EXITUS – Killing Breed

Historii thrashmetalistů z Vratimova EXITUS a jejich bezmála třicetiletou hibernaci jsme řešili už v recenzi a souvisejícím rozhovoru k debutovému albu „Liebyrinth“, proto jen zmíním, že sestava zůstala zachována, stejně jako obliba staré thrashmetalové školy.

Přesně po minutě a vteřině intro „Call To Rebellion“ mávne startovním praporkem pro první skladbu „Violent Resistance“ a je to právě tento předěl, který mi neleze úplně pod vousy. Mám pocit, že když už si mne úvodní vábení připravilo na následnou šupu přes hubu, rozbíhající se tlumený motiv je tam navíc a energický výhřez ztrácí koule. To je ale jen malá bradavice na jinak líbezné thrashové tváři, protože i když hudebníci mají nastudovány zatuchlé pergameny z dob, kdy tento styl zažíval své nejlepší časy, tvarují si ho podle vlastních chutí, potřeb a umu. A že pánové umí! 

Asi i proto hned na první poslechy radostně stříhám ušima nad kytarovými sóly, respektive nad kytarami celkově. A zvuk! Pánové, to je dokonalost sama. Silný, plný, intenzivní sound je jednoznačně významným faktorem, jež tlačí album v zážitkovém řebříčku do kategorie nadstandard a výš. Album se rozprostírá na ploše lehce přesahující čtyřicet pět minut, přitom nepůsobí jako nepatřičně natažené. Tím se dostáváme k dalšímu plusu, jimž je kompoziční zručnost a cit pro stavbu jednotlivých písní. Je totiž vcelku jedno, jestli mají skladby v průměru kolem čtyřech pěti minut, když vás jejich obsah dokáže zaujmout a držet v pozoru. Což se zde daří na výbornou. Každý z jedenácti záseků (ano, s oběma instrumentálkami včetně) má tu moc zaujmout a i přes jasně daný směr celku vykouknout v přiděleném čase z řady, vrýt svůj šklebící se obličej posluchačovi do paměti a znovu se zařadit. Ať už si pro příklad sáhnu do třetí „Fallen Empires“, kde mne baví kytarová vyhrávka podkreslující text „A Fall…A Fall Is The Results Of Pride…“, či vylovím macho MANOWAR refrén z „New Entity“, nebo hravé melodie v závěrečné „Age Of Dying“. To ale prosím berte jen jako ukázkový vzorek, na tomto albu není slabých skladeb, troufám si říct, že zde není slabých míst.

V adoraci kytarových mistrů bych málem pozapomněl na ostatní zúčastněné. Co se zpěvu týče, vokální projev Petra Kupky mi často lovil z mysli postavu Peroona z bzeneckých SHAARK. Ne snad, že by se oba borci pyšnili totožnou barvou řevu, ale společným znakem obou je, že o co méně jim to létá na stupnici nahoru dolů, o to víc to tlačí na sílu. Zde se navíc nedostaneme ani k náznaku nějaké monotónnosti, neb se znovu vracíme k disciplíně kompoziční zdatnosti a Petrův vokál je šikovně doplňován úsečnými sbory. Ani rytmické části souboru nelze nic vytknout a jako velký fanda bicích a jejich obsluze si náramně pomlaskávám nad kopákovým swingováním mr. Aleše Dámka. 

Obálku alba nejspíše vytvořil nějaký PC program a co se mne týká, neurazí – nenadchne. 

Co se studia týká, nehledejme za zabijáckým soundem známé prověřené jméno. Vše se zrodilo v domácích podmínkách zkušebny zvané Kolchoz. Další z příkladů, že když máte vizi, nějakou tu techniku, šikovné ruce, vnímavé ucho a bystrou mysl, není třeba utrácet těžce vydřený peníz. 

Debut „Liebyrinth“ nebyl vůbec špatným dílem, ale „Killing Breed“ je ještě o kategorii výš. Svěží vichr z Vratimova mne sfoukl jak svíci.         

Seznam skladeb:

1. Call To Rebellion (instrumental)
2. Violent Resistance
3. Fallen Empires
4. Killing Breed
5. I’m Lost
6. Without Identity
7. New Entity
8. To The Wall
9. We Will Be Next
10. Rest In Pain
11. Age Of Dying (instrumental)

Čas: 46:27

Sestava:

• Petr Kupka – vocal
• Vladan Pražák – guitar
• Víťa Ferenčák – guitar
• Marek Lipový – bass
• Aleš Dámek – drums

Facebook
Apple Music
Spotify
Bandzone