Hlavní postavou článku dnes bude, v severočeském Ústí nad Labem působící, David Hradílek a jeho rozvinutá umělecká činnost.
Za prvé, David je muzikant, konkrétně baskytarista a zpěvák. Pokud vám jeho jméno na první dobrou nic neříká, připomenou vám ho možná názvy kapel, jichž byl kratší, či delší, období členem. Bez časové posloupnosti to jsou VIDOCK, TÖRR, AFTER RAIN, INNERSPPHERE, RETURN TO INNOCENCE nebo ADAGGIO FUNEBRE. V roce 2023 činnost posledního jmenovaného projektu ukončil a rozhodl se vydávat další nahrávky už pouze pod svým celým jménem.
Za druhé, David je na vlastních albech výhradním skladatelem hudby a autorem textů, plní u nich roli producenta, stará se o jejich vizuální podobu a fyzické vydání.
Za třetí, David je spisovatel, který ve své tvorbě zpracovává, cituji z internetu: „Temné psychologické horory, morbidní témata, lidské šílenství a historické tragédie. Jeho tvorba se vyznačuje extrémní syrovostí, kdy zkoumá chování lidí v mezních, tísnivých situacích. Většina jeho knih je primárně psána v anglickém jazyce.“ Včetně jednoho svazku hororové poezie má zatím na svém kontě šest vlastními silami vydaných titulů, z čehož dva jsou propojené s hudebním materiálem.
A právě jedním z nich se budu v následujících řádcích detailněji zabývat.
Obě složky díla, tedy CD i kniha, dostaly společný název „Hadamar“, a to podle německého města (Spolková země Hesensko), v němž byla umístěna psychiatrická léčebna, jež se během druhé světové války stala centrem nacistické likvidace duševně nemocných a tělesně postižených lidí.
Začnu tou kratší částí recenze, která se týká knihy. Její fyzická verze byla vydaná už v roce 2018 a jak mě informoval sám autor, tak v současnosti je dostupná už pouze v jazyce anglickém, s dotiskem v češtině se nepočítá. Já mám proto pro účely tohoto článku k dispozici českou verzi ve formátu PDF, který je však pro informativní účel v podstatě dostačující. Ještě, než popíšu obsah titulu, tak zmíním, že „Hadamar“ je prvním dílem knižní trilogie nazvané „The Dark Germany Trilogy“. Kniha je rozdělená na dvě téměř stejně dlouhé části (celkem je to 100 stran, proložených několika básněmi), z nichž první se jmenuje „Mrtvolně bledá“ a druhá „Zvěrstva Hadamaru“. Příběh začíná v roce 1932, kdy tehdy dvanáctiletý německý chlapec jménem Edgar Grosskopf, hlavní postava příběhu, popisuje svůj život s psychickým onemocněním. Své konkrétní pocity z něj specifikuje jako souběh tří událostí, jimiž jsou propíchnutí uší, nalití žhavé tekutiny do očí a vyříznutí hlasivek, což je opravdu velice hrůzná představa. Dále povykládá čtenářům o svém nevlídném rodinném prostředí, z něhož se přesouvá ke svému prvnímu setkání s násilnou smrtí, konkrétně ptačí, která jej čím si fascinuje natolik, že sám sebe přistihne při hrabání se v opeřencových ostatcích. Následně do děje na určitou dobu vstupuje jeho původem židovský přítel Dieter, s nímž zažívá spoustu různých dobrodružství, včetně svého prvního setkání s ženskou nahotou. Když Dieter náhle zmizí, objevuje se v příběhu nová postava, Edgarova spolužačka a následně i přítelkyně Klara, na jejíž osobu je vázána další část děje knížky. Ovšem stejně, jako předtím zmíněný kamarád, tak i tato dívka ze života hlavního představitele po nějaké době odchází, a zůstává už pouze v jeho vzpomínkách.
Druhá polovina knihy podrobně mapuje Edgarův pobyt v hadamarské léčebně, do níž se dostal poté, co se díky své fascinaci mrtvolami chytil do léčky nastražené otcem Klary a jeho přisluhovačem. Hlavní protagonista popisuje každodenní těžký život uvnitř zdí tohoto ústavu, naplněný drastickými zákroky a pokusy, prováděnými zaměstnanci na jeho nedobrovolných obyvatelích. Celý příběh potom končí nepovedeným pokusem o útěk v sanitce, při němž je usmrcený jeho komplic i řidič vozu. V doslovu se potom čtenář dozvídá, že Edgar Grosskopf už se z psychiatrické léčebny ven nedostal a zemřel v ní po podání smrtelné injekce ve věku pouhých jednadvaceti let, v roce 1942.
Většina čtenářů recenze bude nejspíš v tento moment očekávat nějaký můj finální názor na knihu. Musím říct, že já sám knížky ani filmy s hororovou tématikou aktivně nevyhledávám (existence léčebny Hadamar je pro mě spíše historický fakt), tím pádem ani nemám možnost srovnání s něčím obdobným a body proto udělovat nebudu. Z mého čistě osobního pohledu, jako čtenáře různé literatury, by příběh mohl být o něco poutavější a též výrazně obsáhlejší (vzhledem k tomu, že zachycuje období cca deseti let), jelikož dějových linek je v něm rozehráno celkem dost. Většina z nich však už není dále rozvíjena a čitatel se musí smířit s jejich strohým ukončením. Místy mi i přijde, jako bych četl pouze nějaké kratší, či delší výňatky z mnohem většího celku, díky čemuž pak na mě text působí nekompaktním dojmem.
Teď přejdeme k hudbě. Obsahem CD je šest věcí v souhrnné délce necelých 36 minut, které v tomhle případě nejsou postavené na klasickém modelu sloka - refrén. Úvodní, cca minutu a půl trvající, song „The Visitors from Darkness“ je v podstatě takovým prologem, vstupem do celého příběhu, který částečně naznačí, co zhruba po hudební stránce posluchače čeká. To dvojka „The Yout of Wonders“ už přináší pořádnou porci metalové muziky a v ní kombinaci převažujících rychlých částí, s občasnými pomalejšími pasážemi. Ty však nefungují jako zklidnění skladby, ale především díky naléhavé podobě zpěvu, spíše gradují její temnou atmosféru. Song číslo tři „Klara and the Feathered Creature“ je, jak název vypovídá, po textové stránce věnován jedné z důležitých postav příběhu, lásce ústřední postavy Edgara, dívce Klaře a jejímu otci. Co se týče hudební stopy, tak navazuje na předešlou kompozici, ale vzhledem k cca o dvě minuty kratší stopáži, na mě působí svěžejším a energičtějším dojmem. Shledávám ji i jako nejmelodičtější, i když jsem si vědom, že o melodiích tohle album primárně není. Další více než šestiminutovka je umístěná jako čtvrtá, jmenuje se „Cadaverous“, koresponduje s předchozím popsaným obsahem, a vyjma toho je zpestřena například kytarovým sólem a krátkým zařazením akustické kytary. Předposlední vál „Gekrat“ se sice rozjíždí pozvolněji, ale po úvodní, necelou minutu trvající části, přeřazuje na vyšší rychlost s tím, že i během dalšího hracího času se tempo takto mění. Některé hudební úseky jsou zde podpořené klávesovými nástroji, což vidím jako dobrý tah umocňující celkové vyznění písně. Stejně tak, jako vokální linku, v níž mi hlas místy připomíná zpěv Petra Štěpána z „Třináctky“. Na závěr tu máme téměř třináctiminutovou kompozici „Behind the Walls of Hadamar“, kterou zahajuje nekompromisní blackmetalová smršť. Posléze hudba přejde do středního tempa a dá posluchači možnost oddychu, aby se následně znovu vrátila do vod rychlého black metalu. Střídání tempa pak pokračuje i v dalším průběhu skladby, některé úseky bych nejspíš označil jako alternativní rock, jiné mi evokují scénickou, divadelní muziku. Zaznamenat můžeme i temnou pomalou část s dramatickým přednesem textu nebo pasáž v níž na podkresu různých zvuků dominuje baskytara. Pochopitelně, že s proměnlivostí muziky dochází i ke změnám ve vokálním výrazu, kdy hlas adekvátně reaguje na konkrétní úsek písně. A když už jsem zabrousil k tomuto tématu, tedy vokálu, tak vězte, že vyjma Davida se na něm na nahrávce značně podílí i zpěvák Jakub Paštika, o němž se mi však žádné bližší informace dohledat nepovedlo. Oproti tomu je mi muzikant, který obstaral veškeré kytarové party na albu, znám docela dobře, poněvadž je to velmi zkušený Jiří Karpjuk. Ten má na svém kontě angažmá ve vícero domácích kapelách, namátkou uvedu KRLEŠ, D.N.A., BESTILA, MR.PIG nebo třeba HALFORD REVIVAL se zpěvákem Petrem Varhaníkem. Pro úplnost ještě doplním, že studiové složení doplňuje na kvartet bubeník Lukáš Černý.
CD bylo nahrané v období od srpna 2024, do listopadu 2025 ve studiu Macac v Ústí nad Labem, celý tento proces vedl zvukový mistr Jan Seibt, který zároveň vytvořil i jeho mix a finální mastering. Roli producenta si vzal na bedra sám David, který je, jak už jsem ostatně zmínil v úvodu článku, zároveň autorem kompletní hudby, textů, grafické podoby alba i jeho vydavatelem.
Samotný nosič má podobu lisovaného cédéčka, které je vloženo do lesklé rozkládací čtyř panelové kapsy, jejíž všechny strany zdobí fotografie z pitevny. Ty dvě vnitřní pak slouží jako podklad pro portréty jednotlivých muzikantů v ústavních stejnokrojích a připojený text. Klasický booklet zde sice není, ale v kapse je vložený list křídového papíru, provedením evokující dvojstránku staré knihy, na níž jsou zaznamenané anglické texty.
Co mě potěšilo asi nejvíce, je samotný fakt, že ač je obsah textů specifický a hudební náplň CD je přímo autorem označena jako zvuková stopa (soundtrack) ke knize, tak jsou písně normálně stravitelné a v podstatě každá z nich by při běžném poslechu obstála i jednotlivě, bez nutnosti sledování celého koncepčního příběhu.
Na závěr už jen pro jistotu zopakuji, že knihu bodově nehodnotím a níže uvedená cifra patří k cédéčku.
Seznam skladeb:
- The Visitors from Darkness
- The Youth of Wonders
- Klara and the Feathered Creature
- Cadaverous
- Gekrat
- Behind the Walls of Hadamar
Čas: 35:46
Sestava:
- David Hradílek – bezpražcová basa, growl, klávesy
- Jakub Paštika – zpěv
- Jiří Karpjuk – kytary
- Lukáš Černý – bicí
