„Ahoj Pepo, věci se dějí, jak mají“, napsal mi Tomáš Kočko, když jsem se ho ptal, co si myslí o rozhovoru s ním do Fobie, kde vyšla recenze na jeho poslední album. Tak jsme se do věci pustili…
Tomáši, jak víš, poprvé jsem Tě slyšel s kapelou až letos 8. srpna na festivalu Horácký džbánek ve Žďáru nad Sázavou. Dobře znám tedy Vaši poslední desku „Perperuna“ – ostatní nahrávky jsem jen tak velice rychle prolétl na YouTube – a tak se budeme bavit hlavně o ní, nicméně by mě zajímaly Tvoje úplné začátky. Takže jaké jsou Tvoje první vzpomínky na hudbu, kterou jsi začal vnímat jako dítě? Co poslouchali Tví rodiče? Jaké interprety jsi poslouchal v mládí? Kdy jsi začal hrát na nějaký hudební nástroj? Kdy jsi založil svou první kapelu a kdy poprvé vystoupil na veřejnosti? Prostě chci vědět, co Tě formovalo.
„Tá - tú - tí - o!" Tohle byl prý můj první hudební projev. Byl mi rok a něco, když táta dovezl mamku z porodnice i s mladší ségrou, strčil mi do postýlky rádio, kde Gott zrovna zpíval „… ká - vú - sí - osladím...“ a řekl: „Tomašku (jsme ze Slezska, takže kratce Tomašku) zpivej!“ Já se zaposlouchal a zanotoval s Gotťákem. Tak se to traduje. Já sám si pamatuju na první nejúžasnější zážitek s hudbou, když jsem poslouchal znělku Večerníčku a jeden večer se mi najednou proud hudby té znělky rozpadl do jednotlivých nástrojů. Rozumíš – vnímal jsem jednotlivé barvy nástrojů, melodie, bublání basy, převalování flétny... jak se to proplétá... jako když mávneš kouzelným proutkem! Magie!
Ale zamiloval jsem se do houslí. Věděl jsem, že na ně budu hrát! Bo... Křemílek a Vochomůrka! :-) V téhle pohádce nehrají housle hlavní melodii, ale pořád tam jsou. Hrají rozklady. A ta barva mě uchvátila! Takže jsem dostal od mamky plechové housle, furt jsem doma otravoval, že chci housle, byla to taková napodobenina z hračkářství, moc to nefungovalo, ale touha byla na čas ukojena. V druhé třídě jsem byl draftován do LŠU. A housle byla jasná volba. Telleman, Vivaldi, Bach, Mozart… V osmičce mi porostla ruka, byla mi přidělena viola a s tou se dostal do Ostravy na konzervatoř.
Dlouho jsem nevydržel cvičit 6 hodin denně. Jsem lenoch líný, udělal jsem nové talentovky a utekl k hereckému řemeslu. Muzika mě ale držela dál a skrze folkové písničky – Kryl, BRONTOSAUŘI, Nohavica... jsem se začal učit na kytaru – lovkyni dívčích srdcí. Po maturitě talentovky do Brna na JAMU a tam jsem se potkal s Petrem Ulrychem. Učil nás – adepty muzikálového herectví – zpívat na mikrofon. Měl jsem tehdy nějaké své písně poskládané a jednu takovou pseudolidovku, tu jsem mu zazpíval a on mě nasměroval k moravskému básníku valašských kotárů Ladislavovi Nezdařilovi. Jeho sbírku jsem zhudebnil a brněnské vydavatelství Indies vydalo. Rok 1999. Pak jsem nahrával každý rok jednu desku. To byl ale přetlak! :-) Souběžně jsem vystupoval v pražském provedení Jesus Christ Superstar jako apoštol Ondřej, pak v Brně ve West side story a zas se vrátil do Prahy, bo jsem si chtěl zahrát a zazpívat v Hair. A to už jsem studoval na HuFa JAMU operní režii.
Někde v té době mě oslovil Hynek Stančik, tehdy člen moravské doommetalové kapely SILENT STREAM OF ODLESS ELEGY, jestli bych jim nepomohl s aranžemi nové desky. Že se jim líbí, jak aranžuju smyčcové nástroje. Šel jsem do toho a byla to velká srážka s tvrdou muzikou. Hynek mě nabrífoval kapelami jako AMORPHIS, WALTARI, LED ZEPPELIN, MESHUGGAH, Devin Townsend... a mně z toho šly uši kolem. Udělali jsme spolu desku „Relic Dances“, dostala Anděla a já začal na své folkové desky umisťovat sem tam písničky s metalovou kytarou. No a „Perperuna“ je taková celá. Folkmetalová.
Než se dostaneme k albu „Perperuna“, zeptám se Tě ještě na pár věcí. Zajímalo by mě, od kdy funguje poslední sestava kapely, kterou jsem viděl na koncertě, jak často zkoušíte a vůbec se nebudu zlobit, když o každém z členů sdělíš nějaké podrobnosti. Našel jsem fotky, kde hraje Petra Kle, na bicí Stanislav Pliska a taky i jiného baskytaristu jsem někde zahlédl. Další věc je název kapely – evokuje mi to třeba Radim Hladík & BLUE EFFECT nebo Vladimír Mišík & ETC..., takže bych rád věděl, proč jsi zvolil právě tenhle?
Odchodem bubeníka Standy Plisky k MOTORBANDU a příchodem náhrady za něj – Tomáše Melichara z blackmetalových ASGARD – se kapela (zatím) naposledy obměnila. Takže tahle sestava funguje od roku 2020. A zatímco perkusista Pavel „Bongo“ Plch je ryzí folkař s dávnými zkušenostmi z gympláckým bigbítem, Tomáš je metalista s ambicí k dalším žánrům. Třetí člen rytmické sekce – kontrabasista a baskytarista Roman Plaširyba – je především folklorista (CIMBÁLOVÁ MUZIKA RADOŠOV) a velký fanda bigbítu. Flétnistka a violistka Helenka Vyvozilová inklinuje spíše k popu, stejně jako zpěvačka, houslistka a violistka Libuška Černá. S „Perperunou“ s námi hostuje hráč na elektrickou kytaru Hynek Stančík. Jsme ze všech koutů Moravy a Slezska, ale scházíme se v Brně. Tam máme zkušebnu, kde se scházíme jen když potřebujeme nacvičit nové skladby, nebo oprášit dlouho nehrané staré. Snažíme se hodně hrát a udržovat se tak v hráčské kondici. Potkáváme se tedy hlavně na koncertech, méně ve zkušebně. Název naší kapely je takový starý vtípek, z dob kdy jsem hrával folkově sám s flétnistkou. Tomáš Kočko... & ORCHESTR... byla jen a právě ta flétnistka. A nakonec se mi ORCHESTR rozrostl do dnešního tvaru.
Takže pojďme k albu „Perperuna“, které je opravdu fantastické. Na koncertě jsem nabyl skálopevného přesvědčení, že jsi autorem hudby i textů, což se mi posléze potvrdilo. Chtěl jsem se zeptat na ten tvůrčí proces, jestli přineseš nějaká dema a pracujete pak s kapelou společně na aranžích, nebo máš všechny písničky hotové, případně i napsané v notách, jestli máš dřív muziku nebo text, jestli víš už dopředu, kde bude ženský vokál, jestli máš konkrétní představu, jak bude znít písnička v metalovém hávu, nebo se dočkáš nějakého překvapení až ve studiu, jak dlouho jste desku nahrávali, a točili jste nějaké základy „naživo“, nebo nástroj po nástroji?
Co se týče tvorby, většinou si to všechno nachystám v hlavě, případně pak nahraju nějaké demo a pošlu kapele. Každý dostane i přibližně to, co by tam měl hrát. Holky to většinou dostanou v notách a pak se sejdeme a na zkušebně to utřepáváme. Tak jsem třeba u „Světlonošky“ zjistil, že mi to nefunguje, jak chci, a vymyslel jiné sólo a pro jiný nástroj. No a samotný nápad..., zhusta mi nejdříve přijde muzika a pocit, o čem by to mělo být. Dobře se mi pracuje, když si desku představím jako příběh a jednotlivé písně pak do toho příběhu, tématu, řadím jako jednotlivé kapitoly. Mezi těmi písničkami existují významové a hudební vztahy. Takže vím, kde, co a jak přibližně bude, kdo to bude zpívat, hrát... Ale některé věci vznikají klidně až ve studiu při míchačce. To je případ operního vokálu v písni „Po boji“. Furt mi tam chyběla hudební pointa. Míchal jsem u klávesáka deathmetalových ADOR DORATH Martina Roženka a nahrávku si odvezl domů. Doma jsem si pak falsetem nakníkal do té smíchané nahrávky melodii a začal shánět operní zpěvačku, která by mi to nazpívala. Mezzosopranistka, na kterou jsem pomýšlel, byla ve Francii a skvělá ostravská sopranistka Veronika Rovná se nade mnou smilovala a v Ostravě mi ten vokál na základě mého kníkání nazpívala. Desky vždycky vrstvím. Bylo pár výjimek, ale ty jen potvrzují pravidlo.
V posledních pár letech jsem začal dělat hudební workshopy a ty se mi staly hudební laboratoří. Sborové věci, stavba písní... Třeba „Dodola“ v podstatě vznikla v Třinci na workshopu...
A teď k některým konkrétním skladbám. Hned úvodní „Radehast“ je úžasná s tím cimbálem, který hraje od začátku jeden motiv. Chci se zeptat na úplně první slovo na celém albu, které zní „zatevři" – je správný můj tip, že sis to slovo vymyslel a že znamená něco mezi otevři a zavři, anebo jsem úplný mimoň? :-) Ve třetí písničce „Dodola“ je ženský vokál. Kromě tedy krátké stopáže mám vlastně ještě jednu výhradu – v bookletu jsou mezi hosty uvedeny tři ženy jako vokalistky, ale nedočtu se tam, která kde zpívá, a tak jsem (podle obrázku) tipoval Libuši Černou. Ne, že by se moje hodnocení nějak změnilo, ale rád bych věděl, jak to tedy je – stejně tak v poslední skladbě „Světlonoška“, kde je na fotce Helena Vyvozilová. No a asi nejvíc mě zajímá písnička „Moravo, Moravo“. Chtěl bych vědět, jestli tedy opravdu je to na 9/16, resp. 3/16 + 3/8, jak jsem spočítal. A poslední písnička, kterou chci zmínit, je „Světlonoška“. což je opravdu jedna z nejkrásnějších věcí na albu. A i na koncertě to pro mě byl obrovský zážitek. Řekl bych, že tak z 90 % poslouchám zahraniční interprety, kromě takové „svaté trojice“ GENESIS – YES – LED ZEPPELIN (po loňsku bych asi přidal fantastické ECHOLYN), kterou miluju už takřka padesát let, jsou to stovky kapel, nejen těch klasických, ale objevuju stále nové a nové. Ale nestává se mi často, abych byl tak nadšený z nějakého českého alba, aby mě některé „donutilo" k pozornému poslechu. Vaše letos vydané je pro mě výjimkou. Cítím z něj příběh, jak v textech, tak ale i hudební (napadla mě podobnost s „The Lamb Lies Down on Broadway“ od GENESIS) – od optimistické, bojové nálady přes zkázu a pesimismus („Perunu“, „Po bitvě“) až k mírné naději právě ve „Světlonošce“. Kdybys tedy, Tomáši, byl tak hodný, a vysvětlil, jak se to s albem má – mě to opravdu velice zajímá. :-)
„Zatevři zrak“ je slovní hříčka, kterou chci naznačit, že bojovník má zavřít oči a zároveň otevřít vnitřní zrak, který mu pomůže orientovat se v zásvětí, kterým musí projít. „Dodolu“ zpívá hostující Hanka Hajdová, pěnice doommetalových SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY a „Světlonošku“ se mnou zpívá opravdu Helenka Vyvozilová, tedy ta, která je v bookletu u téhle písničky na fotce. Vidím, že Ti „Moravo, Moravo“ nedá spát! :-) Bacha, je to uherská lidová, ne moravská, a já ji počítám na 9/8.
Na „Světlonošce“ je vidět, jak má smysl počkat, až se písnička usadí. Podle Spotify je vidět, že se opravdu líbí a lidi mají potřebu si ji stále pouštět. Jinak tedy LED ZEPPELIN... kurňa, to je muzika! Hluboký respekt!
„Perperuna“ příběh je. Jak už jsem naznačil výše, mně to takhle vyhovuje. Asi je to tím, že jsem taky divadelník a vystudovaný režisér, příběh je pro mě důležitý. Zároveň to ale nepřeceňuju, protože vím, že v dobách streamovacích portálů, kdy si každý poslouchá tu muziku různě na přeskáčku, nebo mu to tak prostě servíruje algoritmus, je to jedno. Ale majitel cdčka, nebo snad v budoucnu i vinylu, ten příběh bojovníka, strastí války a nakonec naděje dostane a může tu desku vnímat lineárně.
Tomáši, jaké čteš knížky? Jaké máš rád filmy? Jakou hudbu posloucháš? Máš rodinu, děti? Sportuješ? Cestuješ? Zkrátka – čemu se nejraději věnuješ ve volném čase?
Kdysi jsem byl obrovský knihomol. Furt jsem četl a v poslední době už moc nečtu – víc poslouchám... Aktuálně mám na nočním stolku Korespondenci Karla staršího z Žerotína. Krásná kniha plná dopisů, dějin, aristokratické úcty k nepříteli a pokorného přátelství k blízkým. Ten Karel musel být fakt fajny chlap!
Aktuálně jsem se zaregistroval na Filmový festival dokumentárních filmů Jihlava, ale doma koukám podle nálady na cokoli smysluplného. Naposledy seriál na Apple TV – Přeplněný pokoj (The Crowded Room) podle románu The Minds of Billy Milligan (v češtině kniha vyšla pod názvem 24 životů Billyho Milligana). Mám rád mysteriózní věci, kam ale patří i sci-fi (Interstellar nebo Gravitace), historické záležitosti, ale kouknu i na akční oddechovou věc, kde to bouchá, skáče a střílí! Tuhle si holky v kapelním autě po cestě na koncert do Německa pustily nějaký seriál o homosexuálních hokejistech a po chvíli koukání jsem zjistil, že třeba tyhle „argentinské telenovely“ fakt nemusím.
Muziku – opět – jakoukoli smysluplnou, ale v poslední době ujíždím na autentické interpretaci barokní hudby. A jak mě nebaví chodit na koncerty, na baroko prostě jdu, nebo i jedu stovky kilometrů! Například dnes dopíšu tuhle odpověď a jedeme do Brna na baroko! Tuhle vášeň totiž sdílím se svou ženou. Naše děti zatím ne, i když třeba Bělička k hudbě tíhne a hraje na cimbál. A bacha! Sama si ho vybrala! Já chtěl, aby hrála na housle...
Vinařím. Přiženil jsem se na jih Moravy a vyženil vinohrad. A tím pádem i hromadu práce. Krásné práce, ale práce. Dneska jsem byl míchat frankovku. Zatím je to jen šťávička, ale hrozny byly zdravé, tak snad to víno bude co k čemu! :-)
Tomáši, moc Ti děkuju za příjemný rozhovor, a těším se na koncert 4. listopadu v Praze, kde doufám bude alespoň chvilka na to popovídat si nejen s Tebou, ale i s ostatními členy Tvojí úžasné kapely.
