Nejspíš nenajdeme fanouška grind music, který by při zveřejnění termínů jednotlivých zastávek Humamunipulation tour nezbystřil pozornost a pohledem do kalendáře nezjišťoval, má-li, či nemá mít radost. Jelikož a protože grindcore nestojí v čele mých osobních žebříčků, zařadil jsem se mezi váhavce a nechal rozhodnutí osudu. To, že jsem nakonec rozpohyboval tělo směrem k Jaroměři, má na svědomí několik okolností…
Nejdůležitějším faktorem je rozhodně nezpochybnitelná kvalita smeček CONTRASTIC a PERFECITIZEN, kterým je sice zmíněná škatulka blízká, ale nijak určující a bránící v experimentování. Dalším bodem plusovým jsou manželé Filipovi, kteří měli jaroměřskou zastávku na triku a jimiž pořádané akce navštěvuji rád a vždy odcházím spokojený.
Večer odstartovali DEWDROP a i když jsou to již dva járy, co jsem je viděl naposledy, z paměti nevyklouzli a okamžitě jsem zaregistroval personální změnu. Na Infernal festu vystupovali ve čtyřech, překvapivě se dvěma řvouny, kytaristou a bubeníkem. Tušíte-li doplnění baskytaristou, ubírají se vaše myšlenky správným směrem. Oba frontmani srdnatě řvali i kvičeli, instrumentálně to sedělo, přesto se těžko přetěžko donutím k domácímu poslechu, přece jen se odměňuji jinými laskominami.
To PERFECITIZEN jsou pro má ušiska jinou kávou a jejich poslední album „Humanipulation“ burácelo mým domovem docela často. Pokud patříte mezi šťastlivce, kteří některou ze šesti zastávek navštívili, pak víte, pokud ne, tak se právě dozvíte, že na tour vyrazilo pouze instrumentální trio (Jenda = covid) a abychom nebyli o zpěvákovu přítomnost ochuzeni zcela, objevoval se jako součást videí, běžících za kapelou na plátně. Hlas samozřejmě z reproduktorů burácel a že byla zmíněná videa dostatečně odpudivá, asi ani komentovat nemusím. Bylo-li třeba přihlížejícím něco sdělit, chápal se mikrofonu Jarda Haž. K velké radosti zazněly z „Humanipulation“ oblíbené kousky „Propaganda“, „Mental Obesity“, ženským zpěvem ozvláštněná „Blind Ignorance“ i píseň titulní. Klidně se přiznám, že jsem si při sledování borců chvílemi připadal jak na jazzovém festivalu, netuším pořádně, co se to vlastně na pódiu děje, jen v obdivu otvírám ústa a sem tam nadšeně zapištím. Parádní set!
CONTRASTIC se svým „Mamun“ opanovali v posledním týdnu před koncertem naprosto všechny přehrávače v domácnosti i mimo ní a i když jsem očekával kvalitativně vydařené vystoupení na stejné úrovni s předchozími PERFECITIZEN, chlapi mi vytřeli zrak a nastavenou laťku hravě překonali. Zvuky, samply, pazvuky a nevím co ještě mě na tvorbě CONTRASTIC neskutečně baví a v momentě, kdy se ve skladbě „Na márách“ přidává ke kapele hlas šansoniérky Judity Čeřovské, podléhám jejich moci a stávám se doživotní CONTRASTIC zombií. Znovu vychutnávám hlavně novější písně a i zde mám důvod ke spokojenosti – úvodní song jsem zmínil, k tomu klipovka „Tarvas Maniacus“, „Mentální výtok“, „Tenkrát na severu“, „Služebně starší nacista“ a… nevím, fakt si nevzpomenu. (úsměv) Vše perfektně zahráno i odzpíváno. Znovu se ozvala úchylka pro bubenické řemeslo a musel jsem ocenit, jaké šílenosti lze předvést na relativně skromnou sadu. Jednoznačně nejlepší vystoupení večera! Asi…
Proč asi? Protože lehké zpoždění v programu nevadilo ani kapelám, ani fanouškům, jen mému odvozu směrem k domovu ano a plánovaný čas odjezdu musel být striktně dodržen, takže DIPHTERIA začínala svůj set již bez mé přítomnosti, tak alespoň obrazem.
Psychiatr Radkin Honzák radí, že by měl člověk denně podojit svou krávu radosti a jakkoliv se potěšit. Mně se podařilo nadojit na několik týdnů dopředu a za to patří zúčastněným kapelám, Ossiemu a manželům Filipovým velký dík.
Fotografie: Zuzka Filipová
