Buryzone zine pěkně přibral! Oproti minulému číslu nabobtnal téměř na dvojnásobek. Pěkná oslava jubilejního dvacátého čísla, vám povím, pane Bury. 144 stránek plných zajímavého čtení, tvořeného lidmi, kteří ví, o čem píší a podle toho to taky tak vypadá. Černobílý tisk, formát A5, graficky přehledné, písmo tak akorát, aby se to dalo v klidu číst večer před spaním za světla lampičky, tisk nesmrdí, takže mi manželka nenadává jako při čtení Pařátu (úsměv)... v tomto směru kvalitně odvedená práce. Na titulní stránce je zdánlivě překvapivě hokejové téma, kdy tučňák vhazuje buly – ne puk ale vinyl – mezi dva hokejisty (že by přátelák mezi Vítkovicemi a tučňákama z Pittsburghu?), za kterými se jako zátiší rýsují ostravské doly a fabriky. Stylové.
Hned po otočení, si na druhé straně můžete připomenout výsledky ankety Břitva a hned na další straně je kratičký úvodník, což je jedna z věcí, která mě mrzí. Možná je to jen moje úchylka, ale vždy si rád přečtu úvodní slovo duše celého zinu. Ať už tam principál přiblíží patálie vzniku daného čísla (to tak bývá většinou), nebo nějaké moudro do placu. Mám to rád a tady mi to chybí. Bury je pravděpodobně skromný, tak za sebe nechal mluvit činy, a ty jsou výmluvné za vše. To je pravda.
Pomalu dvě třetiny časáku tvoří rozhovory s kapalemi napříč spektrem českého a slovenského UG, od pankáčů až po grindery. Dvě výjimky tvoří rozhovory se zahraničními spolky a to s britskými punks THE RESTARTS a ruskými death metalisty GRACE DISGRACED. Všechny rozhovory spojuje perfektní autorova připravenost. Zejména Bury má zpovídající kapelu projetou jak estébák (úsměv). V podstatě mě bavily všechny rozhovory, dozvěděl jsem zajímavé věci, a i když ne vždy platí, že na dobré otázky přijdou zajímavé odpovědi, měl autor většinou štěstí na sdílné odpovídající. Když to vezmu po pořádku nejvíc mě bavil rozhovor s INSANIÍ, Poly málokdy zklame. Dobrý nápad byl udělat společný rozhovor s kapelami INNOXIA CORPORA a TELEFON, které spolu natočily split LP, obzvlášť Ctibovy odpovědi mě baví. Perfektní rozhovor je s RABIES, kde odpovídající Šakal se Sykym si svůj prostor evidentně užívají a otázku vždy pěkně rozvinou. Huba pěkně jela Žroutovi, který si vzal hlavní slovo za LAHAR a písmenkama v odpovědích také nešetřil. Tím pádem se dozvíte plno zajímavého, do toho mu trochu vypomáhal Iny, takže se jedná zákonitě o kvalitní čtivo. Rozšířením obzorů byl pro mě rozhovor s ředitelem souboru UŽ JSME DOMA Mirkem Wankem, obzvlášť téma okolo komponování a vzniku skladeb. Poslední rozhovor je s Vlakinem o INGROWING. A až na konec se Bury dočkal. Hokejová tématika na přední straně totiž není vůbec náhodná. Bury jako fanoušek bruslí a hokejek se téměř každého zpovídajícího ptá na hokej. Celou dobu ho všichni posílají s hokejem někam, ale u Vlakina je to sázka na jistotu. Z rozhovorů mě nejmíň zaujal ten s ESAZLESA, který si vzal na starost Buryho pomocník Bidzi. Otázky celkem dobré, ale odpovídajícímu Ondrovi se nějak nechtělo rozkecat a tak se jedná o nejslabší kus, který zin nabízí. Celkově tu najdete 17 rozhovorů.
Pěkných deset stránek si pro sebe zabrala anketa na téma vzdělanost muzikantů. Odpovídajícími jsou samí Mgr., Ing., atd. Na pět otázek tak odpovídá deset vzdělanců, namátkou Beňo (SEE YOU IN HELL), Lukáš (SPASM), Martin, Jirka (TUMMO), Ctib (TELEFON, UŠTKNI) atd. Celkem pohodové čtení, až do doby, kdy Ben (PROF. LEFEBVRE, ALIUSTERRA) začne vyprávět na téma zaměstnání, to co prožil, jsou setsakramentsky nepříjemné chvíle, z jeho vyprávění mrazí, ufff.
Následuje oblíbené čtení a to tour reporty. První si pro čtenáře připravil Beňo ze SEE YOU IN HELL a popisuje v něm to samé tour jako Filip v Hluboké Orbě. Rozdíl je v tom, že Beňovo povídání je kratší a ne až tak smutné; kdo četl HO, ví o čem mluvím. HIBAKUSHA/6MAS je takový průměrný report z pera Havlova. Jak to tak tradičně bývá, je to víc o alkoturistice než o hudbě, ale já vím, takhle to mají mazlíčkové rádi. Ovšem pěkně jsem se zasmál u titulku, který zní: „Mohl jsem mít krásný život, ale dal jsem se na crust“; nech si to vytesat na náhrobní kámen (úsměv). Lukášův (SPASM) report z turné po Mexiku je už mnohem zajímavější čtení, což je logické. Líp se píše o cestě po exotickém Mexiku než o výletu do Bratislavy. Lukáš čtenáře hezky provede po cestách a jak jsem o předešlém reportu psal, že se jedná o klasický alko trip, tak výlet v podání SPASM se točí hlavně kolem žrádla (úsměv). Při pohledu na postavičky muzikantů ze SPASM se ale není čemu divit (úsměv). Report samozřejmě perfektní. Kolonku reporty uzavírá Štembus z BRUTALLY DECEASED, který popsal cestování z kraje roku ve společnosti s CONTARSTIC a ČAD. Šest zastávek, poměrně stručně popsaných, škoda, nebýt to tak moc ořezané, mohlo to být příjemné čtení.
Závěr obstarávají recenze na mocných 23 stránkách. Nechybí ohlasy na ziny a knihy, hlavní part si berou logicky hudební nosiče. Tady Burymu vypomáhají opět jeho parťáci (proč Bury dává na recenze grind nechuťárny Romanovi, když ho to nebaví, je mi záhadou). Něco spíchl i Bidzi. Recenze jsou kvalitně a čtivě napsané, a nebojí se ani kritizovat. Tady není co vyčítat. Závěrečné stránky patří komiksu o ostravském prostředí, v kterém vystupuje sám prezident zinu Buryzone.
Závěrem snad dodám, že jsem s dvacátým Buryzonem hodně spokojen. Oproti předešlému číslu, které mě moc nenadchlo, je tohle o stupeň lepší. Výborné rozhovory, povedené reporty, príma anketa, kvalitní recenze... co chtít víc. Nakonec bych ještě rád zmínil jednu věc. Líbí se mi, že Buryzone není plátkem pro orthodox a úzce profilově zaměřené čtenáře. Naopak je otevřen všem nadšencům, kteří mají rádi hudbu jakéhokoliv stylu, ať už je to metal, punk, hardcore. A za tu multižánrovost si ho cením ještě víc.
http://bandzone.cz/fan/buryzone
Hned po otočení, si na druhé straně můžete připomenout výsledky ankety Břitva a hned na další straně je kratičký úvodník, což je jedna z věcí, která mě mrzí. Možná je to jen moje úchylka, ale vždy si rád přečtu úvodní slovo duše celého zinu. Ať už tam principál přiblíží patálie vzniku daného čísla (to tak bývá většinou), nebo nějaké moudro do placu. Mám to rád a tady mi to chybí. Bury je pravděpodobně skromný, tak za sebe nechal mluvit činy, a ty jsou výmluvné za vše. To je pravda.
Pomalu dvě třetiny časáku tvoří rozhovory s kapalemi napříč spektrem českého a slovenského UG, od pankáčů až po grindery. Dvě výjimky tvoří rozhovory se zahraničními spolky a to s britskými punks THE RESTARTS a ruskými death metalisty GRACE DISGRACED. Všechny rozhovory spojuje perfektní autorova připravenost. Zejména Bury má zpovídající kapelu projetou jak estébák (úsměv). V podstatě mě bavily všechny rozhovory, dozvěděl jsem zajímavé věci, a i když ne vždy platí, že na dobré otázky přijdou zajímavé odpovědi, měl autor většinou štěstí na sdílné odpovídající. Když to vezmu po pořádku nejvíc mě bavil rozhovor s INSANIÍ, Poly málokdy zklame. Dobrý nápad byl udělat společný rozhovor s kapelami INNOXIA CORPORA a TELEFON, které spolu natočily split LP, obzvlášť Ctibovy odpovědi mě baví. Perfektní rozhovor je s RABIES, kde odpovídající Šakal se Sykym si svůj prostor evidentně užívají a otázku vždy pěkně rozvinou. Huba pěkně jela Žroutovi, který si vzal hlavní slovo za LAHAR a písmenkama v odpovědích také nešetřil. Tím pádem se dozvíte plno zajímavého, do toho mu trochu vypomáhal Iny, takže se jedná zákonitě o kvalitní čtivo. Rozšířením obzorů byl pro mě rozhovor s ředitelem souboru UŽ JSME DOMA Mirkem Wankem, obzvlášť téma okolo komponování a vzniku skladeb. Poslední rozhovor je s Vlakinem o INGROWING. A až na konec se Bury dočkal. Hokejová tématika na přední straně totiž není vůbec náhodná. Bury jako fanoušek bruslí a hokejek se téměř každého zpovídajícího ptá na hokej. Celou dobu ho všichni posílají s hokejem někam, ale u Vlakina je to sázka na jistotu. Z rozhovorů mě nejmíň zaujal ten s ESAZLESA, který si vzal na starost Buryho pomocník Bidzi. Otázky celkem dobré, ale odpovídajícímu Ondrovi se nějak nechtělo rozkecat a tak se jedná o nejslabší kus, který zin nabízí. Celkově tu najdete 17 rozhovorů.
Pěkných deset stránek si pro sebe zabrala anketa na téma vzdělanost muzikantů. Odpovídajícími jsou samí Mgr., Ing., atd. Na pět otázek tak odpovídá deset vzdělanců, namátkou Beňo (SEE YOU IN HELL), Lukáš (SPASM), Martin, Jirka (TUMMO), Ctib (TELEFON, UŠTKNI) atd. Celkem pohodové čtení, až do doby, kdy Ben (PROF. LEFEBVRE, ALIUSTERRA) začne vyprávět na téma zaměstnání, to co prožil, jsou setsakramentsky nepříjemné chvíle, z jeho vyprávění mrazí, ufff.
Následuje oblíbené čtení a to tour reporty. První si pro čtenáře připravil Beňo ze SEE YOU IN HELL a popisuje v něm to samé tour jako Filip v Hluboké Orbě. Rozdíl je v tom, že Beňovo povídání je kratší a ne až tak smutné; kdo četl HO, ví o čem mluvím. HIBAKUSHA/6MAS je takový průměrný report z pera Havlova. Jak to tak tradičně bývá, je to víc o alkoturistice než o hudbě, ale já vím, takhle to mají mazlíčkové rádi. Ovšem pěkně jsem se zasmál u titulku, který zní: „Mohl jsem mít krásný život, ale dal jsem se na crust“; nech si to vytesat na náhrobní kámen (úsměv). Lukášův (SPASM) report z turné po Mexiku je už mnohem zajímavější čtení, což je logické. Líp se píše o cestě po exotickém Mexiku než o výletu do Bratislavy. Lukáš čtenáře hezky provede po cestách a jak jsem o předešlém reportu psal, že se jedná o klasický alko trip, tak výlet v podání SPASM se točí hlavně kolem žrádla (úsměv). Při pohledu na postavičky muzikantů ze SPASM se ale není čemu divit (úsměv). Report samozřejmě perfektní. Kolonku reporty uzavírá Štembus z BRUTALLY DECEASED, který popsal cestování z kraje roku ve společnosti s CONTARSTIC a ČAD. Šest zastávek, poměrně stručně popsaných, škoda, nebýt to tak moc ořezané, mohlo to být příjemné čtení.
Závěr obstarávají recenze na mocných 23 stránkách. Nechybí ohlasy na ziny a knihy, hlavní part si berou logicky hudební nosiče. Tady Burymu vypomáhají opět jeho parťáci (proč Bury dává na recenze grind nechuťárny Romanovi, když ho to nebaví, je mi záhadou). Něco spíchl i Bidzi. Recenze jsou kvalitně a čtivě napsané, a nebojí se ani kritizovat. Tady není co vyčítat. Závěrečné stránky patří komiksu o ostravském prostředí, v kterém vystupuje sám prezident zinu Buryzone.
Závěrem snad dodám, že jsem s dvacátým Buryzonem hodně spokojen. Oproti předešlému číslu, které mě moc nenadchlo, je tohle o stupeň lepší. Výborné rozhovory, povedené reporty, príma anketa, kvalitní recenze... co chtít víc. Nakonec bych ještě rád zmínil jednu věc. Líbí se mi, že Buryzone není plátkem pro orthodox a úzce profilově zaměřené čtenáře. Naopak je otevřen všem nadšencům, kteří mají rádi hudbu jakéhokoliv stylu, ať už je to metal, punk, hardcore. A za tu multižánrovost si ho cením ještě víc.
http://bandzone.cz/fan/buryzone
