Cestou do Prahy jsme s kamarády přemýšleli, kdy jsme naposled poctili svou návštěvou Modrou Vopici. Nakonec nám musel pomoci mobilní internet, protože jsme se ne a ne dopočítat, kdy se konal jeden z prvních fesťáčků po covidu právě na nádvoří libeňského klubu. Bylo to v létě 2021, takže od té doby už nějaká voda ve Vltavě protekla, ještě více od chvíle, kdy jsme naposled viděli HELHEIM. Svého času jsme je potkávali hlavně v Plzni na Phantoms, samozřejmě i na Brutalu, ale čas fakt letí a ono to od těch „Fantomů“ je sedmnáct a patnáct let… Tehdy tam vikingové odehráli dva výborné koncerty, taky v té době vydali album „Kaoskult“, které mě uhranulo, takže jsem jel na HELHEIM vlně a jejich muzice na nějaký čas propadl. Ani další vycházející desky jsem neignoroval, ale ono okouzlení přece jen trochu vyprchalo, spíš mou vinou, protože už jsem těm nahrávkám nedal tolik času, kolik by si zasloužily…
Když se objevila informace, že se HELHEIM objeví na dvou koncertech v České republice, okamžitě jsme zastříhali ušima a taky se rychle shodli, že Praha je lepší volba, hlavně díky otevřené dálnici mezi jihem Čech a hlavním městem. Takže v současné době je rychlejší a pohodlnější cesta na sever než na západ… a skutečně, ze Strakonic do Prahy za rovnou hodinu, pak samozřejmě po Praze nějaké to kodrcání, ale celkem to šlo a taky místo k parkování jsme díky šikulovi Davidovi našli, takže vše klapalo, i restaurace, kterou opět David vytipoval, byla v pohodě a jídlo slušné. Sice jsme se museli trochu projít, ale Vopice je v zemi nikoho.
Když jsme krátce po 19. hodině, na kterou byl avizovaný začátek, nakráčeli do klubu, připadali jsme taky jako v zemi nikoho – skoro nikdo tam nebyl. S naším příchodem (bylo nás pět) se počet návštěvníků cca zdvojnásobil. Na pódiu zvučili BOHEMYST, kteří na čtyřdenním turné (kromě dvou tuzemských zastávek ještě dvakrát Německo) nahradili dvě kapely, které kvůli zdravotním komplikacím svých členů musely účast zrušit. Celkem nás to mrzelo, přece jen BOHEMYST vídáme pravidelně několikrát ročně, takže bychom si dali PANYCHIDU i MALLEPHYR s chutí, ale důvody jejich absence každý chápal, zdraví je přednější.
BOHEMYST to odpálili ve 20 hodin a každý, kdo je trochu sleduje, si musel všimnout změny v sestavě. Kytarista Jirka se totiž nachází v zahraničí, a tak za něj zaskakuje mladíček Kuba, který tedy nakládá! Mladý virtuóz skvěle do sestavy zapadl a odehrál své party na osmistrunku s grácií. Ona samozřejmě šlapala celá kapela, kterou hnal dopředu odzadu Honza a vepředu dirigoval Radek v oblíbeném kabátci. BOHEMYST odehráli podobný set jako na podzim před HENYCH 666, takže se hrálo z debutu („Čerň a smrt“, „Krvehlas“, „Na umrlčích prknech“, „Co nelze zapomenout“, „Kosti“) i, jak říkal Radek, z osmnáct let chystané druhé desky. Bohemian dark metal BOHEMYST nabízí jak pořádné sypačky, tak epické a dramatické pasáže, občas vylepšené orchestracemi, které kulminovaly se závěrečnými „Kostmi“, jež byly pěknou tečnou za povedeným setem. Možná zvuk mohl být o něco čitelnější, v nejrychlejších pasážích byly katary lehce zašuměné, ale jinak to hrálo zhruba padesát minut slušně.
Na HELHEIM se prakticky nečekalo, kvartet měl nazvučeno předem, takže po rychlé přípravě pódia se šlo na věc. Zatímco v minulosti vystupovali HELHEIM v drátěných košilích, tentokrát nasadili metalový civil – H'grimnir a V'gandr trika a vestičky, Hrymr a Reichborn úplně normální oblečení, přičemž druhý vypadal jako středoškolský učitel a v podstatě tak i hrál. (úsměv) On i bicmen působil civilně, ale řezal to s řádnou intenzitou, až mi ho bylo v rychlým partech líto, jak z něj lil pot. A dva hromotluci nezapřeli divokou krev a během celého koncertu vydrželi v zápřahu. Jestli z bubeníka pot lil, tak z basáka doslova stříkal.
Velkou devizou HELHEIM je různorodost materiálu, a to nemyslím tak, že je každý song jiný, ale že i v jejich rámci se to různě mění, střídá, přelévá. Chvíli to pánové valí pěkně divoce, pak nasadí vzletné pohanské melodie, nechybí ani na kost ohlodané pravěké rytmy, vše do sebe pěkně zapadá, nic nepůsobí křečovitě ani hloupě. Nejsem takový znalec tvorby HELHEIM, abych dokázal vyjmenovat skladby, které zazněly, ale ani jedna věc mi nepřekážela, koncert mě bavil komplet se vším všudy. A dojem ještě umocňovaly promítané obrázky, které částečně osvětlovaly tváře muzikantů – plátno je ve Vopici poměrně nízko. Na V'gandrově čele a za kapelou se objevovaly hlavně přírodní motivy, bouřící moře, cosi jako průjezd lesem, mnohdy doplňovaly ony scenérie nějaké animace, např. siluety havranů nebo figury padající hlavami dolů. Jednoduché, ale funkční.
Samostatnou kapitolou byly zpěvy, o které se H'grimnir a V'gandr spravedlivě dělili, případně pěli zároveň. Zase – žádné extrémní projevy, ale s muzikou pěkně ladící hrubé hlasy, sem tam i čistý vokál, kterým ale V'gandr celkem šetřil. Po hodině mělo být finito, ale fanoušci (kterých se nakonec sešel slušný počet – 65 – a obě kapely měly velmi dobou kulisu i odezvu) si samozřejmě ještě vytleskali a vykřičeli přídavek, takže HELHEIM ještě jeden kus přidali.
Krátce po 22. hodině jsme spokojeni Vopici opustili a cestou k autu se shodli, že se večer podařil nad očekávání. Auto nám neodtáhli, cesta domů rychle utekla a o půlnoci jsem zaléhal k pětihodinovému spánku. Ale ponocování stálo za to, výlet na HELHEIM a BOHEMYST se povedl po všech směrech.
