Kopřivnice. Většina národa asi okamžitě dodá Tatra, sportovní fanoušci místní házenkářský klub či rodiště Emila Zátopka a čtenáři dobrodružných či historických knih místo narození malíře Zdeňka Buriana. A fanoušci undergroundové muziky? Ti to nemají snadné. Respektive není snadné spočítat, jestli je v Kopřivnici víc muzikantů než kapel. Asi by se dalo dát dohromady kdo, kde a s kým hrál či hraje, ale nebudu to pitvat do detailů, některé kapely nejsou složené ryze z kopřivnických členů, některé jsou zahaleny mlhou, k těm viditelným patří PŘÍTEL BELIAL, STAROSLOVANSKÁ PITKA , DRUTTY a SLZY MRTVÉHO SVĚTA, o nichž už jsme na Fobii psali – a v recenzích či rozhovorech lze dohledat další štace aktérů (LASZKA, JERUZALEM, KOZELAGAZELADOZELA, LES BOR, N.V.N, KAUFLANT, 8 DNÍ VENKOVA, NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE, REVIVAL BAND, NIERIKA, DRUTTY, PANENSKÉ PLAMENY).
Historie JERUZALEM je taky tak trochu v mlze. Skupina fungovala v letech 2007–2014 a zbyly po ní dvě nahrávky: demo „On Half Way to Bethlehem“ a EP „Underground“. Po několika letech nečinnosti začali „pozůstalí“ znovu kout pikle a letos v pozměněné sestavě nahráli čtyři skladby, které umístili na lisované CD uložené v jednoduchém digipacku s vloženým osmistránkovým bookletem. Obal je jedním slovem nehezký. Pánové si to asi patlají sami, žádné velké grafické cítění nemají a výsledek je takový, jaký je… Na druhou stranu v bookletu nechybí texty a sestava, tak aspoň něco.
Texty jsou velmi, velmi dlouhé, a to ještě některé části, které jsou vyprávěny, otištěny nejsou. Hned na začátku, součástí intra (obsahujícího zvony, klávesy, snad broušení popravčího nástroje a chrastění řetězů), je první taková promluva, „Rozsudek“ nad Janem Špičkou z Nymburka, který byl v roce 1606 brutálně mučen a popraven. Ač se CD věnuje řádění inkvizice, jež ve středověku mučila a upalovala především ze zištných důvodů, zrovna Jan Špička až takové neviňátko nebyl, měl na kontě různě divné skutky vycházející z pověrčivosti, načež byl sprovozen ze světa podobným způsobem, jakým nakládal s těly mrtvých. Jemu to pak na náměstí udělali za živa a celou exekuci popisuje text k druhé stopě „Obětován bolesti nejvyšší“. Muzika k tomu hraje plus minus blackmetalová, asi by se v určitých partech dalo mluvit o black metalu epickém, v dalších pak o koketování s death metalem. K deathu míří i jeden z hlasů, ten hlubší, který dostává výrazně méně prostoru, což je dobře, protože je to takové to nucené huhlání. Vyšší polohy jsou častější, ale ani tady se nedá mluvit o extra výrazném projevu, je to opět spíše průměrný skřehot/řev. S muzikou je to o něco lepší, do rychlých partů, které převládají, jsou šikovně zařazeny pomalejší pasáže s melodickými linkami, nebo old school deathové houpavé, takže to není o kolovratu, na druhou stranu je první zpívaný song strašně dlouhý, skoro deset minut. Orientovat se v něm není lehké, k snadnému průniku nepřispívá ani to, že zpěvům není skoro rozumět, takže bez civění do bookletu netuším, kde zrovna jsem. Jasně, klávesová mezihra a navazující sólo jsou záchytné body, stejně jako další promluva, po které by měla skladba skončit a předat žezlo další; ale ne, pánové mají na srdci další várku slov, a tak pokračují ještě tři minuty.
Třetí „Utrpení nebohého Mirácia“ uvozují těžké tóny a skladba zpočátku plyne pomaleji, ale postupně nabírá na tempu a končí na podobném území jako předešlá. Zahrané je to slušně, i zvuk mi přijde ze všech dosavadních slyšených počinů zmíněných v prvním odstavci nejlepší, studio Reverze evidentně nějaké ty pokroky dělá, takže zvuk kytar i basy je dobře čitelný, u bicích bych si dovedl představit plnější zvuk, ale celkově OK. Škoda, že pánové v třetí písni nezůstali delší dobu v pomalejším módu, protože rychlé úseky působí zaměnitelně s předchozí písní a právě zpomalovačky a sóla patří k tomu zajímavějšímu, stejně jako citlivě zařazované klávesy.
„Černokněz“ začíná švitořením ptáků a dlouhým recitativem, na který navazuje táhlá muzika, do níž je zařazen čistý zpěv, řev i řeč, asi se dá chvíli mluvit o doom/blacku, ale pak to zase nabere již používané postupy, tady napřed deathové, posléze i blackové a jsme, tam kde už jsme dvakrát byli, ale naštěstí se vrací chorály, recitace, volnější tempo i sólo, které song šikovně provzdušňuje. Slova „kde už jsme dvakrát byli“ lze uvést k úvodu poslední „Bolesti časů ve středu věků“. Šlágr „Černý mrak“ už v roce 1990 použili AMON na demu „Realm of evil“, kam si jej vypůjčili z kultovního filmu Kladivo na čarodějnice (1969), totéž učinili v roce 2011 KARDACHERON v úvodu skladby „Kladivo na čarodějnice“ na tribute albu TÖRRU a teď i JERUZALEM. „Černý mrak“ je samozřejmě výborný song, k tématu čarodějnických procesů naprosto přiléhavý, ale už v metalu ztrácí kouzlo neslyšeného. Muzika střídavě sype a zvolňuje a buduje se docela zajímavá atmosféra, ale ještě zajímavější je text, ve kterém si pánové pohráli s názvy našich metalových průkopníků i názvy jejich alb nebo skladeb, takže se objevují odkazy na TÖRR, ROOT, MASTER´S HAMMER, DEBUSTROL, ASSESOR, KRABATHOR, KRYPTOR nebo MORIORR.
JERUZALEM vlastně nemá k legendám až tak daleko, muzika je sice oděna do soudobé produkce, ale hudebními postupy občas některou ze zmíněných kapel připomene, ale chybí jí to, co uvedené, samozřejmě i díky době, ve které začínaly, měly – originální tvář.
Seznam skladeb:
- Obětován bolesti nejvyšší
- Utrpení nebohého Mirácia
- Černokněz
- Bolesti časů ve středu věků
Čas: 34:34
Sestava:
- Lico – kytara, basa, klávesy
- Chcípak – zpěv
- Hozly – bicí, zpěvy
- Migy – texty
- Leon – vypravěč
