ŠANOV 1 – Konec světa

V roce 1990 nejspíš nevyšla lepší punková nahrávka než „Konec světa“. Jasně, objevily se i další desky, ale řadovka ŠANOVA 1 byla ryzí punk – ve srovnání s PLEXISEM, TŘEMI SESTRAMI a některými partami ze všech těch „Epidemií“, „Rebelií“, „Akcí“ a „Punk´snotů“ výrazně ostřejší muzika i výrazivo. Tehdy vydaný vinyl měl jen jednu vadu – obyčejný obal bez textové, respektive jakékoliv přílohy, tehdy se výpravné obaly moc nenosily. 

Dnes se nosí a je to tak správně. Obal reediční gramodesky „Konce světa“ je jedním slovem skvost. Přesně takhle by to mělo v případě nového vydání vypadat a u PHR to tak většinou i vypadá. Tentokrát se povedlo zlanařit Milana „Freda“ Pištěka, bubeníka ŠANOVA, dnes sedmdesátiletého veterána nejen punkové scény. A do lana byl chycen ten pravý, protože Fred je skvělý vypravěč a taky disponuje výtečnou pamětí. Jeho dlouhé vzpomínky na doby dávno minulé jsou dechberoucí, použitá forma pak interesantní. Takhle na papíře rozebranou desku jsem snad ještě neviděl, Fred se do toho pustil tak, že ke každé skladbě napsal nejen faktické informace, ale taky zážitky, které v něm ta která věc evokuje. Čtení je to poučné i zábavné, zajímavé samozřejmě taky, ve stati je zmíněna řada muzikantů a lidí, kteří se v osmdesátých a devadesátých letech motali kolem nezávislé kultury. Nechybí texty nejen v češtině, ale i v anglických překladech (obstaral je Kubo ze skupiny ADACTA), dobové fotografie a plakáty, to vše na osmi stranách velebookletu.

Obal je gatefold, přední strana dost podobná té původní, jen je všechno o něco větší (písmo, fotka), zadní strana je taky analogická staré, uvnitř přebalu je jiná fotka Berlínské zdi, takže dumám, která z fotek je autentická nebo jak to s nimi vlastně je – jiná je na titulce, jiná uvnitř, nějaké styčné body mají, ale jiné ne, takže se kloním k závěru, že jedna je pravá a druhá z té původní jen bere inspiraci (a podle informace z tiskovky vydavatele je pravá ta uvnitř). Uvnitř je i vinyl, transparentní oranžový s černým mramorováním, takže pěkný pro oči. 

Pro uši je pěkná i muzika. Vždycky, když recenzuju nějaký starý, ale všeobecně známý materiál, si říkám, nakolik má smysl se ve skladbách šťourat, když je všichni mají najeté. Ale možná všichni ne, tak alespoň ve zkratce. ŠANOV 1 hráli už před skoro čtyřiceti roky ostrý, neurotický i melodický punk, který občas posunuli k post-punku a místy k HC. 

Hned začátek – záznam promluvy hospodského z jedné z akcí maskovaných jako zásnuby – je legrační a výmluvný zároveň. V bookletu je k této one man show vysvětlení, koncert tehdy proběhl až na druhý pokus a ještě se protagonisté neshodnou, kde to tehdy vlastně ŠANOV hrál (Fred míní, že v Leštině, Petr Růžička, manažer kapely a šedá eminence punku té doby, myslí, že ve Staňkovicích). Slova, jež lze chápat nejen jako apel rozhořčeného provozovatele hospodského sálu, ale taky většiny uvědomělých členů rozvinuté socialistické společnosti v období přestavby hospodářského mechanismu, pokud by zaslechli, co to ten ŠANOV hraje, jsou výmluvná: „Serte na to!“

Naštěstí se apel minul účinkem, ŠANOV se na to nevysral a výsledkem je nahrávka obsahující šestnáct písní různého charakteru. Zdánlivě je to deska rychlá a agresivní, ale ono zdání klame. I v prvních „Dětech“ se chvíli hraje pomalu, než se rozjede skoro hardcore nářez. A hned potom post-punková apokalyptická temnohra „Voják ve vězení“, jejíž naléhavost zastře i nejistou intonaci. A zase rychle dopředu, „Bombofon!!!“, no future jízda s heslovitým refrénem, a aby negativismu nebylo málo, následuje volnější „Konec světa“, nihilismus, naturalismus, asi i symbolismus, hudebně nervní a roztěkaná věc. ŠANOV to tehdy hráli na všechny možné strany a když dnes ty notoricky známé songy poslouchám, pořád mě baví a říkám si, že teplická kapela nahrála nadčasovou desku, na které není jen punk pro zábavu, ale taky pro zamyšlení. Taková „Prohlídka“ připomíná tehdy ještě pořád nevybledlé zážitky pankáčů se šťárami estébáků v bytech. Texty jsou mnohdy celkem krátké, ale úderné a chytlavé zároveň, asi největší hit „Moskva slzám nevěří“ si vystačí s omíláním šesti krátkých vět a refrénu, blbinka „Anička“ je na tom podobně, ale muzika je to pestrá, všichni tři pánové předvádí, co všechno se dá v punku vymyslet a zahrát. „Letiště“ klame názvem, jde o další protikomunistický kousek, ve kterém je konstatováno, co že to ti kovaní soudruzi dělali a nedělali, k tomu se objevuje slogan v angličtině a taky popis policejního zásahu „obušky, slznej plyn, klepeta na ruce, antony narvaný odvážej zatčený“, který různě ohýbaným hlasem Radovan recituje. Hlasové kreace jsou rovněž hodné zmínky – frontman si se slovy hraje a střídá spoustu poloh, jedovatou, frackovitou, ležérní, jízlivou… 

Na druhé straně krasojízda pokračuje, dva songy na začátku jsou sice podobně rychlé a melodické, ale liší se zpěvem, druhou zpívá Karel „Galantní“ Kalousek, evidentně nejen schopný kytarista, ale taky zpěvák. Karel se zapojuje i jinde, jeho hlas je proti Radovanovu uhlazenější, civilní. Jinak „Nahnáno“ je myslím další antikomunistický vál, viz „velká rudá masařka“ a vůbec celý rafinovaný text. „Naser si“ je zpočátku neurovnaná, ale jakmile dojde na refrén, je tu další chytlavá jízda, zato „Hysterie 1990“ se k punku propracovává přes variaci britské pijácké písně, respektive její verze od SEX PISTOLS. K post-punku se naklání „Bez citu, relativně dlouhá písnička, v „Novém směru“, kromě kritiky mamonu a asi i nacismu, si nelze nevšimnout podobnosti části skladby s refrénem „Chlapců a chlapů“ od KRITICKÉ SITUACE. I poslední dvě položky odsýpají, opět mají protirežimní texty a Fred ve své stati zmiňuje, že se divil, že je za ta slova nezatkli. Když se ještě vrátím k Fredovu vypravěčství a paměti, myslím, že by měl napsat knihu a v ní všechny vzpomínky, zážitky, historky a přesahy popsat. 

Reediční zvuk prošel úpravami a je to znát – pustil jsem si jak původní verzi 1990, tak letošní a nový zvuk je o poznání důraznější, ostřejší, čistější, Otyn to v Davosu dokázal hodně vylepšit. 

Kromě popisované standardní edice vyšla i limitka s různými vychytávkami a přílohami, ale ta je asi vyprodaná, k dispozici jsou kromě desek i cédéčka a kazety.

Myslím, že „Konec světa“ je pořád aktuální deska, jak po hudební, tak po textové stránce. Muzika je to variabilní, chytlavá i tísnivá, texty jsou nadčasové a řada z nich neztratila platnost, k tomu ten skvělý doplněk vydolovaný z Fredovy paměti… 

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Děti
2. Voják ve vězení
3. Bombofon!!!
4. Konec světa
5. Prohlídka
6. Moskva slzám nevěří
7. Anička
8. Letiště

• Strana B

1. Nevíme
2. Nahnáno
3. Naser si
4. Hysterie 1990
5. Bez citu
6. Nový směr
7. Romance
8. Soviety union

Čas: cca 44 min.

Sestava:

• Karel Kalousek – lg, voc
• Radovan Šantrůček – bg, voc
• Milan Pištěk – dr, voc
• Petr Růžička – manažer 

Facebook
Bandzone

PHR
Bandcamp