Ahoj Martine! Po čase se opět setkáváme na Fobii, tentokrát při příležitosti vydání nového alba „Adrift“ kapely MINDWORK. Krom toho jsi nedílnou součástí MARTIANS a FACE THE DAY a mne by velice zajímalo, jak probíhá tvůrčí proces. Skládáš cíleně pro ten který projekt, nebo zkrátka necháváš působit múzy a následně dle výsledku třídíš?
Čau Lukáši, rád bych tě nechal nahlédnout do mého tvůrčího procesu, ale sám si nejsem jistý, jestli se řídí nějakým pravidelným paternem. Takže víc než typické „začínám skládat tak, že vezmu do ruky kytaru“, ze mě asi nedostaneš. (úsměv) Ale už jsem vypozoroval, že v určitých životních fázích mám melancholické období a pracuji tedy na muzice, která se hodí pro FACE THE DAY, jindy se zas přihlásí o slovo mé metalové kořeny a vzniká pak hudba MINDWORK, jako je tomu právě teď. MARTIANS jsou speciální případ, kdy si s kolegou Spacoshem pinkáme nápady tam a zpět a pozorujeme, co z toho vzniká. Takže může nastat, že první singl („Conjuring“) je metalová avantgarda a následuje album ve stylu RADIOHEAD.
Máš ve svém okolí někoho, s kým čerstvé nápady konzultuješ a jehož připomínky bereš jako podnětné, nebo vše necháváš čistě na vlastní úvaze a zodpovědnosti?
K těmto účelům využívám kolegu Spacoshe a našeho bubeníka Morba. Oba by ti asi řekli, že si to nakonec stejně všechno udělám po svém, ale pravda je, že jejich feedback považuji vždy za velmi přínosný.
Po očku sleduju kariéru Jiřího Rambouska a musím uznale pokývat hlavou, co vše se mu (pořád v relativně mladém věku) už povedlo a s kým vším už propojil svůj talent. Jak se ti povedlo ho přivést do MINDWORK a jaká je zde jeho role? Jsou to hlavně kytarová sóla, nebo hádám dobře, že má prsty i v „The Branches and the Wind and the Rain“?
Jeho i našeho basistu Dominika jsme oslovili už osm let zpátky na doporučení Tomáše Pecky, mám pocit, že se znají z Ježkárny. Tenkrát jsem potřeboval koncertní sestavu pro FACE THE DAY, z které se poté stala i sestava MINDWORK.
Nevím, co ti na „The Branches and the Wind and the Rain“ Ramba evokuje, ale věz, že je to čistě má práce. Je to dokonce jedna ze dvou skladeb na desce, kde si ostatní ani nejštrechli. (smích) Rambo na „Adrift“ přispěl třemi skvělými kytarovými sóly.
Dlouhých třináct let si bylo třeba počkat na další řadovku, dokázal bys odpovědět na otázku – proč tak dlouho?
Po vydání „Eterea“ jsem cítil potřebu prozkoumat jiné hudební směry a založil proto FACE THE DAY. A když mi metal začal chybět, MINDWORK jsem roku 2020 obnovil a oťukal si půdu ípíčkem „Cortex“, vydaném rok poté.
Na nepoloženou otázku, proč nám od „Cortexu“ trvalo pět let, než jsme konečně vydali plnohodnotnou řadovku, odpovídám, že v tom čase jsem dělal na deskách FACE THE DAY – „Echoes of the Child’s Mind“ a MARTIANS – „You Are Here“. Rád bych obojí doporučil k poslechu, zejména MARTIANS totálně zapadli – je to má spolupráce s Martinem Spacoshem a pohybuje se to někde ve vodách alternativního rocku. Tu desku prakticky nikdo nezná, ale furt si stojím za tím, že je to zajímavý kus muziky.
Snad jsem ti tedy alespoň částečně nastínil, proč to od „Eterey“ tak trvalo.
Vím, že ve svých textech býváš hodně osobní, proto mám mírné obavy z položení další otázky a jestli nechceš, neodpovídej. Proč jsi pro aktuální album zvolil téma Alzheimerovy choroby?
I přesto, že se v mojí rodině podobná choroba objevila, není to důvod, proč jsem se rozhodl téma zpracovat.
Nevím, jestli se to spustilo mým neopatrným kliknutím na nějaký související odkaz, ale jednu dobu na mě toto téma začalo neustále vyskakovat. Momentem zlomu pak bylo zhlédnutí filmu Father s Anthony Hopkinsem v hlavní roli. Mimochodem, název tebou zmíněné skladby „The Branches and the wind...", je přímo ovlivněn závěrečnou scénou tohoto filmu. Téma Alzheimerovy nemoci vybízí k abstraktnímu pojetí – není to ploché téma, ale má spoustu vrstev – např. narušení lineárního vnímání času a chronologie vzpomínek nebo únik do zdánlivě jiného světa. Tyto abstraktní jevy jsem se na „Adrift“ pokusil zachytit.
Jednou z devítky písní je cover „The Party’s Over“ od anlických TALK TALK. Proč jste vybrali zrovna tento kousek a jak píseň zapadá do celkového konceptu „Adrift“?
Mark Hollis v této skladbě popisuje neschopnost držet krok se životem. „Party’s Over“ je samozřejmě metafora pro konec určité životní etapy.
Na to, jak dlouhou cestu tato coververze na „Adrift“ měla, považuju za malý zázrak, že do konceptu vlastně tak hladce a samozřejmě zapadla.
Spolu s „A Moment of Clarity“ (která měla původně úplně jiný text a jmenovala se „When Scavenger Spots“ a „Prey“) jsme jí totiž nahráli už někdy roku 2023 a ještě spolu s „Deadly Narrow Line“ (singlem z roku 2024) měla vyjít na chystaném, a nakonec nikdy nevydaném, EP. A to bylo ještě předtím, než jsem s konceptem „Adrift“ vůbec přišel.
Co chystají MINDWORK na poli koncertní propagace?
Pokud se ptáš na naše koncertní plány, máme zatím zabookované jedno vystoupení – 13. 11. 2026 v pražské Klubovně spolu se skvělými IONS.
Ať už na této akci, či k těm co zcela nepochybně přibydou, plánuješ vystoupení v plné palbě, tedy i s účastí saxofonu?
V plné palbě to bude, avšak bez saxofonu.
Jak bys popsal samotný nahrávací proces a kolik času jste k nahrání „Adrift“ potřebovali?
Popsal bych ho asi termínem „řízený chaos“. Pokud bych se ale měl zamyslet, co bylo na nahrávání „Adrift“ oproti předchozím albům specifické, bylo by to asi to, že většina rytmických kytar byla nahrána už v prenatální verzi skladby – v podstatě v tu chvíli, kdy byl riff stvořen. Zvolil jsem tento postup, abych za a) nemusel kytary znovu přenahrávat a ušetřil tím čas a za b) zachytil ten kouzelný moment vynoření nového nápadu. Když totiž konkrétní motiv přenahráváš, často se stává, že z něho to původní kouzlo vyšumí. Takže tentokrát se bicí nahrávaly už do finálních kytar.
Kolik času to všechno zabralo ti nedokážu odpovědět, a raději to snad ani nechci vědět. Každopádně ty nejstarší nápady, co se na desce objevily, jsem začal nahrávat už někdy před třemi lety.
Pokud se nemýlím, nezůstane pouze u formátu CD…
Zatím je to otevřené. Pokud by se naskytla spolupráce s nějakým zajímavým vydavatelstvím, nebránil bych se vinylovému vydání, ale zatím album vyšlo pouze na CD.
Když jsme se bavili při příležitosti vycházejícího EP „Cortex“, zmiňoval jsem tvé hlasové podobenství s mistrem Ihsahnem. Našel jsi od té doby čas a chuť k poslechu jeho tvorby a mohl tak mou myšlenku potvrdit, nebo vyvrátit? Je zajímavé, že u tvého zpěvu na „Adrift“ už má mysl jméno norského génia nevyplavuje prakticky vůbec.
Ještě furt jsem si jeho sólovou tvorbu nepustil, zkus se mě opět zeptat, až spolu budeme rozebírat další album MINDWORK.
Dokázal bys určit, kam se na své hudební pouti vydáš teď, jestli dohlédnutelná budoucnost bude patřit MINDWORK, FACE THE DAY, nebo budete se Spacoshem společně pracovat na nových písních MARTIANS?
Chtěl bych pokračoval v nastoleném směru a začít brzy pracovat na dalším materiálu pro MINDWORK. Už teď mám určitou představu, jak by to mělo znít.
Veliké díky za rozhovor a ať se daří!
