SLAYER jsou pojem. Jsou kapelou, která nechá málokterého posluchače tvrdé hudby chladným. Jejich thrash metal ovlivnil nespočet generací muzikantů a hlavně fanoušků. Všichni před necelými pěti lety zamáčkli slzu dojetí a uložili SLAYER ke koncertnímu spánku. Legendární SLAYER v září 2019 totiž odehráli svůj „poslední“ koncert. Nedávno ale oznámili, že se po pěti letech vrátí na pódia. K dnešním dnům jsou zveřejněny tři koncerty. Co bude dál? Jaký to je krok? Dává to smysl? Uvidíme.
Anketní otázka zní jednoduše: „Co říkáš na návrat SLAYER na pódia?“
Opat (MALLEPHYR, STÍNY PLAMENŮ, …)
Předně musím říct, že jsem nikdy nepatřil k die-hard fanouškům SLAYER na rozdíl od mnoha mých známých. To znamená – uznávám je, uctívám některé desky, nicméně v mém absolutním topu nejsou. Poprvé jsem kapelu viděl naživo na Brutal Assaultu před dlouhými deseti lety a dojmy jsem si neodnesl úplně nejlepší – mě tehdy SLAYER jednoduše nebavili, přišlo mi to odehrané příliš rutinně, bez energie. Avšak jedná se o legendu, tudíž při oznámení rozlučkového turné a s ním i zastávky v pražské holešovické hale jsem si řekl, že by byla blbost poslední šanci nevyužít. A tehdy to byla naprosto jiná písnička – absolutně nadupaná show s dvěma desítkami skladeb, výborným zvukem, takový epilog ano!
O pět let později je tu oznámení o návratu ke koncertům, zatím ke třem v USA. Obecně nejsem nějakým velkým příznivcem podobných comebacků, často z toho čpí spíše honba za dalšími chechtáky. Nicméně byly takové, které mi třeba dopřály možnost vidět kapelu vůbec poprvé naživo (např. EMPEROR), a tudíž potěšily. K návratu SLAYER bych měl poměrně neutrální vztah – když by byla příležitost, podívat bych se zašel, ale pokud ne, žíly by mi to neroztrhalo.
Co mi ale přijde podivné a trochu to na celý návrat vrhá stín, je vyjádření Kerryho Kinga v rozhovoru pro Rolling Stone, které jen krátce předcházelo oznámení o koncertním comebacku. Více či méně přesně parafrázuji: „S Tomem Arayou jsme se od konce SLAYER nezkontaktovali...“ „Kdybychom se potkali, vypili bychom panáka a šli každý svou cestou...“ Navíc Kerry přišel s oznámením „sólové“ desky (mimochodem, song „Idle Hands“ je skvělý a Osegueda za mikrofonem vynikající), různých dalších plánů. A to s tím, že nová deska SLAYER je vyloučená, turné SLAYER je takřka vyloučené... jediné, co vyloučené není, je někdy v budoucnu nějaká ta speciální show.
A najednou, skutečně velmi krátce po vyslovení podobných slov, je tu velkolepé oznámení o návratu na pódia. K takové věci se prostě nerozhodnete za jeden den... Je to zvláštní, divný, ani Phil Demmel, kytarista u Kinga, o tom neměl podle svých slov předem ponětí.
Ani nyní, i když o překvapení se očividně postarat umí, bych od SLAYER neočekával nějaké dalekosáhlé turné s našlapanými koncerty den po dni, nicméně asi nelze vyloučit účast například na některých větších evropských festivalech v roce 2025, třeba třech za léto... Nemůžu i ve světle Kerryho slov úplně věřit tomu, že se prostě čtveřici tak moc stýskalo, že se jednoduše rozhodla pro comeback, prachy v tom roli hrát budou. Ale tak, je to vlastně jejich věc... Kdo jim takový přístup neodpustí, na případný koncert nedojde, ale myslím, že těch, koho oznámení nadchlo, bude víc.
Jak jsem uvedl na začátku, když bude vhodná příležitost, zajdu se mrknout. Ač bez nějakého extrémního očekávání.
Peroon (SHAARK)
Jsem v tomhle směru dost rozpolcený a rozdělím svou odpověď do dvou rovin. Tou první je, že zastávám názor, že co je jednou mrtvé, mělo by mrtvým zůstat. Zvlášť po avizovaném odchodu a obřím turné, které tomu předcházelo a na které nalákali miliony fanoušků po celém světě… polehčující okolností jsou zprávy, že k tomu Arayu dokopala žena… (úsměv)
A tou druhou rovinou je jakási „šance“, že tuto legendu mohou naživo vidět i zástupci mladší generace. Třeba můj syn je nikdy neměl šanci vidět, a kdyby došlo na zásadnější změnu, třeba v podobě dalšího turné, mohl by je tak vidět i on.
Takže jsem pro i proti. Ale víš, jak se to říká, co mi není rovno, po tom je mi... (úsměv)
Filip „Ossie“ Prchal (L´Inphantile Collective, Obscure Promotion)
Návrat SLAYER je mi teď už asi jedno. Vystačím si s jejich diskografií do „… Abyss“, a co se týče Velké Čtyřky, tak pro mne je v dnešní době kapelou číslo 1 jednoznačně zrzounův MEGADETH, který má odvahu stále posouvat thrash někam dál a nepřešlapuje jen na místě. Oznámení comebacku mi vyloudilo jen lehký úsměv na tváři, protože výroky typu „poslední turné“ a „nejtvrdší deska, co jsme kdy nahráli“ se z historického hlediska málokdy potvrdily. Na druhou stranu nevěřím, že se vrací kvůli penězům, spíše jim chybí to vzrušení, ten bzukot okolo, takže jim rozhodně nic nezazlívám.
4horsemen (Fobia)
Mám dojem, že to je nějaký marketingový tah... Spíše by mě zajímalo, jak to samotní SLAYER zvažují. Zda to nebudou pouze tyto oznámené koncerty, zda se chystají dál koncertovat mimo Ameriku, jestli se chystají do Evropy. Nicméně mi to připadá velmi úsměvné, vzhledem k tomu, že Kerry King oznámil vydání desky a oznámil i svoje sólo koncerty, turné, tak následně jeho domovská kapela oznamuje návrat? A co vlastně zazní na turné Kerryho Kinga? Přehraje své album a vypíchne nějaké best of songy od SLAYER? A v momentě jestli SLAYER začnou hrát nebo vydají novou desku, tak se určitě na to snesou zajímavé kritiky… Vcelku mě to sice nechává chladným, protože takových různých návratů bylo, ale tady je to dost podivné. Nicméně jestli budou pokračovat, tak za mě taky asi dobře a samozřejmě pokud bude možnost, tak na koncert určitě zajdu…
Míra F.C. (YTIVARG, DARK ANGELS, ex-ISACAARUM)
Zde krásně platí pořekadlo „nikdy neříkej nikdy“. Po oznámení konce v r. 2019 jsem tak trochu zamáčknul slzu, protože neskončila jen nějaká kapela, skončili SLAYER! Pro mě osobně ikona všech metalových ikon. Z Big Four byli vždy ti největší srdcaři, nikdy neuhnuli z thrashové cesty ani o píď.
Tušil jsem, že jim ten konec dlouho nevydrží, když rozchodili i smrt Hannemana. Vyhoření časem vždy odezní a buď je začalo svědit trsátko, případně zet prázdnotou peněženka. (smích) Takže z tohohle pohledu mě jejich návrat nepřekvapil. Překvapující je však jeho načasování. Asi to bylo opravdu dost spontánní rozhodnutí, protože Kerry King má těsně před vydáním sólovky, z pohledu promotion k desce a jeho nové kapele to není úplně ideální načasování.
Každopádně, jsem moc rád, že se vrátili zpět a myslím, že to neskončí jen u tří koncertů. Jakmile zase čuchnou k živému hraní a k odezvě fans, ta lavina se utrhne a můžeme se časem těšit na celosvětové turné. Až dorazí do ČR, nenechám si to ujít.
Jo a ještě má jejich návrat pro mě jednu hezkou hudební paralelu. Aktuálně teď drnkám na basu v death-doomových DARK ANGELS. Dali se dohromady po 4 letech pauzy a časově vyšel reunion úplně stejně jako SLAYER. Na poslední zkoušce jsme si tak dělali srandu z našeho kapelníka Vaška Votruby: „Že tys volal Arayovi a chlubil se, že budeš obnovovat DA, a on ti na to kontroval, že když ty DARK, tak on SLAYER!!!“ (smích).
Tomash (NAHUM)
Návratu úplně rozumím. Vezmi si, že od mládí neznáš nic než muziku. A vybudoval jsi tuhle světovou značku, definoval celý žánr. Únava materiálu s věkem zákonitě musela přijít, ale sedět až do smrti na zadku? Prostě ti po pár letech zaslouženého odpočinku dojde, že ještě chceš. Chceš si prostě zahrát, zase ten pocit zažít. Nehledě, že nabídky stále určitě chodí (ano, je to byznys, respektive jejich obživa). Jsem jedině pro, přeju jim to. Navíc pořád dorůstají další generace mladých a pro ně to je skvělá šance vidět tyhle legendy naživo. Odkaz žije aktivně dál a to je dobře.
Milan „Bhut“ Snopek (Echoes zine, Kaple, Telepatie)
Obecně lze říci, že se opět v platnost projevilo letité rčení „nikdy neříkej nikdy“. Svým způsobem je to obyčejná lidská chybička, která ve výsledku nic neznamená a životy ostatních lidí to nijak zásadně neovlivní. Pouze do takové míry, do jaké si to jednotlivci budou ochotni nechat zajít. Mýlit se a v průběhu života měnit názory a postoje je podle mě zcela přirozené. Na druhou stranu jde o určitý projev kapely, tím pádem nějaké značky a hodnoty. Co si budeme nalhávat, zrovna SLAYER je pojem učebnicového formátu a jde o mimořádně silnou hudební kapelu, která je řazena mezi šlechtu svého žánru. Takové postavení vyžaduje aristokratické vystupování a přešlapy se skalním a ortodoxním fans snadno stanou trnem v oku. Je pak určitým zklamáním a nejspíš i trapností, když dojde ke zlomovému a velmi klíčovému rozhodnutí (v tomto případě ukončení činnosti), které je za nedlouhé období obráceno v opak. Logicky to vyvolává rozhořčení. SLAYER je pro mnohé z nás modla a ukončení kariéry jsem v jejich případě seznal jako důstojnou tečku a pochopitelný krok. Takže oznámení reunionu v mém osobním žebříčku jejich post docela spláchlo do kategorie velkých žvástů. Zkrátka zklamání. Nebudu ani nechci hodnotit potřeby, které k tomu kapelu vedly. Nehodlám ani obhajovat to, že tohle jsou přece zrovna SLAYER a těm se jednoduše odpouští. Prostě se opět ukázalo, že ohlašování opravdu posledních koncertů nebo i nahrávek nelze brát doslovně. Je lepší oznámit hibernaci na dobu neurčitou a nechávat si prostor pro obě možná vyústění situace. Takže návrat SLAYER na pódia a obecně do akce beru jako faleš. Ačkoliv mě to vlastně nijak zvlášť nepřekvapilo a ve výsledku neovlivnilo… mám na pořadu mnohem důležitější trable. Ale musím uznat, že první dojmy z oznámení novinky o návratu téhle kapely se mi přelévaly mezi zklamáním, oklamáním a srandovitostí.
Zdenda Šmucr (LAID TO WASTE)
Za prvé mě to moc nepřekvapuje. Kerry King by táhnul SLAYER asi i do konce věků, kdyby značku SLAYER vlastnil sám. Všechno to záleží na Tomovi. Spousta lidí je naštvanejch, znechucenejch a považujou Kinga za pokrytce. Vlastně se tomu vůbec nedivím, ale já to beru docela pozitivně. Za těch 5 let se zase objevila spousta nových fandů, který by svou oblíbenou kapelu chtěli ještě někdy na živo vidět. To já mám taky takovýchto pár nesplněných snů a myslím si, že pokud na to všichni ještě budou mít, tak tím udělají víc radosti, než škody.
Milan Marek (CHLAD)
Je to fajn, viděl jsem SLAYER čtyřikrát, tak snad je uvidím popáté.
Bury (Buryzone, Fobia)
Stručně řečeno, se mnou to až zas tak moc nedělá. Takových návratů už bylo. Asi bylo jen otázkou času, kdy se vrátí i SLAYER. Ono je to totiž v dnešní době celkem logické rozhodnutí. Je to velká kapela, která funguje jako velká firma. Takže na jejím chodu byla/je závislých spousta lidí, hlavně finančně. Nejde jen o muzikanty samotné, kteří můžou třeba tvrdit, že jim hraní a kámoši z kapely chyběli a jenom potřebovali pauzu na oddech. Je tam i řada bedňáků, řidičů, různých manažerů atd., kteří najednou byli odstřihnuti od živobytí. I ten merch se líp prodává na koncertech. Ten návrat prostě není moc překvapivý a jsem sám zvědavý, jestli to přeroste v něco víc. Aktuálně to jsou velké festivaly pro spoustu návštěvníků, takže není třeba se trmácet den co den od města k městu, aby se jich za týden nasbíral stejný počet. Spíš mě zaráží to načasování. Že byl comeback oznámen pár dnů po informaci o vydání debutového alba nového uskupení KERRY KING (to bych asi naživo vidět chtěl). Tyhle věci (velké festivaly) se plánují hodně dlouho dopředu. O tom pravděpodobně bude nejvíc vědět Tom Araya. Proč a z jakých důvodů na to kývnul. A jestli se mu bude třeba chtít výhledově přijet i do Evropy a bude z toho víc akcí než jeden velký festival.
V souvislosti s tímto tématem mě napadla jiná věc. SEPULTURA taky nedávno ohlásila, že se chystá na své poslední turné, které skončí letos v zimě. Tady jsem víc zvědavý, jak to všechno dopadne, až se stávající čtveřice rozejde (což bubeník už vlastně udělal). Mi se nabízejí dva celkem reálné scénáře. Že pak bude název kapely volný a přejdou pod něj opět Max a Igor Cavalerovi. Vždyť nedávno během koncertů jejich Morbid Devastation tour znělo bouřlivé: „No Cavalera, no Sepultura!“ To by bylo celkem logické vyústění. Anebo bude chvíli klid a pak s velkou parádou proběhne comeback a rovnou ve velkém stylu – samozřejmě tím myslím v sestavě Max, Igor, Andreas a Paulo! Opět, je to mašina, která se po rozpadu obchodně zadrhne a takhle se nebude muset řešit, co s nadbývajícími členy. Ideální načasování by bylo na začátek roku 2026, kdy uplyne 30 let od alba „Roots“. Je to sci-fi? Na to si budeme muset počkat.
Žrout (LAHAR)
Já tu kapelu mám samozřejmě moc rád. Je to pro mě jeden z největších pilířů thrash metalu. Všechno 100 procent. Neznám od nich špatnej song. Viděl jsem koncert na rozloučenou, bylo to velký, bylo to fajn. A dokonce se mi jednou díky velké dávce štěstí a hlavně Banymu, kterej makal na stejdži, povedlo zkouknout jejich set, s nima na straně podia a to jsou nezapomenutelný okamžiky. Jen ať hrajou. Super zpráva. Zároveň se těšim na Kerryho novou kapelu.
Horaguru (Fobia)
No, nebudu zastírat, že mne madam Arayová svým hučením do farmáře Toma nedostala do lehce schizofrenní situace. Jedna půle mé černé duše (ta, v níž je nápis SLAYER vypálený na věky věků) je nadšená a radostně povykuje. Pak je tady ale ta druhá, ta která miluje westerny a kde je kurva slovo chlapa nad všechny psané úmluvy. Jenomže, mám-li být tak přísný, je třeba pozametat před vlastním prahem, zamyslet se, kolik vlastních vážně míněných NIKDY se postupně měnilo v možná až po tak teda jo. Takže pokládám šutr určený k potrestání viníků a vysílám směrem k horoucímu peklu modlitbu, ať se jedna z budoucích zastávek dotkne i naší rodné hroudy.
2. část ankety bude následovat příští týden.
