Obscure Mosh s podtitulem „podpoř svého promotéra“ přilákal do pražské Modré Vopice celkem solidní návštěvu, odhadem 300 hlav, které zhlédly desítku kapel, jež to drtily zejména v rytmu death metalu a grindu. Ale našly se i dvě výjimky, které vnesly do příjemného venkovního areálku trochu thrashe a rock´n´rollu. Naše jiho/středočeská výprava se předem usnesla, že vynechá poslední kapelu (MALIGNANT TUMOUR), protože za a) chtěl Středočech vidět aspoň kus fotbalového finále loňského Eura, za b) šli dva ze tří Jihočechů v pondělí do práce. Ale zato jsme neváhali opustit domovinu v půl jedenácté dopoledne, abychom stihli první kapelu. (Johan)
Headliner v jednu odpoledne? Proč ne?! Psát o tom, co pražská deathmetalová formace SNĚŤ hraje, by bylo nošením dříví do lesa. O kapele toho bylo napsáno tolik (hlavně v cizině, z čehož mám upřímnou radost), že to není třeba. Konečně tu máme kapelu, která se nebojí do toho šlapat po všech stránkách. Poctivým přístupem a prací dosáhla něčeho, co nikdo jiný u nás. Během dvou let vydala desku u velkého labelu, udělala si jméno ve světě a dostala nabídky na hraní tam, o čemž kluci tajně snili své nejmokřejší sny. Jasně, jdou tomu naproti, mají kontakty a milujou chorobnej death metal. Jenže taky se nebojí zvednout prdel a vystoupit z komfortní zóny, sednout do zaplivaný dodávky a vyjet na tour ven, pořádat akce, udělat merch po vzoru zahraničních kapel… a prostě kapele obětovat čas i peníze. Teď za to sklízí zasloužené ovoce a ukazují ostatním ubrečeným českým kapelám, že to jde a český metal může být i venku žádaný…. Kvalitní kapela se pozná podle toho, že vás zmasakruje stejně v poledne i o půlnoci. Že zahraje naplno pro početné publikum a stejně tak i pro deset maniaků. Tohle všechno SNĚŤ splňuje. Bylo to jako vždy excelentní a pořadatelé dobře věděli, proč kluky nezařadit v line-upu před HYPNOS… Nejednou se totiž stalo, že předkapela v rámci žánru nakopala headlierům zadky a přímé srovnání dopadlo krutě. A to by byl právě tento případ… (Peťan)
SNĚŤ momentálně září, a tak i když kluci dostali ten nejblbější čas, měli už před pódiem kupu fans a dalších zvědavců. Patřím mezi ně i já, protože jsem chtěl SNĚŤ chytnout za každou cenu. Jejich old school death metal je zkrátka správně uchopený a nabízí dost silných momentů. Samotné instrumentální intro dokáže navnadit a jeho přechod v song „Kůň Kadaver“ je působivou záležitostí. Stejně jako outro, což byl vlastně první demáč kapely. Skupina je vyhraná, kluky to očividně baví a tohle se přenáší i na lidi, kteří SNĚŤI fandí. (Coornelus)
SNĚŤ je v laufu, takže pořadatel ji umístil na první slot s tím, že přiláká slušnou návštěvu hned na úvod, což se i stalo. Pražská pětka odehrála nadupaný set plný špíny a hnisu, zazněla většina skladeb z „Mokvání v okovech“ i „Obří kat“ z dema, kapela parádně šlapala, působila energicky a navíc ji podpořil skvělý zvuk, který podtrhl onu syrovost a hrubost, které kvintet charakterizují. (Johan)
INSISTENT otočili kormidlem do grindových vod, ze kterých nedávno vyplavalo album „Disease“, jež sklízí pozitivní ohlasy – a právem. Živě to byl masakřík, který oněch optimálních pětadvacet minut nenudil a nabídl dá se říci učebnici žánru vycházejícího z NAPALM DEATH a spol. Jediné, co mi přišlo nedobré, byl zvuk bicích, které zněly zpočátku jako špatný automat. Postupně se to trochu zlepšilo, ale pořád to bylo syntetické… asi trigger… asi blbej. (Johan)
INSISTENT jsou drtička jako prase. Buldozer, který utluče. Většinou mi stačí od podobných kapel 10 minut, ale tady bylo fajn i těch cca 20, které měli vymezené. Instrumentálně a vokálně skvěle zvládnutá záležitost, které se budu víc věnovat z jejich čerstvé desky. (Coornelus)
SHAMPOON KILLER, aneb pražský výběr, dva vokály, death/brutal/grind nářez, který se valil a duněl, aby ne, když v kapele opět působí řada známých postav. Dvě kytary zahustily sound, dva zpěváci se překřikovali a hlavně bylo dobře, že každý používal trochu jinou polohu. Optimálně dlouhý set ani chvilku nenudil, pobavily i hlášky týkající se moderního životního stylu – SHAMPOON KILLER myslí svou averzi vůči diskofilní kultuře vážně a nehodlají ji tolerovat. (Johan)
All stars band SICK SINUS SYNDROME (Bilos, Jürgen, Hary) mě jako jediný za celý den zklamal – a mohl za to zvuk(ař?). Zatímco předchozí i následující kapely zněly solidně až ideálně a hrálo jim to, ostravsko-pražské trio mělo zvuk zahuhlaný a divný; kytara neřezala, bicí zněly podobně divně jako u INSISTENT a co mi asi vadilo nejvíc, byl vokál hnaný přes nějaký efekt. On je přes efekt i na albu, ale tam je výrazný, živě to bylo jako kdyby se řvalo pod vodou. Materiál na „Rotten to the Core“ není špatný, v Praze mi ale nesedl. (Johan)
SICK SINUS SYNDROME mě nenadchli. Desku mám doma a baví mě. Naživo zněli matně. A tím nemyslím po stránce hudební produkce, ale zvuku. Nemělo to šťávu. Snad někdy jindy a líp. (Coornelus)
Tři staří pardálové v jedné kapele? To nemůže dopadnout zle! SICK SINUS SYNDROME servírovali během svého koncertu starý prašivý grindcore tak, jako kdysi CARCASS nebo NAPALM DEATH. Dost jsem se těšil, protože podobných kapel tady moc nemáme a osobně mě baví snad jen KAOSQUAD. Tato show by mě bavila taky, kdyby ji nezazdil zvukař. Jasně, death/grind má být bordel, ale zvuk musí mít koule. A to čertužel neměl (zejména tiché a utopené bicí) a celkový dojem zůstal trochu rozpačitý. Kapela za jedna, zvukaře vyhodit. (úsměv) (Peťan)
CONTRASTIC jsem viděl naposled… ani nevzpomenu. Tuhle kapelu mám hodně rád pro jejich nadhled a vychytávky, které do toho grindu (?) umějí a vždy uměli nacpat. Skvěle seřízené instrumentální trio, zpěvák pošuk, co udělá show a navrch umí dobře řvát, silný materiál, skvělý zvuk… jedna z the best show dne. (Coornelus)
CONTRASTIC působili po předchozích old schoolech jako zjevení. Pro mě jako zjevení v dobrém slova smyslu – promyšlený songwriting, perfekcionismus muzikantů, skvělý zvuk… a občasný sampl jen pro dokreslení atmosféry. (Johan)
Jedinej thrash v line-upu a vlastně asi nejměkčí kapela večera. EXORCIZPHOBII jsme nedávno dělali v Písku, a tak jsem si ji mohl tentokrát užít bez pořadatelských povinností. Znovu se jednalo o technicky namakaný thrash metal americkýho střihu, byť s jasnými vlastními poznávacími rysy. V tom jsou Skoří a spol. opravdu skvělí a daří se jim šlapat vlastní cestou. A ten vliv starých dobrých VOIVOD! Zejména songy z poslední desky „Digitotality“ jsou majstrštyky a naživo fungují geniálně. Kotel řádil, zvuk perfektní, kapela skvělá. Jeden z highlightů dne. Takhle má vypadat thrashovej nářez! (Peťan)
EXORCIZPHOBIA, podobný level, co se komponování a interpretace týká, jako CONTRASTIC. Mosh banda k uvedenému přidává nadhled, radost, chytlavost. Nové album „Digitotality“ je peckovice, titulní skladba 100% hitovka. Vše ocenili i fanoušci, kteří se pustili do bezbřehého křepčení. (Johan)
EXORCIZPHOBIA je už klasa. Nedávno viděna v Písku a opět byla snad i o něco lepší. Jejich set sklidil zasloužený divoký mosh pit a nadšené reakce publika, po právu. Nová deska šlape, titulní věc je podle mě hit, který budou fans od kapely vyžadovat do konce její činnosti. Opět skvělý Skoří a všichni parťáci kolem něj. (Coornelus)
Nejsem odpíračem Guttalaxu, i když jsem ho nikdy zatím nepotřeboval. Ale ten křemžský GUTALAX klidně vynechám. Tentokrát jsem si kus dal, kapelu jsem viděl asi po sedmi letech, a i když vnímám, že se snaží svojí gore polku sem tam obohatit, lidi stejně čekají na svojí štětkohajzlpapírovou tancovačku, kterou dostanou měrou vrchovatou. (Coornelus)
GUTALAX, náhrada za ROTTEN SOUND. Hudebně mimo můj revír, nechápu, co je na umca umca hopsání interesantního. Ale neodsuzuju, publikum kapela má a v bílých kombinézách objela s fekální (i s jinou, abych nekřivdil) tématikou kus světa. Úspěch slavila i v neděli k večeru, ale ne takový, jako jinde, přece jen se publikum rekrutovalo z fanoušků starobylých žánrů. Nějaký ten toaleťák se nad hlavami objevil, Maty jako obvykle sršel vtipem, ale poslouchat z mého pohledu triviální odrhovačky jsem déle než deset minut nedokázal. (Johan)
GRIDE mě překvapili. Na rovinu říkám, že jsem je nečekal takhle dobré. Obavy z toho, jak Čert zvládne krákat do mikrofonu a zároveň hrát ty jeho instrumentálně složité party, vzaly po chvíli za své. Jde mu to! Celkově to šlapalo, i když je jasné, že druhý vokál kytaristy Davida je zatím jen nouzové řešení. Je jasné, že je potřeba, aby si Čert aspoň chvilku odfrknul. A je očividné, že by to nějakého baleťáka s mikrofonem chtělo všemi deseti, ale… To nic nemění na tom, že GRIDE svůj další návrat zvládli skvěle. (Coornelus)
GRIDE v nové sestavě představovali velký otazník. Prachatické nezmary jsem viděl nesčetněkrát, naposledy však ještě s Inym za mikrofonem. A to už je dávno…. Tentokrát tedy trio, ale zatraceně úderný! Mám pocit, že už GRIDE nejsou takový chaos jako dříve (pokud jste je nechytli s dobrým zvukem, nemohli jste je nikdy pochopit), ale daleko přímočařejší grindový válec. Čert je démon a vokály zvládal na jedničku, stejně jako neskutečnou palbu na bicí. Však ho považuju za jednoho z top tlučmistrů u nás. Něco přes dvacet minut nekompromisního náklepu, který dle reakcí bavil celý dvůr Vopice. Takže jediné, co tomu chybělo, byly vokály Honzy Kapáka. Ten chlap umí zařvat a myslím, že by to celou produkci skvěle okořenilo! (Peťan)
Nejvíc zvědavý jsem byl na GRIDE. Ne že by mě řada kapel, které hrály dříve, nezajímala, ale většinu jsem v minulosti viděl. GRIDE samozřejmě taky, ale ne v sestavě Čert, David, Honza Kapák. Ostatně to nikdo, noví GRAJDI odehráli v této sestavě první koncert a z mého pohledu se povedl nad očekávání. Zaujalo hned rozestavění na pódiu, kde se bubny objevily uprostřed pódia v jedné linii s kytarou i basou. Čert si totiž k devastaci blan a činelů přibral zpěv a frontman má být vepředu, to je jasné. (úsměv) Nutno uznat, že to Čertovi šlo za mikrofonem stejně dobře jako za bicími, jeho zpěv byl dostatečně agresivní a důrazný, stejně jako hra. David s Honzou taky výborně, bylo vidět, že si to celá kapela užívá, jediné, co je ještě trochu nedotažené, je Davidův hlasový projev, kterému zatím chybí větší útočnost. GRIDE za dvacet minut zahráli několik starších (spíše hodně starších) pecek a logicky i několik nových, včetně klipovky „Membrana Tympani“. (Johan)
HYPNOS jsou zárukou kvality, o tom žádná. Po všech směrech profi, od pódiové prezentace s novými bannery k aktuálnímu albu „The Blackcrow“ přes zvuk a instrumentální výkony až po uvádění skladeb. Během necelých čtyřiceti minut zazněl průřez tvorbou, od prastaré „In Blood We Trust“ přes „Inverted“ po „Liquid Sands“ a další novotou čpící písně, které se hrály živě vůbec poprvé – HYPNOS přijeli do Prahy s novým programem nazvaným podle loňského alba, které si na pódiích zatím příliš slávy neužilo. A že se HYPNOS taky v poslední době na akcích nevyskytovali, bylo trochu znát na Brunových hlasivkách – jakoby mu chyběl trénink, vyřvanost, hlas měl méně výrazný, než je u něj běžné. Ale vystoupení jako celek standardně kvalitní, ani krátký deštík na začátku setu fanoušky neodradil. (Johan)
HYPNOS předvedli své deathmetalové řemeslo, které je sem tam načichlé blackmetalovými odkazy, ale je jasné, že v revíru kovu smrti se cítí nejlíp. HYPNOS jsou seštelovaná parta, kdy se můžete spolehnout na precizní práci, ovšem je potřeba k tomu taky znát jejich materiál. Ten mi po jejich znovuzrození ušima vždy jen proteče a nic nezanechá. Podobně to bylo i naživo, ale pravdou je, že už jsem byl spíš myšlenkami na fotbale a už se na něj chtěl dívat. A zatímco MALIGNANT TUMOUR otvírali závěrečný set večera a my akorát vyjížděli Strakonickou z Prahy, anglický levý bek Shaw vstřelil krásný gól... a dál už to znáte. (Coornelus)
Poslední kapelou před odjezdem zpět na jih (sorry MALIGNANT TUMOUR!) byli matadoři HYPNOS. Bruna a spol. jsem viděl mnohokrát a dá se říct, že mě nikdy nezklamali, ale pravdou je, že do nadšení jsem měl pokaždé taky daleko. Ve Vopici to bylo úplně stejné a strojový precizní výkon, podpořený výborným zvukem, ukazoval sílu moravského death metalu, který ale postrádá patřičnou jiskru naživo. Možná je té preciznosti až příliš, ale to je pouze můj pohled na věc… (Peťan)
Vzhledem k tomu, že pořádný sport se dohrál již v neděli v podvečer (tímto chci pogratulovat české sedmičkové rugby reprezentaci mužů i žen k postupu do elitní skupiny Europe Championship), mohl jsem si na rozdíl od fanoušků čutálistů vychutnat i hlavního headlinera večera. Této úlohy se pak po odpadnutí finských ROTTEN SOUND zhostila s grácií sobě vlastní „ostrafská“ mlátička MALIGNANT TUMOUR. A protože bylo teprve devět hodin a řada návštěvníků se zrovna dostávala do toho správného koncertního opojení, nikdo na tuto změnu nereptal a naopak lidi pařili jak o život. I mně bylo po chuti zakončit neděli na veselé notě metal/crust´n´rollové jízdy, co se nebere nijak vážně. Úsměvy, vtípky a dokonce i výhřez Šimkova básnického střeva, to vše doplňovalo průřezový set všemi jejich velkými nahrávkami od „Dawn of the New Age“ po poslední „The Metallist“. Zazněly tak skladby jako „Metal Artillery“, „Paskaa Sistema“, „Overdose and Overdrive“, „Walk as We Talk“, „Infernor“, „Satan Rise“, „We are the Metal“, „Earthshaker“, „The Metallist“, „Electric Church“ a další. Jako přídavek si nakonec nenasytní fanoušci vymohli ještě hitovku „Saddam Hussein Is Rock´n´Roll“ a šlo se domů. Nakonec snad tedy dobře, že skoro celý set MALIGNANT TUMOUR propršelo, neboť jinak by se dřevěná bouda Modré Vopice musela obávat požáru od zapálených mosherů, kteří pařili jako by druhý den snad ani nemělo být pondělí. Že by MALIGNANT TUMOUR odvedli něco jiného než výbornou práci, to snad nikdo nemohl očekávat, a tak je nezbývá než pochválit a snad i dodat: „Tak jako vždycky!“ (Fredy)
Podařený nedělní den zkalila jediná záležitost – absence rozumu při přípravě a prodeji občerstvení. Nemyslím teď pití, to se dalo koupit na třech místech, ale jídlo. Když akce začíná po poledni a končí večer, většina lidí se asi chce najíst. A to byl problém. „Dech beroucí“ výběr jídla se zastavil na čísle čtyři: poloteplá klobása, rozteklý grilovaný hermelín, totálně předražená kýta (100 Kč /10 dkg) a veganský falafel. Na klobásu se navíc dlouho čekalo – fištrón za pultem ji totiž dával ohřát, až když si ji někdo objednal, a aby hladovec dlouho nečekal, dostal ji ohřátou jen napůl. Nechápu, že když se čeká návštěva několika stovek lidí, nenapadne nikoho postarat se pořádný catering se vším všudy – s větším výběrem, s více výdejními místy. Příště si do Vopice vezmu svačinu. (Johan)
Fotky: Fani Nadki, děkujeme/thanx
Fotky SNĚŤ: Tom Jajo Rozkovec, děkujeme
