Tak schválně, kdo z vás si myslel, že se ještě kdy budeme zaobírat novým albem legendárních CORONER? Jasně, zákulisní šeptandy probouzely naděje na čerstvý materiál už někdy od roku 2014, ale protože seriózních zpráv o zaručeném nástupu do studia přibývalo, aniž by fanoušek pocítil reálný výsledek, bylo třeba na podobná vyjádření nahlížet s řádnou rezervou.
Zaplať čert, vše tentokrát dopadlo, jak mělo a můžeme se tak po více jak třech dekádách těšit z řadového alba číslo šest. Než na něj ale zaměříme svou plnou pozornost, je třeba zmínit, že na něm nenalezneme zakládajícího člena, bubeníka Markuse Edelmana, který pro nechuť k páchání nové tvorby opouští kapelu v roce 2014 a duo pozůstalých (Tommy Vetterli – kytara, Ron Broder – basa, zpěv) doplňuje Diego Rapacchietti.
V momentě, kdy o existenci „Dissonance Theory“ nebylo nejmenších pochyb, oprášil jsem a začal protáčet poklady „No More Color“, respektive „Mental Vortex“, abych si tvorbu švýcarských géniů nejen oživil, ale byl k novým zítřkům řádně natěšený. To se ve finále projevilo lehce kontraproduktivně, protože jsem s prvními poslechy aktuálního nosiče nebyl připravený přijmout třicetiletou časovou propast v aspektech zvukového a instrumentálního vývoje a novinku málem odložil jako málo zajímavou a oproti očekáváním příliš přímočarou. Naštěstí se mi podařilo odhodit přiblblé předsudky a s následným absorbováním zjišťovat, že jsem se do alba nejen absolutně zbláznil, ale že všechny původní připomínky berou rychle za své a „Dissonance Theory“ toho nabízí mnohem víc, než se původně zdálo.
Jinde fráze, u intra „Oxymoron“ však slovo „znepokojivé“ absolutně vystihující. Úvodní minutka plná mrazivých ruchů a šepotu se rovnou překlápí v šestiminutovou „Consequence“ a jízda začíná. Několik málo počátečních vteřin nechává jakýs takýs čas na rozkoukání, pak se však bestie noří ze stínů, zlověstně se hrbí a bez varování útočí. Tempo je sice převážně vražedné, ale necháte-li smysly proniknout skrze povrchní škraloup, zjistíte, že se toho v jednotlivých dílech odehrává mnoho a stavěl-li jsem v minulosti tuto věc do příměru se zdánlivou přímočarostí, bylo to jen proto, že se veškeré dějové zvraty odehrávají s takovou přirozeností, že je mysl téměř ani nezaznamená. Viz v této písni skok z klidné části do běsnícího tornáda. Celkem klidné probrnkávání startující „Sacrificial Lamb“ rozráží údery do kotlů mr. Rapacchietti a vše následně přechází v pomalou, ale sakramentsky těžkou palbu. Zpěv Rona Brodera tak troch připomíná „jemnější“ verzi Milleho Petrozzy a kytara si v záplavě riffů jen tak mimochodem kreslí povznášející melodie, schizo rytmy a nápadité sólo, které výrazně obohatí daný moment, aniž by zároveň odvedlo myšlenky od hlavního motivu.
„Crisium Bound“ dokazuje, jak důležitý je pro výsledný efekt dobrý bubeník a ocenit musím i pohlcující atmosféru písně. Jedno z lákadel na novou fošnu se ukrývá pod názvem „Symmetry“. Úderná svižná skladba s bohatou paletou nálad a melodií. Jestli můžu hovořit o jedné skladbě, která si mne hned na začátku omotala kolem prstu, je to jednoznačně „The Law“. První půle jde pro žánr thrash metal výrazně mimo zavedené hranice, nechává posluchače omámit kouzlem osobitosti a jestli si ještě dlouho po odeznění nebudete mumlat slova „I Am The Law“, je s vámi něco v nepořádku. Píseň by mohla podle tohoto scénáře dokráčet až do samotného závěru, ale to by nebyli CORONER, aby neotočili kormidlem o sto osmdesát stupňů a neodpálili největší nářez na albu. Jak „Transparent Eye“, tak „Trinity“ znovu ukazují, že když to máte v krvi, není nic snadnějšího než udržovat agresivní stránku věci s progresivními výlety v dokonalém souznění. Našinec si tak nějak žije v bludu, že už všechno slyšel a máloco ho překvapí. To možná platí pro první část souvětí a borci jen šikovně používají léty prověřené riffy a nápady, ale co naplat, dělají to tak šikovně a originálně, že výsledek v každém směru osvěžující a plný překvapení je. Další z věcí, jež měla za úkol přivábit pozornost ještě před vypuštěním desky je kousavá „Renewal“. Na první dobrou celkem nekomplikovaná, avšak s mnoha menšími ďáblíky ukrytými v detailech a majestátně podaným refrénem.
Jdeme do finále a kdybys měl (jakože nemám) pisálku pocit, že ti je i přes dosavadní zážitek předkládaný tuctový a neoriginální materiál, mám pro tebe otázku: kdy naposledy ti thrashové běsnění oživil zvuk hammondových varhan? Nevím, nevzpomínám si, asi nikdy. Divoké preludování tohoto nástroje je vpleteno do závěrečného „Prolonging“ a i kdybych se až doposud držel původního ortelu, zde padám definitivně k zemi a klaním se uctivě navrátivším se králům.
Plný počet bodů u mne mají na věky věků dvě výše zmíněná alba, ale aktuální počin řadím hned do závěsu. Jen doufám, že se čekací doba mezi řadovkami podstatně zkrátí, neb by se mé další setkání s „KORONEREM“ mohlo odehrávat za docela jiných okolností.
Seznam skladeb:
- Oxymoron
- Consequence
- Sacrificial Lamb
- Crisium Bound
- Symmetry
- The Law
- Transparent Eye
- Trinity
- Renewal
- Prolonging
Čas: 47:13
Sestava:
- Ron Broder – basa, zpěv
- Tommy Vetterli – kytary
- Diego Rapacchietti – bicí
