Podle proklamací nizozemského labelu Petrichor (sublabelu Hammerheart Rcs.) se na trůn tuzemského metalu, který uvolnili MASTER´S HAMMER, stěhují BOHEMYST. Zdánlivě přehnané konstatování má ale částečně logiku – nikoliv, že by BOHEMYST aktuálně v Česku absolutisticky kralovali, to se nedá říci o žádné kapele, je to otázkou vkusu, preferencí atd., ale ona návaznost na MASTER´S HAMMER je jasná jako obloha po bouři. A nejde jen o to, co všude ve světě zmiňují, tedy že BOHEMYST je kapela ex-členů AVENGER a MASTER´S HAMMER. Ono je totiž evidentní, že uvedené tři kapely mají nemálo společného, že Rámus s Honzou na poslechu MASTER´S HAMMER vyrostli a nikdy se netajili obdivem k legendární kapele, do které ve finále nastoupili, různou měrou se podíleli na albech realizovaných po roce 2010 a v posledním stádiu s ní objeli kus světa. A pokud někdo řekne, že skladba „Kosti“ by klidně mohla být na kterékoliv desce MASTER´S HAMMER od „Konví“ dále, bude mít recht. A pokud v titulní kompozici bude slyšet AVENGER, bude mít rechty dva.
Ale prozatím dost spojitostí s minulostí, BOHEMYST se vydali po trochu jiných cestách, než po kterých čtvrtstoletí kráčeli AVENGER. Muzika nabrala epičtější ráz, což je dáno nejen zapojením kláves a orchestrací, které v několika písních hrají poměrně výraznou roli. Po intru načínají táhlé kytarové tóny šest a půl minuty dlouhou titulní kompozici, v níž se střídají hymnické pasáže s rychlejšími úseky. Důraz je kladen na postupné budování nálady prostřednictvím takřka doomových ingrediencí, z pomalé trýznivé muziky se nejprve vynoří krátký refrén, aby následně muzika lehce nabrala na rychlosti, pak se zopakuje model z úvodu „pomaleji-refrén“ a následuje rytmický zvrat a nástup blackmetalové rotyky; s hudbou se mění i Radkův výraz, od vcelku srozumitelného do zahuhlaného spíše deathového než blackového řevu, ale ani krákor nechybí. Ale ještě zpátky k hudbě – v prvním songu se stihne i parádní kytarové sólování. I druhý „Krvehlas“ zpočátku pracuje s atmosférickými prvky, aby se posléze převrhl do nářezu, který ovšem BOHEMYST drží optimální dobu, pak opět zavládne chlad a zlověstné melodie, ani tentokrát nechybí sólo či potemnělé vyhrávky, které opatrně zjemňují syntetické zvuky. Stavba skladby připomíná architektonický perfekcionismus, nechybí pevný základ, funkcionalismus ani spousta zkrášlovacích prvků. Podobně bych se mohl vyjadřovat k dalším songům, vypíchnu spíše ty, které kromě výše uvedeného disponují dalšími ingrediencemi. „V Paní lesa“ se v monumentálních darkmetalových slokách objevují velmi zajímavě zahrané housle, které se vyhýbají vlezlým melodiím jako čert kříži, spíše přidávají další rovinu neklidu, který kolem budují kytary a pěkně jim sekunduje Radek dalšími podobami svého hlasu – i to, že mu místy není rozumět, není na škodu, hlas je prostě další nástroj. A závěrečná pasáž se zběsilými bicími je pro uctívače bubenického cechu lahůdková záležitost.
O úvodní písni strany B už byla na začátku krátce řeč, ale nedá mi to… „Kosti“ jsou prostě MASTER´S HAMMER tribute jako vyšitý. Zvonivé klávesy ne nepodobné těm, které se objevují na novějších albech legendy, kytarové výjezdy, tympány, jistá dávka teatrálnosti a vůbec jednodušší kostra songu, to jsou jasné spojovací body. Když se objeví kytarové sólo, je tu další důkaz, a když se zpěvák zachechtá a zaskřehotá, kdekoho napadne, jestli tu nehostuje Franta Štorm. Myslím, že song byl původně pro MASTER´S HAMMER napsaný, ale k jeho realizaci v rámci kapely nedošlo, tak se dočkal teď. Jestliže se dosud objevovaly black-, death- a doommetalové atributy, v „Co nelze zapomenout“ tepe mezi blackovými pasážemi i thrashmetalový rytmus. „Nekromantiku“ uvozuje klavír, který předznamenává gotický spirit písně. Klavír je po houslích druhým vážnohudebním nástrojem, který BOHEMYST použili a opět funkčně, stejně jako různá cingrlátka v romantické písni o lásce a smrti. K tématu ideálně pasuje Radkův chvíli zachmuřený, chvíli civilní přednes, v čistých polohách maestro opět prokazuje, že zvládá nejen extrémní polohy, ale i čisté, ostatně má za sebou účinkování v heavymetalových kapelách, kde prokazoval, že disponuje velmi zajímavým hlasem. Nejvýraznější orchestrace pak dodávají poslední skladbě „Zvrácenosti zvědavosti“ aristokratický ráz a jsou posledním důkazem rozkročenosti nahrávky, v níž z temného umění nechybí nic podstatného.
Díky několika záchytným skladbám se po pár posleších dá naučit sled písní, zapamatovat výrazné momenty, ale nebrání to odhalování různých střípků, které tvoří barvitou mozaiku.
V té hrají pro českého posluchače významnou roli i texty, které jsou sice řekněme stylové, ale naštěstí nejde jen o klasická témata, ale i různé myšlenky honící se hlavou psychopata nebo rozervance, a když už na nějaké ty zlo-záležitosti dojde, jsou napsané s fortelem a při poslechu slova, kterým je často dobře rozumět, neruší.
O zvuk se samozřejmě postaral Honza v Hellsoundu, nahrávalo se v průběhu let 2019-2020, a výsledek je výborný. Honza si dal práci, aby byla nahrávka srozumitelná, aby se nástroje netloukly a aby „zněly“.
Pod grafikou je podepsaný Radek, na titulku namaloval morového doktora trestajícího kněžoura, téma, které by mělo vždycky vypadat dobře, pokud se jej neujme nemehlo – a to Radek není. Mně se titulní obrázek líbí, mnohem horší je to s vnitřkem CD bookletu nebo textové přílohy vinylu, protože písmo je velmi obtížně čitelné. Nevím, jestli je chyba v tiskárně, ale obecně navrhuji všem kapelám, aby kašlaly na umělecký dojem a dávaly texty do obalů výrazným bílým fontem, pokud používají tmavý podklad. Tady je to sice vizuálně pěkné, u každého textu je ilustrační obrázek, nechybí fotka kapely, ale šedá písmenka na nečerném pozadí se ve dne čtou s potížemi, večer jsou bez potíží nečitelné.
Sběratele hudebních nosičů určitě potěší, že album „Čerň a Smrt“ vyšlo na všech myslitelných nosičích: gramodeska ve třech barevných variantách (černá, silver, electric blue), cédéčko v krabičce zasunuté v slipcase a kazeta.
Resumé je i přes výhrady ke grafice z předchozích řádků snad zřejmé, BOHEMYST nahráli interesantní album, které by mělo oslovit nejen fanoušky omílaných dvou kapel, ale promyšleného temného metalu obecně.
Seznam skladeb:
- Intro
- Čerň a Smrt
- Krvehlas
- Na umrlčích prknech
- Paní lesa
- Kosti
- Co nelze zapomenout
- Nekromantika
- Do chřtánu Smrti
- Zvrácenosti zvědavosti
Čas: 46:12
Sestava:
- Radek Popel – vocals & lyrics
- Jirka Kocián – guitar
- Petr „Rámus“ Mecák – guitar
- Franta „Infernits“ Vávra – bass
- Honza Kapák – drums, music, samples & orchestral programming
Host:
- Zuzana „Bizzka“ Sokolová – violin (5)
https://bohemyst.cz/
Facebook
Bandcamp
Bandzone
https://www.hammerheart.com/petrichor/
