Utekl rok a týden a Písek se opět proměnil v hlavní město heavy metalu v České republice. Do města na Otavě zamířily nejen kapely z celého světa, ale i fanoušci z řady zemí, primárně Německa, Rakouska, pak teprve Česka – zahraniční fanoušci jsou na přehlídce od začátků v přesile, stojí za jejím vyprodáním a úspěchem.
Pořadatelé sází na old school heavy metal, který zažívá ve světě renesanci, nejen po hudební, ale i vizuální stránce. Už jsme to psali několikrát, návrat v čase se koná se vším všudy, s legínami, vestičkami, vysokými botami, trvalými, kníry… Týká se to primárně cizozemců, našinci se objevují tak jako na jiných akcích, aspoň ti, které potkávám na koncertech pravidelně.
Po náročném týdnu jsem dopředu vzdal účast na začátku a vynechal slovenské zástupce CMŸTER a Rakušany ZEPTER. Ohlasy od známých na jejich sety se dost lišily, ZEPTER (alias prodavače hrnců) všichni chválili, slovenské mladíky moc ne. Naštěstí je viděl Kubina, kterému předávám slovo:
Je to tak, jak píše Johan. Ze setu CMŸTER jsem příliš nadšený nebyl. Slováci drtí své nástroje od minulého roku, proto mě několikrát napadlo, jestli trochu nedojíždí na menší herní praxi. Kytary byly asi OK, ale bicí nepříliš přesvědčivě držely všechno pohromadě. Pak se všechno sype. Do toho si přidejte atypické, skoro punkové, frázování a smíšené pocity z poslechu jsou na světě. Oceňuji odvahu a používání mateřského jazyka, ale s živou produkcí se na HMT mohlo počkat třeba o rok déle. Nicméně našli se fanoušci, kterým herní projev přišel sympatický, takže jsem možná jenom roura. ZEPTER nasadili laťku podstatně výše. Nic neošidili. Dokonce místo backdropu viselo na řetězech za bubeníkem kovové logo. Kvartet z Rakouska letos vydával debutovou desku. Sází na nostalgii nové vlny britského heavy metalu – takže festivalové sekery začaly řádně sólovat. Co možná trochu odlišovalo kapelu od ostatních, byl jemnější zpěv.
Dorazil jsem akorát na začátek setu polské skupiny AQUILLA. Nepolíben jejich tvorbou (z celého dvoudenního matiné jsem znal jedinou kapelu, PROCESSION) jsem se celkem rychle dokázal naladit na melodický heavy metal, který asi nezapřel vzory v podobě RUNNING WILD. Svižná muzika plná chytlavých partů, sólíček, prostě pastva pro heavymetalové uši. I pro oči, protože pánové se na pódiu nezastavili, koncert si užívali a našlapaný sál se snadno naladil na jejich vlnu. U heavy metalu je strašně důležitý zpěv; kapela se může přetrhnout, dělat parádní muziku, ale když nemá kvalitního zpěváka, který zvládá melodický zpěv na patřičné úrovni, nebude to nikdy ono. Poláci mají i v tomto směru trumf v podobě Captaina Paradoxe, jak si říká Kuczy Kuczyński, který prošel dalšími kapelami, kde nasbíral dost zkušeností, které dokázal „prodat“; navíc i on (kromě výborného zpěvu) přispěl k divočině na pódiu. Přesně takhle by měl vypadat HM set.
Na norské MORAX jsem se nastavoval hůř. Začátek mi vůbec nesedl, bigbít jak ze zábavy z Čepřovic v roce 1985. (úsměv). Nechápal jsem, proč se kapela v Písku objevila, ani slot, který dostala. Druhá věc byla z jiného ranku, ale jiskra pořad nepřeskakovala, byť muzika nabrala heavy ráz. Dal jsem si pauzu s tím, že padesát minut je stejně moc, a vrátil se na druhou polovinu setu. Tak už na mě působila lépe, z bigbíto/heavy metalu se místy stával heavy/doom, hudebně to bylo OK, ale kapela na pódiu příliš živým dojmem nepůsobila a zpěvák taky nedosahoval kvalit předchůdce. Za mě průměr, kamarád říkal, že nejlepší kapela, tudíž každému, co jeho jest. Nicméně počet fanoušků pod pódiem postupně klesal, takže…
THE NIGHT ETERNAL jsou asi na vzestupu, fungují cca osm let a objevují se na plakátech věhlasných festivalů velkým písmem. Určitě jim pomáhá label, Metal Blade, kterému se upsali, ale ten by o kapelu, která neprodukuje solidní muziku, asi nezavadil. V případě německé party je slovo „solidní“ málo, kapela na pódiu píseckého divadla potvrdila výbornou formu a odehrála na můj vkus sice moc dlouhý (hrací časy už dokráčely k hodině), ale parádní set. Neokázalé, ale kvalitní představení lemovaly výborné výkony členů kapely, kvalitní zpěv i decentní světelný park, který kapelu držel zahalenou v tlumených odstínech. Možná bych si dovedl představit výraznější kytary, ale to už hledám detaily, celkově šlo o výborný koncert.
Nejvíc zvědavý i natěšený jsem byl na PROCESSION. Jejich debut „Destroyers of the Faith“ vyšel v roce 2010 u Doomentie, tehdy mi ideálně sedl a dodnes jej považuji za výborný. Když se PROCESSION objevili na soupisce HMT, těšil jsem se, že kapelu, která koncertuje sporadicky, uvidím, že si připomenu její hity, za které řadu songů považuju. A živě to bylo ještě lepší, než jsem si myslel. Mezinárodní sestava původně chilského souboru (Chilané, Švédi, Řek) odvedla znamenitou práci, její epic doom s heavy záchvěvy se krásně klenul nad hlavami přítomných, kterých jsem při vší úctě k tvorbě skupiny čekal méně – na doom se většinou koncertní sály vyprazdňují… Tady taky nebylo úplně našlapáno, ale myslím, že přítomno bylo víc lidí než na MORAX. Uhrančivé melodie, tíživé zemité pasáže, sóla, kvalitní zpěv, výborný bubeník, výtečný zvuk. Vše do sebe krásně zapadalo a padesát minut téhle muziky šperkované naprosto úchvatnými party mě posadilo na zadek.
Po téhle parádě nemělo smysl na místě setrvávat. (úsměv) Ne, to je nadsázka, plány hovořily jasně, po PROCESSION jedu domů, protože únava z celého týdne se zkoncentrovala a plány na sobotu i neděli taky nebyly zrovna oddychové. Nic proti LIEGE LORD, možná by mě bavili, ale čekat na ně čtyřicet minut se mi nechtělo. (PROCESSION měli na set hodinu, využili pět šestin.) Takže opět přenechám prostor milému kolegovi:
Stylovým záběrem nejblíže mému uchu měli býti LIEGE LORD. Já si totiž na ty ostré kytarové riffy hodně potrpím Skupina se statusem legendy se do Písku vrátila po necelých čtyřech letech jako jeden z headlinerů. Američané vydávali svou hudbu před více než 36 lety, přesto se zdálo, že právě obstarožní songy dokázaly publikum dostat do největšího varu. Nejvíce mi utkvěly v hlavě melodie z alba „Master Control“, což je vlastně výbušná směs hevíku, poweru a speedu. Největší pozornost na sebe strhával jediný původní člen (kytarista s čelenkou), jenž se nestyděl odvázat a hrál na svůj nástroj i za krkem. Údajně zazněla písnička z připravovaného nového záznamu. Velké páteční finále.
Zhlédnuté čtyři kapely byly tak akorát, abych si pamatoval, co která předvedla, ocenil tři ze čtyř, což je myslím velice slušné vysvědčení. Ještě lepší si zaslouží všichni, kteří se na pořádání a průběhu akce podíleli, vše fungovalo na jedničku, organizace perfektní, dodržování programu na minutu, zvuk celý večer kvalitní.
Pozoruhodný statistický přehled visel oba dny na zdi v předsálí. Byly na něm vzdálenosti, z kterých kapely do Písku přijely nebo přiletěly. Samozřejmě to není úplně korektní, co se skutečného přesunu týká, protože některé byly na turné, ale i tak… Peru, Chile, USA, Švédsko, Finsko, Norsko, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, jen Česko nic. Holt u nás žádná kapela, která by hrála klasický heavy metal, který by se na přehlídku hodil, asi není…
Fotky: Syky
Videa (po kliknutí na název kapely): Syky
