Asi jen těžko si dovedete představit, jakou jsem se otřásal nedočkavostí, jen abych už mohl ochutnat čerstvých plodů, vzešlých pod rukama temných pěstitelů zvaných TRNY & ŽILETKY. Jejich předchozí album „Třetí hlas“ jsem v roce 2022 umístil na absolutní vrchol tuzemského snažení, a proto se nelze divit, že jsem k jeho nástupci nazvanému „Je nutné zabít beránka“ přistupoval nejen s velkou natěšeností, ale i s řádnou porcí nároků a očekávání.
Pomyslná dvířka do zatuchlých temných chodeb a ještě temnějších příběhů otevírá jedna z vybraného dua předvoje – „Číslo 0“. O co přívětivější se zdají být prvotní vteřiny písně, o to ničivěji zapůsobí nástup hudebního spektáklu. Už tyto okamžiky dávají jasně na srozuměnou, že i když není nejmenších pochyb, s kým máme tu čest, bude to přece jenom trochu jinak. Ďábel se už neprezentuje coby rohatá, umouněná, řetězem chrastící bestie. Kdepak, tentokrát přichází v obleku renomované značky, pokuřuje drahý doutník a lidské nebožáky loví kouzlem osobnosti skrze jejich vlastní slabiny. Recenzi na „Třetí hlas“ obstaral redaktorský guru Johan a v jednom z postřehů neopomenul vyzdvihnout zvukový vývoj směrem k pročištěnému (čitelnějšímu) soundu. To s klidným svědomím podepisuju a jestli mne neklamou smysly, vývoj jde po vytyčené cestě i na albu aktuálním.
Jestli mám od boku vypálit dva důvody, proč si na místě Deseda neumím představit jiného vokalistu, je to naléhavost a uvěřitelnost, s jakými nám servíruje své příběhy. Totožně jako na předchozí desce, i zde si mozková třídírna rozdělila písně na ty, jenž zasáhly terč hned prvním šípem, a ostatní, k nimž je třeba hledat cestičku postupně a s větším úsilím. Do kategorie „do pelechu hned na prvním rande“ se s rychlostí blesku zařadily skladby s pořadovými čísly dvě a tři. První z nich jde pravda do kontroverze s myšlenkou, že se černý kov pomalu, ale jistě z tvorby TRNŮ vytrácí, protože zrovna tady je čmoudu, ohně a síry až běda, ale stejně jako v minulosti u hitovek „John B. miluje válku“, „Třetí hlas“, nebo „Dech ryby a křik motýlů“ mne plnou mocí pohltil vzletný refrén.
Silní muži dělají dobré časy. Dobré časy dělají slabé muže. Slabí muži dělají špatné časy. Špatné časy dělají silné muže. Osobně se domnívám (sebe nevyjímaje), že se v koloběhu momentálně nacházíme u slabých mužů a špatných časů. Navykli jsme více kňučet a natahovat ruce než se rafnout do prdele a sami svým osudem zahýbat. A metaforický nedospělý přežvýkavec ať si běhá klidně dál. (úsměv) Zde poprosím váženého čtenáře, aby omluvil nekontrolovaný rozlet myšlenek, který mu snad dá větší smysl s poznáním lyriky songu „Až do krve“. Hudebně i textově můj jasný favorit.
Úvod „Hájemství“ předkládá nezpochybnitelný důkaz o důležitosti všech čtyř složek, jež tvoří TRNY & ŽILETKY. Když si vypomůžu srovnáním s výrobou luxusního dortíku, pak Majkl je tím, kdo upeče korpus, Desed umíchá chutnou náplň, Paull to zpevní polevou a A2V nápaditě výsledný pokrm dozdobuje. Atmosféra. Slovo, které je pro vykreslení děje naprosto zásadní a všudypřítomné. Můžu ho stejně dobře použít jak ke shrnutí kompletního díla, tak k jednotlivým kapitolám. Dvojnásob to platí u zmíněného „Hájemství“ a následných „Veteránů temnoty“. Obě kráčí spíše v rozvážném tempu, které nechává vystoupit temnotu na povrch a posluchače zblajznout i s celým kvartýrem. Kam, řekni Desede, kam chodíš pro inspiraci a já si tam na tebe s palicí počkám a stanu se též osvíceným. (úsměv) Aneb, kam může člověk zmizet „Mezi pátým a šestým patrem“, aneb předalbové lákadlo a prozatímní vizuál číslo dva. Chytlavá melodie a k tanci svádící tempo dávají na srozuměnou, proč byla za singl číslo jedna vybrána právě tato věc.
Leckomu se na předchozím albu nemusela pozdávat jakási intra, díky nimž se vstup do skladeb samotných rovnal zkoušce trpělivosti toho kterého posluchače. I když mne osobně nijak zvlášť nervstvem nehýbala, musím uznat, že jejich absence činí písně živelnější, v příkladu „Transfuze“ si troufám tvrdit údernější. Výrazná melodie a tempo, při kterém se tělo začíná samovolně kývat jak tělesná schránka proslulého sekerkového nebožáka, jehož život ukončila hlubina vlastní studny. Zaujme i takový detail, jako je do pauzy umístěný úder do virblu. TRNY & ŽILETKY coby industriální skauti FEAR FACTORY? Jasně, už úvodní vteřiny jsou prosyceny esencemi daného žánru, ale připomínku na legendy vyvolá až nástup strojových bicích a kytar kopírujících dvojšlapku. Jasně, je to jen krátký záblesk, ale je to tam. A co se mé paměti týká, je to tam na furt. Desed text spíše recituje, než zpívá, ale dělá to způsobem sobě vlastním, což má ve finále za následek husinu větší, než by vyvolal sebeďábelštější growl.
Až nečekaně brzký konec přichází s bonusem „Zlořečený“. Posledně se zavíralo s „Nekonečný“, nyní tedy „Zlořečený“. Co do agresivity asi lídr aktuální fošny, ale ani tady se neutíká do cíle přímou cestou, nýbrž chvíli před finišem krátce odbočí a nechá smysly polaskat klavírním preludováním.
Ona ale, budeme-li k sobě upřímní, většina toho, o čem se zde rozepisuju, je patrná už z obálky alba. Čtyřčlenná rodinka, usmívající se ratolesti, beránek… No není to krásné? No není. Hajzlíci se pod maskami nehezky šklebí, rodiče jsou chladní a bezvýrazní a zakrvácený nůž v rukou matky nevěstí pro budoucnost beránka nic dobrého. Stejně jako hudba a texty TRNŮ & ŽILETEK vám fotografie nenabízí zvěrstva v přímém přenosu, ale nechá vaši představivost, aby si na tom mákla sama a předložila hrůzy ukryté v nejtemnějších zákoutích mysli.
Bez diskuze horký adept na album roku, plná palba bodů!
Seznam skladeb:
- Číslo 0
- Sedmkrát
- Až do krve
- Hájemství
- Veteráni temnoty
- Mezi pátým a šestým patrem
- Transfuze
- Potrava
- Zlořečený (bonus)
Čas: 43:42
Sestava:
- Majkl – kytary, basy, klávesy
- Desed – zpěv, vokály
- Paull Black – bicí
- A2V – klávesy a samply
