Smutné, trýznivé, depresivní, temné.
Onálepkujeme-li takto jakoukoliv kapelu mimo žánr, asi příliš nadšená nebude. Pro čtveřici muzikantů tvořících FUTILE MOURNING by ale podobná slova měla mít účinek rovný pochvalnému poplácání po rameni.
Projedu-li pohledem jména hudebníků, tak jediný, u kterého jsem okamžitě doma, je mistr šesti strun, kytarový mág a stylový chameleon Kubýk. U dalších jmen se objevují spolky jako IMPULSEALER (Marek), HIGH PURITY či MARNE, ale tady musím přiznat, že se brodím olověnýma nohama močálem nevědomosti (snad mě to nediskvalifikuje od psaní dalších recenzí (úsměv)). Tedy zdánlivě. V přiloženém infu je k vědění vše potřebné, ale přece si před chystaným rozhovorem nevystřílím všechny ostrý, že jo. Nyní tedy jen posloužím rokem vzniku, jež se váže na letopočet 2024.
Album „March Towards The Death Party“ obsahuje dvě písně autorské a na fyzických nosičích bude k naleznutí i bonusový cover „M.T.A.E“ od kapely DOOM. Je libo ostrý, nekompromisní, svižný start, který si vás připraví na další průběh? Tak na to rychle zapomeňte. Tedy spíš pomalu. Hodně pomalu. Víc jak dvacet minut dlouhá „Where Even The Sun Dies“ je chmurnou myšlenkou, která postupně zamořuje a tráví mysl. Kubýk (jak už jsme u něho zvyklí) maluje rozličné smuteční obrazce, rytmika zatlouká nekompromisně hřeby do rakve a Obstík připomíná hladového hřbitovního ghoula, lačnícího po lidském mase. Asi víc než kdekoliv jinde by zde měla čnít nad vším atmosféra, která posluchače vtáhne do děje a zaujme natolik, že okolní svět přestává existovat. Notabene když své dva vály rozprostřete na ploše bezmála čtyřiceti minut, to už musí být sakra držák. FUTILE MOURNING se v této disciplíně daří na výbornou a je docela jedno, jestli si s vámi pohrává v podmanivých melodiích vražedně pomalého tempa, v záblescích blackové zběsilosti či nervních jednotónových pasážích. Může se to jevit jako na dřeň vycuclé klišé, ale borci pracují s různorodými náladami natolik šikovně, že je úplně jedno, jestli má daný song patnáct nebo třicet minut, protože čas se v momentě poslechu stává relativní veličinou.
Než se myslivně podařilo strávit nahrávku jako celek, vítězila v žebříčku oblíbenosti druhá „To Seek Shelter In the Dark“, převážně pro svůj explozivní náboj, Obstíkovo frázování i mrazivě blackmetalové jízdě kytar. Vždycky jsem si myslel, že mne na vrchol blaženosti dostanou spíše pestrobarevné produkce, jakými se honosí díla například takových ET MORIEMUR, ale surovost a špína této grupy funguje taktéž spolehlivě. Jinak, ale funguje.
Jak píšu výše, na fyzických nosičích se objeví bonus cover od kapely DOOM a jak zmínil Kubýk, švanda je v tom, že zatímco ostrované svůj štych postupně zrychlují, FUTILE MOURNING na to šli z druhé strany a postupně zpomalují.
Jestli něco dál albu výrazně pomohlo, pak je to nádherně zamrmlený, v nejlepším smyslu slova zaprasený zvuk. Tady před mistrem Otynem smekám klobouk a nádavkem přihazuji vypelichaný skalp.
Sem tam píšu, že je potřeba si pro tu či onu nahrávku vytvořit správnou atmosféru a pro ideální vstřebání se patřičně naladit. Tady to zapotřebí není. Zkrátka si vyhraňte čas, zmáčkněte play a ono už si vás to zformuje samo.
Seznam skladeb:
- Where Even The Sun Dies
- To Seek Shelter In The Dark
- M.T.A.E
Čas: 41:44
Sestava:
- Obstik – vocals, noise
- Paul – bass, backing vocals
- Kubýk – guitars
- Marzena – drums
