Veškerá pochvalná slova, která se šíří hudebním světem na konto „Humanipulation“, se zakládají na pravdě. PERFECITIZEN – dobře organizovaná parta pražských fofrníků – se totiž vytasila s materiálem, který je schopný obstát i od Aše na západ. V tomto bodě by se dalo klidně skončit, ale… když už se tomuhle formátu říká recenze, je potřeba předchozí odvážné tvrzení zdůvodnit.
V případě PERFECITIZEN je nutné se vrátit do minulosti a připomenout, že víc než nadstandardně už bylo hodnocené debutové album „Through“ (2013), které přineslo výbušnou smršť, která vycházela z grindcoru. Grindu... ale technického zaměření. Žádné náhodné šlápnutí bokem. Kompozice stavěné složitě, ale stále tak, aby se to dalo poslouchat a výsledný efekt nepůsobil jen jako učebnice postupů a takovým tím: „koukejte, jak umíme hrát“. Následující deska nebo EP? „Corten“ (2015) nastolenou cestu jen podtrhla/o. Jenže potom došlo k personálním rošádám a skupinu opustil zpěvák a to je vždy tuze nepříjemná záležitost. Naštěstí základní duo Jarda a Tomáš objevilo talentovaného Honzu a po poslechu novinky jim můžu za tenhle tah jen blahopřát. Stejně tak bylo skvělým nápadem angažovat do sestavy šikovného basáka Adriana, který je znám z působení v PSYCHOTIC DESPAIR, kteří někdy cca před desíti lety kralovali českému death/grindu.
A jak se ukázalo, změny v sestavě a poměrně dlouhou dobu od poslední nahrávky využila kapela k hudebně prospěšné práci a celé to působí, jako by se koncentrovala na těchto osm songů, do kterých dal každý z kapely veškerý um, talent a vše se povedlo vyladit tak, aby tahle energie fungovala jako celek.
Není jednoduché nahrát desku, která obsahuje tolik zvratů a momentů, které mohou někdy působit až nesourodě. Těch poloh, které se často mění a jednou vás zafouknou na západ, aby za pár okamžiků přišel zvrat a vy se ocitnete na východě, je tu mnoho. Ale jak už jsem zmiňoval, u PERFECITIZEN si cením toho, že to vše dává dohromady smysl a všechny ty přechody a změny mají logiku. Tím pádem se nedostavuje pocit, že se tu předkládá kotel náhodně promíchaných nápadů. Je jasné, že takhle experimentální ráz desky nemůže sednout kde komu. Na druhou stranu, i když není člověk fanouškem podobných běsů a prstolamů, musí celé to počínání vyhodnotit jako nadstandardní práci.
Výchozí pozicí je grindový tlak dejme tomu s příchutí death metalu. Zvukově zcela moderní parta, hlavně sound kytary, se sama nazývá blastcorem, což je takové to novátorské pojmenování dalšího žánru, které mi u drtivé většiny kapel vadí (máme těch škatulek už tak málo?), na druhou stranu si lze snadno pod tímto názvem představit, že to bude prostě fofr.
I když se hudební produkce line jako horská dráha, hned na první dobrou vystupují momenty, které mi ze začátku přišly, oproti výše řečenému, lehce krkolomné, ale čas a několik poslechů tenhle pocit zažehnaly. První výrazný bod/experiment je hostování zpěvačky, což ve výsledku hodnotím jako super tah. Stejně osvěžujícím dojmem působí změny vokálů, kdy se nejen growluje a huláká na x způsobů, ale dokonce v jedné věci, zřejmě hostující zpěvák, grungeově zamečí.
Nemá cenu chrlit další pochvalná slova. Tahle deska vytlouká bloky, narovnává záda, aby vzápětí rozdávala facky na obě tváře.
Seznam skladeb:
- Humanipulation
- Blind Guardian
- Misunderstanding
- Propaganda
- Mental Obesity
- Motivation
- Injection
- Flashback = Hope
Čas: 30 minut
Sestava:
- Jan Habr - vokál
- Tom Mleziva - kytara
- Adriano Neri - basa
- Jarda Haž - bicí
