Dát osm plus minus heavymetalových kapel? Dát devět hodin v klubu? Ani na jednu otázku jsem nebyl schopný dát kladnou odpověď. A myslím, že kdyby v první větě stálo jakýchkoli metalových kapel, odpověď by byla stejná. Jednoduše bych se metalu přejedl a těžko vydržel do finále, které měla obstarat legenda, jež vznikla před pětačtyřiceti roky. Takže jsem opět zvolil variantu „pozdější příjezd a dokdy vydržím, uvidím“. Naštěstí mladší jedinci mají elánu dost a byli na místě od začátku, takže opět předávám prostor Kubinovi:
Sobotní program měl díky pestrému úvodu pořádný spád. I když šlo o dlouhou „šichtu“, dramaturgie nebyla na jedno brdo. První kapela byla temná, druhá skoro „růžová“ a třetí punkově divoká. DEMON SPELL hodně sázeli na okultní melodie a rozhodně nezapřeli, že jsou vyznavači rané tvorby KINGA DIAMONDA. Falzety a ječáky vše podtrhoval pěvec schovaný za černými brýlemi – fanoušci „Melissy“ od MERCYFUL FATE si zkrátka přišli na své.
Po nich temnotu rozehnalo světlo. STRATEGY z Německa drhli stadionový rock, což sice není zrovna můj šálek čaje a jejich outfit i show mi dokonce chvílemi připomínaly křesťanskou kapelu, ale dokázali být celkem nápadití. Do refrénů pouštěli sborové podklady, aby dosáhli totální údernosti.
Největším překvapením pro mě byli HYENA. Jelikož jsem na festivalu fotil, strávil jsem část setu každé kapely v prvních řadách a Peruánci působili v nejlepší formě. Z pódia se valil špinavý heavy/speed, do něhož pěvec divoce ječel. Kotel se okamžitě rozvařil pod náporem jihoamerického temperamentu. Na první poslech se s tím sice skupina „moc nesrala“, ale pod povrchem byly znát melodické kytarové linky a sofistikovaná sóla. Tihle kluci moc dobře vědí, co dělají.
Naplánoval jsem příjezd tak, abych viděl kapely, které se nějak vymykají, v případě na 18. hodinu naplánovaných MEAN MISTREATER mělo jít o ženský zpěv, první na letošním Thunderu. Leč když jsem přesně podle plánu v 18 hodin nakráčel do sálu, nad kapelou viselo logo ANIMALIZE a na pódiu se pohybovali čtyři spoře odění pánové. Takže jsem zapátral v mobilu a ejhle, změna programu, výměna slotů. Kvůli potížím na cestě nestihli MEAN MISTREATER přijet včas, a tak se měnilo. Nikoliv délky setů, ANIMALIZE měli na své vystoupení padesát minut a ty dostali i o hodinu dřív. A využili je naplno k výbornému vystoupení. Šťavnatý heavy metal s prvky speedu i hard rocku dávali Francouzi s elánem a grácií, kromě skutečně kvalitní melodické a vesměs rychlé muziky zaslouží pochvalu i čistý zpěv předáka (zároveň basáka). Texty ve francouzštině taky sehrály roli, bylo to v tomto směru originální, oči přítomných pak kapela potěšila i divadýlkem s katanou a podříznutím jednoho z kytaristů (nechyběla ani „krev“) nebo motorovou pilou, jež vykonala další exekuci (na rozdíl od DEBUSTROLU ji pánové neměli nastartovanou, úsměv).
Američané a Američanka dorazili na poslední chvíli a šli z dodávky rovnou na pódium, kde se ctí zakončili své evropské turné. MEAN MISTREATER produkovali neokázalý zemitý ostřejší heavy metal s civilním zpěvem. Janiece se nepouštěla do míst, ve kterých by si nebyla jistá a držela se středních poloh. Na členech kapely nebyla znát únava ani stres z komplikovaného přesunu z předchozí štace a energií rozhodně nešetřili. V tomto směru překvapivě vyčníval bubeník, který předváděl pěkné rodeo, neustále mlátil vlasatou hlavou, protáčel paličky nebo je „zkoušel překousnout“. Přes vlasy většinou asi nic neviděl, ale to mu nebránilo v plnohodnotném výkonu. Čtyřicet minut bylo tak akorát, aby koncert neztratil drive.
Hned vzápětí se objevila další kapela se zpěvačkou v čele. CHEVALIER přiletěli z Finska a nastoupili v kostýmech, nad kterými zůstával rozum stát, hlavně co se týká obou kytaristů – jejichž visáž… no mrkněte na fotky nebo video. (úsměv) Zpěvačka Emma byla v tomto směru oděná nejlépe, její kostým vypadal historicky a sympatické dámě slušel. A diváky si získala i úsměvy a milým vystupováním, méně už asi hlasivkami. Když je rozvibrovala do výšek, nedalo se jí nic vytýkat, slabší to bylo v normálních polohách, kde jí to místy trochu ujelo. Ono to nebylo snadné ani s muzikou, která byla lehce neurovnaná, melodií moc nebylo, heavy/speed byl lehce okořeněný středověkem, ale mně to úplně do uší nelezlo. Fanoušci ale byli spokojení a dávali to hlasitě i pohyby najevo. Své asi sehrála sympatická zpěvačka…
V půl desáté se na pódium postavili CENTURY a ukázali, že to jde i bez speciálních kostýmů, dekorací a jiných propriet. Měl jsem z vystoupení švédských vycházejících hvězd podobné pocity jako v pátek z THE NIGHT ETERNAL. Civilní projevy všech členů kapely, žádné velké křepčení, důraz na dokonalou instrumentaci a promyšlený songwriting. Po všech směrech profi koncert, který měl trvat hodinu, ale trval 48 minut. I v tomto směru zapojili pánové zdravý rozum – raději intenzivní set než jeho natahování.
Tomu se nevyhnul další headliner, SORTILÈGE z Francie. Historie téhle kapely je nejen dlouhá, ale i zamotaná, nějakou dobu asi fungovaly dvě inkarnace pod stejným názvem, v každé nějaký původní člen, ale v současnosti už je asi aktivní jen ta pod vedením zpěváka Christiana „Zouille“ Augustina. Tomu je krásných 68 let a chtěl bych mít v jeho letech (pokud se jich dožiji) takovou kondici, jako tenhle sportovec. A nešlo jen o pohyb, který mu nedělal ani po sedmdesáti minutách na stage problém, ale i o hlas, který mu stále funguje výborně. Výborně to dávali i kolegové kolem něj, žádní zelenáči, ale zkušení muzikanti napříč generacemi. Jejich old school set, anoncovaný na plakátu, bavil, působil jako z učebnice heavy metalu, který obsahoval vše, co si fanoušci žádají – melodie, rychlé i pomalejší party, zmíněný kvalitní zpěv v různých polohách. Jen to bylo celé docela dlouhé… Myslím, že po hodině, kdy zazněla nejvíc epic věc s orchestracemi puštěnými ze záznamu, to mohlo monumentálně skončit, ale ne… Přitom už i fanoušci umdlévali, respektive hlediště lehce prořídlo, protože většina návštěvníků už toho měla za dva dny dost (i v žilách, úsměv). SORTILÈGE ale hráli a hráli, až jsme to po hodině a čtvrt vzdali a zamířili k domovu. Poslední věty prosím neberte jako nějaké stěžování si, kapela předváděla výbornou práci, to by mělo na závěr zaznít.
Výbornou práci odvedli všichni, kteří se na uspořádání šestého ročníku Heavy Metal Thunder podíleli a podílet budou. Na příští rok už je oznámeno pět kapel, z nichž vyčnívá heavy legenda STORMWITCH, jedna z prvních kapel ze západního světa, která kdy v Československu hrála – v roce 1989 na velkém koncertu Rock a sport ekologii. Takže když se nic neočekávaného nestane, dám si v roce 2027 repete po 38 letech.
Další oznámené kapely: ANGEL OF DAMNATION, CREATURES, CASTLE, AXETASY.
Fotky: Kubina
Videa (po kliknutí na název kapely): Syky
