Metal žije na internetu, HC/punk na papíře. To není z mé hlavy, k tomu jsme se prodiskutovali na nedávné Festě, kde jsem si ze zvědavosti koupil tři tištěné HC/punk ziny. V každém mě zajímal nějaký článek, ale taky jsem byl zvědavý na celkovou úroveň těchto časopisů, třeba ve srovnání s třemi jasnými leadery, kterými jsou Trhavina, Hlasatel a Hluboká orba.
Na titulní straně Choroby mysli mě zaujaly tři nápisy - Jožka (SEE YOU IN HELL), V RUKOU OSUDU a Garáž v Budějovicích. Jožka, protože se mi líbí poslední deska SYIH (o nichž jsem toho dříve hodně přečetl), VRO, jelikož se mi líbí split MC s BLUES FOR THE REDSUN a taky jsme je pozvali na podzimní Peklo nad Otavou, a Garáž, neboť v ní mají „prsty“ KubaAjz s Mařenkou.
Už jen kvůli rozhovoru s Jožkou stojí Choroba mysli za to. 14 stran opravdu zajímavého a otevřeného povídání možná spoustu lidí překvapí, Jožka si nebere servítky a od srdce odpovídá na spoustu dobře připravených otázek, ať už na hudební témata, nebo třeba společenská či osobní. Jedním slovem paráda.
Líbí se mi povídání se všemi členy V RUKOU OSUDU, v němž se probírá nejen historie kapely, ale i další záležitosti. Opět mě to bavilo číst, protože to není takové to typické nadávání na všechno okolo, navíc dojde i na blackmetalový projekt LICHENS, v němž se realizují dva členové VRO.
„Každý správný fanda grindcore musel už někdy slyšet o francouzské smečce jménem BLOCKHEADS“, píše se v úvodu rozhovoru s kapelou existující přes dvacet let. Leč nejsem ten správný fanda grindcore, protože mi Francouzi neříkají nic. (úsměv) Ale obecně čtu rozhovory rád, takže jsem se začetl i do tohoto. Část rozhovoru je věnována politice, která mě v muzice až tak nezajímá... nicméně Choroba mysli má politiku v podtitulu, takže se není čemu divit.
Punk v Indonésii asi nebude žádná legrace, místní punkoví mladíci se dostali do spárů náboženských fanatiků, kteří je ostříhali a poslali do převýchovných táborů. Můžeme v Evropě nadávat na kde co, ale pořád buďme rádi za to, kde žijeme.
Následují dva články o průmyslových haváriích, které způsobily smrt spousty lidí, poškození životního prostředí a s jejichž následky se, zejména v případě indického Bhópálu, dotčený region potýká dodnes. Jde jistě o závažné věci, ale už jsem četl podobných článků řadu v odborné literatuře, v hudebním časopisu bych si raději přečetl další zajímavý rozhovor.
Zklamal mě „nečlánek“ o budějovické garáži, v níž KubaAjz s Mařenkou pořádají koncerty. Čekal jsem třeba rozhovor, nějaké ohlasy od účastníků akcí, ale dostal jsem čtvrtstránkový odstaveček a pak nějaké fotky, kterých je dnes všude tuna. Ale v této souvislosti mě napadá, že bych měl pochválit slušný tisk, protože fotky jsou ostré, rozhodně nejde o „černochy v tunelu“. (úsměv) Ona je vůbec grafika plátku sice jednoduchá, ale solidní.
Recenze jsou tady jen na hudební nosiče, samozřejmě plus mínus HC/punk/grind, částečně metal. Recenze jsou nevyrovnané, řada jich je poměrně krátkých, často mi přijdou spíš jako tiskové zprávy vydavatelů... A vedle těch kratinkých se objevují pěkné pitvy třeba obou splitek VRO, LP MASS GENOCIDE PROCESS nebo BTCW/KAOSQUAD. Autorem všech je, stejně jako ostatních článků Bořan, který tohle číslo spáchal po čtyřech letech zahalených v zeleném dýmu, což vysvětluje ve vtipně sepsaném úvodníku, v němž se věnuje i silné jihočeské scéně.
Poslední, dalo by se říci bonusový článek, je převzatý z internetového zinu czechcore.cz, ptal se Samuel, odpovídal Ondra (LYCANTHROPY, Play Fast Or Don´t, Go And Kill zin). Dlouhý rozhovor je pro mě nejzajímavější v pasážích týkajících se Play Fastu a kapely. Trochu divné mi přijde, když se v úvodníku k rozhovoru píše, že musel být vysázen menším fontem, aby se do zinu vešel, a potom je celá zadní strana jen černá... (pravda, s třemi obrácenými kříži a datem vydání). Kdyby se tam šoupla jedna z nemnoha reklam, byla by hned jedna strana volná a písmo by mohlo být větší. Nebo kdyby se vypustila nějaká celostránková fotka...
A pak ještě jedna obecná výhrada, která míří k pravopisu, chyby v zinu jsou a není jich málo... Každému samozřejmě může něco „utéci“, v Chorobě toho na můj vkus „uteklo“ příliš.
Ač by to mohlo podle některých předchozích slov vypadat, že se mi Choroba mysli č. 6 nelíbí, opak je pravdou. Přečetl jsem všechny články od začátku do konce a už jen kvůli rozhovorům těch padesáti korun určitě nelituju.
prustrel@centrum.cz
Na titulní straně Choroby mysli mě zaujaly tři nápisy - Jožka (SEE YOU IN HELL), V RUKOU OSUDU a Garáž v Budějovicích. Jožka, protože se mi líbí poslední deska SYIH (o nichž jsem toho dříve hodně přečetl), VRO, jelikož se mi líbí split MC s BLUES FOR THE REDSUN a taky jsme je pozvali na podzimní Peklo nad Otavou, a Garáž, neboť v ní mají „prsty“ KubaAjz s Mařenkou.
Už jen kvůli rozhovoru s Jožkou stojí Choroba mysli za to. 14 stran opravdu zajímavého a otevřeného povídání možná spoustu lidí překvapí, Jožka si nebere servítky a od srdce odpovídá na spoustu dobře připravených otázek, ať už na hudební témata, nebo třeba společenská či osobní. Jedním slovem paráda.
Líbí se mi povídání se všemi členy V RUKOU OSUDU, v němž se probírá nejen historie kapely, ale i další záležitosti. Opět mě to bavilo číst, protože to není takové to typické nadávání na všechno okolo, navíc dojde i na blackmetalový projekt LICHENS, v němž se realizují dva členové VRO.
„Každý správný fanda grindcore musel už někdy slyšet o francouzské smečce jménem BLOCKHEADS“, píše se v úvodu rozhovoru s kapelou existující přes dvacet let. Leč nejsem ten správný fanda grindcore, protože mi Francouzi neříkají nic. (úsměv) Ale obecně čtu rozhovory rád, takže jsem se začetl i do tohoto. Část rozhovoru je věnována politice, která mě v muzice až tak nezajímá... nicméně Choroba mysli má politiku v podtitulu, takže se není čemu divit.
Punk v Indonésii asi nebude žádná legrace, místní punkoví mladíci se dostali do spárů náboženských fanatiků, kteří je ostříhali a poslali do převýchovných táborů. Můžeme v Evropě nadávat na kde co, ale pořád buďme rádi za to, kde žijeme.
Následují dva články o průmyslových haváriích, které způsobily smrt spousty lidí, poškození životního prostředí a s jejichž následky se, zejména v případě indického Bhópálu, dotčený region potýká dodnes. Jde jistě o závažné věci, ale už jsem četl podobných článků řadu v odborné literatuře, v hudebním časopisu bych si raději přečetl další zajímavý rozhovor.
Zklamal mě „nečlánek“ o budějovické garáži, v níž KubaAjz s Mařenkou pořádají koncerty. Čekal jsem třeba rozhovor, nějaké ohlasy od účastníků akcí, ale dostal jsem čtvrtstránkový odstaveček a pak nějaké fotky, kterých je dnes všude tuna. Ale v této souvislosti mě napadá, že bych měl pochválit slušný tisk, protože fotky jsou ostré, rozhodně nejde o „černochy v tunelu“. (úsměv) Ona je vůbec grafika plátku sice jednoduchá, ale solidní.
Recenze jsou tady jen na hudební nosiče, samozřejmě plus mínus HC/punk/grind, částečně metal. Recenze jsou nevyrovnané, řada jich je poměrně krátkých, často mi přijdou spíš jako tiskové zprávy vydavatelů... A vedle těch kratinkých se objevují pěkné pitvy třeba obou splitek VRO, LP MASS GENOCIDE PROCESS nebo BTCW/KAOSQUAD. Autorem všech je, stejně jako ostatních článků Bořan, který tohle číslo spáchal po čtyřech letech zahalených v zeleném dýmu, což vysvětluje ve vtipně sepsaném úvodníku, v němž se věnuje i silné jihočeské scéně.
Poslední, dalo by se říci bonusový článek, je převzatý z internetového zinu czechcore.cz, ptal se Samuel, odpovídal Ondra (LYCANTHROPY, Play Fast Or Don´t, Go And Kill zin). Dlouhý rozhovor je pro mě nejzajímavější v pasážích týkajících se Play Fastu a kapely. Trochu divné mi přijde, když se v úvodníku k rozhovoru píše, že musel být vysázen menším fontem, aby se do zinu vešel, a potom je celá zadní strana jen černá... (pravda, s třemi obrácenými kříži a datem vydání). Kdyby se tam šoupla jedna z nemnoha reklam, byla by hned jedna strana volná a písmo by mohlo být větší. Nebo kdyby se vypustila nějaká celostránková fotka...
A pak ještě jedna obecná výhrada, která míří k pravopisu, chyby v zinu jsou a není jich málo... Každému samozřejmě může něco „utéci“, v Chorobě toho na můj vkus „uteklo“ příliš.
Ač by to mohlo podle některých předchozích slov vypadat, že se mi Choroba mysli č. 6 nelíbí, opak je pravdou. Přečetl jsem všechny články od začátku do konce a už jen kvůli rozhovorům těch padesáti korun určitě nelituju.
prustrel@centrum.cz
