25 let na scéně, tuna odehraných koncertů nejen v tuzemsku, ale i v Polsku, Německu nebo na Slovensku, šest řadových alb a spousta neřadových (demáče, sedmipalce, výběry), početné zástupy fanoušků a objektivně úspěšná žánrová kapela, ne-li ta v ranku zvaném punk rock v Česku vůbec nejúspěšnější. Svědčí o tom nejen fanoušci na koncertech, ale i přístup vydavatele, kterým je dlouhé roky Papagájův Hlasatel. Nové album „!!!!“ (používá se i název „Vykřičníky“, ale na titulní straně obalu i hřbetu jsou čtyři interpunkční znaménka) vyšlo na vinylu ve dvou limitovaných 150kusových barevných pocákaných verzích i v klasické černé, navíc i na CD, což v poslední době není vydavatelovým standardem. Ale evidentně se nahrávky FIALEK prodávají na obou nosičích.
Nevím, nakolik jsou (nebo spíš byly, limitky jsou vyprodané) obaly obyčejných a speciálních edicí odlišné, ale počítám, že moc ne, protože i ta standardní je obalena špičkově. Deska je zabalená jako gatefold, v jedné kapse vinyl, v druhé velký dvojlist – na něm jsou texty v češtině (slovo „poprví“ by sneslo korekturu a používání čárek je spíše intuitivní, než že by mělo něco společného s pravopisem) plus překlady do angličtiny, z druhé strany pak velká fotka kapely. Uvnitř přebalu nechybí všechny náležitosti spojené s nahrávkou, krátké povídání o desce i stručná historie kapely v angličtině, navíc bohatá koláž z fotek. Přes hřbet je ještě nasazený hřbet druhý, na jehož druhé straně je reklama na merch. Jedním slovem dobrá práce (designér a grafik Robert Harvánek). Jediné, co mi přijde slabší, je titulní strana, někdejší malované obaly se mi líbily víc.
Pánové si za ono čtvrtstoletí existence vypracovali recept na výrobu chytlavé muziky, která nepůsobí infantilně, která má tah na branku a která nejede jen na jediné koleji. Na novém albu všechny předchozí zkušenosti zúročili a dosáhli cíle jako vítězové. Deska vlastně nemá vyloženě slabé místo, všech čtrnáct písniček má nějaký náboj, něco, co utkví v paměti, něco, co funguje nejen na koncertech, ale i v klidu domova. THE FIALKY navíc nehrají jen punk rock. Ono kdyby byly na albu skladby v jednom duchu, tak by působily zaměnitelně, deska by asi nefungovala tak dobře, jako když se hraje nejen na punkrockovou notu a když se v některých skladbách objevují prvky ska, rock´n´rollu nebo rocku.
Úvod je ale punk rock přímo čítankový. „Na pouti“ je hitovka, která zabírá při prvním poslechu, chytlavé melodie, k nim pasující zpěv, nějaké ty sbory, typický model 77, až na text, který je výletem do minulosti, do časů, kdy pánové řádili na poutích, okukovali světský holky a blbli na labutích nebo na autodromu. Texty FIALEK nikdy nebyly agitační nebo politické, pánové se věnovali a věnují obyčejným životním situacím, nějakému tomu punkování, popíjení apod. Tentokrát ale nejsou jen veselí, ale sem tam zatnou do živého, např. v „Generaci Z“ (asi je jasné, co jim na uvedené generaci nejde pod nos), což je opět svižná písnička se ska rytmy, ostřejší je „Fotbal“, což je další kousek nostalgie o klukovském fotbálku někde za barákem – kdo by si nepamatoval, jak dva kapitáni vybírali své týmy, jak se něco povedlo víc a něco méně, ale i ti méně šikovní stejně přišli druhý den zase. „Brejle růžový“ jsou méně nápadné, ale hezky se v nich daří baskytaře, následující „Vykřičníky“ jsou místy spíše rockové a text mají hodný zamyšlení (drogy). Co je ale potěšitelné, že muzika nejen v této skladbě není postavená na třech akordech a jednom riffu – THE FIALKY si různě pohrávají s náladami, nástroji, tempy, po těch letech ví, jak složit písničky i jak je pak za sebou poskládat na album. A nebojí se ani zařazení instrumentálky, „Odvykačka“ je taková soft ska věcička, která netrvá ani minutu, takže v pohodě. První stranu zakončuje „Amy W.“. Asi je jasné, čí jméno si kapela vypůjčila, každopádně jde o další zpestření, které se povedlo náramně, pěvecký příspěvek Anety Caldové je výborný, Aneta má hlubší hlas, pěkně intonuje a navíc tomu dává takový ležérní šmrnc – to je asi trochu protimluv, ale na mě to tak působí. Song navíc zpestřují dechové nástroje, ale jako čisté ska mi to nepřijde. Opět vnímám silnou baskytaru a když se zaměřím na zvuk,musím taky chválit, letitý spolupracovník kapely Jan „Balco“ Balcar odvedl dobrou práci, navíc několik skladeb obohatil decentními klávesami či klavírem.
Na druhé straně se začíná v pomalejším tempu, „Starý křivdy“ asi nebudou patřit k největším hitům, zato „Punk rock saved life“ ano, koncertní tutovka, která odsýpá a zase dává vzpomenout na punk za Lamanšským průlivem, i díky pasáži nazpívané anglicky. Rozverní „Hodný kluci“ mixují punk a rock´n´roll, takže další vypalovačka, v níž zaujme sólo. Vrcholem strany B je bezesporu „Tygr“, smutný příběh, který má snad dobrý nebo alespoň lepší časy slibující konec; muzika, převzatá od americké rockové skupiny SURVIVOR (song „Eye Of The Tiger“ je známý i z Rockyho) a patřičně přitvrzená, nabízí několik rovin a pěkně ladí s textem, ve slokách se klade důraz na rytmy, v refrénu na sborový zpěv, ten sólový je naléhavý a místy ze slov mrazí. Ani „Chuligáni II“ nejsou noví, jde o předělávku starší písničky, přičemž druhá verze vyšla v roce 2023 na sedmipalci, který je dávno vyprodaný a na Aukru se prodává za nesmysl; skladbu jsem podrobil rozboru v dobové recenzi, tak si dovolím to sem zkopírovat, protože nevím, jestli by odkaz každého čtenáře přiměl k překliku. (úsměv) „Pánové sáhli do své vlastní minulosti, v prvním případě do roku 2017, kdy vyšla deska „Je ti to málo“, na které byla i píseň „Počernice story“. Ta teď dostala nový kabátek, respektive přešitý –> ze starého nový. Základ zůstal, hlavní melodické motivy i refrén, kolem se ale mění nástrojové obsazení i text. Přibyly dechové nástroje, přibyly ska rytmy, možná i náznaky Oi!, k první sloce hraje jiná muzika než ke druhé „skinheadské“, dechy jsou hodně výrazné, celkově je to takové veselé, rozjuchané, do skoku. Text prý odkazuje na slovenskou kapelu BRICKFIELD, v níž kdysi působili členové ZÓNY A a Filter, který FIALKÁM pořádal v Bratislavě koncerty.“ V „Snad není konec“ se přemítá nad tím, co bude, až punkové kapely pověsí kytary na hřebíky. Takže logicky ryzí punk rock, v textu odkazy na THE EXPLOITED, UK SUBS, E!E nebo VISACÍ ZÁMEK a klasické rčení punks not dead. Závěr je legrace, název songu „Rak´n´roll“ není chybný, při poslechu každému docvakne, že rak je pěkná potvůrka. (úsměv) Ale ještě k tomu „raknrolu“, skladba je ryzí Elvisovka.
Nové album FIALEK je pro fanoušky kapely sázkou na jistotu, pro posluchače starého dobrého punk rocku typu RANCID apod. taky a pro nerozhodné, jestli jako THE FIALKY ano/ne dobrým prostředkem, jak si udělat jasno, třeba prostřednictvím poslechu na Bandcampu, kam PHR Records upíná všechny vydané počiny a neomezuje počet jejich poslechů. Mě kapela vždycky naladí na pozitivní vlnu, s chutí si v době vydání album poslechu, respektive jej několikrát protočím, některé songy mi zůstanou v paměti (tentokrát to bude „Amy W.“ a „Tygr“) a kapelu mám zafixovanou jako pracovitou a snadno identifikovatelnou.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Na pouti
- Generace Z
- Fotbal
- Brejle růžový
- Vykřičníky
- Odvykačka
- Amy W.
- Strana B
- Starý křivdy
- Punk rock saved life
- Hodný kluci
- Tygr
- Chuligáni II
- Snad není konec
- Rak´n´roll
Čas: cca 36 min.
Sestava:
- Jan „Kečup“ Dvornák – kytara, sbor
- Tom „Tommy Gun“ Calda – bicí, vokál no. 1, tamburína, sbory
- Ota „Otokára“ Černohous – basa, sbory
- Marcel „Green“ Janeček – kytara, vokál no. 2, sbory
Hosté:
- Jan „Balco“ Balcar – klavír, klávesy + sbory
- Aneta Caldová – zpěv (A7), sbory (B7)
- Jakub Žídek – trombon (A7, B5)
- Kryštof Janáček – saxofón (A7, B5)
- František Vaníček – trubka (A7, B5)
- Rosťa – sbory
