Zdravím chlapi! Aktuální číslo Telepatie už zdobí šťastná sedmička. Vzpomenete si, jak to vlastně všechno tenkrát začalo?
Honza: Sice je to už celkem dlouho, ale vzpomínky na začátky Telepatie asi v myslích pořád máme. Začalo to už před rokem 2018, kdy Petr občas nadhazoval, že by chtěl zkusit udělat tištěný fanzin, ale rozhodnutí padlo až v létě 2018, kdy řekl, že do toho jde(me).
Petr: Začalo to pěkně. Krokem do neznáma, ale s jasnou představou a velkou chutí. Vlastně když si to tak promítnu, tak současná podoba Telepatie se jen minimálně liší od té z prvního čísla. Nakolik je to šťastnou rukou osudu nebo jasnými představami, toť otázka. Každopádně po nějakých organizačních zmatcích se vše podařilo dostat na správné koleje. Začalo to makáním na článcích a jasným deadlinem – nemohl bych dělat na něčem, co se táhne jako skladba ESOTERIC; nic proti nim, mám je rád. Nějaké deadliny musely být, abychom nepůsobili jako banda zmatenců, což i tak v očích lidí jsme, ale s tím se dá žít.
Jak se rodila podoba redakce a jakými proměnami během těch sedmi let prošla?
Honza: Podoba redakce byla jasná hned od začátku. Vesměs kamarádi, se kterými jsme se potkávali na koncertech, lidé, kteří muzikou žili, psali o ní, vydávali hudební nosiče, pořádali koncerty, prostě zapálení jedinci s tahem na branku, letitými zkušenostmi a zdravým pohledem na hudební scénu. Tehdy to kromě Petra a mě byli Berry, Bhut, Peťan a Mára, k tomuto základu se přidal ještě Radek, kterého jsme oslovili (aniž bychom jej osobně znali), jestli by nenapsal tour report. A samozřejmě Andy, autor obálek. To bylo první číslo, postupně se zapojili i dejme tomu externí spolupracovníci, které jsme oslovili s konkrétní žádostí o článek, někteří přispěli vícekrát, takže redakce se s každým číslem trochu měnila, ale základní kvarteto je stále stejné (Peťan a Mára se trochu vytratili, protože mají moc aktivit, rodiny s malými dětmi a do posledního čísla už nestihli nic připravit).
Petr: Johan to popsal přesně. Já jen dodám, že to tvrdé jádro se nemění a do každého čísla se snažíme oslovit někoho mimo redakci. Přispívají tak lidé, které máme vytipované a víme, že to nejsou negramoti. S některými spolupracujeme opakovaně, protože jsou prostě super, ale snažíme se je využívat třeba ob číslo, aby to bylo pestré.
Má Telepatie šéfa s právem veta?
Honza: Asi i má, ale on to právo ani používat nemusí. Aby se něco zamítlo, se stává výjimečně. Důvodem je, že se onen nápad úplně nehodí do filosofie zinu, ale myslím, že takových nápadů bylo naprosté minimum. Jo, tím šéfem je samozřejmě Petr, ale většinou se radíme, buď Petr a já, nebo i s dalšími dvěma stěžejními členy telepatického kolektivu, Berrym a Bhutem.
Petr: Jasně, že má. Musí mít. Jsem demokrat, ale… (úsměv) My se ale nad ničím nedohadujeme, když se řeší nějaký „problém“, každý řekne svůj názor a ono to nějak dopadne. Rozhodně se posloucháme a respektujeme. A já si nemyslím, že mám patent na rozum a nepovažuju za chybu se s klukama poradit, navíc když to jsou všichni velice schopní lidé, a to jak na hudební scéně, tak v běžných životech.
Popište nám prosím chlapci tvůrčí proces. Je předem dáno, kdo a v jakém množství do chystaného čísla přispěje?
Petr: Ano, je, v tomhle se snažím mít řád, většinou mám nápady na jedno až dvě čísla dopředu, realita je ale někdy úplně jiná a někdo, jako letos já, musí následně lepit díry. Když totiž chudák Johan odsral v aktuálním čísle mraky černé práce (kontroly a zase kontroly a do toho těžkosti života), musel jsem zatáhnout a udělat rozhovory „jakoby“ za něj. Kdo Telepatii sleduje, je mu jasné, že se ale jedná o kolektivní dílo, kdy má každý z nás +- každý rok stejný prostor. Ten prostor tedy vymezuju já, ale já jsem fakt demokrat. (úsměv) Obsahově se to plní tak, že se snažím klukům nahazovat témata, která by se mi od nich líbila zpracovat, samozřejmě je tu ale i vlastní iniciativa. No a tímto mixem vzniká obsah. Co se do Telepatie hodí a co ne, na to už má každý za ty roky vyvinuté receptory a nemusíme se o tom bavit. A tím, že jsme hudební všežravci, tak se nám to proplouvá a nikdo neví, co od nás může čekat, navíc se nechceme opakovat. V tomhle směru nejsme omezováni a víš, že v každém čísle článek o ROOT nebo Brunovi prostě nebude, ale tímto neříkám, že je to špatně. Zdravím na vzdálený východ. Oni to kluci unesou.
Honza: Petr to uvedl detailně, tak jen dodám, že některými články jsem dělal radost hlavně sobě a byl jsem rád, že se do Telepatie vešly. Mám na mysli např. historii skupin(y) PLYN, DYBBUK, ZUBY NEHTY nebo rozhovory se spisovateli detektivek, kteří jsou zároveň hudebními fanoušky. I tyhle články jsou důkazem, že Telepatie je hodně otevřená. A ještě bych zmínil, že mnohdy nejde o rozhovory s kapelami, ale jedinci, kteří mají kromě kapel zajímavé koníčky nebo povolání.
Jsou články a rozhovory výhradně aktuální (tzn. od čísla po číslo), nebo v případě nouze lovíte v záložním archívu?
Honza: No pokud mě paměť neklame, tak jediný lehce archivní článek byla historie GRIDE. I když archivní… Článek jsem napsal na konci roku 2018 do Pařátu, ale tam byl rozsah omezený místem, které bylo k dispozici. Článek byl ale původně delší a bylo mi trochu líto, že se všechny v něm uvedené informace na papíře neobjevily, tak jsem jej „vnutil“ i do Telepatie s tím, že jsem jej ještě rozšířil o vzpomínky členů kapely. Takže záložní archiv to úplně nebyl, článek byl v podstatě aktuální. Jinak jsem velkým odpůrcem neaktuálních článků, nejhorší je, když se v zinech objevují rozhovory staré několik let, v nichž se řeší dávno proběhlé věci, kapely mezitím vydaly další alba, změnily sestavu apod.
Petr: V tomhle jsme s Johanem zajedno. Neříkám, že by se nemohlo někdy něco použít, zrevidovat, doplnit a následně zveřejnit, ale obecně to nemám rád. Přijde mi to škoda a vlastně by mě to nebavilo. Chápu všechny důvody, proč se něco ne vždy podaří dotáhnout, sám bych kolikrát při tvorbě Telepatie vraždil, ale použít několik let starý rozhovor bych bral jako vlastní prohru.
Za kult se dají bez přehánění označit obálky jednotlivých ročníků, jaká cesta vedla k její dnešní podobě?
Petr: Jako fakt to tak vnímáš? To mám radost a určitě ji má i Andy, který je tvoří. Andy a celá kapela MÖRKHIMMEL jsou naši kámoši a logicky sleduju, co se kolem nich teď už teda spíš neděje. Nicméně se mi vždy líbily Andyho grafiky k jejich deskám a i koncertním plakátům. Byl to prostě styl maleb, které mám rád, navrch od člověka, kterého mám taky rád. Plus jsem za žádnou cenu nechtěl mít na obálce zinu fotku kapely, u toho její logo atd. Prostě klasika. To by mě nebavilo. Slovo dalo slovo a Andy od jedničky servíruje takové žrádlo, že jen žasnu. Telepatie a to, co se člověku v hlavě při její zmínce vybaví, by bez Andyho nebyla nikdy taková.
Honza: Doplnil bych i logo, které už je taky signifikantní a které rovněž vytvořil Andy. S logem to nebyl úplně lehký porod, první nástřel nás nezaujal, a tak musel Andy přepnout na jiný způsob uvažování, což se vyplatilo, protože se vytasil s ideálním logem.
Chodí po světě kapela či interpret, kteří vás svým přístupem vytočili natolik, že už si v Telepatii neškrtnou?
Honza: Odpovím oklikou. V Telepatii nechceme opakovat ani kapely, ani lidi. Takže pokud někomu trvalo delší dobu odpovědět na otázky, neznamená to, že by už v budoucnu nedostal prostor. On by ho s velkou pravděpodobností nedostal stejně. Vyložený průšvih, že by někdo nasliboval a pak se na to vykašlal, si teď neuvědomuju, možná Petr?
Petr: Ale ano, stalo se, že někdo svůj part nedodal a přestal komunikovat, ale opravdu jen mimořádně. Jsou lidé, kteří na nabídku k rozhovoru neodpověděli, což si lze vykládat absencí slušného chování, kde je problém napsat „nemám zájem“, ale i možností, že poštovní holubi prostě k dotyčnému jen nedoletěli. Nic mimořádného. Já každému před začátkem rozhovoru odkryju karty a když někdo nespolupracuje dle dohodnutých podmínek, nemám problém rozhovor klidně v půlce ukončit. Nicméně tohle se de facto neděje.
A naopak, objevil se někdo, jehož odpovědi a přístup halily velké otazníky a on se ve finále vyjevil jako velice milé překvapení?
Petr: Vlastně ani úplně ne. Většinou když někoho oslovíme, máme ho už dávno prolustrovaného, takže nějaké extra překvapení se koná minimálně. Ale překvapeni v jakémkoliv slova smyslu můžeme být kdykoliv, proto jsme ve střehu.
Honza: Že by ty otazníky byly hodně velké, to asi ne. Spíš potěšilo, že lidé, kterým by teoreticky mohla být nějaká Telepatie ukradená, si ten čas na odpovědi našli, byť jsou hodně zaneprázdnění nejen v hudebním, ale hlavně osobním nebo profesním životě. Takže tohle bych za překvapení asi označit mohl, stejně jako to, že řada respondentů po vydání sdílela, že zin vyšel a že někteří k postu přidali řadu pěkných slov.
Dobrá, tak ještě trochu jinak, překvapilo vás jméno, jež si Telepatii objednává a nešetří chválou?
Honza: V tomhle směru má samozřejmě přehled Petr, který vše osobně balí a nosí do míst, odkud se pak nadité obálky rozesílají. Z poslední doby si vybavuju spisovatele Jiřího Březinu. Dělal jsem s ním rozhovor do Telepatie č. 5 a teď si Jirka objednal i nové číslo. A ještě bych k němu rád doplnil, že jsme tehdy rozebírali, proč v jeho knihách nejsou zmíněny české metalové kapely, jen zahraniční, i jsme si pak vyměnili nějaké hudební tipy. A bác a v jeho nové knize MŮRA, o které jsme si taky psali. To je myslím důsledek onoho rozhovoru. Není to hezké?
Petr: Jsem překvapený a nadšený z každého člověka, který se Telepatii objedná, takže takhle se na to dívám. Jasně, objevují se z UG sféry „známá“ jména, do kterých bych neřekl, že o nás zavadí, ať už z metalu, punku nebo i undergroundových rockových vod, a to je samozřejmě milé zjištění.
Podívám-li se na náklad jednotlivých ročníků, zdá se lehce rozkolísaný a nemá nutně rostoucí tendenci. Kde vy osobně spatřujete reálná maxima?
Honza: Statistika nuda je, má však cenné údaje. (úsměv) Takže:
č. 1: 300 + 200 kusů, vyprodáno
č. 2: 400 + 50 kusů, vyprodáno
č. 3: 500 kusů, vyprodáno
č. 4: 600 kusů, pár kusů zbývá
č. 5: 450 kusů, vyprodáno
č. 6: 500 kusů, pár kusů zbývá
č. 7: 450 kusů, pár kusů zbývá
Na starší čísla se lidi pořád ptají, zejména noví čtenáři by je rádi zařadili do regálů, ale dotisk asi nebude… Reálně to maximum asi bude klesat, v budoucnu to vidím na 350-400 kusů.
Petr: Rozkolísané to je, ale ne nijak dramaticky. Náklad se vždy tvoří dle pocitu. Každopádně souhlasím s Johanem, že náklad v budoucnu bude klesat. Tak to prostě je. Vem si, že tady Telepatie straší už se sedmým číslem, to už je pro lidi brkančka, samozřejmost, nemá to ten punc něčeho nového a svěžího. Všichni už ví, co lze očekávat, ale tak to prostě je a my to jinak nechceme. Osobně si myslím, že zin Telepatie reálně zajímá tak 200 lidí. Dalších sto lidí ji bere jako takovou podporu a jako sounáležitost s UG scénou a ta čísla navíc jsou odvozená podle toho, co je třeba obsahem atd. Těch lidí, co má, nebo by mělo zájem mít všechna čísla, podle mě víc jak 200 nebude, ale rád bych se pletl.
Když jsme s Krustym a spol. dávali do kupy biografii FORGOTTEN SILENCE, snažili jsme se, aby do puntíku splňovala naše představy o tom, jak má správná biografie vypadat. Je současná podoba Telepatie tou, kterou jste si na začátku vysnili?
Petr & Honza: Ano.
Když už jsme u toho snění, jaká jména ještě potřebujete nutně vyzpovídat, abyste mohli v klidu zavřít oči?
Honza: Zacílení Telepatie je asi jasné, výběr lidí, kapel a témat odpovídá našemu vkusu a ten zas odpovídá okrajovým hudebním žánrům, které oslovují jen hrstku podobně smýšlejících. Na nějaká velká jména si nehrajeme, a když na někoho známého i mimo hudební podsvětí dojde, vždy má do toho undergroundu určitý přesah. Takže nějaká konkrétní velká jména ani nemám. Něco už se nám povedlo, např. Tomáš Poláček, Roman Holý, Jirka Březina, Načeva, Tereza Bartošová, lidi známí z mainstreamu, ale stačilo jim napsat e-mail a všichni s rozhovory souhlasili a hlavně pak odpověděli poctivě, bez frází. Možná jsme zatím měli štěstí a příště to s někým podobným už nevyjde, ale asi to zkusíme zas. Nápady mám minimálně dva. (úsměv)
Petr: Úplně takto to nemám. Byly věci, které jsem chtěl hodně udělat a podařily se. Rozhovor se SLUT bylo něco, o čem jsem jako teen v devadesátých letech neměl ani potuchy. Ale podobných příběhů je víc. Mám radost z každého člověka, který je při rozhovoru správně naladěný a cítíš z něj, že ho to baví. Ale abych neutíkal z otázky. Jedno jméno, s kterým rozhovor udělat chci a určitě to vyjde, je Rebecca Vernon. Nyní kapela THE KEENING, dříve SUBROSA. Dělal jsme s ní kdysi dva rozhovory a bylo to vždy zajímavé a pro mě silné. Kapela SUBROSA mě kdysi neskutečně nadchla. A kdybych měl přihodit jedno jméno ze světa, který je spíš mimo dosah Telepatie, byl by to Greg Mackintosh nejen z PARADISE LOST. S tím by muselo být zajímavé povídání. Od metalu po punk… Grega uznávám od prvních alb PARADISE LOST, to by mě bavilo.
Telepatie vychází jednou za rok, dokážete si představit, že by se z ní stal pololetník, čtvrtletník, či dokonce měsíčník a vy jste přitom nezemřeli vyčerpáním?
Honza: Fantazie mi nechybí, takže si kratší interval představit dokážu. Ale jaký by to mělo smysl? Asi bychom dokázali udělat dvě čísla ročně, ale už by to nešlo tak snadno a trochu bychom to rvali přes závit. Ono je třeba si uvědomit, že Telepatii chystáme přes zimu, tedy v době, kdy se krátí dny, zhoršuje počasí, neprobíhají radovánky všeho druhu od letních festivalů po rodinné dovolené a máme na zin tím pádem víc času. Druhá rovina je zájem čtenářů, kteří by možná v září po zinu sáhli, ale trochu by ztratil na exkluzivitě, a možná by po něm dvakrát ročně ani nesáhli, co já vím. Takže ne, jednou za rok je akorát.
Petr: 100% souhlas s Johanem. Vše by se dalo, ale ani nás a natož čtenáře by to nebavilo, už teď je ta roční periodicita tak akorát, abychom lidi, kteří nám věnují pozornost, a hlavně sebe, nenudili.
Pojďme na otázku poslední, co Telepatie a časy budoucí?
Honza: Nemám věšteckou kouli, abych na to mohl závazně odpovědět. (úsměv) Hokejisti a další týmoví sportovci s oblibou říkají, že jdou zápas od zápasu, takže my jdeme číslo od čísla. Petr někde pronesl, že osmé číslo bude, takže osmé číslo nejspíš bude. (úsměv) Co bude dál? Pomohu si slovy legendárního studenta večerní průmyslovky: „Dál to neumím.“
Petr: Jasně, osmička bude, pak se uvidí, copak lze dnes něco tvrdit s jistotou? Na druhou stranu neexistuje nic, co bychom nemohli slíbit, ale takový svět nás nebaví, takže jdeme zápas od zápasu a je to padesát na padesát s tím, že osmička bude na 100 %.
Moc vám chlapi děkuju za bezva popovídání a vám i nám přeju spousty dalších skvělých počteníček.
Petr & Honza: My moc děkujeme za zajímavé otázky a čas, který jsi nám věnoval.
