Po pěti letech fungování je možné nějaké bilancování. K určitým věcem se ještě dostaneme podrobněji, ale na úvod – jak byste zhodnotili váš vývoj, co považujete za největší úspěch, z čeho máte radost a na co byste raději zapomněli?
ŠK: Čau Johane. Děkujeme za prostor, který nám věnuješ. Co ti budu povídat. Je to paráda plnit si své dětské sny. Když jsme hráli první koncerty, bylo mi dvanáct let. Vyvalený dítě, který je nadšený, že může stát na pódiu a potkávat se v šatnách se svými idoly. Dnes, po nějakých 130 odehraných koncertech, to beru s nadhledem, ale pořád mě to hrozně baví a nabíjí. Myslím, že jsme toho za pět let stihli docela dost. Vydali jsme dvě EP, hráli jsme na parádních festivalech, podařilo se nám dostat jméno DESTROY! do širšího povědomí posluchačů. Na začátku jsme byli ta „nejmladší metalová kapela v ČR“, republiku jsme projeli křížem krážem a náš věk občas omlouval drobné instrumentální nepřesnosti. Teď je to těžší. Mladých kapel se v poslední době vyrojilo opravdu dost. To je samozřejmě naprosto skvělé, ale teď musíš posluchače zaujmout především muzikou, kterou hraješ. Naštěstí jsme zatím nezažili nic, na co bychom raději zapomněli.
Loni jste sestavu posílili o druhého kytaristu – proč? Chtěli jste zahustit zvuk na koncertech?
OS: Už delší dobu jsme si pohrávali s myšlenkou rozšířit sestavu o druhého kytaristu. Především na koncertech ta druhá kytara chyběla. Bylo ale dost těžké najít někoho v našem věku, ideálně z okolí, s maximem volného času a hlavně stoprocentním zapálením. Nová posila Jirka Strnad měl ty koule, že nás kontaktoval sám, aniž by mohl tušit, že o nějakých změnách vůbec přemýšlíme. Přestože je to Strnad, má v hrdle slavíka a do budoucna určitě dostane více prostoru i za mikrofonem.
No a letos došlo ke změně na postu baskytaristy – proč Jirka Kux vaše řady opustil? A jestli na MA nejsou nepřesnosti, tak jak kytaristu, tak basáka jste lovili ve skupině APARATH, která pochází odněkud od Kostelce nad Černými lesy, což není od Berouna, co by kamenem dohodil…
OS: Původní baskytarista Jirka Kux už dlouho dopředu avizoval, že trávit všechen volný čas namačkaný v dodávce nebo ve zkušebně není cesta, kterou by chtěl v budoucnu jít. Dohoda tedy zněla jasně. Jakmile se ukáže nějaká adekvátní náhrada, Jirka kapelu opustí. No a jak k nám přišel nový kytarista Jirka Strnad, zmínil se, že v jeho domovské bandě APARATH je ještě jeden šikovný kytarista. A že basa by mu taky problém nedělala. Dopadlo to tak, že od léta máme i nového baskytaristu, Ondřeje Šubotnika. Kluci bydlí v Olešce u Kostelce nad Černými lesy a na zkoušky do Berouna dojíždí 80 km. Ale jsou srdcaři a ve dvou se to přece lépe táhne.
Jak vnímáte pokrok, který jste učinili mezi prvním a druhým EP? Ne že bych vám chtěl napovídat, ale mně přijde novější nahrávka lepší po všech stránkách, taky sevřenější, řekněme, že už má nějakou tvář, což se myslím o roztěkaném debutu říci nedalo.
ŠK: Když jsme šli poprvé do studia, byli jsme hrozně mladí a nezkušení. Věděli jsme, že musíme disponovat nějakou nahrávkou, kterou se můžeme prezentovat před pořadateli. První EP je určitě roztěkanější a my v podstatě hledali cestu, kterou se budeme ubírat. I tak jsme s výsledkem spokojeni. Druhou nahrávku jsme chtěli mít lepší po všech stránkách. Instrumentálně jsme vybaveni pochopitelně lépe než před čtyřmi lety, materiál je jednotnější a kapela už má svůj ksicht. Oslovili jsme Dana Frimla, jehož práce se nám moc líbí. Z jeho studia The Barn leze super moderní zvuk. S Danem se skvěle pracuje, proto jsme ho oslovili nejen jako zvukového inženýra, ale aktuální nahrávku nám také produkoval. Dobře jsme udělali.
Na novém EP „Autostop značí smrt“ je pět v podstatě hitovek. Přehledná struktura, melodie, nějaký zapamatovatelný motiv – snažíte se o to, aby byly skladby snadno uchopitelné, aby se fanouškům dostaly do hlav a oni si je s vámi mohli na koncertech zpívat?
ŠK: Ano, kápnul jsi na to. Ne, že bychom šli takhle prvoplánovaně posluchačům na ruku, ale tak to prostě cítíme a baví nás to. Chceme si zachovat určitou tvrdost, ale silná melodie či zapamatovatelný motiv je pro nás důležitý. Touto cestou se chceme ubírat. Spousta metalových fans si nás na začátku zařadila do škatulky nějakého undergroundu, ale tam my jsme být asi ani nikdy nechtěli. Silný refrén je pro nás důležitý a nějaký tralala melodie jsou v UG v podstatě zakázané. Možná jsme tím pár lidí namíchli, ale díky skutečnosti, že nás neustále někde hejtují, na nás úplně nezapomněli. (úsměv)
Zastavil bych se i u zpěvu, který je pestrý, vedle ostřejších poloh se objevují melodické. Šimon evidentně na zpěvu zapracoval, hlavně na čistých polohách, které jsou dobře zvládnuté a poslouchají se příjemně. Na kolik pokusů se dařilo jednotlivé melodické party trefit?
ŠK: Ve studiu jsem se chtěl zpěvu hodně pověnovat. Měl jsem vymyšlené dvojhlasy, harmonie, sbory. Nakonec se to natočilo hrozně rychle a často jsme brali první dobrou. Na novém EP jsem chtěl víc zpívat než řvát. Dávat důraz na výslovnost a srozumitelnost. Ostřejší výraz teď zajišťuje nový kytarista Jirka. To je hrubián.
Prvně jste natáčeli ve studiu Fat Dog, podruhé v The Barn. Za oběma studii stojí celkem výrazné osobnosti, Pavel Marcel a Dan Friml. Lišila se nějak studiová práce? Který ze studiových inženýrů vám do toho více mluvil, respektive byl přísnější?
ŠK: První EP jsme natáčeli u Pavla Marcela především proto, že studio se nachází v Karlštejně, což je od nás jen kousek. Navíc Pavel je tátův kamarád a natáčí u něj pravidelně se svou kapelou. Pavel je strašnej pohodář a bylo nad slunce jasný, že právě on s námi bude mít trpělivost. Do muziky nám nijak nezasahoval. Na další nahrávání jsme si vybrali Dana a jeho studio, protože se nám jeho práce a přístup líbí. Má perfektně vybavené studio, ve kterém je radost pracovat. Má to tam úžasný kouzlo a atmosféru. Dan nám zároveň nahrávku produkoval. Předem jsme spolu řešili aranže skladeb, ale i to jak by měla finální nahrávka znít.
Texty máte i napodruhé v češtině a opět v nich pracujete spíše s nadsázkou, než že byste řešili nějaké sociální nebo politické nešvary. I když v jednom případě se asi dotýkáte bezdomovectví, jestli správně chápu „Joe se do noci toulá“. Možná bychom si mohli zahrát na ano/ne a těch pět textů si okomentovat.
„Kázeň musí být“: Lov bobříka odvahy na letním táboře a následky.
„Mladej, blbej“: Mladické blbnutí, provokování.
„Joe se do noci toulá“: Bezdomovec toulající se městem, už je po smrti.
„Autostop značí smrt“: Klasika – stopování, znásilnění, vražda.
„Půlnoční rituál“: Spíš parodie na horory.
OS: Kloubouk dolů. Máš plný počet. Vystihl jsi to dokonale. Čeština je pro nás priorita. Zpívat mateřštinou je pro nás přirozené. Je to určitě těžší odvětví než zpívat anglicky, ale když vidíš fanoušky na koncertech jak řvou texty s tebou, je to krásný pohled. Jinak žádný složitější témata v textech zatím řešit nehodláme. Myslím, že vzhledem k našemu věku by asi nebylo úplně v pořádku rozdávat nějaký moudra.
Obal máte pestrobarevný, na metalovou nahrávku netradičně. Autorem maleb i designu digipacku je Dan Kurz – je jeho práce udělaná na přesné zadání? Řekli jste si, co chcete, nebo jste mu dali jen texty a on to takhle vymyslel? Je obrázek první a rovnou finální, nebo se nějak měnil, upravoval?
OS: Obal je na metalovou nahrávku netradiční, pestrobarevný. A přesně tak jsme to chtěli. Nezapadnout v šedi. Dneska ty obaly metalových nahrávek jsou jeden jak druhý. Takový cover jsme určitě mít nechtěli. Přece neexistuje žádný manuál, jak má obal metalového alba vypadat. Dan Kurz je profík a jsme moc rádi, že volba padla právě na něj. Ten nápad vzešel z jeho hlavy, potom co si přečetl text k songu „Autostop značí smrt“. Ten obrázek se upravoval už jen drobně. Pak jsme ještě ladili barvy. Jsme moc rádi, že obal je netradiční a žádné metalové klišé. Nám se fakt líbí.
CD vydal Kafe pod svým sympatickým labelem Coffeegrinder. Měli jste už při nahrávání jasno, že to bude podruhé u Michala? Ono v Česku najít vydavatelství, kterému byste se trefovali do firemní politiky, není po útlumu Support Underground vůbec lehké, navíc zpíváte česky, takže zahraniční edice asi nepřichází v úvahu…
ŠK: Nové EP jsme stejně jako to předešlé vydali u Coffeegrinder. Po pravdě, my jsme ani žádný label nehledali. Je to fakt těžký odvětví a spolehnout se v něm můžeš jen a jen na sebe. Všechno si řešíme sami. Propagaci, booking, rozhovory, grafiku, merch… Michal Káva je náš velký kamarád. Před čtyřmi lety nás poprvé vytáhl do Práglu a doteď nám moc pomáhá. Přesto, že se za to k němu spoustu pravověrných UG strážců otáčí zády, podporuje nás a nestydí se vydat DESTROY! u svého labelu. (úsměv) Michal nám jen poskytl možnost vydat nahrávku pod jeho hlavičkou. Navíc náš debut byl zatím nejprodávanějším titulem vydavatelství a Michal za nezdaněný zisk vzal svou drahou polovičku na lehký snack do závodní jídelny. Myslím si, že i teď si od toho slibuje pořádně namaštěný kapsy.
Vaše koncertní tempo je vražedné. (úsměv) Asi se to dá zatím stíhat, dokud (předpokládám) všichni studujete, energie taky máte dost, takže asi berete prakticky všechny nabídky. Už jste si zahráli na řadě festivalů, jež mají nějaké jméno, často vám ale „vylosují“ číslo jedna, takže akce otevíráte. Zatím si asi moc vybírat nemůžete, ale nezamrzí to někdy? Ono to pravda potkává i další teenagerské kapely…
OS: Naše koncertní tempo už tak vražedné není. Masakr to byl v roce 2023, kdy jsme odehráli 44 koncertů. Brali jsme opravdu všechno. A vždycky to za to stálo! Teď už jsme zvolnili. Dva z nás pracují, dva studujeme střední školu. Je toho i mimo kapelu vážně dost. Zahráli jsme si na super festivalech. O tom se nám ani nesnilo, když jsme s kapelou začínali. I v příštím roce se objevíme na skvělých místech. Nechte se překvapit. To, že akce často otevíráme, je fakt a nic s tím neuděláš. Prostě jsme teenageři a ti zkrátka patří na začátek. „Ono to klukům nevadí“, říkají si pořadatelé. A nám je to fakt u prdele. Někdo to otevřít musí. Jsme rádi za každou příležitost. Snad tento nešvar nebude trvat navždy. (úsměv)
Česko máte objeté kolem dokola, jestli jste už stihli nějaké zahraničí, nevím, nabízí se nejspíš Slovensko, možná Polsko, pokud se budeme držet podobného jazyka. Nebo máte i jiní koncertní myšlenky? Mrkli byste rádi i za jiné hranice?
ŠK: Českou republiku jsme si projeli pěkně podrobně. Alespoň jsme získali trochu přehled o tom, kde se jaká města vlastně nachází. Často si někdo z posádky připraví na náš koncertní cíl nějakou malou aktualitku nebo referátek. Pak na nás machruje a všichni se dobře bavíme. (úsměv) Hráli jsme dvakrát v Německu, dvakrát na Slovensku. Tam se chystáme i příští rok. Je to fajn vyrazit za hranice. Takový dobrodružství. Ale jinak do zahraničí nemíříme. Jsme pořád na začátku a chceme v první řadě oslovit domácí posluchače.
