Johan:
Jestli dobře lovím v externí paměti (= reportech na Fobii), loni jsem po osmi letech absentoval na koncertu INSANIE. Ne že by mě omrzela, ale asi se nikde v okolí nevyskytla, nebo se nevyskytl nikdo, kdo by jel se mnou, nebo nevím… Každopádně předchozí a současný koncert dělí rok a pět měsíců, takže až taková prodleva to není. Navíc když v mezidobí nevyšlo nové album, jen jeden song, který samozřejmě v Plzni taky zazněl.
Když se vrátím k tomu, že se loni možná nevyskytl nikdo, kdo by se mnou na INSANII jel, tak tentokrát se našli hned dva kamarádi, takže paráda, cesta v dobré společnosti utekla jako nic. A dobrá společnost se sešla i v klubu. To, že dorazilo duo z Dobříše a jedinec ze Zbiroha, bylo domluvené, to, že se na místě vyskytl Goro, očekávané, to, že přišel i Mafek, příjemné. Navíc, aniž bychom se domluvili, jsme měli stejné triko staré asi dvacet let, takže důvod se nechat vyfotit, stejně tak když nás bylo z redakce (včetně emeritních členů) šest – vše v galerii. (úsměv)
Najít předkapelu, která by před INSANII pasovala, není oříšek, je to ořech. Někdy se to jakž takž povede, většinou ne, nejlepší to bylo v Blatné, kde vystoupila sama. Což bych přivítal i v Plzni, kde ji doprovodili CENSORSHIT, kteří mě z principu nemohli bavit. Úderka ze západních Čech asi nedělá nic špatně, ale mě hardcore tohoto typu neoslovuje. Valivost, tlak, dva zaměnitelné vokály, kterým není rozumět, tedy s výjimkou závěrečné skladby „Chlupatá pí*o“, která je proslavila zejména v Sokolově, kde ji zahráli odpoledne na Hornické pouti. Když ji zahráli v Plzni, definitivně si podřezali větev, protože takhle debilní text hulákat ve skoro padesáti letech… chjo.
INSANIA do lidí nasypala skoro dvacet pecek a dvě navrch coby přídavek (foto se seznamem skladeb není úplně přesné, „Celestýna“ ani „Vražda“ se nehrály). Za osmatřicet let existence mají Poly a spol. takový výběr skladeb, že by mohli odehrát koncertů třeba pět a pořád by to šlapalo. Úvod vystoupení ale úplně nešlapal – zvuk totiž nebyl zrovna povedený, basa navrch, kytara tak nějak napůl a klávesy ani ne na čtvrt. Napřed jsem si myslel, že blbě stojím, tak jsem změnil pozici, ale nepomohlo to, pomohl spíš zvukař, protože od třetí písničky už mi to přišlo v pohodě. V pohodě plynul celý koncert, jeden nevergreen střídal další, Poly nešetřil sestrami a bratry ani rozmáchlými gesty, prostě klasika, z níž mě nejvíc bavily kusy typu „Jedeme peklo“, „Večer, kdy Freud zpíval basem“ nebo „Volný radikál“, prostě vypalovačky, které jsem si z plna hrdla křičel. Překvapil svérázný cover „Prachy“ od PINKOVÝCH FLOJDŮ, méně už tradiční přídavek „U.R.DEAD“, který tentokrát v roli druhého nášupu nedoprovodila skladba „Sfoukni za mě svíci“, ale „Nasyp to do mě“. Mně by asi na úplném konci lépe seděla „Svíce“, což je taková typická věc na rozloučení, ale ta zazněla o něco dřív.
Koncert naplnil očekávání, užíval jsem si nevímpokolikáté všechny songy, užívali si je i fanoušci, z nichž většina zpívala s Polym jako o život, a potěšitelné je, že mezi pěvci a pěvkyněmi byli fanoušci a fanynky sotva plnoletí/é i ti/ty nemající daleko do důchodu. A stejně tak se lze radovat z faktu, že se Plzeňákům a přespolňákům povedlo klub pěkně naplnit, znalec místních poměrů Goro odhadoval počet dychtivých INSANISTŮ na 150.
Jindra:
Jak koncertně slabý je pro mě letošní rok, svědčí fakt, že jsem do minulého týdne nenavštívil jedinou hudební produkci. A tak nabídku, výzvu či dotaz kolegy Johana, zda se vypravit do Plzně na jednu ze zastávek brněnské INSANIE, nebyl problém rozseknout natotata. V čase tak akorát vyrážíme směr Horažďovice, kde nabíráme pána z Hrádku Standu. Šance zaparkovat v nejbližší možné vzdálenosti od Divadla Pod Lampou se rovnala nule, a tak se na tři hodiny stáváme klienty plzeňského FÚ a parkujeme na parkovišti této adrenalinové instituce. U vstupu do Divadla Pod Lampou narážím na týpka vehementně nabízejícího lupen za padlého kámoše se slevou ve výši ceny šnytu místního Pilsneru. No proč ne! Btw, pořád nechápu, co na tom předraženým „zázraku“ všichni vidí.
Bratři a sestry, co psát o brněnském kultu? Tři roky uplynuly od vydání posledního studiového alba „GRRRotesky”, za které INSANIA získala sošku Anděla a také dvě Ceny Břitva v kategorii Album roku a Videoklip roku. Před nedávnem vydala nový singl „Cukr a Bitch” z připravované desky, ke které Poly na závěr pátečního koncertu stroze dodal, že by měla být venku příští rok.
V playlistu nesměly chybět trefy „Vytěsňuju“, „Haka starýho Nicka“, „Jedeme peklo“, „Placatej svět“ a v podobě druhého přídavku koncert uzavírající „Nasyp to do mě“ z posledních „GRRRotesek“. Z osm let starého LP „Na počátku byl spam“ byla k mání více jak polovina alba: „Nebe a Nietzsche“, „Joe si nepohlídal záda“, „Mezi námi přeskočila jiskra“, „Co zní temně, musí ze mě“, „Chyby, co stihneš jen jedenkrát“ nebo majstrštyk „Ať kypí žluč“. Ani zdaleka nezapadly songy „Božská komedie“, „Píšu ti švabachem“, „Sfoukni za mě svíci“ z drážek alba „Zapal dům poraž strom…“. Jeden ze dvou přídavků obstarala prehistorická záležitost „U.R.DEAD“ (LP „Crossfade“) s kytarou z minulého století, při které i bubeník Black Drum byl nucen zvýšit razanci a kadenci úderů jako v dobách, kdy INSANIE platila za true hardcorovou formaci. Asi jediná novota byly „Prachy“, u níž bych si tipnul, že je silně ovlivněná skladbou „Money“ od PINK FLOYD a již zmíněná singlová „Cukr a Bitch“.
Poly neztrácí pranic ze své kazatelské osobitosti. Pohledy k nebesům, zkřížené ruce na prsou, modlitebně sepjaté prsty, ruce vzhůru, porevoluční všudypřítomná viktorka nebo symbolika pěstního boje. Na úplném konci vytáhl mobil a poprosil, jestli by mohl přítomným ukrást duše v podobě fotografie a také neopomněl pochválit osvětlovače za přisvícení scény.
„Starej svět končí, kulisy se bortí, starej řád je fuč… a teď co? (skladba „Cukr a Bitch“). Křesťané říkají Bůh suď a my všichni ostatní si už nějak poradíme.
INSANIA nezačínala hrát do úplně ztuhlýho sálu, suportem jí byli CENSORSHIT z Ostrova, které bych zfúzoval jako BEASTIE BOYS, kde scratchový smyčky nahrazují kytary modelu LOCOMOTIVE a baskytarového funky volnomyšlenkářství RED HOT CHILI PEPPERS. Není to tak, že by CENSORSHIT byli všem ukradení, ale mně jejich tvorba protejkala mezi všema prstama. Prostě refrény typu „chlupatá pí*o“ (nebo jak to bylo) přesahují hranice mé tolerance a vkusu. Z hlediska fotografování jsem čekal alespoň výskoky, roznožky, virtuální boxing, ale fyzická konstituce ve spojení s věkem protagonistů byla proti.
4horsemen:
Pro mě neznámí CENSORSHIT ze západočeského Ostrova nad Ohří rozjeli nadupanou show v rázném hardcorovém podání. A protože HC mezi corovými styly vstřebávám nejlépe, tak mě jejich vystoupení bavilo. Občas z tvrdé krusty povylezla kytara, ale jinak celkově štymoval silný groove podklad. Kapela disponovala dvěma vokalisty; ten druhý, nemající až tak hlavní slovo, se mi zdál spíše do počtu, ale v určitých okamžicích dostal i on šanci. Oba vokalisty doplňovali sborově pánové z kytarové sekce. Vystoupení mělo švih a grády, možná i díky strohým textům, které byly občas až moc jednoduché. Nicméně v rámci žánru to tak převážně je, takže jsem nic jiného nečekal.
Kolos jménem INSANIA určitě netřeba představovat, a tak na úvod ihned do naplněného sálu plzeňského Divadla Pod Lampu natěsnil tři fláky z posledních alb, a to „Chyby, co stihneš jen jedenkrát“, „Píšu ti švabachem“ a „Haka starýho Nicka“. A tak nějak se na střídačku pokračovalo dál. Pro mladší publikum, skladeb z pozdního období INSANIE bylo nepřeberné množství. V první třetině koncertu mě zaujala novinka „Cukr a Bitch“ (v posledním týdnu vyšel k singlu i videoklip). Hodně mě potěšily skladby z alba „Kult hyeny“, a to „Volný radikál“ a „Charisma krysy“. Ač jsem si myslel, že jsem je živě déle neslyšel, tak po nahlédnutí do playlistu z Hořovic před víc než rokem jsem zjistil, že tam zazněly taky. Tak jsem tedy asi neslyšel dlouho zmiňované kultovní album. Baví mě konspirace „flat earth", takže „Placatej svět“ je pro mě „Božská komedie“, která následovala vzápětí. Koncert byl dlouhý… ne nudný, regulérní čas byl víc než hodinový. Přidávalo se vlastně ihned po nesouhlasu fans, že to nemůže skončit songem „Sfoukni za mě svíci“. A tak se končilo první a zatím poslední písní z albové tvorby kapely INSANIA. „Crossfade“ zastupoval již neodmyslitelně na koncerty patřící „U.R.DEAD“ a z desky „GRRRotesky“ song „Nasyp to do mě“, který třeba v těch zmiňovaných Hořovicích nehráli. Byť jsem stál v popředí, tak zvukový humbuk jsem nevnímal, trochu radikálněji z mé strany zněla Klímova basa, ale v celkovém soundu to znělo velmi dobře, hardcorově. A jak poznamenal Poly, tak se všude jelo peklo v dobře zahuštěném klubu.
Coornelus:
Vybrat k INSANII předkapelu je zapeklitá věc, to víme mnoho let. Jak moc je to složité, ukázal i páteční večer.
INSANII jsem pravděpodobně loni, stejně jako Johan, taky neviděl, čemuž se dost divím. Na druhou stranu o Polyho jsem nepřišel, protože mě neminul listopadový pražský koncert jeho skvostné bokovky POLY NOIR & THE HOLY SPIRIT SMUGGLERS. To, že se objevím v Plzni, byla náhoda, původně jsem chtěl jet už ve čtvrtek do bližšího pražského Futura, ale to zase hráli v Praze SLUT. Naštěstí se to dalo elegantně vyřešit Plzní, a byl to dobrý tah. Díky příjemné společnosti, která se proměnila v menší Fobiácký sraz, jsem si koncert užil naplno se vším všudy.
Mé dojmy jsou podobné jako u kolegů. To jest spokojenost. Dvě nové věci v playlistu fungovaly dobře, ještě aby ne, když „Prachy“ jsou svérázným coverem PINK FLOYD… INSANIA předvedla svůj standard, který je hodně vysoko. V podstatě se dá říct, že jsem cca za 15 let nezažil jediný její špatný koncert; další věc, která mě potěšila, byla ta, kolik se sešlo lidí. Když si vzpomenu na koncert na stejném místě po desce „Kult Hyeny“, byl tu letos min. trojnásobek osob. Hodně se mi líbilo, kolik lidí hudbu a texty prožívalo a kolik tam bylo fans, kteří znají texty. Jedinou kaňkou byl tzv. D4 efekt, který se udál během songu „Božská komedie“ – v momentu, kdy Poly zpíval „bůh sere nás, my serem vás“, někdo v mém okolí řádně zasral, až jsem slzel.
