Ahoj Žaneto. Protože se jedná o první rozhovor s TRIGONUM MORTIS na stránkách Fobie, poprosím tě hned v úvodu, zda bys nám mohla přiblížit historii kapely a představit jednotlivé členy?
Zdravím Fobii a ještě jednou děkuji za nabídku rozhovoru, moc si toho vážím!
Kapelu TRIGONUM MORTIS založili kluci v srpnu roku 2019. Znali se už z předchozí kapely, která se rozpadla. Takto fungovali ve složení Míra (zpěv), Marty (baskytara), Ondra (bicí) a Ondra (kytara) cca pět měsíců, stvořili tři skladby a prostě se hudebně hledali. Poté jsem se k nim v lednu 2020 přidala, protože do hudby, která z nich lezla, jedna kytara nestačila.
Míra mě sehnal kdysi přes facebookovou metalovou stránku, kde jsem dělala admina. Vzhledem k tomu, že shánět muzikanty v okolí není jednoduché, napsal mi dokonce dvakrát – prvně jsem odmítla, protože jsem byla jednak moc malá, a taky jsem ještě neměla kytaru, která by tento styl zvládla, jen ubohého strata. Naštěstí, na podruhé jsem kývla, překecala mamku, a v tomto složení, fungujeme dodnes. Akorát bez Martyho, kterého tímto zdravím.
Nemohl jsem si nevšimnout, že postrádáte basového kytaristu. Jaký je současný stav věci? Jde o dočasnou absenci stálého člena, hledáte novou tvář, nebo rezignace a jde to i bez něj?
V současné době basáka stále nemáme, a to v podstatě ani na koncertní záskoky. Toto divočejší období trvá zhruba už od roku 2024, kdy náš původní baskytarista Marty dojel na problémy s páteří a o rok později kapelu opustil úplně, protože byl celkově vyčerpaný z hraní muziky a už mu to do života nic nedávalo. Na několika akcích nám zaskočil Daniel „Danny“ Chmelař, což je naprosto skvělý hráč (občas jsme se při hraní drželi vyloženě jeho!), ale ten se v současnosti věnuje čerstvé rodině.
Během roku 2025 jsme taktéž spolupracovali s Vikym z pardubické kapely ABSENT GOD, kde byla původní vize, že u nás bude jakožto stálý hráč, podílet se na skládání atd. Ten nahrál téměř všechny basové party na albu „Antinferno“ a odehrál s námi dva koncerty. Celkově se nám však nedařilo se scházet, komunikace drhla a vlastně i ta basa se nakonec musela nahrávat mimo studio, tedy u nás ve zkušebně. Bylo to v tomhle ohledu docela stresující období, jak to s tou basou vlastně dopadne, a ve dvou skladbách jsem nakonec nahrávala basové party já, protože tam ty původní neseděly. Viky toho měl v životě najednou taky spoustu k řešení, stěhování atd., a zvládání vícero kapel už bylo nad jeho síly. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme spolupráci ukončili a proto je na CD uveden jako host a ne plnohodnotný člen. Přesto bych ráda upřesnila, že mezi námi není žádné zlo a jemu i ostatním klukům z ABSENT GOD přeji mnoho úspěchů.
Takže abych to shrnula, už jsme si na hraní ve čtyřech zvykli, protože to by kapela jinak musela úplně přestat hrát živě, a taky naše dosavadní tvorba není na baskytaře výrazně postavená. Přesto však je na koncertech ta absence znát. Navíc, v novějších skladbách bych si s ní chtěla vyhrát ještě více, a to už by naživo opravdu chybělo. Jestli máme nějaký důležitý úkol do budoucna, je to právě aktivní hledání baskytaristy.
Jak si v kapele dělíte tvorbu nového materiálu? Máte vrchního hlavouna, jemuž ostatní pomáhají rozvíjet nápady, nebo probíhá víceméně kolektivní spolupráce?
Těžko říci, jak ten náš proces nazvat. Hlavouna jako takového nemáme, myslím, že to kluci velice rádi nechali v minulosti. Pokud jde však o skládání hudby, v současnosti přicházím s novými skladbami především já. Už jsem si našla nějaký svůj rukopis a psaní pro mě není tak náročné jako kdysi, a moc mě to baví. Zatímco na debutu jsme měli skladatelství rozdělené cca půl na půl s kytaristou Ondrou, na albu „Antinferno“ pochází většina skladeb ode mě. I proto si myslím, že je tam ten posun k black metalu, protože ten je mému srdci nejbližší. Přesto je to stále dost kolektivní proces – zašlu klukům tabulaturu s kytarovými party, Ondra vymyslí a zapíše bicí, na zkoušce to společně posloucháme, upravujeme repetice, řešíme zpěv, Ondra kytarista mi vyhledá falešné tóny, a všichni celkově přispějí svými postřehy. Co se týče ostatních úkolů spojených s fungováním kapely, máme je docela rozdělené, každý řeší něco, podle svých možností.
Kde a jak často se vám daří zkoušet?
Momentálně máme zkušebnu v Chocni, ale doposud jsme zkoušeli ve Vysokém Mýtě. Takže se všichni sjíždíme z okolí. Většinou se nám daří zkoušet jednou týdně o víkendech, ale zkoušky jako takové nejsou moc dlouhé, většinou okolo tří hodin, kdy přehrajeme, co je potřeba a řešíme organizační věci. My hodně fungujeme distančně a tvoříme z domu. Nepraktikujeme jamování a skládání přímo na místě, takže to takto stačí.
Debutové album jste nahrávali v bzeneckém Shaarku, pro záznam aktuálního „Antinferno“ jste zvolili vyškovský Davos. Proč jste sáhli ke změně a čím vám učaroval právě Davos?
Do Davosu jsme zavítali už před „Antinfernem“, a to v roce 2023, kdy jsme tam nahráli dva singly. Už si přesně nepamatuji, kvůli čemu jsme se takhle přesně rozhodli, ale asi těch důvodů bylo více. Myslím, že tím hlavním bylo, že náš zpěvák Míra si Davos vyzkoušel na vlastní kůži s kapelou MILLIGAN, a tam byli s celým procesem spokojení. Další věc je, že Davos se oproti Shaarku víc specializuje na extrémní metal a spousty nahrávek, které mám opravdu ráda, vznikly právě tam a líbí se mi i zvukově. I jiní známí, kteří tam nahrávali, mi ho doporučovali. U Otyna je skvělé, že on dokáže nahrávky pozvednout na vyšší úroveň, ale zároveň umí perfektně zachovat jejich přirozenost – kdy slyšíš, že tu hudbu opravdu nahrával člověk. A celkově, Otyn je pohodář otevřený různým nápadům. A ta práce u něj opravdu odsýpá.
Když bych to srovnala, tak debut zní například z hlediska bicích oproti novému albu dost roboticky. Tím však nechci hanět Shaark, chlapi udělali, co nejlépe uměli a co bylo v jejich silách s kapelou, která se teprve hledá, takže nám dodali svůj singature Shaark zvuk. Jak říkám, my si ještě neuměli úplně říci, co chceme, a ani jsme to nevěděli. I přesto, že jsme se stále hledali, Otyn v Davosu už takto zvukem těch singlů lépe vystihl to, co se k nám hodí.
O čem vypráví příběhy ukryté ve vašich textech?
Teda, tahle otázka by byla lepší spíš pro zpěváka Míru, ale pokusím se ti odpovědět co nejlépe. Texty na debutu „Fall Into The Dark Age“ se zaobíraly slovanskou mytologií a všelijakými zapadlými a méně známými folklorními příběhy. V tomhle jsem hodně žasla ohledně toho, co Míra dokázal vyhrabat. S texty na albu „Antinferno“ je to složitější, a asi to bude spíš moje interpretace, protože společně texty příliš neřešíme. Můžu však říct, že oproti debutu se tyto texty přesouvají spíš do kosmu, napříč časem, skrz bláto mysticismu, snad i Crowleyho, a vnímám v nich často opakující se téma hledání síly a překračování sebe. Ne však v takovém tom motivačním nu-metalovém duchu, spíš v tom cítím něco víc katarzického, například ve stylu DISSECTION. Jinak třeba „Talisman Of Nuit“ pojednává o staroegyptské bohyni, ve skladbě „Gift Of Darkness“ je zmíněný Íkaros z řecké mytologie, a celým albem prostupuje motiv světlonoše, Lucifera. Na jednu stranu jsou některá ta témata docela známá, ale Míra je dokáže velmi zajímavě a originálně propojit, a jsou dosti otevřená k interpretaci, každý si v tom může najít svoje. Navíc, poprvé jsou naše texty dostupné v bookletu CD. Ještě mě napadá jedna perlička ke skladbě „Guilt Of Wanderer“. Její text byl totiž původně můj úkol do angličtiny, kdy jsme ještě kdysi na gymplu mohli dobrovolně napsat báseň o stromech. Už ani nevím, jak mě napadlo ji poslat Mírovi, ale z ničeho nic se jednou zjevil, a měl to nafrázované do písničky. A o čem přesně je? Já už vlastně ani nevím, jen tam vnímám odraz svého tehdejšího bloumání po světě a hledání smyslu života.
Vaším místem původu je město Vysoké Mýto, lze místní M-Klub označit za vaši domovskou základnu? Daří se v „Mejtě“ tvrdě metalovému undergroundu?
Donedávna tomu tak bylo, nyní však v prostorách M-Klubu probíhají rekonstrukce, tudíž jsme se museli přestěhovat a v současnosti zkoušíme v Chocni. Mělo by to být dočasné řešení, ale uvidíme, jak s námi ve finále naloží, a jestli se vůbec budeme moct vrátit zpět. Byla by to velká škoda, kdyby ne. Nám se sice podařilo najít nové zázemí, ale ve vysokomýtském sklepení bylo přeci jen více prostoru a pobývaly tam další tři metalové kapely (MILLIGAN, H47E U5, MARAST) a vlastně nevím, jestli se podaří přestěhovat všechny. Obecně je hledání místa ke zkoušení dost náročné. Řekněme ale, že mimo rekonstrukce se metalovému undergroundu v Mejtě poměrně dařilo, a těch muzikantů tu vlastně je dost na to, že se nejedná o příliš velké město. A už tu asi hrál každý s každým. A co si pamatuji, tak i ta návštěvnost akcí nebyla úplně špatná. Dost oceňuji například Týden hudby, který je pořádaný městem, a na němž organizují i metalový den, kde jsme měli tu čest si zahrát, uprostřed náměstí.
A u koncertování ještě zůstaneme. Co už se vám podařilo odehrát a jaké akce na vás letos, případně příští rok čekají?
Letos máme za sebou pět odehraných akcí, což není mnoho, ale soustředili jsme se hlavně na nové album a vše okolo. Už pátým rokem v lednu pořádáme Sunflower Picnic ve Svitavách a také jsme letos v dubnu oživili vysokomýtskou kulturu vlastní akcí Mortal Night. Celkově všechny akce byly příjemné, ale je jasné, že vrcholem pro nás za dosavadní existenci byl koncert na Czech Death Festu. Letos nás ještě čekají Pivní slavnosti v Chocni (8. 8.) a akce Černá smrt nad Horami Kutnými po boku BJES, SOLIPSISM a HEIDEN (24. 10.). Určitě se toho rýsuje více, a to i na příští rok, ale nevím ještě přesné termíny, to spíš řeší zbytek. (úsměv)
Když už zmiňuješ Czech Death Fest, musím říct, že už jsem dlouho neviděl smečku, která by to napálila s takovou radostí a nadšením, běžný stav věci, nebo mimořádná atmosféra CDF?
Myslím, že je to u nás běžný stav věci, nebo minimálně u mě určitě, koncerty mě neskutečně baví. Ale je pravda, že Czech Death Fest byl speciální. Překvapilo nás, že jednak bylo lidí před pódiem opravdu spousta, ale taky byli od začátku akční a reaktivní, což tě jako muzikanta neskutečně nabíjí. Bylo vidět, že už jsou všichni natěšení na muziku a taky že už asi nejsme úplně bezejmenná kapela. Ale je teda pravda, že oproti jindy jsem byla před tímto koncertem i během něho trošku nervózní. A nemohla jsem dospat, což se projevilo už na mojí obhajobě bakalářky dva dny předem, to bylo strašný. (smích) A věřím, že Ondra kytarista byl možná divočejší než jindy, ten se na tenhle koncert obzvlášť těšil, na CDF totiž jezdí pravidelně a má k němu vztah.
Nechci říct, že jsou v současnosti děvčata ještě nějakým zjevením, přesto, a v tvrdě metalových žánrech platí dvakrát, v poměru s mužskou populací je vás pořád žalostně málo. Co speciálně tebe přivedlo k muzice tohoto druhu?
Na mě to šlo určitě z více stran. Obecně, u nás doma se hodně poslouchala hudba veškerého druhu, a i mamka měla třeba RAMMSTEIN období. Dalším a nejsilnějším vlivem byla určitě ségra, která už tehdy poslouchala český punk, GREEN DAY, IRON MAIDEN, ale třeba i DIMMU BORGIR. Byla to ona, kdo mi natahal první metalové písničky do ještě tlačítkového mobilu, to mi bylo cca 9-10 let. Taky mě určitě ovlivnilo tátovo CD ACCEPT – „Metal Heart“, které jsme s ním poslouchali v autě. Dále mě v tomto formoval mámin přítel, který mi v 11 letech ukázal spoustu dalších kapel, třeba ROOT a SEPULTURU. Později můj vkus dost tvaroval také magazín Spark, Pařát a nejvíce už jsem si sama hledala na internetu. Ještě musím zmínit sousedovu sbírku kazet v garáži, která ve mně rozjela tuto sběratelskou závislost. No, celé to vyeskalovalo hodně rychle, ve dvanácti letech už jsem znala gorenoise. (smích)
Co se týče muzikantství, touha hrát na kytaru ve mně musela být už opravdu od malinka. Například jsem jako úplné škvrně na jedné svatbě proskákala na pódiu tři hodiny s koštětem, což netuším, kde se vzalo. Ale definitivně mě přesvědčilo, když jsem na YouTube viděla kytarové covery na soundtrack mé milované počítačové hry The Binding of Isaac, která je sama o sobě tématicky hodně prokletá a metalová. A celkově mě k této hudbě asi táhla taky jakási morbidní zvědavost, zájem o všechny hororové a děsivé věci. A taky samota, vždycky jsem měla podivné zájmy. (smích)
Zpátky k „Antinferno“. Obálku vám vytvořil Zyklord, jehož kresby zdobí alba DYSANGELIUM, nebo OKULT. Byly to právě tyto práce, jež vás zaujaly, nebo k němu vedly docela jiné cestičky?
Se Zyklordem jsme začali spolupracovat již na předchozích singlech, a přivedl nás k němu Míra, který se s ním znal už z dřívější doby. Považovala jsem Zyklorda spíš za tatéra, takže mě vlastně překvapilo, že dělal i nějaké kresby na alba. Každopádně jeho styl se mi líbí a je vlastně dost všestranný. I tím, že se s ním Míra osobně zná, tak předpokládám, že díky tomu si mohli tématiku lépe předat a jemu se tak povedlo vystihnout obrazy, co se k nám hodí.
Otázka poslední a v ní klasicky trocha toho náhledu do věštecké koule, co TRIGONUM MORTIS a budoucnost? Práce na novém albu započaly vydáním „Antinferno“?
Je tomu tak, už dáváme dohromady nové skladby a doufáme, že další řadovka přijde s menší prodlevou, ať zase nemáme na jednom albu skladby stářím pět let od sebe. Dále, jak už jsem zmiňovala, určitě bychom rádi rozšířili naše řady o baskytaristu. A určitě se pokusíme zacílit na více festivalů, ať nejsme příště už tolik vyklepaní. (smích)
Velké díky za príma rozhovor a ať se daří!
Já moc děkuji, byla to radost!
