Třicet pět let existence, desáté řadové album, pořád s pohledem dopředu, byť řada odkazů na předchozí nahrávky albem „GRRRotesky“ rezonuje.
INSANIA je dnes bezesporu legendou, však na to má deset let razítko (v galerii legend v rámci cen Břitva je od roku 2012), tudíž zasloužilou legendou. Ale zatímco spousta dalších zasloužilých legend v oné galerii už nefunguje nebo působí vyčpěle, INSANIA se pořád drží při životě, aniž by živořila, pořád se snaží nějak posunovat, byť s pojmem moderní bych byl v případě novinky opatrný.
To nemyslím špatně, ale tak, že slovo moderní se dnes používá na kdejakou nahrávku, na které zazní nějaký elektronický nebo „podezřelý“ zvuk. Jistě, INSANIA se v používání synťáků a kláves od časů „Rockera Freuda“ posunula k mnohem vymakanějším zvukům, stále se snaží o nějaká zpestření, ale ve finále mám při poslechu hudební roviny podobné pocity jako u minulého „Spamu“, případně předchozího „Zapáleného domu poraženého stromu“. Rukopis je prostě daný, převládají střední tempa, která nepravidelně zpomalují nebo zrychlují, takže opět nechybí potemnělé skladby ani dech beroucí jízda, vše žánrově ohraničené stranami rock + core + metal + elektro = crossover. A nad ním ční texty, o kterých už bylo v minulosti napsáno a řečeno mnohé, a i ti, kteří se nedokáží naladit na INSANICKOU hudební vlnu, uznale kývají hlavami, že texty jsou skvělé.
Mně mluví z duše hned ten první, „Vytěsňuju“. Přijde mi to jako generační výpověď plus minus padesátníků. Proč si s odpuštěním zasírat hlavu spoustou nesmyslů? Takže vytěsňuju stejně jako Poly, vytěsňuju zprávy, vytěsňuju sociální sítě, vytěsňuju kdeco, neřeším, co nemůžu změnit, věnuju se radši poslechu „GRRRotesek“. (úsměv) I když s tím poslechem to nebylo lehké, určitě se nejednalo o lásku na první dobrou. Ale já to tak s INSANIÍ mám pokaždé. Vždycky se hrozně těším, až budu mít CD v ruce a následně v přehrávači, a když k tomu dojde, po první rotaci se nedostavuje euforie ani nutkání si album pouštět dokola. Takže nějaký poslech doma, další v práci, bez soustředění, s pocity, že to už tady bylo a že texty byly dříve jedovatější a obaly vtipnější nebo hezčí. Ale při těch nesoustředěných posleších se červík začal zavrtávat do hlavy a dopadlo to jako vždycky, momentálně INSANIA vytěsnila ostatní alba, která mi leží u přehrávačů.
Hned úvodní pecka, ke které vznikl působivý videoklip, se mi dostala do makovice tak silně, že ji z ní nemůžu vyhnat. O textu už jsem se zmínil (top alba), muzika sice není kdovíjaká revoluce, ale pochodový rytmus, strohé sloky, klávesy místy připomínající hammondky i to „zatracené“ „ó la la“ (které zní jako od nějaké stadiónové americké veličiny), vše do sebe zapadá, včetně různých kytarových drobností. Další výrazný bod – „Haka starýho Nicka“. Na koncertech jsem písni nemohl přijít na chuť, doma je to něco jiného, první pěkný moment je hned na začátku, když se elektronika bleskově přehoupne do rockové jízdy, zabírá i refrén, kterým song netradičně začíná, a nejsilněji působí „divná“ pasáž, do které střílí kytara „drrrsné“ riffy.
Občas se objeví silný pocit déjà vu, např. písnička „Buď trapnej“ mi přijde, jako kdyby vypadla z některého staršího alba, „Jedeme peklo“ pak navazuje na svižné jízdy, které INSANIA v minulosti sázela, z fleku mě napadají „Letíme dál“ nebo „Rouhání je pro nás evergreen“, a „Jedeme peklo“ za těmito hity v ničem nezaostává, naopak. Je to myslím jedna z nejrychlejších věcí, co kdy Poly a spol. nahráli, ale byla by škoda se soustředit jen na to, že to fičí jako japonský rychlovlak a že v tom zní zvuky připomínající sirénu – hodně věcí se odehrává pod řvaným refrénem, mění se i Polyho hlas přehnaný přes nějaké udělátko; jediné, co mi nesedí, je hajtka, která mě ve slokách ruší.
Jestli mi nějaký další text (po „Vytěsňuju“) mluví z duše, je to „Placatej svět“ aneb „i ty máš místo na zemi, co je placatá“. Je to svým způsobem smutné, že v dnešní době někdo věří středověkému vnímání světa… Já v písni vnímám baskytaru, které je v minimalistických částech výrazná, ještě výraznější pak v pohodovém dvojáku „Nasyp to do mě“ a „Bomba v kabaretu“. Když jsem u výraznosti, tak v „Buď jako buddha“ je nejvýraznější elektronika, tady se Tudy vyřádil nejvíce a hlavně si pohrál s různými divnozvuky. Synťáky načínají i „Neber si to osobně“, opatrně, přidává se baskytara, ve slokách vládne rytmika a deklamace, ale s refrénem se klávesy vrací, leč zase v jiné podobě – ta barevnost je určitě výraznější než minule.
Minule se v jedné skladbě objevila hostující Vladivojna, tentokrát je k zaslechnutí jiný ženský hlas, v „Testosteronu“ a závěrečném „Hvízdání“ pomohla Lori (TEZAURA), která se s kapelou občas vyskytla (a možná i vyskytne?) i na pódiu. Zatímco v prvním případě je třeba pozorných uší, aby člověk její hlas zaregistroval, v druhém je její příspěvek výraznější, ostatně „Hvízdání“ je další výrazná věc, další velký hit, který řadím po bok „Vytěsňuju“ a „Jedeme peklo“ na stupně vítězů; „Haka“ tím pádem bere brambory.
Naopak pohár jako cenu útěchy (lidi na stupně vítězů nemůžou, ty patří skladbám) berou Stan & Tom, zvukový inženýr a producent, kteří v Šopě střihli a ušili albu přiléhavý zvukový háv, všechny nástroje jsou pěkně slyšet, baskytara není utopená, zpěv je akorát, aby bylo všemu rozumět, bicí hezky duní, jediná výtka směřuje k hajtce, která občas nepříjemně šustí.
„GRRRotesky“ zatím vyšly jen na CD, následovat by měly kazety a hlavně vinyly ve dvou provedeních, ale obaly všech nosičů budou určitě obsahovat stejné informace a budou vypadat obdobně. „Vizuál je pojatý jako gangster verze grotesek 20. let 20. století a název alba je kombinací dvou emocí: pobavení vs. vztek (komiksové grrr).“ Tak popisuje grafiku tisková zpráva, se kterou netřeba polemizovat, na druhou stranu už měla INSANIA hezčí obaly. V tomhle potěší hlavně fotky muzikantů stylizovaných do postav ze zmíněných grotesek, nebo možná komiksů, a myslím, že focení si nejvíce užíval Klíma, jehož výraz na kapelní fotce je kouzelný. Co mi naopak kouzelné nepřijde, je font, kterým jsou uvedeny texty, jenž v součtu s pozadím (ani černé, ani šedé) činní čtení slov problematickým – ale možná je na vinně i tiskárna.
Nedávno jsme s kamarády při putování Šumavou sestavovali vlastní žebříčky alb INSANIE. Existenci kapely jsme dělili na tři období po třech albech, v každém triu volili jedničku, dvojku a trojku, pak i celkový žebříček. Byla to těžká práce a nejednou těžké dilema, ale plus minus jsme se shodli. Je otázkou, zda „GRRRotesky“ zahajují další triádu, nebo patří k předchozím třem albům – za mě spíše druhá varianta, ta návaznost na „Spam“ je zřejmá a vlastně i kvalitativně mi alba přijdou rovnocenná. O fous (bod) slabší než (z třetího období) nedostižné album „Zapal dům poraž strom...“.
Seznam skladeb:
- Vytěsňuju
- Narvi svůj testosteron jinam
- Haka starýho Nicka
- Ses ztrapnil
- Jedeme peklo
- Placatej svět
- Nasyp to do mě
- Bomba v kabaretu
- Buď jako buddha
- Neber si to osobně
- Víc než platonicky
- Hvízdání
Čas: 43:49
Sestava:
- Poly – v, g
- Black Drum – d
- Klíma – b
- Tudy – k
Hosté:
- Lori (2, 12)
