Jindra:
Kdykoli kalendář hlásí pátek 13., naskočí mi vtípek, jak cajt povídá druhýmu „letos vychází Silvestr na pátek“ a druhej povídá „tvl., eště aby tak bylo 13“. Páteční koncert, který pořádala neformální skupina Jsme Strakonice, jsem si s jistotou zařadil do seznamu mnou sledovaných kulturních akcí, .
Na úvod společná fotka členů obou skupin. Jeden obrázek zvěčněný jakýmsi instaxem putuje do letopisů spolku Ostrov 1415.
Už od začátku setu mě zaujal nadšený přístup k nástrojům relativně stále služebně mladé (vznik jaro 2023) pražské kapely 50M ZNAK. Hlavní postavou je zpěvák Milan Trachta (aka Banán), který za téměř 30 let hudební kariéry byl více či méně spřízněný s velkým počtem kapel: MLADÍ A NEKLIDNÍ, CARDIO RADIO, EASTERN STAR, PHOENIX 2, BALACLAVA, HLINOMAZ, LAHAR, KOVADLINA, HANBA, PUSTINA, I AM PENTAGON, PROTIJED a THULSA. Ale jeden banán jaro nedělá, dalšími členy jsou kytaristé Váša (CARDO&DECUMANUS, ex-OR) a Květák (ex-CIRGUZ, NEW/OLD), kteří Banána podporují také pěvecky, basák Kuba (HEVER) a bubeník Myšel (ex-JUST FOR BEING, NEW/OLD).
Skladby ze zatím jediného alba „Nadechnout se“ zdobily silné melodie emo/indie kytar s alternativními pobídkami a melodickým HC/punk základem, které se až na výjimky obešly bez Banánova řevu. Přímočaře melodické skladby s Milanovými nevyčpělými nepatetickými a snadno uvěřitelnými texty honící se hlavou osamělému plavci (znakaři) nahradily aktivismus vybízející k revoluci. Na pořadu dne jsou tedy přátelé a radosti každodenního života. Na přetřes tak přichází CLASHOVSKÉ, jestli mám ještě zůstat, nebo jít dál („Protisoumrak“), nebo na bolavý klouby punková „Ibalgin“. I když plavete naznak, obličejem nahoru, nesmíte zapomínat „Nadechnout se“. Tady se přiznám, že doprovodný vokály mi úplně neseděly, to už jsem ale věděl z poslechu alba. Už tak z vysoko nastaveného standardu vyčnívá rock´n´rollová „Uchem jehly“ se šustivým basovým intermezzem a libozvučným riffem. Víceméně v playlistu plném svižných skladeb vyzařujících optimismus nebylo slabých kousků.
Z vystoupení bylo cítit zanícení všech muzikantů, kteří si tak nějak žijí v poloze na znak a sledují dění nejen kolem sebe, ale i nad sebou. 50M ZNAK posunuli privátní hranice a stali se přístupnější širšímu spektru posluchačů, ale stále stojí na správné straně barikády. Velice vyrovnaný gig, prakticky bez slabých momentů. Na závěr poděkování všem, kteří nebyli líní strávit se „ZNAKAŘEMA“ kousek pátečního večera.
Nebývá zvykem, abychom si v našich končinách mohli zajít na vystoupení kapely z předhůří Beskyd, z Rožnova pod Radhoštěm, známého to semeniště nezávislých kapel a alternativní kultury obecně. „ZNAKAŘI“ nezačali úplně načas, a tak následující trio CHOROBOPOP začínalo s jetlagem v řádu několika minut.
CHOROBOPOP využívají elektroniky nejen v podobě kláves, ale hlavně spolehlivého alkohol nekonzumujícího bicího automatu a nejsou z těch, kteří se ustavičně snaží za každou cenu rozhýbat statický dav, ale nechávají věci volně plynout. Stejně jako na posledním albu „Svobodě na stopě“ i živá performance obsahuje část s našláplými střelami s punkovou dráhou letu jako „Naviják“, „Zuby“, „Furt chybí love“, „Jen sen“, Napapanej pán“, post-punkovou „Jen odemknout zámek“, kdy všichni muzikanti na krk zavěsí kytary (Ctib a Zay elektriky, Keč basu) a část generovanou klávesovými synth prvky, basově otřásající se „Blíž“, „Hlasy“ „Úsměv a umělou inteligenci“, a vytváří tak náladu tanečního koncertu s prvky hardcore punku. Většina zpěvu se line z nakřáplého hrdla učitele Ctiba, o zbytek se dělí panelákový povaleč Keč a knihovník Zay.
Lidi jsou jenom lidi a kabely, šavle, poťáky a různý hejbátka jsou zase jenom technika. A ta nebyla v sobotu úplně v nejlepší kondici a vynutila si dva standardně dlouhé time outy. I tak CHOROBOPOP rozjíždí úderem 22. hodiny poslední vál a po fyzickém splynutí duší začínají motat káble, aby druhý den na zpáteční cestě vystoupili na prostějovském Družfestu.
Johan:
Tři hudební akce v sedmi dnech. Začal jsem v sobotu v Buzicích, pokračoval ve čtvrtek v Písku a „turné“ zakončil na domácí půdě ve Strakonicích. Na Ostrov 1415 zavítaly dvě kapely, které jsem zatím na živo neviděl, ale samozřejmě je delší (CHOROBOPOP) či kratší (50M ZNAK) dobu registruju. Nemůžu říci, že bych s poslechem jejich nahrávek vstával i usínal, ale kdyby mně obě party nepřišly něčím zajímavé, tak bych se na ně podívat nešel.
Krátce po 20. hodině zahájila večer „nevimkolikátá“ kapela, v níž působí Banán; naštěstí to Jindra spočítat dokázal. (úsměv) Ale aspoň pátrám v paměti, kdy jsem Milana viděl s mikrofonem naposledy. A jestli mě zásobárna informací neklame, tak to bylo při oslavě 20 let LAHAR v roce 2022. A taky mě napadá, že jsem ho asi viděl jen ve dvou kapelách, LAHARU a PUSTINĚ. Do třetice tedy 50M ZNAK, což je ze všech těch Banánových kapel ta nejméně ostrá. 50M ZNAK nejsou ryzí hácéčko, nejsou ani klasický punk, a nejsou ani indie rock. Ale všechny tři uvedené žánry propojují a zajímavě mixují, takže výsledek je takový čerstvý a na živo i energický. Banán se samozřejmě na pódiu nezastavil a kromě toho dokazoval, že kromě řvaní zvládá i civilní zpěv, který do melodické a chytlavé muziky hezky zapadal. Trochu slabší to bylo s doprovodnými vokály kytaristů – ty mi nelezou do uší z desky a nelezly mi do nich ani živě, primárně v největším hitu „Nadechnout se“, kde pánové zpívají tak nějak nasládle. V dalších už se drží v nižších polohách a hned to zní lépe. Rozumně krátký pětatřicetiminutový set odsýpal, hrálo se hlavně z debutu („Ibalgin“, „Hodiny“), ale zazněla i novější „Maringotka“, do které se k nelibosti rodičů nastěhoval kytarista Květák. Texty jsou ze života, žádný aktivismus ani protest.
CHOROBOPOP to odklepli ve 21.21 a odehráli trojset. V první části punk, potom synth pop/rock a na závěr znovu punk. A podobně jako předchůdci, i výletníci z Rožnova pod Radhoštěm nejdou na zmíněné styly přímo, ale různými oklikami, stejně jako všechny rožnovské kapely, TELEFONEM počínaje a CHOROBOPOPEM konče. CHOROBOPOP je nástupce TELEFONU bez bubeníka, který je schovaný v počítači. Někdy se stává, že kapela působí bez živého bicmena nepatřičně, ale u CHOROBOPOPU mi jeho absence vůbec nevadila, vlastně ani nepřišla na mysl, tak přirozeně trio na nízkém pódiu působilo. Rozjezd mě bavil, odhadem dvacet minut různě variovaného punku, tu jemnějšího, tam syrovějšího, s pestrými zpěvy, o něž se dělili všichni tři pánové; Zay a Keč pěli tak, jak jim hlasivky narostly, Ctib jedovatěji. Následovala pasáž bez kytar a baskytary, všichni si stoupli k miniklávesám a do naprogramovaného spodku přidávali různé, často jen krátké syntetické zvuky a hlasy taky změkly. Tahle pasáž mě bavila méně, navíc Ctibův počítač vypověděl dvakrát službu, takže jeden kus se nedohrál a další začínal dvakrát. Trochu to narušilo spád, ale ne fatálně, a jak se říká konec dobrý, všechno dobré, tak to bylo i tentokrát, protože závěr v podobě tří nebo čtyř vypalovaček se povedl.
Povedl se i zvuk, který byl u obou kapel kvalitní, co se povedlo méně, byla návštěva, odhadem třicet lidí. Snad to pořadatele neotráví a zase nějaké zajímavé kapely do Strakonic pozvou.
Fotky: Jindra
