V posledních letech přibývá reunionů, vrací se léta neaktivní kapely i muzikanti, mnohdy i tací, kteří sešli z očí i mysli natolik, že už si na ně vzpomene jen pár jedinců. Jedním takovým je asi i Petr Kalčík, který si toho nejvíce odkroutil v MARTYRIUM CHRISTI, s kterými nahrál dvě alba a odehrál spoustu koncertů nejen v České republice. MARTYRIUM CHRISTI se někdy před deseti lety odebrali na věčnost, Petr jejich řady opustil krátce předtím, pár let si dal pauzu a v roce 2018 se připomněl demosnímkem „EP 2018“ pod hlavičkou nového projektu MURMUR. Na EP se objevily čtyři skladby, které se vešly i na debutové album „New World Order“, na nějž těch songů Petr umístil osm.
Pokud bych měl zobecnit, co se na „New World Order“ odehrává, tak bych řekl death metal. Ale je death metal a death metal, takže další krok v popisu by vedl spíše k technické verzi žánru než k prašivé nebo načernalé. Letité účinkování v technicky zaměřené kapele se nedá zapřít, Petr staví songy hlavně na pestré kytarové hře, ale samozřejmě nechybí ani přímočaré pasáže, nějaké to zvolnění nebo melodie. Na druhou stranu old school přístup taky nelze pominout.
Hned od začátku se hraje, žádné intro, rovnou riffy a bicí, zpočátku obé strohé, následně se rozjíždí valivá pasáž a po ní skočnější, přidává se i hrubý hlas, který není položený v totálních hlubinách, spíše ve středech a tudíž je celkem srozumitelný. Obrysy jsou tedy dány, z nich vykukují hlavně ty kytarové hrátky a taky bicí, které jsou většinou typicky deathmetalové a podporují kytarové postupy i výjezdy, jen místy mi neleze do uší zvuk rytmičáku, který zní poněkud tupě. Předpokládám, že se takové nazvučení bubínku Petrovi líbilo, já bych volil trochu hlubší, ale je to samozřejmě otázka vkusu.
Do vkusu fanouška tradičního death metalu se muzika určitě trefovat bude; je dostatečně variabilní, aby nenudila, v rámci jasně ohraničených výrazových prostředků nahráli MURMUR (kromě Petra, který nahrál kytary, baskytaru a obstaral zpěv, se na albu podílel zahraniční hostující bubeník) kvalitní album bez slabších míst, na druhou stranu působí muzika zaměnitelně s řadou jiných nahrávek, chybí jí něco jako vlastní ksicht, typické poznávací znamení, i výraznější song, který by ostatní nějakým způsobem převyšoval nebo by se vymykal. Ať poslouchám „The End“ nebo „The Path to Power“ nebo „dosaďte si jakýkoliv další track“, říkám si fajn, hraje to slušně, nic nepůsobí pitomě, vše sedí, zpěv je OK, místy jsou hlasivky lehce ohnuté nahoru, místy dolů, rytmických změn je tu celá řada, ale že bych si nějaký motiv ukládal do paměti, to se neděje. Je otázka, nakolik by se to dít mělo, jestli deathová rubanice patří do makovice na delší dobu, nebo má zaujmout jen při poslechu, protože ruku na srdce, kolik deathových songů nosí lidi v podvědomí? Nejspíš nějaké vrcholné věci od DEATH a dalších velikánů, z naších luhů nejspíš od KRABATHORU.
K uvedeným mají MURMUR ještě kus cesty, což platí i o zvuku, který není ani mizerný, ani špičkový. Album hraje slušně, zvuk poslech neztrpčuje, o bicích už jsem se zmínil, další věc, která mi trochu neladí, jsou činely, ale to je další obecný problém řady nahrávek, že jsou činely buď utopené, nebo šustivé, nebo, jako v případě MURMUR, působí jako kdyby byly od hudební masy odtržené, prostě najednou se někde činel ozve, pak dlouho nic, pak zase zazní, je to patrné hlavně v pomalejších pasážích.
Ale ještě k muzice, po poměrně velkém počtu poslechů míním, že tím zapamatování hodným kusem je dvojka „Egoist“ s pěkným kytarovým sólováním, v druhé řadě Petrova osobní zpověď „Restart“, v níž se vyjadřuje k odchodu z MARTYRIA a přemýšlí, co k tomu vedlo a co bude následovat.
Prsty tvrdnou,
nohy měknou,
duše stárne,
odhodlání klesá.
...
Chybí motivace,
přátelství, energie.
Nikdo nikomu nevěří,
je čas vystoupit.
…
Mám svoji hudbu, kytaru a pár známých.
Jedu pomaleji, v klidu, ale po svém.
Po svém!
Ostatní texty jsou plné zloby na současné dění, na politiku, média, případně se vrací do minulosti a tepou do církve, žádná velká překvapení, ostatně na příkladně zpracovaných webových stránkách kapely jsou všechny texty nejen v angličtině, ale i jejich české ekvivalenty, takže případní zájemci mají možnost si počíst i při poslechu nahrávky na internetu.
CD vyšlo v klasické plastové krabičce s osmistránkovým bookletem, který obsahuje všechny potřebné informace, texty a fotky muzikantů (viz dále). Obrázek na titulní stránce je pěkný, namalovaný s fortelem, ale jinak je grafika obalu poněkud zkostnatělá a ne úplně povedená. Název alba je nešťastně nahoře a ještě částečně přes věž onoho podivného paláce, logo kapely „schované“ níže, vrcholem nevkusu je divný trojúhelník vpravo dole s textem murmur.cz 2023. Nelíbí se mi ani logo kapely, které je takové nevýrazné, připomíná mi staletá loga, která strašila na demáčích před třiceti a více roky, tady by to chtělo rychle zareagovat a nechat si logo vytvořit nějakým šikovným grafikem, stejně tak případný příští booklet.
V současné době MURMUR rovná se kromě Petra Jiří Götz (baskytara) a Jakub Bayer (bicí), kteří jsou v bookletu uvedeni jako live muzikanti, což souvisí s tím, že kapela začala koncertovat.
Seznam skladeb:
- Democracy
- Egoist
- The Path to Power
- Klondike
- Restart
- The End
- Who Is Satan
- New World Order
Čas: 30:57
Sestava:
- Petr Kalčík – guitar, vocal
- Jiří Götz – bass guitar (live)
- Jakub Bayer – drums (live)
