Ahoj Kamile! Jsou to již čtyři roky, co jsme zde rozebírali vaše album „Pandemic Chaos“ a musím se přiznat, že jste se mi, vyjma několika živých vystoupení, ztratili ze zorného pole. Prozraď, co se s kapelou za ta čtyři léta dělo?
Ahoj Luky, předně moc díky za prostor! K tvojí otázce – čtyři roky můžou vypadat jako dlouhá doba, ovšem ne v meřítku SCELETONS. (smích) Po vydání „Pandemic Chaos“ a koncertech na jeho podporu od nás odešel Vašek a my se tak ocitli bez baskytary. Jelikož se nám dlouho nedařilo na tenhle post nikoho sehnat, rozhodli jsme se pokračovat bez basy a naživo pouštět sampl. Mezitím jsme pilovali novej materiál a v minulým roce nahráli singl „In Elsewhere“, kterej ale z nakonec nevyšel samostatně a tak jsme ho teď zařadili na nový EP jako bonus track.
K nahrání aktuálního EP „Shallow Endings“ jste znovu zamířili do vyškovského Davosu. Čím to, že vám právě tyto prostory a Otyn tak sedí?
Především se s Otynem výborně spolupracuje a je s ním prdel, což by ti potvrdil asi každej, kdo v Davosu nahrával. Práce s ním jde navíc jako po másle. (úsměv)
Jsem toho názoru, že v poměru výsledná kvalita nahrávky / efektivita práce ve studiu je Otyn v rámci extrémní scény jedním z nejlepších u nás a navíc je sám muzikant, což je obrovský plus.
Nelze si nevšimnout, že jste v nové posile získali krom hudebníka i solidního growlera. Byl to záměr v samotném hledání posily, nebo se vám jeho další schopnost vyjevila až po příchodu do kapely?
Miky je kapitola sama o sobě a kromě toho, že je opravdu talentovanej kytarista, schopnej zahrát neskutečný riffy a sóla, má navíc brutální, místy až deathcorovej hlas. Jeho growl se krásně doplňuje s Hynkovým vokálem a musím říct, že dohromady tvoří opravdu zajímavej kontrast. Jinak o jeho hlasových schopnostech jsem já osobně neměl potuchy, dokud to poprvé nerozbalil na zkoušce – no, přiznám se ti, že jsem čuměl jak péro z gauče. (úsměv)
Miky vnesl do naší tvorby oproti minulosti novej, svěží pohled a není náhodou, že dostal na novince tolik prostoru. Byla by totiž velká škoda a za mě i chyba jeho talentu nevyužít.
Budeš se mnou souhlasit, že je novinka údernější, v jistém smyslu agresivnější a syrovější, než tomu bylo u „Pandemic Chaos“?
Souhlasím na 100 %, to byl náš záměr. Zkrátka se s ničím nemazat a nasolit to tam. (úsměv) Hodně jsme o tom diskutovali, dělali selekce, spousta riffů se nakonec nepoužila. To je hlavní rozdíl oproti minulý desce, kde těch riffů a repetic bylo občas až moc a působilo to ve výsledku občas nudně. Toho jsme se chtěli tentokrát vyvarovat a myslím, že se to povedlo.
V odpovědi na první otázku zmiňuješ bonusovou skladbu „In Elsewhere“, která mne neskutečně baví, ale po hudební stránce míří docela jinam než zbytek EP. Co vás vlastně vedlo k tomu, že jste dali ruce pryč od tohoto řekněme progresivního směřování a jednoduše to napálili?
To bylo právě předmětem oněch debat – chtěli jsme primárně nahrát skladby, který budou dobře fungovat naživo. To v našem případě znamená 3–4minutový songy, pár změn tempa, sólo a jde se na další věc. (úsměv) Tudy pro nás zkrátka vede cesta. „In Elsewhere“ je v tomhle směru opravdu jinde – to je spíš poslechová, až atmosférická záležitost, která se ale na koncerty moc nehodí. Taková skladba dokáže v playlistu nadělat víc škody než užitku, protože koncert jednoduše spadne a ty nesmíš dopustit, aby se lidi začali nudit. S jejím finálním výsledkem jsme ale maximálně spokojený, jsme rádi, že se líbí, ostatně nám ji míchal maestro Martin Hollandr.
EP znovu vychází ve formě digitálu. Není to tak trochu plýtvání materiálem? Nevyplatilo by se dát do kupy dostatečný počet skladeb a vydat plnohodnotné CD?
Jak se to vezme. My totiž zase až tak často nekoncertujeme, a cédéčko, triko nebo vinyl v dnešní době prodáš hlavně na koncertech. Takže z tohoto pohledu se nám výroba fyzických nosičů zkrátka nevyplatí. Mluvím samozřejmě o momentální situaci, nikde není psáno, že CD nebude, ale zatím to není naše priorita číslo 1. Málokdo taky dneska vydrží poslouchat 40minutovou desku v jednom kuse, takže méně je někdy více. (úsměv) No a nezveřejněných skladeb máme v záloze dostatek, některý hrajeme i naživo a fungujou výborně, tam problém nevidím… Formát EP jsme taky zvolili z toho důvodu, aby se lidi seznámili s novou podobou SCELETONS, a tak jsme vzali to nejlepší, co jsme v danou chvíli měli, a prostě to šli k Otynovi nahrát.
Takže něco jako předběžný termín nahrávání CD existuje, nebo to necháváte osudu?
Jak jsem už zmínil, skladeb a nápadů máme dostatek, ale teď je na pořadu dne zpropagovat EP a dostat ho pokud možno k co nejvíce lidem.
Možná ti už lezu na nervy s tou tlačenkou do fyzického nosiče, ale už když se podívám na grafiku virtuálního EP, tak zamrzí dvakrát, že nedošlo k zhmotnění. (úsměv) Kdo je pod vydařenou obálkou podepsán?
Obal nám dělal Rudi Yanto, borec, kterýho sleduju už delší dobu a jeho práce mě vyloženě baví. Sice se zaměřuje na extrémnější styly, než hrajeme se SCELETONS, ale Rudi byl od začátku naší komunikace vstřícnej ke spolupráci a to nakonec rozhodlo. Musím zmínit, že cover „Shallow Endings“ není obal na zakázku, ale už hotovej obraz, jehož finální verzi jsme potom doladili za pochodu.
Do jakých témat míříte ve svých textech?
Na novince opět reflektujeme naše vnímání okolního světa, tak jak to cítí autor textu – například „Hope for Nothing“ je Hynkův pohled na boj s vnitřními démony, o víře v sebe sama, o strachu atd. Song „Dominion“ je o nastupující nadvládě AI a všech těch sraček okolo, „Reborn“ psal Miky a je pravděpodobně o závislosti a o tom jak ji překonat, „Origin of Suffering“ jsem vyplodil já a v podstatě jde o to, jak nás dnešní doba postupně semele, co se týče vzájemných vztahů a komunikace. Takže samý pozitivní témata. (úsměv) Musím opět zdůraznit, že texty považujeme za rovnocennou složku naší produkce a snažíme se je psát tak, aby bylo evidentní, že nejde jenom o nějakou bezduchou výplň skladeb, ale naopak, že lyrika dokáže dát songu další rozměr – i když běžnej posluchač to tak většinou nevnímá.
Co SCELETONS a živá vystoupení? Chystají pro vás zbývající měsíce roku nějaké zajímavé akce?
Momentálně máme novou posilu v podobě basáka Ondry, se kterým už jsme odehráli dvě akce a znělo to moc dobře. Živou basu prostě samplem nenahradíš. (úsměv)
Další koncerty průběžně domlouváme, osobně se těším na 24. 10. do pardubický Ponorky, kde jsme skoro jako doma a kde je vždy skvělá atmosféra.
Jestli se nepletu, stal jsi se na chvilku součástí trutnovské EXORCIZPHOBIE, jak se přihodilo, že jsi zamířil mezi horské bardy?
Nepleteš se. (úsměv) Jak jistě víš, s klukama se znám už delší dobu – potkávali jsme se na akcích, pár piv jsme spolu vypili, ale že mi jednoho krásnýho večera zavolá Skoří s tím, že jsem ten poslední, kdo jim může zachránit euroturné s MALIGNANTAMA, to mě decentně vyhodilo z trenek. (úsměv)
Šlo o to, že se Kejki (Tomáš Kejkrt – bubeník EXORCIZPHOBIE) několik dní před začátkem turné zranil v práci, a tím pádem hrozilo, že se bude muset všechno zrušit, leda by se našel blázen, co by se za dva dny naučil playlist a šel do toho s nima. Prostě haluz a zároveň neskutečná výzva. Kluky jsem měl trochu naposlouchaný, ale že bych s nima šel takhle z fleku na stage, to mě ani ve snu nenapadlo… Nicméně termíny hořely a nebyl čas ptát se, kdo je kdo. (úsměv) Turné se nakonec povedlo, a to i přes to, že jsem měl během něj nasmlouvaný dva gigy se SCELETONS. Probíhaly tam potom dost šílený přejezdy mezi jednotlivýma akcema, aby se všechno zvládlo (nejdelší přes 800 km), ale nelituju ani minuty, bylo to super a všechny zůčastněné tímto zdravím!
Zpátky ke SCELETONS. Prozraď, co vidíš, když se tě zeptám na budoucnost a SCELETONS?
Těžká otázka, už jenom proto, že nejsme z těch kapel, co plánujou věci ohledně fungování a chodu bandu měsíce, nebo i roky dopředu. Na scéně se pohybujeme sice už 10 let, ale v některých věcech jsme z mýho pohledu pořád na začátku. Zkrátka neustále je co zlepšovat, ať už se to týká propagace kapely, živýho vystupování nebo třeba komunikace s pořadateli akcí – vždycky se najde něco, na čem je potřeba zamakat. V dnešní době už prostě nestačí mít nabušenej setlist a super zvuk, s tím se tak nějak počítá automaticky a navíc se objevilo hodně mladých a šikovných kapel, který jsou hladový po živým hraní, takže i zdravá konkurence je tady obrovská. Takže abych odpověděl alespoň zčásti na tvůj dotaz, našim cílem do budoucna je odehrát pokud možno co nejvíc akcí ve stávající sestavě, jelikož jsem toho názoru, že jde o nejsilnější line-up v historii SCELETONS.
