale 16stránková brožura formátu A4. Dalo by se to ohodnotit slovy, že to muselo dát něco práce (všechny to obrázky uvnitř a tak) a navýšit výrobní cenu, přitom je to maličkost, která rozhodně potěší!
Ben: No já bych se v podstatě již dávno rozmáchl více, ale když po mně někdo chce nějaké dílo, většinou chce černobílou perokresbu. Já bych třeba moc rád použil i výrazné barvy nebo trochu zaexperimentoval s různými technikami. Nedávno jsem dělal grafiku na split LP PIVNICA/ACTIVE MINDS a tam je použitý linoryt, ale taky to zase až tak nevybočuje.
Proto jsem měl už dlouho v plánu, že pokud budeme dělat nějakou nahrávku s NEŘÁD, tak bych si chtěl na přebal a vnitřák vyzkoušet nějakou jinou techniku, kterou u mě nebude nikdo moc očekávat. Takže jsem zvolil barevnou koláž.
V podstatě máš pravdu, že to koncepčně sedlo i s logem kapely. Vždy jsem měl v oblibě surrealismus a dadaismus a různé avantgardní umělecké směry, a nakonec jsem zvolil takovou trochu švankmajerovskou verzi koláže a zkusil jsem složit první nehezkou potvoru, takovou škaredou housenku s lidskýma rukama, nohama a hlavou jednoho z „oblíbených psychopatických politiků“. Tuhle vizi jsem měl v hlavě již nějaký čas i název alba a song, od kterého se bude téma obalu odvíjet. No a první potvora se mi líbila, tak jsem skládal a skládal a skládal další potvory a pak jsem to musel vše seskládat na přední stranu obalu, aby to tam nějak kompozičně hrálo.
Ještě před obalem jsem si dal i další úkol, udělat koláž ke každému songu, aby to vyšlo na pořádnou knížečku, tak jako tomu bývalo dříve zvykem u nejedné desky. No, jak to dopadlo, to ať posoudí jiní. Pája z LIDSKÝCH ZDROJŮ mně po koncertě na Vsetíně ve Vesmíru řekl, že vlastně neví, jestli se mu ten obal líbí nebo je hnusný, hehe… Tak jsem rád, že vyvolává i takové kontroverzní pocity. Já jsem si splnil, co jsem chtěl, kapela to nesepsula (kdyby jo, tak mě asi jebne, jelikož jsem nad tím strávil opravdu moře času), a tak vlastně všechno dobře dopadlo. Navíc jsem chtěl obal, který bude vybočovat a to se snad povedlo taky.
Nepřekvapují ani texty v češtině, natož jejich kritická témata. Tak o čem jsou? Vezmeme je popořadě a stručně je okomentujete? Pro přečtení jsou ve fotogalerii níže…
Ben: Myslím, že naše texty jsou psány vcelku srozumitelně bez nějakých velkých jinotajů, ale dobře, pojďme si je rozebrat.
„Intro“
Ben: Tady bych nic moc velkého nehledal, v podstatě jsem to dělal jako intro, které se bude pouštět před naším koncertem a plynule na ně naváže první song. Hledal jsem různě na YouTube výskyt slova Neřád a pak to společně s různými industriálními podklady poskládal v Audacity jako takovou zvukovou koláž. Na konci se rozbije sklo a basa odpaluje první song.
„Pod slupkou kamennou“
Ben: Je to zamyšlení nad tím, že vlastně i ti největší parchanti v sobě musí někde skrývat kousek citu, ale kvůli své pozici mezi dalšími stejnými krysami nemají možnost ten svůj cit projevit, a tak ho v sobě dusí. Profesně můžou být na vrcholu, ale citově a lidsky na úplném dně. Temnota, která k sobě nechce propustit ani paprsek světla.
„Protiklady“
Ben: Asi bych to vysvětlil na principu jin jang. Nic není jen černobílé a v podstatě vše co děláme má v sobě kousek pochyb, ne-li přesného opaku. Už když se narodíš, tak je to první den, co vlastně i umíráš. Můžeš konat dobro a je v něm i něco malinko zkaženého. Tyhle protiklady žije každý z nás, akorát si s nimi někdy nevíme rady. Taky to může být o tom, že když do tebe někdo neustále hustí stejnou věc nebo názor (a ty mu ho ani stoprocentně nevěříš), tak tě po nějaké době může začít unavovat, a i když s ním souhlasíš, máš chuť mu vpálit přesný opak.
„Návody na život“
Ben: Tenhle song je o všech těch chytrých knihách, seminářích, sezeních s kouči, co do tebe valí jednu pravdu za druhou a radí ti, jak nejlépe žít tvůj vlastní život, jak dělat to či ono, aby se stalo to či ono. A přitom by stačilo jen řídit se srdcem a rozumem a každý neúspěch brát jako malé poučení pro konání do budoucna.
„Neptej“
Ben: Na světě je spousta názorů, pravd, polopravd, dezinformací a s nástupem sociálních sítí je to ještě větší maglajz. Myslím, že spousta lidí má problém se v tom zorientovat a najít si svou cestu a potom v životě tápou a jsou nešťastní. My, kdož jsme vyrůstali bez těchto vymožeností, jsme asi měli jednodušší se zorientovat v názorovém spektru a rozhodnout se přirozeně, na které straně barikády stát. Každopádně, pokud si člověk zvolí svou cestu, je fajn, že po ní odhodlaně kráčí a snaží se i v rámci ní něčeho dosáhnout a ne se jen bezcílně nechat vláčet. Je to těžké a mladším ročníkům nezávidím ten myšlenkový chaos, který na ně útočí. I když, zvráceným názorům podléhají i daleko zkušenější a starší lidé. Stále věřím ve zdravý rozum… i když…
„Masky“
Miri: Tento song je jen o tom, aby sis uvědomil, na co si tady každý den hraješ, nebo na koho si musíš hrát.
Ben: Každá společenská role lidem nasazuje určitou masku. Někdy je to jen tenoučká vrstva a někdy pořádná navrstvená maska, která skryje celou osobnost a přirozenost a je využita jen ve prospěch a dosažení určitého cíle. Jsou vzácné výjimky lidí, kteří jsou sví za každých okolností a ve všech situacích, čest takovým lidem.
„Koco-vina“
Miri: Za mě úžasně metaforicky i realisticky popsaný den ve zk*rvené Koco-vině. A i když to znáš, tak si pro ni stejně občas rád dobrovolně dojdeš.
Ben: To Miri vystihla přesně, je to ten stav, kdy cítíš určitou vinu a nemáš ani tak fyzickou kocovinu, jako spíše tu psychickou.
„Mladý starý“
Ben: Tento text je o určité rezignaci, kdy byl dříve člověk plný ideálů a měl chuť pro ně něco dělat a zhmotňovat je, ale později přišla pohodlnost a netečnost ke všemu okolo. Někde to tam uvnitř stále je a doutná to, ale už to nedokáže vybouchnout v ten gejzír energie a je jednodušší podlehnout apatii nebo nihilismu a srát na všechno. I mladý člověk může být jako důchodce. Samozřejmě to může být i naopak, ale to už by bylo na další text.
„Neřád“
Ben: Ikonické zhmotnění onoho „sympatického sígra – NEŘÁDA“, o kterém byla řeč na začátku.
„Ať zmizí“
Miri: Můj nejoblíbenější text. Možná i proto jsem si vyřvala, že si v něm zařvu. A co k němu říct? Čím míň vím (hlavně o politice), tím líp spím.
Ben: Text, který asi nejlépe reflektuje pocit z dnešní doby a posloužil jako inspirace pro obal a název celého alba. Naše „vyspělá“ civilizace se začala vracet ke středověkým metodám a za své zástupce si volí psychopaty, kteří jejich zvrácené choutky realizují a přivádí ještě k větším extrémům. Poučení z minulosti se nekoná. Populismus, rasismus, fašismus, xenofobie jsou opět na vrcholu. Hlava státu a vlajka jsou zde použity spíše jako symboly, které nutí lidi k příslušnosti k určitému národu, území a s tím spjatému vlastenectví atd. Nasrat na to, narodil jsem se na planetě Zemi a nechci, aby mně někdo nakazoval, kde mám žít a jakou musím mít barvu pleti, jak se chovat, co vyznávat. Takže ve zkratce – všechno a všichni, kteří společnost rozdělují, místo aby ji sjednocovali, tak AŤ ZMIZÍ!
„Slizcí hadi“
Ben: Vcelku jednoznačný text. Slizcí lidé, kteří stále o něčem mluví, stále slibují, stále přesvědčují, a přesto jsou jejich slova bez nějakého většího obsahu natož pak nějakých skutků. Ze všeho se vymotají, vše si k obrazu svému přizpůsobí a to většinou konají zcela veřejně a stále jim to prochází. Jediné, o co jim ve skutečnosti jde, je jejich vlastní blahobyt a plné koryto.
„Punk's not speed“
Miri: Reakce na vtipnou scénu se SKITSYSTEM. Slušné vyobrazení toho, co může potkat každého, kdo neví, do čeho se může zamotat (složitěji už to napsat nešlo).
Ben: Ano, spouštěč k napsání textu byla ona památná věta z koncertu SKITSYSTEM a následné smutné zjištění, že to vlastně vůbec není výjimka, ale že si velká část scény vesele frčí na různých svinstvech a je to někdy to jediné, co je zajímá. Nihilismus, fet a párty a takhle pořád dokola. Kam se poděly ideály a snaha bojovat za „lepší“ společnost. Vyfetovaní zombie punx opravdu nejsou prototypem lidí, kteří by se mohli zasazovat o nějakou pozitivní změnu.
Ne že by mě už nic nenapadalo, ale i tak věřím, že to bude dlouhý rozhovor. Takže dík za něj! A konec nechám na vás a třeba vašich plánech do budoucna…
Miri: Plány do budoucna jsou nejisté, protože kapelu založil Wychr, který měl to štěstí, že se všechny jeho předchozí kapely hned po nahrání rozpadly. :)
Dělám si srandu, já doufám, že se budeme rádi setkávat i nadále a necháme tu muziku volně plout. Možná už si dáme mnohem víc na čas, než zase něco vypustíme do éteru. Ono už to asi ani rychleji nepůjde, protože děcka rostou, přibývají starosti a společně s námi asi stárnou i naše múzy (a to říká ta nejmladší z kapely, která si po večerech pořád něco kutí ve zkušebně).
A poslední věc, co musím s prominutím dodat, je reklama – pozvánka na Vzdor fest, který se koná vždy v srpnu na tradičním místě v Hostašovicích u pramene Zrzávky, kde se jistojistě potkáme! Díky za prostor.
Ben: Díky, Bury, za fajn otázky a na viděnou na Vzdoru. Snad jsem to zase nepřepískl s délkou odpovědí, jak se mi to občas stává, hehe. Nic moc raději neplánuju, protože když se něco moc plánuje, tak to většinou nevyjde. Jen snad hrát, žít, užívat si rodinu a kamarády a strašně rád bych se dožil chvíle, kdy všichni narcističtí psychopatičtí diktátoři ZMIZÍ… asi jen sen.
Mějte se všichni fajn.
