TRIGONUM MORTIS – Antinferno

Není to úplně obvyklé, ale občas se přihodí, že spolek, jehož počin mám v plánu zrecenzovat, vidím nejprve naživo, aniž bych do té doby slyšel byť jen jedinou notu. Někdy to dobře není, to když se kapele vystoupení úplně nepovede a mozkovna k tomu chtě nechtě nahlíží s mírnými předsudky, ale někdy se zadaří velice slušně a dojem je natolik silný, že melodie linoucí se premiérově z reproduktoru doprovází vzpomínkový vizuál z dané akce.

Jak správně tušíte, smečka TRIGONUM MORTIS je tím druhým případem a onou akcí byl nedávno proběhlý Czech Death Fest. Nejde ani snad o to, že by ostatní interprety rozstříleli lepším zvukem či rozdrtili násobnou porcí agresivity. Zde se jednalo o maximální radost z faktů, že na brodském pódiu můžou stát, z odezvy slušného počtu hlav a v neposlední řadě ze samotného hraní.

I proto, sotva se stříbrný kotouček roztočil do potřebných otáček, přesýpací hodiny odměřily poslední zrnko nedlouhému intru a ozvala se výrazná melodie linoucí se napříč dějem úvodní „Serpent Guide“, jsem byl zpátky na zatravněné pláži brodského rybníka a tlama se roztáhla do spokojeného úsměvu. Zastavím-li se u zmíněné melodie, přijde mi na poměry zařazujících škatulek skoro až nepatřičně veselá, ale zase nemohu tvrdit, že by byla hloupá nebo ze skladby trčela. Naopak, jakýmsi kouzlem se stává jejím poznávacím znamením. Ostatně melodie není pro TRIGONUM MORTIS zapovězené slovo a v té či oné míře si najde místečko v každém z deseti záseků. Neděje se tak pouze pod taktovkou hudebních nástrojů, ale jak ukazuje hned druhá „Carved In The Stone“, dobrou práci odvádí i zpěvák Míra Kopecký, jež ji ozdobí chytlavým frázováním. Kdo měl tu čest s debutovým albem, ví, že vokalista střídá deathmetalové vrčení útočícího medvěda s křikem černokovového havrana a nutno podotknout, že si v obou polohách vede dobře. Jak potvrzuje i sama kytaristka, novinka je více blackovější, s čímž jde ruku v ruce fakt, že havrana je oproti prvotině slyšet v měřítku větším.

Nemám nejmenších pochyb, že nad Vysokým Mýtem, respektive přímo ve zkušebně kapely poletuje múz jako vrabců, jen se nemůžu zbavit dojmu, že by někdy nebylo na škodu pár jich odchytit a zavřít na čas do sklepa. Třeba „Talisman Of Nuit“ má jisté kouzlo přitažlivosti, kdy se cítím vtažen do víru křepčení na oslavném pohanském rituálu, ale v dalším dějovém vývoji písně přibývá pasáží a vyhrávek, které ne že nebaví, ale vytrhávají mne z té počáteční nálady, ve které mi bylo dobře. Nicméně musím přiznat, že hudebníci mají nastavenou laťku dobrého vkusu v rozumné výšce a objeví-li se u vybrané melodie, vyhrávky či sóla pochybnosti o autenticitě, nebo právě hranicí mezi dobrým vkusem a kýčem, dokážou právě v ten moment motiv rozpracovat, nebo ho zavčasu opustit. Dalším skvělým příkladem budiž šestá „Within Reach of Sagittarius“, kde nejprve potěší povedený bubenický brejk, pak lehce nepotěší tuctové blacková vyhrávka, nakopne Mírovo frázování a vyloženě nadchne brutální zpomalení a závěrečná smršť. 

Neměl jsem v plánu rozebírat skladbu po skladbě, ale k „Guilt Of Wanderer“ se vrátit musím. Spíše pomalá píseň si mne omotala kolem prstu svou náladou a schopností vtáhnout do děje. I zde bych si dovedl odpustit některé zrychlené pasáže, ale celkem snadno dokážu pochopit posluchače, pro něhož jsou právě tyto příjemným zpestřením. 

Než jsem se pustil do samotného poslechu, měl jsem trochu obavu, jestli není víc jak třičtvrtěhodina moc a album se po čase nestane monotónně ubíjejícím kolovrátkem. Jak se ukázalo, není. Každá ze skladeb žije svým vlastním životem, a i přes výhrady nabízí zážitky, které si budete chtít prožít znovu. V tom nezaostává ani závěrečná čtveřice písní. Ať už je to příjemně nepříjemný neklid v druhé půli zářezu titulního, civilní podoba hlasu vokalistova v podmanivé „The Burden“, nebo emočně proměnlivá závěrečná „Standing Above The Gods“. 

Za povedený považuju i obal „Antinferna“, jehož autorem je Zyklord, kterého můžete znát z prací pro DYSANGELIUM nebo OKULT.

V čem kapela udělala obří krok dopředu, je zvuk alba. Vůbec nechci hanit bzenecké studio Shaark, ale Davos s Otynem v čele nakopli s aktuální nahrávkou TRIGONUM MORTIS minimálně o level výš. Vše čistější, čitelnější, ale stále patřičně „oldskůlové“ a agresivní.

Na konci své recenze na debut kolega Jindra píše, že budou-li se dále vyvíjet, mohou oslovit širší okruh posluchačské veřejnosti. Já myslím, že už se tak děje, respektive by si to „Antinferno“ zasloužilo, protože i když se ještě najdou místa (ale není jich mnoho), kde to kompozičně klopýtne, mám z poslechu dobrý pocit a nahrávku si nechávám při ruce. Jindra to měl s debutem za sedmičku, já musím o bod výš.

Seznam skladeb:

1. Serpent Guide
2. Carved In The Stone
3. New Eon
4. Talisman Of Nuit
5. Guilt Of Wanderer
6. Within Reach of Sagittarius
7. Antinferno
8. Gift Of Darkness
9. The Burden
10. Standing Above The Gods

Čas: 47:21

Sestava:

• Miroslav Kopecký – vocals
• Ondřej Unzeitig – drums
• Žaneta Dušková – guitars, bass (tracks 4, 5)
• Ondřej Flídr – guitars

Facebook
Bandzone
YouTube
Spotify