Sem tam si v úvodu recenzí neodpustím malé rýpnutí, zdají-li se mi aktivní roky interpreta s počtem vydaných alb v silném nepoměru. U EXITUS bych tvrdě narazil. Sic se v kolonce roku založení skví letopočet 1989, byla to v těch časech povinná vojenská služba, jež poslala kapelu o dva roky později do dlouhé hibernace. Sledovali-li bychom kroky muzikantů po splnění nepopulární zelené pakárny, nemůžeme minout death/thrashový spolek ETERNITY, jenž byl před pěti lety ukončený a v jehož popelu se zrodil nápad na oživení odpočívající bestie EXITUS (prostě v ETERNITY už nebyl ani jeden původní člen, zato tam bylo několik členů pamatujících EXITUS, tak se parta vrátila k dávnému názvu). Jestli se v historii kapely dobře orientuju, časy předvojenské pamatují oba sekerníci, ostatek dodali zmínění ETERNITY a po ochutnávkovém EP „Undead“ (2019) je aktuální „Liebyrinth“ albem debutovým.
Okolnosti a důvody vedoucí k výše zmíněným veletočům neznám, dle servírovaného materiálu ale předpokládám, že chlapi prostě jen uzavírají pomyslný kruh a vrací se k oblíbencům, jejichž plakáty zdobily tehdejší teenagerovské pokojíky a staly se příčinou prvních muzikantských kročejí. TESTAMENT, EXODUS, XENTRIX, EXUMER, ale i METALLICA a další pomáhají lepit z jednotlivých střípků výslednou mozaiku, kdy ve výsledném obrazu spatřujeme poselství spíše těžké, razící si cestu silou, v rychlosti raději cválající než zběsile sprintující.
Je v podstatě jen a jen na vás, přijmete-li pravidla hry a vydáte se oproštěni od svazujících předsudků na historický exkurz. Ve finále málo záleží na tom, jestli tuhle, nebo tamtu vyhrávku přiřadíme k partě, v jejímž čele stojí obr s indiánskou krví, nebo když mi zpěvákův projev připomene štěkot rozzuřeného krysáka Zetra Souzy, thrash made in EXITUS mým sluchovodům ladí a ani s jedním z tuctu záseků nejsem na válečné stezce. U v tempu přetěžké „Flash Remains“, šlapavé „Final Solution (…of Existnce)“, instrumentální „Escape From Reality“ nebo pádivé „Destroy This World“ můžu dokonce potvrdit fungující krásný vztah.
Vzhledem ke zmíněným předobrazovým veličinám je trochu překvapivý výběr interpreta ku vzdání holdu, jímž je hardcoreová legenda PRO-PAIN a song „God Only Knows“.
O pár řádek nazpět je řeč o zpěvu a třebaže mi projev i barva hlasu Petra Kupky sedí, nemohu se ve spojení s jistou monotónností ubránit občasnému pocitu stání na brzdě. Menší dobarvení by nebylo na škodu, ale jako zásadní problém to nevidím a použité sbory se za prvek koření považovat dají. Co se týká instrumentální stránky věci a soundu, v podstatě nemám výhrad. Borci mají něco odehráno, dobře zvládají práci s posluchačovou pozorností a zvukový kabátek je ve své plnosti a hutnosti padnoucí a slušivý.
Při prvních nástřelech mne délka alba, respektive i samotných písní, sváděla k poznámce, jak někdy méně znamená více, ale čím víc se mi album zažíralo pod kůži, nepříjemný pocit postupně mizel, až se vytratil docela.
Ne, nedržím v pazourách aspiranta na album roku, ale nahrávku, jejíž energie, zápal a nadšení pro věc jsou mi velice sympatické a baví mne.
Seznam skladeb:
- Repressive Tolerance
- Final Solution (…Of Existence)
- Ruleout
- Flash Remains
- Destroy This World
- World Error
- The Nothingness (Preludium)
- Apocalypse Never
- God Has Left This Place
- Liebyrinth
- Escape From Reality
- God Only Knows (PRO-PAIN cover)
Čas: 50:16
Sestava:
- Petr Kupka – vocal
- Vladan Pražák – guitar
- Víťa Ferenčák – guitar
- Marek Lipový – bass
- Aleš Dámek – drums
