Poslechem tohoto počinu se v mysli vracím do začátku letošního května, kdy tato kazeta v podstatě ještě ani nevychladla po vydání. Čistě blackmetalových akcí se u nás příliš nepořádá, a proto jsem si nemohla nechat ujít laskominu pořádanou borci z Monastyr Records, kde hráli CONSUMMATIO, ZMYRNA, NECROMANTH a právě BLACK CILICE. Paradoxně jsem cestu vlakem na tento koncert prokecala s jeptiškou. I to je někdy život. Nutno zmínit, že všechny kapely hrály naprosto výborně a vzhledem k tomu, že jsem v té době měla za sebou psychicky poměrně náročné období, tato událost mi až neuvěřitelně pomohla, a i od BLACK CILICE jsem si odnesla spoustu suvenýrů, včetně kazety „Votive Fire“.
Asi očekáváte klasický úvodní odstavec o tom, co za osobnosti v tomto spolku hraje, kdo má další projekty, kdy vznikli, ale má to háček. Stejně jako je mlhavý a zastřený zvuk tohoto alba, podobně je to s celkovou biografií kapely. Co na to říct, pokud člověk chce syrový blackmetalový hudební mysticismus, musí se smířit s nějakou tou dramatičností okolo. A mě to baví. S jistotou však víme, že kapela pochází z Portugalska a první demo počin pochází z roku 2009. A vzhledem k tomu, že jsem kapelu viděla naživo, jsem si stoprocentně jistá, že nějaké členy sdílí i s novějším projektem CONSUMMATIO. Podle fotek a zvuku se dá odhadovat i nějaká spřízněnost s CANDELABRUM. Oficiální informace však nemáme žádné a nezbývá než nechat za tento temný kruh mluvit především muziku.
Svíce na obalu neodbytně planou a budou nás hřát lehce přes půl hodiny, kdy na výzvědy postupně vyšlou čtyři dlouhé stíny vyprávějící o životě v prokletých katakombách, každý svým vlastním způsobem. Dobře, o katakombách s jistotou nevíme, ale tohle je přesně to, v čem je především black metal dobrý – že svojí atmosférou dokáže člověka přenést někam jinam, do zákoutí fantazie i pocitů. To je to, co jsem milovala na této hudbě už jako teenager. Pokud je tedy provedena kvalitně.
Celkové vyznění i dojem alba mi trošku odkazuje na francouzský kruh kapel Les Légions Noires. Zvuk je však odlišný, řekla bych portugalský. Těší mě, že tu na jednu stranu máme uctívání původních blackmetalových ideálů a estetiky, ale vlastně je to vše provedeno s osobitostí a vlastní tváří, a k dnešní době i dost relevantně. Ačkoli nahrávka hraje extrémně špinavě, jde slyšet vše potřebné. Paradoxně se mi zdála srozumitelnější nahlas z repráků než ze sluchátek. Je ale možné, že jí prostě stlačení nepříliš kvalitními sluchátky nesedí a člověka akorát pokouše. Můžeme jen přemýšlet, jestli spolu nahráli toto album naživo, všichni naráz v jedné místnosti, protože ta organičnost tomu rozhodně napovídá.
Jak jsem již psala, moc se mi líbí celková atmosféra, která člověka někam přesouvá, po spuštění vidím svícemi osvícené sklepy, hrady, ceremonie... Je to ten typ zvuku, kdy si nemůžeme být jistí, co všechno se na nahrávce děje či kolik je tam stop. Chvílemi mi asi strašilo ve věži – měla jsem pocit, že pod tím vším burácením slyším mluvené slovo, ale nemohu s jistotou říct, že tam opravdu je, konkrétně ve druhé třetině skladby „Deconstruction of all Realities“.
Při poslechu mě napoprvé asi nejvíce zaujaly bicí, které jsou obzvlášť burácivé a dunivé, v pomalejších částech bych se je nebála označit až jako rituální. Ačkoli v základu jsou skladby jednoduché, a většinu času stojí nepřekvapivě na blast beatech, bubeník BLACK CILICE je opravdu zručný, vyhrává si s drobnými obměnami, činely, cingrlátky, a naživo kapelu rozhodně táhnul. Takoví bubeníci odlišují skvělé kapely od průměrných či nudných. Je ale možné, že pro posluchače, který není zvyklý na takové špíny, to bude na první poslech nepostřehnutelné.
Kytary jsou vskutku syrové a hrají si s několika málo motivy, které jsou však rozvíjeny vším okolo. Pravidelné riffy rozbíjí nenápadné vsuvky od druhé kytary, což chvílemi působí až psychedelicky, podobně jako u francouzských okultistů S.V.E.S.T. Každá skladba má nějakou tu zapamatovatelnou melodii, kterou opakuje, jak to provádí třeba polští mistři z kapely MGŁA. Dynamice přispívá, že chvílemi naši kacíři zpomalí, převedou hlavní melodie do jednoduchých akordů a zase zpátky. K base vám nic moc neřeknu, konkrétně nelze nic slyšet, ale podle dunění soudím, že tvoří velkou zvukovou vrstvu, a nahrávka by bez ní byla nejspíš nahá. A aby byla ceremonie kompletní, nad tím vším se vznáší zastřená, zkreslená, štiplavá zubatá mlha vokálu, pohlcující vše okolo, kdy kolikrát vyleze do popředí a pěkně vyděsí.
Co více dodat? Album „Votive Fire“ je spíše meditativní a pocitové než agresivní, a snadno vás přivede do tranzu, když se necháte okusit jeho plameny. I přes mnoho poslechů nedovedu určit nejlepší skladbu, každá ze stínové čtveřice má svoje kouzlo, svoji chytlavou melodii a emotivní moment smíření. Napoprvé mě uhranul primitivně geniální riff z úvodní „Released by Fire“ – ten riff, co lze poslouchat do nekonečna, stejně jako třeba „Transilvanian Hunger“. Naživo mě málem stál otřes mozku. Čím více se však k celému albu vracím, tím roste a pořád se objevují jeho další krásy. Asi nejvíce k nezaplacení je jeho schopnost působit i na spirituálnější vlně, za což si ho opravdu vážím. Pokud máte pocit, že nemá smysl sledovat novější kapely, s BLACK CILICE rozhodně udělejte výjimku. Nebudete litovat.
Seznam skladeb:
- Released by Fire
- Vows Sworn for Centuries
- Into the Inner Temple
- Deconstruction of all Realities
Čas: 33:43
Sestava:
- neznámá
