Johan:
Celkem často se o nějaké akci říká, že byla nezapomenutelná. Jenže paměť je mrška a celkem často se z nezapomenutelné akce stává zapomenutá. Ale o Ultima Thule Bohemiae to o nezapomenutelnosti platit bude – alespoň do té doby než návštěvníky unikátního festivalu na Kašperku postihne amnézie.
Uspořádat sadu vystoupení na hradním nádvoří malebného hradu byl nápad za milion. Samozřejmě nelze mluvit o vyložené novotě, na různých hradech se už v minulosti hrálo, ale Kašperk je přece jen jiná liga – už tím, že není úplně snadno přístupný a logistika je tím pádem složitější než dejme tomu na Švihově. Technika se musí nanosit pěkně v teplých, fanoušci musí do kopce (a v noci i z kopce) pěkně po svých, ale na druhou stranu je to (pro fans) příjemná procházka, po výstupu odměněná krásným pohledem z hradeb do údolí. A když se přidají kapely, které ze tří čtvrtin patří mezi mé velké oblíbence, nelze jinak než se radovat, zima nezima. (úsměv)
Ono to se zimou nebylo zpočátku nikterak dramatické, ale kdo zná Šumavu, musel tušit, že jakmile sluneční paprsky přestanou ohřívat nádvoří, přijde citelné ochlazení, ostatně pořadatelé na FB návštěvníky na noční chlad upozorňovali. Moje zimní bunda se sice (jako vždycky) stala terčem posměchu, ale bylo mi teploučko. (úsměv)
Teploučko ještě panovalo v 18 hodin, když přehlídku kapel spojených s mystikou či šumavskou epikou odstartovali BOHEMYST. Ti měli set postavený na stále aktuálním albu „Čerň a Smrt“, z nějž zazněla většina písní, hymnická titulka, epická „Paní lesa“, temný „Krvehlas“, pomalejší „Na umrlčích prknech“ nebo chytlavými klávesami protkané „Kosti“. Určité obavy dané prostorem a umístěním pódia (jinak postavit nešlo) panovaly kolem zvuku, ale já byl v podstatě celý festival spokojený. U BOHEMYST zaujal zvuk kytar, které zněly neotřele, měly takový zvláštně řezavý syrový sound. Padesát minut ve společnosti dark metalu nejvyšší jakosti rychle uteklo, pomaleji už relativně dlouhá pauza určená pro přestavbu stage.
ATLANTEAN KODEX byli pro příznivce temné muziky asi nejméně favorizovanou skupinou, na druhou stranu řada návštěvníků na ně dopustil nedala a hlavně písecká výprava je měla jako středobod programu, koneckonců loni je pozvala na svůj Heavy Metal Thunder fest. Tam asi vyznavači epického heavy/doom metalu inspirovaného např. starými MANOWAR zapadli lépe, na druhou stranu ani na Kašperku to nebylo mimo mísu. V první řadě bylo evidentní, že kapela je sehraná, v druhé, že ji tvoří šikovní instrumentalisté a kvalitní zpěvák, ve třetí pak, že dokáže napsat songy, které disponují chytlavými pasážemi. Mně se rychlejší skladby líbily, pomalejší mě nebraly a přišly moc dlouhé. Celkově tak nějak napůl, navíc mi set přišel moc dlouhý a moje pozornost postupně upadala.
Pořádající PANYCHIDA se koncertem na Kašperku symbolicky loučila se šumavským obdobím. A loučení to bylo velkolepé. Už jen výzdoba pódia, na kterém plály ohnivé louče a stála umrlčí prkna. První část setu byla postavená na skladbách z „Gabreta Aeterna“ a „Říruřec / Dreisessel“ včetně coveru IMPALED NAZARENE, následně se hrál průřez starší tvorbou („Ryhope“, „Rod Havrana“) a pořád to bylo nadupané a fanoušky hodně podporované. PANYCHIDA sice měla na začátku setu trochu horší zvuk, ten se ale po chvíli srovnal (obecně: na stranách a níže pod pódiem nebyl zvuk úplně top, ale kdo chtěl, místo s dobrým zvukem si našel blíž pódiu) a koncert to byl za soumraku strhující.
Určité obavy z počtu přihlížejících na poslední kapelu vzaly naštěstí za své, protože se ukázalo, že co metalista, to fanoušek TŘINÁCTKY. Kromě píseckých heavy- a thrashmetalistů tedy… (smích) XIII. STOLETÍ je kapela, která spojuje různé scény, a ač se tomu v minulosti ústy Petra Štěpána bránila, jednou z nich je, vedle gotické a punkové, ta metalová. Na Kašperku hráli jihlavští gothicrockeři primárně pro metaláky, ale řada z nich na prověřené hity pařila celý set. Ten trval přes hodinu a než začal, vybrala si kapela první slabší chvilku – po rychlém nazvučení se se slovy „za chvíli jsme zpátky, dejte si zatím pivo“ odebrala do backstage. Nevím proč… Ale po nástupu na scénu to byla parádní přehlídka léty prověřených songů, které si většina přítomných prozpěvovala. „Justina“, „Mystery Ana“, „Upír s houslemi“, „Transylvanian Werewolf“, „Fatherland“ i „Karneval“, z novějších věcí „Frankenstein“ či „Evropa“, vše zahrané s elánem a ostřeji než na albech. Líbilo se mi, jak energicky XIII. STOLETÍ působilo, jak živelný to byl koncert, žádné statické gotické postavy, ale akční nejen Petr, ale i pobíhající basák Mirek a za bicími „vlající“ Pavel, k tomu půvabná klávesistka Andrea, kterou jsem viděl na živo poprvé. Bavil jsem se celou normální hrací dobu, méně pak při čekání na třískladbový přídavek, v němž nemohla chybět Elizabeth“ a úplný závěr obstaraly „Růže a kříž“. XIII. STOLETÍ skončilo cca dvacet minut po půlnoci a jeho koncert byl vrcholem nezapomenutelné akce na místě, které leží na samém okraji našeho světa, nebo možná za ním.
Coornelus:
Metalovo-rockový koncert na Kašperku byl samozřejmě událostí jako prase. V mém případě (troufám si tvrdit, že nejen v mém) tenhle fakt převážil nad tím, kdo na hradě hraje. Upřímně říkám, že na podobnou sestavu kapel bych do sokolovny v Kašperských Horách pravděpodobně nejel. Což nemění nic na tom, že BOHEMYST uvidím rád vždy a na XIII. STOLETÍ, které jsem už poměrně dlouho neviděl, jsem se těšil.
Jako většina lidí jsme si i my upravili sobotní program akci na míru. V našem případě návštěvě areálu předcházela příjemná procházka lesy, loukami a osadami směrem od Anína až na místo dění. Nádvoří při našem příchodu vřelo nedočkavostí a jakmile odbyla šestá podvečerní a na pódium vlétli BOHEMYST, natěšenost jak z muzikantů, tak hlavně z fans doslova sálala.
BOHEMYST pochopitelně sluneční svit úplně nesvědčil, co se týče nějaké pódiové prezentace a hře s atmosférou, ale kapela má naštěstí dar utáhnout svoji performanci hudbou samotnou. Hrálo se hlavně ze silné debutové desky, ale zaznělo i něco, co jsem neidentifikoval, a zároveň to znělo dobře, takže zřejmě věci z chystané nové desky. Koncert byl fajn, ale přiznávám, kolem 40. minuty jsem začal vadnout. Všeobecně byly hrací časy poměrně velkorysé, vyjma XIIII. STOLETÍ, to to při počtu svých hitů a povahy své hudby pochopitelně hravě unese.
Následující ATLANTEAN KODEX nemohu hodnotit, jelikož tento typ hudby mi je vzdálený a nezanechává ve mně vůbec nic.
S PANYCHIDOU se míjím od jejích počátků. Nikdy mě naplno nezaujala ani v dobách, kdy hrála black metal, natož teď, kdy hraje heavy metal s blackmetalovou esencí. Ale poslechnout si kapelu a třeba přehodnotit svůj postoj na ni, obzvlášť když jsem ji asi deset let živě neviděl, byla povinnost. Samozřejmě hrací čas kapely – 70 minut – mě trochu vyděsil, takže první polovinu setu jsem s klidným srdcem věnoval frontě na hermelín a následné konzumaci. Musím ale říct, že to kapele hrálo pěkně, pomohla jí tma, kdy vynikly svítící louče a pódium dekorovala umrlčí prkna – to cením! Jestli jsem na začátku zmiňoval nadšení muzikantů a fans, tak z PANYCHIDY a konkrétně z frontmana ta spokojenost vyzařovala úplně nejvíc. Na povahu hudby nešetřil úsměvy a bylo vidět, jak si celá kapela užívá prostor a energii, která se jim od lidí vracela. Což se přeneslo i na mě, a i když si desku kupovat nejdu, dokážu pochopit, co lidi na kapele baví.
Jasným vrcholem a středobodem mé pouti na Kašperk bylo XIII. STOLETÍ. Škoda, že kapele nezbyl kousek soucitu s unavenými a mrznoucími lidmi (já), nezačala na čas a svůj set i oproti programu protáhla. Tady by měli všichni pořadatelé a kapely jet na stáž ke Thrash Nigtmare crew do Písku. Když se oprostím od bolesti nohou, zad a zimy, tak musím říct, že mě od začátku kapela dokázala vtáhnout do dění. První tři věci kopaly svojí zemitostí, a dá se říct, že se jednalo o tvrdé rockové pecky. Skvělá byla hned první skladba „Fatherland“, kde mě kromě jiného baví úderná rytmika. Také „Transylvanian Werewolf“ a „Frankenstein“ byly songy, které hutně duněly. Samozřejmě... celý set byl protkaný silnými věcmi, kdy mě v podstatě až na „Evropu“ bavilo vše. Kapela instrumentálně šlapala na výbornou, působila spokojeným dojmem (hlavně rozverný basák) a jak muzikanti, tak i fans si užili velice vydařený koncert, který v unikátních prostorách hradu nemohl dopadnout lépe.
