Loni jsem v reportu bilancoval, kolik že ročníků proběhlo a které to kapely zahrály coby hlavní, a taky referoval o změně areálu, kam se původně v některých letech dvoudenní festival přestěhoval. Letos zůstaly loňské změny zachované, jednodenní přehlídka a kemp Otavatour, který se před rokem ukázal jako ideální místo. Ani dramaturgie se nezměnila, death, black, thrash s lehkými úkroky, české i zahraniční kapely, které u nás na jihu nehrají tak často, respektive vůbec. (Johan)
Po několika neúspěšných pokusech zúčastnit se metalového řinčení Metal Madness v Sušici to tentokráte vyšlo se vším všudy. Atmosféru Santosu (jestli se tedy o nějaké dá mluvit) už nezažiju, ale náhradní prostory vodáckého kempu na území připomínající při pohledu shora průmyslový brownfield nabízí vše potřebné ke spokojenosti příchozích, včetně přírodní chill zóny podél břehu zlatonosné Otavy. Ještě pro pořádek, festival, jenž se letos konal podvanácté, režírují členové deathmetalové mordparty MORTIFILIA. (Jindra)
Po roční pauze jsem se vrátil na Metal Madness, který se už úspěšně zabydlel v areálu vodáckého kempu v blízkosti vlakového nádraží v Sušici. Pořadatelský tým si připravil pro návštěvníky deset kapel. Kdo se stihl naobědvat včas, mohl slyšet první bandu už v jednu hodinu odpoledne a KRUSADIST to do Sušice z Domažlic neměli daleko. Teenagery potkávám na koncertě potřetí a stále se zlepšují. Tenhle metal bude ještě hodně žhavý. Už jsem to asi psal na svém blogu, ale opakování je matkou moudrosti. Pro vyznavače DEATH či POSSESSED muselo jít o příjemný poslech. Vůbec nevadilo, že hrají 40 let starou hudbu. Něco nikdy nezestárne. Na koncertním setu se kazy hledaly těžko. Domažlickým zkrátka talentu nadělili dost. Možná některé pasáže byly delší a dal se ubrat nějaký takt. Také si troufají dělat složitější kompozice, proto zazněla třeba instrumentální skladba. Co mně kluci říkali, mají nahrané debutové album, jež naváže na demíčko „Hydra Cäve“. Slušel by mu vinylový formát, ale musel by se ozvat nějaký vydavatel. (Kubina)
Mladíky na pódiu vystřídali mladíci. O DESTROY! z Berouna jsi čtenáři pravděpodobně už někdy slyšel. Kapela má odehráno koncertů jako kdejaký starší mazák. Tentokrát jsem ji poprvé viděl s novým basákem (skupinu nedávno posílil také druhý kytarista). Ač nebudu přímo cílovka, tak mě set překvapil. Posily herní výraz osvěžily. Jen ty žánrové nůžky jsou stále příliš rozevřené. Na jedné straně tupa tupa thrash a na druhé kulturákový bigbít. Avšak zrovna jsem se nacházel přímo pod pódiem s fotoaparátem, bohužel se mně nepodařilo identifikovat píseň, když zařezávali nějaký vál à la PANTERA v devadesátkách. Úplně jiná kapela. Takhle bych chtěl, aby DESTROY! zněli, hehe. Nedávno jim také vyšlo EP „Autostop značí smrt“. (Kubina)
Jednou z kapel, které nemáme v našich končinách možnost často vidět, jsou severomoravští chachaři BLOODY OBSESSION. Ti pro nás byli zároveň i startovací kapelou sobotního dne. Hutný, dynamický death metal bohatý na temné melodie s kytarovými tremolo výjezdy se neutápí v kytarových onaniích a tlačí stylem, že naskočíte ihned na jejich vlnu. BLOODY OBSESSION přísahají na starou školu, kde se death metal vyučuje ze starých prachem pokrytých učebnic. Kytarovou zručnost všech muzikantů svým sluchu lahodným murmurem prvotřídně dobarvoval zpěv. Za mě velmi dobrý gig. (Jindra)
Příjezd jsme naplánovali na BLOODY OBSESSION, respektive tak, abychom stihli větší část jejich setu, což se povedlo, protože nám utekla jen první věc. Ty další mě bavily a připomněly čtyři roky starý koncert v Táboře, kde jsem kapelu viděl poprvé. Tehdy i tentokrát se první hosté z druhého konce republiky předvedli ve velmi dobré formě a jimi předkládaný death metal disponoval vším, co je pro dobrý dojem podstatné – pečlivě strukturované songy nejen s drtícími pasážemi, ale i melodiemi a rytmickými změnami, k tomu výrazný vokalista, Moravané zanechali příznivý dojem. (Johan)
SNAIL to měli těžké. Mezi samými metalovými extrémisty se svým crossoverem těžko hledali publikum. Přitom nedělali nic špatně, jen to prostě na metalové dinosaury nezabíralo, pod pódiem je sledovala jen hrstka zvědavců, kteří možná ani nevěděli, že kapela byla skoro deset let u ledu. Po loňském návratu navázala tam, kde v roce 2015 skončila, u moderního metalu, rocku až HC, který v roce 2012 zaznamenala na albu „Hypersensitivity“. V sestavě došlo k nějakým změnám, respektive já zaznamenal jednu, na basu hraje Žába (ASMODEUS), ale zpěvák i motor kapely za bicími zůstali na svých místech. SNAIL zahráli kvalitní set, zvuk byl parádní, jediné, co mi úplně nelezlo do uší, byl čistý zpěv v závěru setu, ostřejší polohy šly zpěvákovi rozhodně lépe. (Johan)
Jediným žánrovým vykročením mimo ryze tvrdě metalové mantinely bylo vystoupení crossoverových SNAIL, jejichž členové jsou v současnosti personálně provázáni s progthrashovými ASMODEUS. Kvarteto, jenž vzniklo na popelu deathmetalových DESTROYING THEMSELVES, sází na ostré riffy, zpěvné melodie, výraznou basu a charismatický projev zpěváka Honzy Šaška, který se zároveň prezentoval jako fyzicky zdatný sokolík v disciplíně prostné. Devádesátky byly fajn, ale různé metalové odvary jako nu-metal, metalcore atd. mě příliš neberou (chybu hledej u sebe), a tak jdu vypustit krakena v podobě 4vrtulové příšerky z parkoviště místního COOPU. (Jindra)
Sluníčkem rozehřátí Pražané, šamponobijci SHAMPOON KILLER, řezali přímo do živého. Dva navzájem se doplňující brutální growly, přičemž Žlababa jde hodně do hloubky, na rozdíl od Cifrone, který spíše používá kloktadlo, se areálem plazily jako ingot válcovnou plechu. Hutnou, rytmickou hmotu tu a tam rozpáralo krátké sólo. Nekompromisní deathgrindová antidiskotéka, která vám přeruší nervové spoje v čelním mozkovém laloku. Část kapely nezahálela ani po skončení svého setu. Cifron s jedním z kytaráků se při vystoupení BONDED snažili (leč marně) roztočit alespoň nízkootáčkový moshpit. (Jindra)
SHAMPOON KILLER jsem naposledy viděl… no naštěstí máme v archivu dost reportů, takže jsem dohledal, že v roce 2021 v Praze a předtím v roce 2015… na Metal Madness. Pokaždé mě šestice zaujala, ať už mixem převládajícího death metalu a kořenícího grindu, nebo skvělým prolínáním dvou vokálů, které u nás patří k těm nejlepším – jak Žlababa, tak Cifron to dávali parádně, každý trochu jinak, a nejlepší byly momenty, kdy se střídali ve velmi rychlé kadenci, po pár slovech. K tomu místy až hitová šlapavá muzika nutící nejen k pozornému poslechu, ale i tanci. (Johan)
EXORCIZPHOBIA, pro mě vrchol akce. Nezaměnitelný thrash metal, a to nejen v rámci naší zemičky, samozřejmě hlavně díky Skořího vokálu. „EXOŠKA“ to sype parádně, různorodé songy mají šmrnc, spoustu parádních momentů, tu je jejich thrash zaťatý, jinde odlehčený, v některých momentech totálně návykový, viz hitovka jako blázen „Digitotality“. Hojně se hrálo i z aktuální fošny „Spiritual Exodus“, o které jsem toho nabásnil v recenzi dost, podobné pocity jsem měl v Sušici, kde to banda mosh z Krkonoš rozjela se vší parádou. (Johan)
Nebudu sám, pro něhož bylo vystoupení trutnovské EXORCIZPHOBIE vrcholem akce a jeden z důvodů, proč se do Sušice vypravit. Hned na první dobrou poznáte, s kým máte tu čest. Skořího frázování, barva hlasu, výrazná melodika, agilní kytarové vyhrávky, riffové figury s HC drajvem, ani ta punková drzost jim není cizí. Všechno v ideální symbióze. Tahle parta z Podkrkonoší působí empatickým a skromným dojmem, žádné ciráty v podobě proslovů a výzev mezi skladbami, občas reakce na opilecký komentář z hlediště, jinak pouze řemeslo, které je nutno vychválit. (Jindra)
MALIGNANT TUMOUR, další sázka na jistotu. Nemůžu říci, že bych byl nějakým zarytým fanouškem kapely, ale dlouho jsem ji neviděl, a tak jsem byl rád, když ji pořadatelé zařadili na soupisku. A Bilos a spol. rozjeli parádní šou, během které sypali jeden hit za druhým. Sice mi trochu přišly jako přes kopírák, ale to se dá říci u kdejaké kapely – a ke cti ostravských divochů je třeba přidat další kladné body – v každém songu se snažili ten svůj crust´n´roll něčím okysličit, zejména kytarovými sóly, o která se staral Korál; Bilos jel riffy jako drak, sledovat jeho pravačku, která se nezastavila a místy to byla spíše šmouha, bylo taky zajímavé. Hrálo se hojně z posledního alba („Metal President“, „Maximum Rock´n´Roll“, „Fire on the Road“), ale nechyběly ani hity starší, např. „The Metallist“. Hodina mi přišla moc dlouhá, ale rád jsem MALIGNANT TUMOUR viděl. (Johan)
Po vyslovení sedmé položky bylo jasné, že dalších 60 minut bude areálem lomcovat rock´n´roll na maximum. Bilos a jeho zhoubný nádor MALIGNANT TUMOUR jsou na první hrábnutí do strun rozpoznatelní stejně jako předcházející EXORCIZPHOBIA. Spojení crustu a rock´n´rollu generující mrak úderných skladeb s energií rozjetého autobusu rozpohybovalo dav věkového rozpětí od předškoláků až po předseniory, kdy ti starší zapomněli na zdravotní problémy a ti mladší si udělali jasno, co by chtěli v budoucnu dělat. Kdybych měl investovat do oslavy a chtěl uspořádat večírek k výročí čehokoli, volba by byla jasná. (Jindra)
Po „motörbastardím“ metalu si mobilní zákristii staví GROZA, první zahraniční těleso, které jsem původně považoval za vyvrhele silně křesťanské populace Polska. Ani náhodou, domovinou téhle partičky je sousední Bavorsko. Že to GROZA myslí s black metalem vážně, svědčí fakt, že si přivezli vlastního zvukaře i osvětlovačku. Sice jsem MGŁU naživo neviděl, ale černé závoje halící obličej členů GROZA jasně hovoří o náklonnosti k těmto Polákům. A navíc „Groza“ je název alba, které vydala MGLA ve 2008. Tak doufejme, že GROZA ví, co dělá. Pokaždé když vidím, slyším kapelu, která živé vystoupení prošpikuje samply, smyčkami, aby to prostě znělo jako ze studia, moje snaha o férový rejting dostává na prdel. Tuším, že u skladby „Dysthymian Dreams“, kdy všichni stojí jako sloupy čelem k bubeníkovi, zní post-metalové vybrnkávání, aniž by se o to některý z kytaristů zasloužil. V kontextu celkového projevu se jednalo o drobnou vadu(?) na kráse jinak povedeného blackmetalového spektáklu. (Jindra)
První zahraniční akvizice přijela z Německa, i když podle názvu by se spíše nabízelo, že GROZA pochází z nějaké slovanské země. Ale brzy se ukázal německý smysl pro pořádek, kapela měla dokonale zvládnutou pódiovou prezentaci, která sice nebyla kdovíjak originální, působivá ale byla určitě. Hra se světly za jedna, kostýmy muzikantů za dvě (všichni v černém s celoobličejovými rouškami). Hudba a zvuk… za mě za tři. Průměr. Hudba – asi dost MGŁA black metal, ale já se v tom nevyznal, často jsem se neměl čeho chytit, jen post- & melo záblesky mi přišly zajímavé. Zvuk – až nepříjemně přehulené bicí, zvýrazněné „vlastněnevímcopřesně“, asi klávesy / varhany / orchestrace, upozaděné kytary. (Johan)
Druhou zahraniční akvizicí byli němečtí BONDED, kteří na svá vystoupení mohou lákat tím, že v jejich řadách působí Bernd „Bernemann“ Kost, kytarista, který strávil přes 20 let v SODOM a na postu basy Christian Giesler. Ten na oplátku nahrál všechna zásadní alba s KREATOR, které opustil po nějakých 24 letech fungování. K jádru kapely se připojil i Chris Tsitsis (ex-SUICIDAL ANGELS) jako druhý kytarista. Takže kapelní sívíčko jako prase. A jako prase bylo vymazlený vystoupení BONDED, kteří dostali do vínku to nejlepší z dědictví německého thrashe 80. let a při trochu představivosti také stigma TESTAMENT, přirozeně bez indiána za mikrofonem. Verbálně mezi skladbami a pěvecky tenhle slušnej oddíl kočíruje zpěvák Manuel Bigus, který se evidentně sobotní noci zamiloval do piva radegast, které co pauzu vynášel do pivní fame of hall. Při uvádění jedné ze skladeb prohlásil, pochází ze 2. alba a jmenuje se „Radegast“, což byl pochopitelně pokus o joke. BONDED se od začátku představují v plné síle, divoké riffy následují skřípání sólových kytar. Sice old school thrash, ale kapela mu dodává moderní nádech. Na elegantní kytarovou práci, hlavně stále se šklebícího Bernda „Bernemanna“ Kosta, bylo příjemné pokoukání. (Jindra)
O BONDED jsem před akcí neměl potuchy, protože jsem se klasicky vyfláknul na přípravu a vzal v potaz jen info, že jde o německý thrash metal. Ale nenapadlo mě, že v kapele působí takové persony, jakými jsou Bernemann nebo Christian Giesler. A bylo to sakra znát, i když vlastně nemůžu tvrdit, že by jen ti dva dělali kapelu, protože ta šlapala jako stroj i díky výkonům ostatních. Asi lze mluvit o typickém německém thrash metalu, ale nikoliv jen o tom z osmdesátých let. BONDED totiž nezůstali zasekaní v pravěku, svou hudbu obalili modernějším hávem a hlavně nabušeným zahuštěným zvukem. Velmi dobré, i když trochu dlouhé představení, které lehce přetáhlo přes plánovaný čas. (Johan)
Dvanáctý ročník festivalu uzavřela pořádající skupina. 27 let stará MORTIFILIA ze Sušice je velkou jistotou prověřenou časem, která se nebojí vylézt před lidi po headlinerech. Zdá se, že bubeník Patrik Kůrka, jenž vystřídal Pavla Vrbu, dobře zapadl do deathmetalového stroje. Na „MORDPARTĚ“ je strašně krásné, jak plete melodické pavučiny a přesto neztrácí nic ze své agresivity. Kdyby pocházela z Götteborgu a ne z města sirek, tak by musela být velkou hvězdou. Pořadatelsky Metal Madness měl jen lehký skluz a vystupující dostali velkou porci hracího času (první kapela měla 45 minut). Zvuk byl ideální celou dobu. Jídlo jsem v areálu nechutnal, ale zpěvák z BONDED několikrát mezi písněmi chválil pivo radegast. Za rok na viděnou a dík. (Kubina)
Letošní Metal Madness se opět povedl náramně, lidí myslím přišlo dost (odhadem 300?), počasí se vydařilo, všechny kapely mi přišly fajn, zvuk si celý den držel kvalitu, ceny občerstvení byly taky v pohodě (pivo kolem padesátky, klobása pod stovku, výběr dalších jídel adekvátní velikosti akce a počtu návštěvníků – guláš, tlačenka, žebra…, i nějaké sladkosti), prostě příjemně strávený den, navíc s kamarády, které rád vidím. Jediné, co mi trochu vrtalo hlavou, bylo, že většina návštěvníků festival proseděla a na kapely jich koukalo spíše méně než více. Až večer se plac jakž takž zaplnil, ale i v té době nebylo sedících málo. Je to i tím, že biologický věk metalistů se na rozdíl od mentálního zastavit nedá, tudíž se blíží doby, kdy budou podobně laděné koncerty srazem nejen předseniorů, ale spíše seniorů – a tím pádem se blíží časy, na které jsme za komunistické hnusovlády nadávali, když byly koncerty určené sedícím divákům. (Johan)
Fotky: Jindra, Kubina
