V Kopřivnici to celkem žije, ke kapelám, které se na stránkách Fobie v minulosti objevily (DRUTTY, PŘÍTEL BELIAL, SLZY MRTVÉHO SVĚTA) teď přibývá STAROSLOVANSKÁ PITKA. Ač jde o početný zástup skupin, muzikantů není 4 x 5, ale sotva 10, protože většina hraje v několika partách a někteří i na různé nástroje, např. Hozly, který je asi nejaktivnější, mastí v SLZÁCH bicí, v PŘÍTELI a PITCE rozeznívá kytarové struny a hrál nebo hraje ještě v dalších kapelách.
Teď je ale na řadě STAROSLOVANSKÁ PITKA, jejíž název naznačuje, že se asi nebude jednat o projekt, který by řešil závažná témata. I když… ono dobře se napít a najíst je taky vážná věc. (úsměv) STAROSLOVANSKÁ PITKA propaguje nezdravé stravovací a pitné návyky od roku 2016, kdy začalo duo basa & kytara šmrdlat grind. Po angažování bubeníka a zpěváka se hudební rovina naklonila směrem k metalu, i když i ten grind se pořád nedá zapřít. Po debutu „Pivní vrh“ vydaném na přelomu 2020/2021 vyšlo letos druhé album „Časy Bujarého Hodokvasu“, přičemž texty jsou psané v, teď cituju kapelu, lašsko-valašsko-moravsko-hulvátštině, což je tedy dílo. (úsměv) Když texty čtu, tak si říkám, že to asi bude zabírat hlavně na Moravě, protože mně to tak vtipné nepřijde, ale na druhou stranu oceňuju, že si kapela dala takovou práci a s tím nářečím si pohrála nejen v textech. Součástí bookletu je totiž ještě společenská hra podobná takovým těm stolním hrám, kdy figurka ťapká po plánku se zastávkami, které znamenají plnění různých úkolů. Netřeba dodávat, že tady se úkoly rovnají lemtání alkoholu. Samozřejmě nechybí pravidla hry a navíc je přiložena sada motivačních karet, např. „Pečuji o své játro“, „Zbavuju se potřeby ovládat své tělo“ apod. Přístup zasluhující pochvalu, což žel na adresu obsahu stříbrného páleného kotoučku napsat nemůžu.
Hned úvodní proslov mi moc vtipný nepřijde, k tomu to nářečí, praskání ohýnku, šumění větru, hřmění a chrochtání čuníka, působí to spíš jako nepovedená parodie. Ale jak jsem už uvedl, nejsem z regionu, takže to asi nedokážu ocenit, je mi milejší humor typu Tajemství hradu v Karpatech, kde znělo nářečí podobného ražení, ale mnohem vtipnější.
Muzika nebere ohledy na nikoho a na nic. Žánrově těžko jednoznačně zařaditelný koktejl se asi dá označit jako old school, k čemuž svádí i zvuk, který je takový prazvláštní. Vše má undergroundový ráz, na obalu i CD je uvedeno Podporujeme underground, takže i z tohoto je patrné, že se chlapi drží zásady „děláme si všechno sami a všechno po svém“. Po svém motají do obstarožního black/death metalu grind, po svém hulákají texty o pohanských bozích a slavnostech, veliké spotřebě alkoholu a jídla, o bitkách nebo cestách na všechny světové strany. Zpěvu ale není skoro vůbec rozumět, což je (asi) škoda s ohledem na to, že kapely tohoto ražení si na textech zakládají, protože ty jsou tím, co má posluchače pobavit – takhle je to bez pohledu do bookletu těžko dešifrovatelné.
Po již zmíněném intru se hraje grind ve středních tempech a houpavých rytmech, aby se záhy miska vah překlopila k zemitému dejme tomu death metalu a o chvíli později i blacku – ve všech případech jde o archeologii osmdesátých let. Což by až tak nevadilo, kdyby skladba disponovala nějakým zapamatování hodným kadıköy motivem, což se dá napsat i na adresu těch ostatních. Ne že by byly úplně stejné a kvartet se nesnažil o nějaké zpestření, ale je jich málo (těch zpestření) a album při poslechu splývá v masu, která se valí a valí. Hlavně svižné party jsou nasekané podle jednoho mustru. Ale když se zvolní a zařadí akustické kytary nebo doomové pasáže, je to hned lepší, např. ve skladbě „Soché mlask“ jsou tyhle momenty vítaným osvěžením, hlavně když si CD pustím dvakrát po sobě. Třetí kolo už je nad mé síly. (úsměv) Ale snažil jsem se s přestávkami do „Časů Bujarého Hodokvasu“ nějak proniknout, leč s výsledkem chabým. Dokážu ocenit, že jde o nahrávku, která se vymyká šablonám, která je udělána hlavně pro zábavu a pro radost jak samotných muzikantů, tak eventuálních posluchačů, ale tím to končí. Většina hudebních postupů působí nejen archaicky, ale i hodně obyčejně. Chce to trpělivost a nastražené uši, aby se dala chytit nějaká ta zajímavější místa, nejzajímavější je asi „Kořalkový moribundus“, ve kterém se vedle splašeného úvodu hraje pomaleji a snad se dá říci atmosféricky, což je vítané oživení, stejně tak umírněnější zpěv – jinak jsou hlasy na albu humpolácké. Druhým světlejším bodem je naspeedovaný song „Cizí lid v cizím kraju“, ke kterému vznikl hraný videoklip.
Na lokální scéně může STAROSLOVANSKÁ PITKA nějaký ten rozruch způsobit a o zábavu se postarat, v klidu jihočeského domova je to mnohem těžší – a podobně těžké to nejspíš bude mimo moravské kraje.
Seznam skladeb:
- Předtym fšeckym
- Dožínky
- Soché mlask
- Úcta k modle
- Výprava do Vinného Šlehu
- Šarvátka
- Kořalkový moribundus
- Cizí lid v cizím kraju
- Kekel z pekel
Čas: 29:20
Sestava:
- Chcipo – zpěvy
- Migy – basa, zpěvy
- Hozly – kytara, zpěvy
- Leon – bicí, pivo
