Asmodeus

KAZIMÍR no.5 /hardcore - punk - alternative - zine/ 96 stran, leden 2014

Sice s takřka ročním zpožděním, ale přece... přece se podíváme na další tištěné HC/punk čtivo. Ale co je to rok v HC/punk kruzích, tam se s ničím nespěchá, v časáku vydaném v zimě je třeba report z turné z předchozího jara, takže i tahle recenze přichází v tolerančním pásmu. (úsměv)

Kazimíra jsem si stejně koupil až v létě a doplnil tak letošní bohatou nadílku sestávající se z Trhaviny, Hluboké orby, Hlasatele, Buryzone, Choroby mysli a Cerelitidy. A tak mohu porovnávat, vzorek mám k dispozici široký dost.

Kazimír má na první pohled nejblíže k Trhavině, jak formátem (A4), tak úpravou, která je i tady úhledná. V tom se liší třeba od Hluboké orby, která vypadá punkověji. (úsměv) Kvalitní papír, kvalitní tisk, optimální velikost písma, fotky v dobrém rozlišení, v tomhle směru jednoznačně parádní práce. Co do obsahu je Kazimír pečlivě strukturovaný, pro pořádkumilovného tvora jako jsem já přímo ideálně, k úplné spokojenosti chybí jen obsah a tiráž.

Celkem na pět sekcí je čtení rozděleno, samozřejmě podle druhu článků, takže Cesty se věnují tour reportům, Kapely rovnají se rozhovory, Povídky netřeba blíže specifikovat, Lidi jsou o lidech (kteří jsou něčím zajímaví a nemusí být přímo z hudební scény) a poslední na řadě jsou Recenze.

Cesty
Tour reporty čtu s chutí, k dispozici je jich celkem šest, tři o cestách kapel, tři o cestách jednotlivců, a o všech lze říci, že jsou čtivé a něčím zajímavé. EMPTY HALL OF FAME korzovali Evropou a mrkli se i za kanál La Manche; CLIMAX zrovna tak; ANGRY BRIGADE, THALIDOMIDE a SCALP stačilo Česko-Slovensko. Martinův popis cest není o muzice, ale hlavně o stopování napříč Evropou, kde jej potkala řada šťastných příhod a náhod. Štelca vyrazil „Za punkrockom do Mnichova“ na Monster bash fest 2013, něco se mu líbilo víc, něco méně, ve finále píše, že příště nepojede, takže to za to asi nestálo. To Petra byla s výletem na německý Kill The System spokojená, až na teplé pivo a rumovou specialitu. (úsměv) Už v první sekci se zase dostávám do potíží s identifikací autorů. Minule jsem si v případě Cerelitidy naběhl, ale přesto mi to nedá a tipnu si, že stopař Martin bude totožný s autorem cestopisu SCALP  a spol. + přímo vydavatelem Kazimíra, Petra je na sto procent vydavatelkou Cerelitidy, takže ta provázanost mezi jednotlivými periodiky je zřejmá.

A zřejmá je i podobnost v oblasti pravopisné, protože ani Kazimír si češtinou až tak netyká, těch chyb je na můj vkus příliš a některé doslova bijí do očí. Jako vždycky mě to nejen rozčiluje, ale i mrzí; když už si dá někdo tu práci s tištěným magazínem, proč nedá rukopisy před sazbou někomu přečíst a zkorigovat?

Kapely
Rozhovorů je „pro změnu“ taky šest, přičemž i tady funguje spravedlivé dělení na zahraniční a tuzemské. Ač neznám ani jednu ze zpovídaných kapel, vše jsem přelouskal a nejvíc se mi líbil ten se skupinou AORTA z Brandýsa nad Labem. Zajímavě vedený je i ten s BOB, který proběhl ve studiu Božek v Teplicích a je zřejmě přepsaný doslova tak, jak pánové mluvili, takže o legraci není nouze. Do třetice z domova, FASTERATU (Liberec). Zahraničí reprezentují INSTINTO (Španělsko), DANNY TREJO (Itálie) a NOWHITERAG z (Itálie). Když rozhovory zobecním, tak jsou čtivé, ale často se v nich otázky opakují, to když míří mimo hudební kruhy - pak je to taková ta klasika týkající se vegetariánství, aktivismu, squatingu, společnosti, politiky, odpovědi si většinou dovedu předem domyslet, protože těžko bude někdo ze zpovídaných velebit supermarkety, nácky nebo jatka. Trochu to zlehčuju, ale je to prostě pořád dokola...

Povídky
Na místě by spíše bylo jednotné číslo, povídka je tu jedna, poměrně dlouhá a na poměrně očekávané téma. Ono se celým časopisem nese klasické HC/punk cítění, takže povídka z možná nepříliš vzdálené budoucnosti o člověku na okraji společnosti nepřekvapí, a když nic jiného, k malému zamyšlení přinutí... Opravdu nás nebo naše děti čeká taková budoucnost?

Lidi
Překvapivě asi nejzajímavější, nebo lépe řečeno nejpřekvapivější pasáž. Martin vyzpovídal Yvonu, která se angažuje v Food not bombs, pomáhá bezdomovcům a lidem na okraji společnosti, ale zároveň se věnuje umění; jako zpestření určitě vítaný článek. Podobně i rozhovor se Saonem, který sice začíná děsivou otázkou „Pověs nám něco o sobě“ (otázka mi nevadí, hrubka je strašidelná), ale pak Saon vypráví o tvorbě graffiti, zdolávání komínů a fotografování opuštěných objektů. Třetí trefou do černého je povídání s Janem Švankmajerem, světoznámým filmařem, animátorem, kterého i nezainteresovaní budou znát díky jeho výtvarným počinům ve filmech Adéla ještě nevečeřela nebo Tajemství hradu v Karpatech. Moudrý pán se zajímavými názory, často překvapivými. Přeložený starší rozhovor s Brianem B. z CATHARSIS je i o muzice, ale hlavně o SxE, veganství, antifašismu... takže už poněkolikáté a pořád dokola jedno a to samé. Tudíž mě to přestává bavit. Poslední na řadě je Albi, a opět je to podobné jako v předchozím případě, navíc je prostor věnovaný další pobočce Food not bombs. Když bych měl Lidi shrnout, tak jednoznačně plus za Švankmajera a Saona.

Recenze
Zatímco většina punk/HC tiskovin recenzuje kapely, které neznám, Kazimír recenzuje i kapely, které znám. (úsměv) Zhruba polovinu nahrávek jsem slyšel, a světe div se, většinou mám stejný názor jako kolegové v Kazimírovi. Recenzí sice není mnoho, ale jsou napsané poctivě (tím myslím podrobně, žádné pětiřádkové obecné kecy), a překvapivě nejde jen o chválu.

Na závěr jsem si nechal úvodník(y), nezařazený článek a závěrečná slova. Klasický úvodník je psaný svižně a místy vtipně, na druhou stranu nechybí typické moralizování - choďte na koncerty... hoďte z okna televizi, choďte na výstavy a zajímejte se o lokální výtvarnou scénu. Když bych měl být uvědomělý, nemůžu přece hodit televizi z okna a zaneřádit životní prostředí! Podobných názorů se obecně v HC/punk čtivu opakuje celá řada, aniž by svá slova protagonisté domysleli... Druhý úvodník reflektuje dění ve společnosti - ekonomická krize, protiromské nálady. Nezařazený článek se věnuje GMO (geneticky modifikovaným organismům), o kterých se mluví a na které nemají jasný názor ani odborníci. Nejsem odborník a taky nemám jasný názor... Na jedné straně část světa hladoví a tohle je možnost, jak částečně pomoci, na druhou stranu tento experiment není úplně bezpečný. Martin napsal vyvážený článek, v němž řeší všechna možná pro a proti. Spíše tedy proti, na druhou stranu by to až tak řešit nemusel, protože v Evropě se GM potraviny používají jako krmivo pro hospodářská zvířata a jak známo, punkáči a hardcoristi maso nejí, takže jestli to nějak uškodí masožravcům, jejich problém (úsměv - samozřejmě to nemyslím vážně!). Poslední slova pak patří Janu Bělohradskému, Jaroslavu Duškovi a Naomu Chomskemu, resp. jejich citátům, samozřejmě trefným a vyjadřujícím se k dění ve světě.

Možná z předchozích řádků někdo usoudí, že Kazimír je angažovaný a levičácký časopis, ale to bych si nepřál. V první řadě je to časopis (nebo spíše kniha v brožované vazbě s hřbetem tlustým zhruba centimetr) hudební, a protože se věnuje žánrům, jakým se věnuje, nechybí „přesah“ bokem. Někomu budou názory protagonistů blízké, někdo souhlasit nebude, ale jako celek je Kazimír slušná práce srovnatelná třeba s Hlubokou orbou.

anemuzetobytmartin@seznam.cz




Zveřejněno: 28. 12. 2014
Přečteno:
2791 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář